Příběhy

Příběh- Zbytečný úprk

20. června 2010 v 23:26 | Bublushka
Vymýšlela jsem do školních novin příběh spojený s prázdninami a napadl mě tenhle. Napsala jsem ho ručně a dnes dlouho přepisovala do počítače. Ted vám ho dám sem a doufám, že vás jeho délka neodradí a přečtete si ho. Předem děkuji za každý komentář.
Příběh najdete pod c.č

Příběh- Začátek konce

6. května 2010 v 20:43 | Bublushka
Jednou jsem měla takovou menší depku a musela jsem se z toho vypsat. Téma toho příběhu jsem řešily na chůzce redaktorů a já se ho chytla. Je to příběh sice smutný ,ale dopadne dobře. Přečtěte si ho a prosím o kometníky.

Příběh-Jak se stát čarodějkou

20. března 2010 v 20:58 | Bublushka
Dneska jsem dopsala příběh o jedné holce co se stala čarodějkou a tak vám ho sem dám.

Pupinky den

5. března 2010 v 18:04 | Bublushka
Jsem zaregistrovaná na stránkách králíci.cz a tam přidávám fotky své králíčí holčičky Pupinky.
Dala jsem tam dokonce jak prožívá den a tady to je:
(kopíruju to odtamtud)
510820-_m.jpg
Ahojky,to jsem já.
230920-_m.jpg
Pěkně se očistím a omyji.
470920-_m.jpg
Dám si čerstvé seno.
171020-_m.jpg
Potom zbajznu ještě trochu té dobroty z misky.
401020-_m.jpg
A pak se půjdu proběhnout ven.
141120-_m.jpg
Když už mě to unaví,lehnu si a koukám.
451120-_m.jpg
Občas si zablbnu s paničkou jako teď.
551220-_m.jpg
Po proběhnutí a odpočinku venku si odpočinu ještě ve své kleci.

351320-_m.jpg
Pak se malinko napiji.
571320-_m.jpg
Blíznu si z minerální soli
391420-_m.jpg
A pak si hupsnu na záchod.
461520-_m.jpg
Aby jste věděli, takhle vypadá mé království které je vyjímečně uklizené já totiž jsem hrozná bordelářka.
121620-_m.jpg
No a to je vše,loučí se s vámi vaše Pupinka



Doufám že se líbilo :-)

Příběh-Nezapomenutelné vánoce

4. prosince 2009 v 19:22 | Bublushka
Tak,v tu středu co jsem sem nemohla jsem přepsala jeden příběh určený do školního časopisu který jsme napsala v úterý,na vánoční tématiku a doufám že se vám bude líbit.
Pozor-Nebojte to není pravda,já si to vymyslela a je to o někom uplně cizím :-)

Na moje loňské vánoce opravdu nikdy nezapomenu a proč,to vám teď budu vyprávět.
Všechno to začalo týden před Štědrým dnem.Vycházela jsem z knihkupectví,kde jsem koupila poslední vánoční dárek.Dorazila jsem domů a vtom jsem si uvědomila,že jsem zapomněla koupit balící papír a stuhu.Dárek jsem schovala do jedné mé skrýše,tašku jsem hodila do rohu a vyrazila jsem.
V papírnictví jsem se nemohla rozhodnout mezi třemi balícími papíry a tak jsem je nakonec vzala všechny.Potom jsem vybrala ke každému jednu stuhu a šla jsem k pokladně.U pokladny jsem ale za boha nemohla najít peněženku,zpanikařila jsem a začala křičet že mi někdo ukradl peněženku.Paní prodavačka se mnou hned začala řešit kde jsem jí držela naposledy a v tu chvíli jsem si uvědomila že jsem si jí zapomněla doma v tašce.Místo odpovědi na to zda nevím kdo by to mohl udělat jsem úplně zrudlá řekla:"Víte,já jsem si teď vzpomněla,že jsem si jí zapomněla doma." Prodavačka se na mě nejdřív tak divně podívala a potom se začala šíleně smát.Já zrudla ještě víc a utekla jsem z obchodu ven.Zdálo se,že to bude všechno v pohodě,ale za chvíli jsem slyšela jak na mě někdo volá:"A ty papíry si myslíte že máme zadarmo?". Nejdřív jsem ti nechápala,ale pak jsem se podívala na svou pravou ruku a v ní jsem třímala dva balící papíry.Ještě víc zrudlá jsem se vrátila do papírnictví,papíry položila na pult,vykoktala jsem omluvu a pak jsem co nejrychleji utekla domů.
Druhý den,jsem šla do papírnictví s peněženkou v ruce hned po škole.Nejradši bych šla do jiného papírnictví,ale v okolí jiné papírnictví není a tak jiná možnost nebyla.Papíry jsem měla hned vybrané a tak jsem šla ke stuhám.Dvě ze tří,co jsem si včera vybrala,jsem už našla,ale tu třetí jsem prostě neviděla.Vzala jsem si ty dvě a začala jsem prohledávat krabici,ve které ty stuhy byly.Najednou jsme si té stuhy všimla úplně na druhé straně krabice a tak jsem se pro ní natáhla.Už jsem jí skoro měla,ale uklouzla mi noha a já začala padat.Aby toho nebylo málo,převrátila jsem i tu krabici a tak jsem za chvíli ležela v hromadě stuh a zbytků z krabice.
Zvedla jsem se a šíleně mě zabolela noha,když jsem to potom začala uklízet,tak mi prodavačka v smíchu řekla ať to nechám.Dokulhala sem tedy k pokladně a jak jsem si začala vytahovat peněženku,prodavačka nahlas řekla:"A máš dneska už peníze? " Samozřejmě to každý v obchodě slyšel a takže se na mě všichni pak divně podívali.Zrudlá až za ušima jsem zaplatila a kulhavě jsem vyrazila domů.
Další dny do Štědrého dne se mi už nic trapného nestalo,ale všechno se mi to nastřádalo do jednoho dne a to právě do toho Štědrého.Nemůžu zapomenout na pohled mého bratra,který místo střílečky rozbalil panenku Barbie určenou pro mladší sestru.Nejspíš asi pro to,že jsem stále myslela na tu trapnou chvíli,tak jsem prohodila úplně všechny dárky.A dopadlo to tak,že babička dostala střílečku,děda kabelku,mamka knížku pro rybáře,taťka dámský deštník růžové barvy a sestra dýmku.Protože všichni věděli že to jsou dárky ode mě,divně se na mě podívali.Vše jsem vysvětlila a tak se dárky dostaly ke komu měli.Nikdo však nechtěl rozbalit velký dárek pro celou rodinu,samozřejmě ode mě.Nakonec se toho ujal brácha.Dárek to byl sice správný,ale nechala jsem na něm cenovku a tak každý věděl kolik to stálo.
Vrcholem toho všeho ještě bylo to,že jsem nechtěně vyhodila svůj dárek spolu s papíry do popelnice.A když jsem prohledávala popelnici,abych našla ten dárek,uviděla mě sousedka. Nevěřila mé pravdivé verzi a protože je to hrozná drbna,za chvíli to věděl celý barák a všichni ze mě měli ještě půl roku potom srandu.

Pls zanechte komentíky

Lyžák znovu a znovu

14. dubna 2009 v 19:50 | Bublinka150
Tak tady je ten slibovaný příběh jmenuje se Lyžák znovu a znovu a je o..no,ale to si sami přečtete.A plsík pište komenty

Nazdárek já jsem Nancy a budu vám vyprávět svůj prapodivný příběh co se mi stal před měsícem.
Jela jsem autobusem z lyžáku a už jsem se dost těšila domů,na rodiče protože se mi už stýskalo a na svou postel protože z těch jejich mě pěkně bolely záda.
Cesta byla unavná,koukala jsem se z okna a protože jsem byla nevyspalá usnula jsem.
Probudila jsem se až když jsme dorazili na místo,rychle jsem si zbalila věci kterých jsem moc neměla a vykoukla z okna zda neuvidím rodiče,ale místo abych byla u školy byla jsem zpátky u chaty kde jsme byli ubytovaní.Chtěla jsem se zeptat co to má znamenat ale ani nevím proč prostě jsem to nedokázala.Zeptala bych se kámošky ale ta jako minule seděla se svou nej kámoškou Nelou.
Ze přemýšlení mě vytrhla učitelka která přišla za mnou a řekla: "Pojď,Nancy nebo tobě se tu snad líbí?" pak se usmála a já si vzala věci a řekla:"Omlouvám se já se nějak zamyslela už jdu."
Když jsem z autobusu vylezla nebyl nikde nikdo,ani zavazadla tu nebila jen lyže,šla jsem proto dovnitř kde byl pořádný hukot,ten ustal až když přišla učitelka a rozdělila nás do pokojů.Vše probíhalo uplně stejně jako první den předtím a když jsem si pak lehla na svou tvrdou postel přišlo mi to hrozně divné a měla jsem v hlavě plno myšlenek:"Mám to někomu říct,nezdá se mi to,co mám dělat...a tak podobně a to do té doby než se šlo na večeři.Překvapivě jsme vedli stejný rozhovor jako předtím,ale já toho že už jsem tu jakoby byla využila a když jsme se bavili o tom co bude řekla jsem:"Holky,vsadím se s vámi třeba o pět korun že dneska bude k večeři bublanina." v duchu jsem se pak zasmála protože jsem měla výhru jistou.Holky souhlasili a když jsme dorazili do jídelny byli udivené z toho že fakt bublanina je:"Hele,jak jsi to věděla?" zeptala se mě hned Nela,ostatní z toho údivu stále mlčeli. "No víš já na ní měla hroznou chuť a prostě jsem měla takové tušení." "Aha to je drsný,a nemáš tušení na snídani?" "Zatím ne ale mívám o snídaních sny." To už holky byly v pohodě a všichni jsme se začli smát.
Po večeři se mělo jít na film,mají tam totiž takové menší kino,ale protože jsem to vlastně už viděla,zůstala jsem na pokoji s Natálií která tam prostě nechtěla.Když se pak holky vrátili dlouho jsem si povídali stejně jako minule,až na to že jsem nemluvila já,ale to minule taky moc ne,ani jsem brzo neusla jako minule protože jsem musela myslet na to,že tam jsem znova.
Druhý den jsem holkám řekla že se mi zdálo o snídani a že bude bábovka která samozřejmě byla :-).Po snídani jsme šli na lyže a učitelky se ptaly kdo neumí lyžovat hlásili se všichni jako minule kromě mě protože to už umím od minule,no a na to hned reagovala Nela:"Hele proč ses nepřihlásila?vždyť jsi říkala že jsi na tom nikdy nestála?" "No víš já si vzpoměla že jsem na tom stála ve třech letech" "A to si to pamatuješ?" "Jo" "Hihi to je divný"
Pak už jsme jeli dolů,šlo mi to dobře a musela jsem se smát při vzpomínce jak jsem minule padala.
Po obědě jsme šli zase na lyže a to jsme si dělali co chtěli,tak jsem Denisu(kámošku) učila,protože minule se to skoro nenaučila a já to chtěla mít trochu jiný. Večer jsem opět nemohla usnout a to jsem minule každou noc usnula jako první,tak jsem si četla knížku kterou jsem minule nedočetla a chtěla jsem si jí dočíst.
Všechny další dny probíhaly podobně-s holkama jsem se vsázela co bude k snídani,když byl film nešla jsem a při volném lyžování jsem učila Denisu.Naštěstí vše rychle uteklo a byl den odjezdu,modlila jsem se aby se to znovu neopakovala a snažila se neusnout i když jsem byla opět unavená,to se mi povedlo a konečně jsem se dočklala rodičů.S velkou radostí jsem k nim běžela a jak jsem byla ráda že jsem s nima ani jsem jim neřekla co se mi podivného stalo.
Ten den uběhl krásně a v mé měkké postýlce jsem pak krásně a brzo usnula,tešila jsem se na ráno jak vše řeknu rodičům.Ráno se ale stalo něco hrozného- mamka mě probudila a řekla:"Vstávej,nebo příjdeme pozdě na lyžák" a vše se znovu opakovalo,naštěstí už naposledy a teď,měsíc po "třetím" lyžáku si jen říkám jak je to možné,ale ještě jsem to nikomu neřekla,řeknu to až zejtra babičce ke které jedu.
KONEC

Povídání-lyžák-4.část

3. dubna 2009 v 19:45 | Bublinka150
Tak tady je čtvrtý dílek povídání o lyžáku je už předposlední a bude o dyskotéce,kámšoce mluvící ze spaní a o výletě.

Večer jsme na lyžáku měli opavdu velikou zábavu,kámoška Míša která vždy jako první usla mluvila ze spaní-a to pokaždé :-),vyprávěla nám co se dělo ten den a když jsm začali dělat lala ona začla zpívat,taky dost nadávala takže to byla legrace ale zase jsme pak nemohli spát :-) naštěstí se vždy asi po hodině uklidnila ale když jsme jí chtěli nahrát nebo přišla učitelka byla ticho-velmi zvláštní a to opravdu spala.No byla to legrace a často se tomu smějeme.
Taky tam byla diskotéka a to dvakrát,první byla ve středu ale pořád přepínali písničky ale jinak to bylo príma-nejdřív se mi nechtělo ale pak jsem si skvěle zatančila a taky jsme tančila ploužáka který mě vůbec nebavil-taky že jsem ani netančila s nikým kdo sem i líbí ale on není ve třídě ani ve škole nikdo hezkej ale nechtěla jsem odmítnout.No protože nás to bavilo domluvili jsme se že v pátek bude znova jako rozlučková,byla super ale bylo spoustu ploužáků a abych nemusela nikoho odmítat tančila jsem sama se sebou :-),jojo ono by to bylo super kdyby zlobivý spolužáci nemuseli jít pryč-jeden totiž měl notebook přez který pouštel hudbu a vzal si ho sebou tak bylo po diskotéce.
Všichni oděšli ale mi tři(já kámoškma Terka a kámoška Klára) jsme ještě chtěli tančit tak jsme zkoumali jak si tam udělat dízu i s hudbou,nejdřív jsem si pustili hudbu z mobilu ale nebylo to moc slyšet a pak jsem se zadívala na připojení k reprákům a napadlo mě že do toho půjde mp3ojka-a šla jsem pro ní tažek jsme si vesele tančili a bylo nám hej :-) no jo ale mě moc hej nebylo protože kuci nasypali do čaje pepř a já to vypila a bolelo mě pěkně břicho ale i přez to jsem si pěkně zatančila.
No a teď ještě k tomu výletu-to jsme šli pěšky-bylo to nezvyklé protože jsem měla nízké boty a na lyže byly vysoké na běžky ne tolik ale vyšší než ty co jsem měla,aby jsme nešlapali běžkařům po cestě měli jsem vyšlapanou takovou divnou cestu-ze začátku to byla nuda ale pak nás nadaplo válet se ve sněhu tak sme do něj skákali a zabořovali se opravdu hluboko :-) byla to legrace a i když jsme byli pěkně promočení stálo to za to,mám taky z výletu fotečku tak vám jí sem dám.

No to je tedy vše a příšte bude poseldní část a to o posledním dnu.
Tady je ta fotka:
Tento most jsem vyfotila protože se mi moc líbil,na fotce můžete vidět kolik bylo sněhu a to červený dole je část mé rukavice :-D.

Povídání-lyžák-3.část

23. března 2009 v 16:09 | Bublinka150
Tak po dlouhé době je tu zase povdání o lyžáku a tentokrát bude o mě a běžkách :-D

Předtím jsem na běžkách vůbec neuměla a nikdy nestála-nevěděla jsem jak se nasazujou ani jak se na nich jezdí-s tím vázáním mi pomohly učitelky protože jsem to měla nějaký skřížený(no co by jste chtěly když byly školní (-:)no a to ježdění sem okoukala.No ale stejně mě to učitelky učily a když jsme vyjeli takový menší kopec a jeli pár koleček jedna učitelka mě to samotnou učila a se všemi ostatními co to uměli šla ta druhá.No na těch běžkách jsem se hlavně učila jezdit-nevím ani jak to,ale docela často jsem padala :-) a taky mi to moc nešlo no pak jsem se to na učila a šlo mi i otáčenía když jsme se sešli s tou druhou skupinou ještě jsem musela na druhou stranu a pak zase zpět jaoby jedno kolečko no a pak jsme slížeděli jeden kopeček a já spadla a vyvlíkla se mi běžka-no a protože jsem měla zkřivený to vázaní nešlo mi to ale ani učitelce protže měla pěkně zmrzlý ruce no nakonec se to povedlo a když jsem dorazila k chatě všichni už byli vevnitř :-) no byla jsem z toho hrozně utahaná ale stejně jsem večer nemohla usnout :-).
No další dny už jsem jezdila normálně s ostatními no ale pěkne pomalu-ty první dny i jiný lidi jezdili pomalu tak to bylo v pohodě ale ty poslední už to všichni uměli a já byla jako šnek takže kolikrát všichni byli dávno předemnou že jsem je ani neviděla a museli na mě čekat-no ale aspoň sem se nemusela namáhat :-D.

No tak to je tedy vše k těm běžkám a příště bude o dyskotéce a kámošce mluvící ze spaní :-D.
No a ještě vám sem dám fotky rampouchů které byli krásně vydět z okna našeho pokoje:

Povídání-lyžák-2.část

6. března 2009 v 16:39 | Bublinka150
Tak teď budu psát o tom jak jsem se učila lyžovat.
No na lyžích jsem před tím stála jednou a vůbec jsem se to nenaučila takže jsem na nich jakoby stála poprvý.Všichni ostatní to uměli takže bylo vtipné že jsem jediná se s jednou učitelkou učila lyžovat.První jsem se učila jak se vlastně musí stát na lyžích-jak mám přenášet váhu dopředu apod. no a na vlek jsem, samozřejmě nešla a byla jsem na takovým měnším kopečku na kterým se k tomu vleku sjíždělo no a vždycky jsem to zase musela vyšlapat a bylo to unavný.No a ten první den jsem z toho byla uplně vyřízená a šla asi o půl hoďky dřív do chatky.No nepamatuju si moc dobře jakej den jsem šla už na velkou sjezdovku ale asi už druhej no ale nesjížděla jsem to uplně celý protože mě učitelka nechctěla dát ještě na vlek takže jsem ho pak zase musela vyšlapovat.
No ale to jsem tam pak byla až do konce a nešla dřív a učila jsem se obloučky-no zatáčela jsem,ale pořád padala a přenšela váhu dozadu-no ale to jsem pak se už naučila a taky jsem už uměla udržet lyže aby se nekymáceli no ale fakt mi to předtím nešlo :-).
Už nevím ani kterej den jsem šla na vlek ale myslím že až čtvrtej ale možná už i třetí,no ale ještě jsem si permici na vlek neplatila ono by to nemělo jen na 4 jízdy cenu-no spadla jsem asi stokrát :-) první den se nestalo abych před nástupem na vlek ani jednou nespadla a hlavní důvod proč jsem padala byl,že ani nevím jak-jsem zatáčela do prava do hlubokého sněhu :-).
No za dva dny mi to docela šlo a pak od středy jsem si už platila normálně vlek ale uplně sama jsem jezdila až ve čtvrtek-bylo to fakt super když jsem si mohla dělat co jsem chtěla a učitelka se na mě nezlobila když jsem jela nějak jinak a na vleku mi to šlo suprově ale jednou jsem pak spadla ale vlastní chybou-jsem zkoušela jak vydržím když budu na tý kotvě sedět a šlo mi to no jo ale pak mi lyže zajely do hlubokýho sněhu a já spadla.No jo to by se mi tam ale nesměli zaseknout lyže-to jsem se od tamtuď nemohla dostat lyže jsem měla hluboko ve sněhu a nešly ven no pak se mi to asi po dvou minutách povedlo a zase to sjela a pak nepadala ani při sedání :-).
No a jsem moc ráda že to umím i když možná nebudu tak často jezdit protože jsem měla lyže jenom půjčený ale měla jsem zážitek a aspoň to umím :-).

No a v další části bude povídání o běžkách-na těch jsem stála uplně poprvé.

A tady je ještě pár fotek které jsem fotila z té sjezdovky a z výletu na běžkách-jeden den byly krásně vidět hory v zadu tak jsem je prostě musela vyfotit:

Povídání-lyžák-1.část

3. března 2009 v 15:19 | Bublinka150
Tak tady je první část toho slibovaného povídkového příběhu o mém lyžáku tento bude o prvním dnu.

Cesta autobusem nebyla moc dlouhá myslím že asi tak hodinu a půl nebo tak nějak.
Když jsme přijeli přendali jsme věci z autobusu do rolby a pak rolba odejela a my tam zůstali,zeptala jsem se učitelky jak dlouho půjdem k chatě a ona pak potichu řekla že asi dvě hodiny.Řekla jsem si že je to asi blbost ale když jsem se zeptala druhé učitelky potvrdilo se že je to pravda-a opravdu jsme tam k té chatě šli dvě hodiny.Byla to šílená cesta stále do kopce a utahaná jsem byla už na prvních metrech-fotek jsem ani moc neudělala ale jedné fotky že jsem jí neudělala velmi lituju-když jsem šla všimla jsem si pod jedním kamenem že tam byl krásný balvan celý z ledu-opravdu,bylo to krásné a ani nevím proč jsem ho vlastně nevyfotla ale teď mi je to líto protože to byla nádhera no ale něco jsem vyfotila-no něco-jednu fotku :-) a při příchodu k chatě ještě dvě fotky chaty. No a ještě k té cestě-byla to hrozná cesta a lituju že jsem si nevzala oteplováky ale džíny-propadala jsem se tam do hlubokého sněhu a byla mi pak velká zima.
No pak jsme nějakou dobu čekali před chatou a pak jsem si vzali věci a natahali je dovnitř-lyže dali do lyžárny a batohy nebo kufry do pokoje do kterých nás rozřadili-naštěstí jsem byla s dobrýma lidma a ani jeden z nich mi nevadil.
No jo ale ty pokoje byly fakt malé-bylo nás tam pět a byll to pokoj maximálně pro tři lidi a i pro ty by to bylo malé-jediné plus byla koupelna v pokoji ale zase záchody byli společné-a velmi smrděli :-(.
No a pak jsme měli večeři a takvou besedu o tom jak to tam bude a o tom jak se mažou běžky no a pak když jsem šli spát jsem jako obvikle nemohla usnout no a ráno jsem byla totálně nevyspalá.

POKRAČOVÁNÍ V DRUHÉM DÍLE

No a tady jsou ty fotky z toho dne:
No takhle vypadá ta chata kde byli pokoje-můj pokoj tam není vidět on je z druhé strany, jo ty lidi tam to je moje třída a ty věci okolo jsou bágly,lyže,kufry,běžky apod....
No a tady to je pro turisty když se chtěj najíst tak jdou sem a je to jakoby napravo od tý předchozí fotky.
No a to je ta jediná fotka při cesté nahoru :-)-takovíhle stromů tam bylo spoustu a ten člověk to je jeden osmák co tam jel.

No,tak snad s vám první dílek a fotky líbili a sory že jsou ty fotky takové rozmazané ale jsou focené mobilem tak to je trochu vidět na kvalitě.

Příběh-nosím oblečení po své mladší sestře

26. ledna 2009 v 19:46 | Bublinka150
Tenhle příběh jsem napsala už před měsícem a pár dnima ale neměla jsem čas ho sem dát nebo se mi nechtělo.Teď ale mám čas a chce se mi takže tady je:


Představte si že já nosím oblečení po svém mladší sestře.Zdá se vám to asi jako blbost,ale je to pravda.Jsem drobné a štíhlé postavy což se o ségře říct nedá,i když je o dva roky mladší něž já je vyšší a těžší :-) .No a proto mi rodiče dávají její oblečení.
Ségra si vždy něco koupí a já vím,že to brzo budu nosit.Dneska si koupila jedny krásné červené šaty. "Jé ty máš krásný šaty,ty se mi budou krásně nosit." "Co? Kdo říkal že je budeš nosit?" "Vždyť nosím vždy věci po tobě ." "Jo to jo Káťo,ale já už teď tolik nerostu jako dříve a tyhle šaty si chci nechat." "A co mám dělat mě je zas vše malý." "Si něco kup ne?" "A jako za co,kapesný dostáváš jenom ty." "Tak to řekni mámě a teď mě už nech bejt." "Jasně ségra."
Hm to je super-mě je vše malý a ségra mi nechce nic dát,moment ale vždyť má pravdu musím si říct o kapesný,už mi je 17 i když na to nevypadám ani se tak nechovám,ale mám věk na to si moct něco kupovat sama. "Mamí ." "Copak je Kaťulinko?" "Potřebuju kapesné." "Co?na co prosimtě beruško?" "Chci si koupit něco na sebe tak mi dej stovku." "Ale tak řekni Anežce ta ti určitě něco dá." "Nedá a nechci,chci si kupovat své vlastní věci tak mi dej tu stovku." "Ale Kačenko vždyť ti Anža něco dá." "Nedá tak mi dej tu stovku a už mi laskavě neříkej Kačenko." "No tak jo Káťo,ale moc jsi mě naštvala." "To spíš ty mě." "Tu máš stovku a běž."
A tak jsem šla,té hádky nelituju,proč bych to dělala jdu si něco koupit.
Jak se procházím sama se trápím,nic do stovky nenajdu ,ach jo-mám to já ale smůlu. Hele to je nějakej novej obchod "Štěstí" -hezký jméno jdu tam.No páni to není možný oni tu mají tričko za 66 korun,no jo ale to bude mít hroznou kvalitu,ale aspoň se mrknu jak vypadaj.Ty jo,ale to není možný oni jsou úplně úžasný,juchů.
A tak jsem si koupila se první vlastní tričko,s obří radostí jsem skákavě dorazila domů,schovala si peníze a zkusila si to tričko.Padlo mi skvěle a od té doby jsem ho do dalšího týdne ze sebe nesundala.Za týden jsem šla za mamkou "Mami dáš mi zase stovku?" "Hm tu máš." A tak jsem se stovkou a svými čtyřiceti čtyřmi korunami šla do "Štěstí".Nejdřív jsem si chtěla koupit dvě trička,ale když jsem uviděla ty úžasný džíny za 140 korun nemohla jsem odolat a koupila jsem si je,jsou prostě nádherné .
Další týden jsem zase dostala stovku a koupila si tričko a další týden zase sukni a další zase tričko no a takhle to šlo až do mých narozenin ke kterým jsem dostala tisícikorunovou poukázku na oblečení ROXI.Hned jsem s ní šla do obchodů,ale dopadlo to hrozně-nic se mi tam nelíbilo.Smutná jsem zalezla do "Štěstí" a kráčela k prodavačce. "Dobrý den já bych s vámi chtěla udělat výměnný obchod." "Dobrý den,o jakou výměnu by šlo?" "No mám poukázku 1000 Kč na oblečení ROXI ale žádné z toho se mi nelíbí tak jestli by jste mi jí nevyměnila za nějaké oblečení." "No já nevím" "Prosím já nevím co s tím." "No tak jí
dám to kámošce která má ROXI ráda,no tak si běžte vybrat to oblečení." "Díky"
Tak to je super já si tu nakoupím za 1000 korun.No a tak jsem si začala vybírat a vybrala jsem toto:3 trička,džíny,dva pásky,kabelku,pět placek a aby to vyšlo ještě šátek.Měla jsem z toho velkou radost a vlekla to domů kde na mě čekala máma. "Tak co sis koupila Káťo?" "No já si nic ROXI nemohla vybrat tak jsem to vyměnila za věci ve ŠTESTÍ." "CO že? Ale já jsem chtěla abys měla značkové věci." "Mami tak se ale koukni co jsem si koupila." Pak jsem vyklopila vše na svou postel a mamka žasla "No to je krása,tak do toho krámu budu chodit taky,jsi moje šikulka."
Od té doby s mamkou chodíme do Štěstí společně,já jsem začala chodit na brigádu a ještě každý týden dostávám svojí vymoženou stovku :-). Nejlepší na tom všem je to,že už nenosím věci po mladší sestře.

Stará láska nerezaví

5. října 2008 v 8:50 | Bublinka150

Tento příběh jsem psala abych ho mohla poslat do časáku-nevím zda ho tam dají ale aspoň ho dám sem snad se vám bude líbit.
Je o tom jak se do sebe někdo může zas po několika letech zamilovat i když se vidí každý den.

Rodiče

20. září 2008 v 20:57 | Bublinka150
Příběh o jedné dívce která prožila za dva dny velmi krůšné chvíle si přečte po kliknutí na celý článek.

Květinové království

20. září 2008 v 20:55 | Bublinka150
Příběh o jednom království kde žili tři princezny-dvě znich při jejich 18tých narozeninách postihla nehoda a ta třetí je pak zachránila-více po kliknutí na celý článek.

O opičce

20. září 2008 v 20:50 | Bublinka150

Příběh o opičce která žila v jedné zoo a poržila mnoho věcí-jakých to se dozvíte po kliknutí na celý článek.

Pirátský pokald

20. září 2008 v 20:48 | Bublinka150

Příběh o pirátech kteří našli poklad a..ale to se dozvíte po kliknutí na celý článek.
 
 

Reklama