Kecy

Michael Jackson- Skvělý muž, jehož skvělost jsem objevila až po jeho smrti.

22. dubna 2015 v 20:18 | Bublushka
Nedávno jsem si tak řekla, že bych mohla občas poslouchat Michaelovi písničky, protože pokaždé, když jsem nějakou zaslechla v rádiu, měla jsme radost a většinou zvyšovala zvuk. A tak jsem si pustila pár jeho alb a uvědomila si, že je skvělej. A náhle mě hrozně zamrzelo, že umřel. Je ho velká škoda, hodně velká.

Dnešní učitelé nemají autoritu

31. prosince 2013 v 14:30 | Bublushka
Tady je další článeček, který jsem posílala do Mladé fronty do projektu studenti čtou a píší noviny. Nebojevil se v novinách t,ak si hio aspoň přečtete vy. A můžete vyjádřit svůj názor na toto téma, ráda bych ho znala :)

Stává se často, že žáci přerostou učiteli přes hlavu. A bohužel se to děje stále častěji. Je málo učitelů, kteří svojí práci dělají, protože je baví. Dělají ji spíše jen proto, že nemají jinou možnost, nebo je to zatím nejvhodnější nabídka, co dostali. Na učiteli se dá snadno poznat, zda ho jeho práce baví či nikoliv. Spokojený učitel se snaží děti svůj předmět naučit. A neodradí ho některé méně schopné děti. To ho spíše navodí k větší pracovitosti. Takový učitel se ptá dětí, jak chtějí učit, když se v hodinách nedaří. Snaží se pochopit své žáky a hodinu jim přizpůsobuje. Jde mu hlavně o to, aby děti něco neučil a ne, aby si odškrtnul další hodinu, za kterou získá plat. Bohužel to ale někdy negativně působí na autoritu učitelů.
Když je učitel dětem moc velký kamarád, zároveň tím ztrácí podobu výše postavené osoby a s tím i autoritu. Stává se pak často, že se učitel snaží, seč může, aby udělal dětem hodinu zábavnou a něco je při tom naučil a žáci se mu za to odměňují jen nepozorností a hlukem. To pak nejednoho učitele odradí a dostane ho na úroveň toho, kterého jeho práce nebaví.
Autorita souvisí se sílou osobnosti, takže ji nezíská někdo nesebevědomý nebo neprůbojný. A je bohužel pravdou, že na pedagogickou fakultu přijímají hodně lidí a jen pár z nich jsou silné osobnosti, které dokážou zakřičet, když je potřeba. Autorita učitele také souvisí s jeho představení třídě. Když první den přijde jako kamarád nebo nesebevědomý človíček, těžko si pak u dětí najde autoritu a jeho křik pak spíše vyvolá smích. Nejlépe bohužel působí strašení. Když učitel přijde do třídy a hned oznámí, jak přísně hodnotí testy, jak kázeňsky postihuje a co provedl jiným třídám, rychle se u dětí zařadí do kolonky- ten je zlej, toho musíme poslouchat. A proto když tento učitel na třídu zakřičí, ona ho hned poslechne. Takový člověk musí být, ale zároveň silnou osobností a to každý není.
Složení učitelů dnešní doby je všelijaké, ale možná ne o moc jiné než dříve. Jejich menší autorita souvisí i s dětmi samotnými. Dnešní děti mají stále větší svobodu. Velmi populární je volná výchova, kdy si dítě vlastně může dělat, co chce. A to není dobré. Už v malém věku si člověk zafixuje, že dospělý není zlý a dá se s ním lehce manipulovat. A to pak se ve vyšším věku projeví rebéliemi a drzostí vůči všem dospělým osobám v okolí. A není to jen pubertou, protože tou si prošli i starší generace a ty měli z učitelů respekt, nebo je aspoň poslouchali. Drzouni a sígři se najdou vždycky, ale v dnešní době je jich čím dál víc. A taky si mladí myslí, že jsou lepší než dospělí a neberou je vážně. Učitelé pak nemají respekt a sami ztrácí sebevědomí a chuť k práci. Přestanou učit zábavně a děti učení začne nudit a přijde nepozornost a hluk. A to vede k zhoršování úrovně učení a učení se stává stále více neoblíbenou prací.

Pokud se něco nezmění, půjde to stále k horšímu. Aby měli učitelé autoritu, musí nejdřív začít u sebe, ale zároveň se musí změnit společnost a výchova dětí. Protože ani nejsebevědomější učitel nic nenadělá s ještě sebevědomějším dítětem, které v něm vidí troubu.

VOLBY MAJÍ SMYSL, KDYŽ VOLÍ VŠICHNI

10. listopadu 2013 v 15:11 | Bublushka
Opět se konal projekt Studenti čtou a píší noviny. A opět jsem byla součástí. Tentokrát jsem zároveň musela jako součást hodnocení v semináři ze žurnalsitiky. A tak jsem už všehcny tři články napsala a nevyšel žádnej. Na ten poslední zbývá ještě týden, kdy máme noviny zdarma. Tak uvidíme, ale nevim no. A protože chci, aby si to aspoň někdo přečetl, tak dám první článek na téme volby, sem. Je trochu už s křížkem po funuse, ale ty nározy mám pořád, takže to neva. Snad se bude líbit- zanechte komentík:

Od věku, kdy budu moci volit, mě dělí už jen pár měsíců. A proto se stále více zajímám o politické dění naší země. Není mi jedno, co se tam nahoře děje a chci mít na to aspoň minimální vliv. Jeden hlas možná výsledek voleb nezvrátí, ale více hlasů dohromady ano. Protože to si pak více lidí řekne "jeden hlas nic neovlivní" a dohromady dají velkou část národa, od níž budou chybět hlasy. Podle mého názoru by každý měl volit a nevymlouvat se, že není pro koho. Protože to není pravda. Politických stran je stále více a všechny mají na internetu z většiny přehledné volební kampaně. Stačí si tedy k počítači, sednout na pár hodin a pročíst si to. Nebo si o stranách s někým popovídat a utříbit si tak svůj názor. A televize je plná politických debat, kde si o stranách a lidech v nich můžeme udělat velmi pravdivý obrázek. Takže se člověk vlastně nemá na co vymluvit, jedině na svoji lenost nebo náhlou nečekanou indispozici, která mu nedovolila jít k volbám.
Je tu ale ta možnost, že k volbám nemusíte jít. Tu lidem neberu, ale zároveň ji neschvaluji. Protože právě tito lidé si nejraději na politiku stěžují. Myslím, že by měli raději mlčet, když se na podobě výsledků voleb nepodíleli. To je jako, když si soused natře dům žlutou barvou a nám se to nelíbí. Pokud jsme se na barvě toho domu nedomlouvali, nebo není ten soused součástí naší rodiny, nemáme právo do toho mluvit. Nemusí se nám to líbit, ale tím, že jsme do toho nijak nezasáhli, nemáme ani důvod to řešit. Proč si stěžovat na něco, do čeho jsme nezasáhli?
Téma voleb může vést k mnoha sporům už jen tím, kdo koho volí a jestli nám po prezidentských volbách vyhovuje pan Zeman nebo jsme chtěli pana Schwarzenberga. Na toto téma se tady ale vyjadřovat nebudu, proto je tu málo prostoru. A tak řeknu jen tohle. Volby jsou důležité a měl by je absolvovat každý. Jeden jediný hlas nemá moc velkou váhu, ale společně s dalšími má váhu obrovskou. A kdo volí, má i právo se vyjadřovat k výsledku voleb. Takže pokud už můžete, jděte určitě k předčasným volbám, které se kvapem blíží. A já, protože do letošních voleb ještě nedospěju, se zatím vyjádřím v studentských volbách, které naše škola poskytuje. A k dalším volbám už určitě půjdu. Protože se chci podílet na podobě tohoto státu, jak jen ze svého postavení můžu.

Nový školní rok-být třeťákem je docela fuška.

12. září 2013 v 16:26 | Bublushka
Tak už mám skoro ten druhý týden za sebou. A semlelo mě to teda dokonale.
Letos jsem si řekla, abych se nenudila, že si rozšířím dramaťák. Přibude mi pár hodin a tak se nebudu nudit a nebudu tak sama a furt zalezlá doma. A dopadlo to tak, že nemám ani jeden den čas stihnout bus domů a mám furt co dělat.
Díky milým seminářům (který jsou ale zatím docela fajn) mám týdně tři odpoledka do 16:15, přičemž jeden den mám tři hodiny volna, pro mě úplne na houno. Ale ten dramťák se zdá být super. Jsem ráda, že jsem tak udělala i když nemám moc času. Čtení zbude na vejkend a chvíle čekání mezi hodinami.
Vím, že mě toho čeká hodně. Už mám jasných pět přezentací :) A v semináři Kulturní antropiloge, která má sice super témata, ale hrozně přísné hodnocení, mě čekají prezentace a dvě seminárky za rok. Jo bude to sranda ten třeťák. Ale zatím to zvládám. A škola mš i docela baví. O prázdninách jsem měla hodně času na přemýšlení a ujasnila jsem si, co chci. Šla jsem do toho roku jako nová a zdá se, že to vychází. Cítím se trošku jako v prváku, ale tam to bylo jinak bezva :). Nedá se nic vrátit, ale ted se dá vše dělat jinak. A já si to zatím užívám. Máme suepr třídu-měkké židle a nesedím už v první lavici. Musím teda nosit brýle, ale to mi ani neva- nějak si na ně zvykám :). Ptostě si myslím, že se tenhle rok podaří. Přece nebudu furt smutná. Když byl minulej rok na houby, nemusí být tenhle zas. Prázdniny byly super, ne tolik pro zážitky, ale pro čas na přemýšlení. Ale zase v řecku toho bylo dost a začala jsem přepisovat svou knihu, což je vážně bezva :). Myslím, že se mi bude dařit.
No ale to moje běhání po Hradci sem a tam mi trošku pochroumalo zdraví. A tak jsem po úterku, kdy mi bylo fakt blbě, usodila, že bude lepší zůstat doma. Chci jít v pátek na zombie walk, tak se chci vykurírovat. Dva dny jsem se vyhla škole, když ještě o moc nejde a zejtra se to pokusím na tom zombie-walku zvládnout. Docela mi to válení se pomohlo. Mám sice furt rýmu, ale krk bolí mín a celkově mi je dobře. Zejtra to musím dát a napíšu sem hodnocení akce a přidám i svoje fotečky :) (tentokrát se stanu zombíkem taky :D).
No a to je zatím vše co jsem vám chěla svěřit.
Možná sem přibude pár dalších recenzí někdy a nějaké články, co mě napadnou. Ale vzhledem k nedsotatku času, jiným preferencím a vašemu malému zájmu to nebdue tak často.
Zatím čusky, mějte se krásně a přijdete nějaký ten komentík ;-).
Naučte děti, aby se věnovaly školní přípravě i tehdy, když mají ve škole méně náročný den.

VŠUDE CIZINKOU

23. srpna 2013 v 13:38 | Bublushka

A tady je druhý článeček z projektu studenti čtou a píší noviny. Tentokrát o žiovtě v cizině. Po dalším kole sem určitě přibudou další. Přeji příjemné počtení.

Narodila jsem se v Řecku a když mi bylo pět let, přestěhovala jsem se s rodiči a bratrem do Česka. Oba dva mí rodiče se v česku narodili, avšak tatínkovi rodiče jsou čistí Řekové, jejichž rodiny do české republiky odešly za války.
Je pro mě těžké říct, zda jsem Češka nebo Řekyně. Však i mé jméno je toho důkazem. České křestní, řecké příjmení. Je pravda, že českou historii a zeměpis znám o hodně lépe než řeckou, u něhož přibližně vím, kde leží Athény a město kde jsem se narodila. Ale typicky česká kuchyně mi moc nechutná a řecká jídla jsou na našem stole minimálně jednou týdně. Každá země má své výhody a nevýhody, pro které je mám ráda. Ale je asi pravda, že v česku se žije snáz (v rámci možností). Já sama bych se možná zpátky do Řecka opět přestěhovala, ale rodiče by to se svými zkušenostmi už neudělali. Vždy tam ale budou rádi jezdit a vracet se za rodinou a mořem.
Oficiálně jsem Češka s řeckou národností a to má své výhody i nevýhody. Když lidé zjistí, jak to se mnou je, hned se na mě vrhnou s otázkami zda umím řecky a prosbami ať něco v řečtině řeknu. Občas je to opruz a občas sranda, ale zvykla jsem si na to. Jako na hláskování svého příjimení.
Je zajímavé a pravdivé, že cizinci se schází s cizinci a tak do mé třídy na základní škole přibyly hned dvě dívky z jiných zemí. A já si s nimi rozuměla. Nevím však, zda to bylo tím, že jsou cizinky nebo tím, že jsou to prostě prima holky. Stejně si myslím, že na národnosti nezáleží a pokud si dva lidé nějakým způsobem porozumí, mohou spolu sdílet velkou část života. Nakonec stejně všichni pocházíme z Afriky :D
Za ta léta jsem přišla na to, že není důležité řadit se k nějakému státu. To kým jsme za nás nerozhoduje národnost ani občanství, ale naše vlastní nitro, které neovlivní žádný údaj v našem občanském průkaze. Lidé jsou nakonec všichni stejní. Mají možná jinou kulturu, ale potřeby jsou stejné u všech. Lidé chtějí hlavně lásku, bezpečí a základní životní potřeby. A to nám poskytne každý stát a každý národ.


stranger2.jpg

Sex-není ho už všude moc?

19. srpna 2013 v 20:31 | Bublushka
Poslední dobou mi furt vrtá hlavou, proč je všude tolix sexu. Každej druhej film je plný odvážných scén, všechny možné knihy jsou plné sexu a sex se k nám veřejně dostane už od útlého věku.
V každé školce se najdou zvídavé, chytré a vševědoucí děti, které už o tom, co je to sex, slyšely. A tak začnou vykládat méně znalým kamarádům, jak to vlastně je. To potkalo i mě a tak jsem přicházela domů a vyprávěla mamce, co zajímavého jsem se dozvěděla. Taky chytrá kamarádka se objevila i na prvním stupni a tak o sexu vím, už od hodně nízkého věku. Je to dobře? Měly by být malé děti obeznámeny, protože žijeme v moderní době? Nemyslím si, podle mě bych nebyla chudší, kdybych se o sexu dozvěděla, až po nějakém tom desátém roce. Ale jak se tak teď koukám na televizi, nemyslím si, že ty děti mají vůbec šanci.
Ve čtyři hodiny odpoledne jede v televizi reklama na durex, kde po sobe masážní pomůckou přejíždí polonahé páry. Co má říci rodič, když se ho malé díte zeptá "Co to tam dělají?" A jak má rodič ochránit díte před množstvím sexu, když je ho ted plná televize. V každím druhém filmu, v mnoha reklamách a i všude možně mimo televizi. Je to v pořádku? Není toho už moc?
Pamatuji si, jak jsmE jednou před lety koukali s našima na televizi a řekli tam slovo robertek. A já neznalá toho slova jsem se zeptala "Co je to robertek?" ani nevím proč jsem se ptala, stejně jsem to tušila a později si to našla na netu XD. Potom se taťka rozesmál a řekl "To je taková hračka pro starší osamělé ženy.". A bylo jasno :D.

Sex hýbe světem. Sex prodává. Lidé chtějí sex. Je to tak a v dnešní době, kdy je mnoho vztahů jen o sexu se asi ani nemůžeme divit. Nelze ani kroutit hlavou nad tím, proč je nejprodávanější kniha zrovna Padesát odstínu šedi. Je tam sex-co se ptáte. Je ale smutné, že kvůli sexu pak kulhá příběh. Proto já Padesát odstínu šedi číst zatím nebudu-pořád je pro mě příběh u knih to hlavní.
Ale i já, která erotické knihy nevyhledávám jsem se setkala v knihách se sexem. A to dost často. A někdy mi to i lezlo na nervy. Čtu a říkam si "Už zase to dělaj, ach jo." Jakoby lidem nešlo o nic jiného. Jakoby žovot bez sexu neměl smysl. Proč je sexu všude tolik, proč lidem nestačí jen jejich vlastní? Nevím. Netuším. Možná to časem pochopím, možná nikdy. Ale trápit se pro to nebudu. Jen si myslím, že by toho sexu zas tolik být nemuselo. Mnoho filmů by nic neztratilo, kdyby byla ta scéna se sexem opomenuta. Tyto scény jsou často navíc a někdy i dojem filmu kazí. V romantických filmech je to hezké, ale někdy moc natahované. Jsem asi divná, ale u sexuálních scén si často říkam ať už to rychle skončí protože chci dál koukat na normální děj filmu.
Ve škole se učí sexuální výchova a chtějí ji přesunout už na první stupěň. Všechny možné časopisy a už ty dívčí pro třináctileté dívky (které čtou už desetileté) jsou plné sexu. Přehání se to.
Možná by se lidé měli zamyslet, zda je toho sexu na veřejnosti tolik potřeba. Možná by bylo lepší si zrovna ten nechat doma za zavřenými dveřmi.
Děti se dívají na televizi. Ilustrační foto

Přijde vám taky, že je sexu všude moc?
A co si o tom myslíte vy?
A četli jste Padesát odstínu šedi?-co vy na to?

Život nám napsal scénář, ale je jen na nás jak ho zahrajeme.

16. srpna 2013 v 12:23 | Bublushka
Život je "věc", kterou jsme dostali a ani nevíme proč. I když si to mnozí nemyslí, je to dar, jehož cena se nedá vyčíslit. Ano, život jednou skončí a jednou tam všichni dojdem, ale proč to řešit teď, když jsme živí a zdraví. Byly doby, kdy jsem o životě pochybovala. Jaký má smysl žít, když nakonec stejně umřu? Proč se mám snažit, když to nakonec všechno skončí? Byla jsem pro to smutná, trápila jsem se. Ale nakonec jsem přišla na to, že život má smysl. To, že žiju je víc než si mohu přát. Mohu toho tolik zažít a nikdo z nás neví jistě, co bude po smrti a myslím, že nemá cenu se tím trápit. Třeba čím víc si život užijeme, tím to pak bude lepší. Nechce se mi věřit, že potom je nic-určitě se naše duše dostane dál. Ale přece jí tento přechodný stav nezkazím. Čas utíká rychle, ale zatím mi je stále jen sedmnáct let a myslím, že ještě párkrát to otočím :).
A že je život plný trápení? možná, ale stejně si ho většinou děláme sami-našimi představami. Vždyt nás částo víc rozhodí to, co si představujeme za následky, než to co se doopravdy stalo. Nejlepší je si na každém dnu najít něco pozitivního- někdy je to strašnětěžké, ale věřte, že když se vám povede na něco aspoň malého přijít-uvědomíte si, že život není tak hrozný.
Proto je podle mě lepší brát život takový jaký je. Nevzdávat to a za žádnou cenu se o něj připravit- to pak opravdu ten život nestál za nic. A sebevražda opravdu není hrdinství. Líp na tom budete, když se proslavíte jako člověk, co živý překonal velkou a těžkou etapu života, než ten, co to vzdal a je po smrti. A příznivci Jan Palacha mi odpustí-já ho vážně neobdivuju.
Život je spojen se smrtí, ale pokud cheme žít, neměli bychom na to myslet dnes a denně. Žijme každý den jako by byl náš poseldní, ale nekažme si to myšlenkami na smrt. Jo, jednou jo, ale do té doby se mužeme mít fajn ne?
Možná dokud neumřeme nepochopíme jak vzácný dar ten náš život byl, ale můžeme se aspoň snažit. A život si může užít jak chudý tak bohatý, krasavec i ošklivák. Nakonec nejde o to, jak se náš život jevil krásný ostatním, ale hlavně jak se jevil nám. Žijte hlavně pro sebe, protože jsme tu každý sám za sebe. Můžeme si zpeštřit život zapojením jiných životů, ale nakonec je to vše jen o nás. Musíme se naučít žít se sebou, abychom mohli žít s ostatními.
Ale dost těch mouder, protože to pak jde každouchvíli jinam. Prostě si užívejte života pro něj samotný. Žijte ho a nesmutněte, že jednou umřete, to přijde, ale ne hned...

HUDBA JE DAR JEHOŽ BYCHOM SI MĚLI VÁŽIT

12. srpna 2013 v 19:33 | Bublushka
Možná znáte projekt Studenti čtou a píší noviny.A já se do něj před pár měsící taky přidala. Toužla jsem po tom a tak se to ke mě nějak dostalo. Sice jsem žádný článěk neměla v novinách, ale každodenní noviny byly fajn. A protože mi přijde škoda, aby to četl jen učitel a pár lidí z Mladé fronty dám vám sem můj první článek, a zaroveń druhý z témat (první jsem nestihla)-o hudbě. Druhý přibude později. Přeji příjemné počtení.

Hudba provází lidstvo do nepaměti. Zprvu to byla hudba provázející rituály a nakonec se z ní stala forma zábavy. Myslím, že už si nikdo nedokáže svůj život bez hudby představit. Pojďme se přesvědčit.

Je ráno, monotónní zvuk budíku či ohraná píseň nás nutí vstát z příjemných tenat teploučké postele. Zvedneme se nakonec, ale v duchu proklínáme budík, že nezazpíval o chvilku déle. Pak se přesuneme do koupelny, kde si při ranní sprchování či čistění zubů pobrukujeme tu svou.
Cestu do práce či do školy hudba provází běžně. Ať už z rádia, nějakého obchodu či uvnitř naší mysli. Jak těžké je někdy z myšlenek vymazat písničku, která se nám třeba ani nelíbí. Hraje nám pořád v hlavě jako bychom tam měli zaseknuté rádio.
A pak hudba provázející nákupy, hudba v televizi, hudba v našem mobilu…
Hudba je všude kolem nás a umí s námi hodně mávat.
Drsná metalová či rocková muzika nám rozproudí krev. Pomalá a jemná nás uklidní. Rytmická taneční nás rozhýbe. Smutná rozpláče. Bláznivá rozesměje. A ta, kterou máme rádi v nás vyvolá příjemný pocit.
Je hezké si po náročném dni lehnout a pustit si píseň podle našeho gusta. Ať je to jakýkoliv styl.
Ale je těžké se shodnout na tom nejlepším. Každý poslouchá něco jiného a i popík neosloví všechny. A styl hudby už vyvolal tolik hádek. Které hudbě dát přednost? Té kterou poslouchá on nebo té kterou poslouchám já? Co se mu na tomhle líbí? Jak tohle může někdo poslouchat?... Tolik otázek a odpověď jen jedna- je jedno co kdo poslouchá- to je jeho osobní věc a neměli bychom ho za to odsuzovat, i když se nám jeho styl vůbec nelíbí. To že poslouchá jinou hudbu ještě neznamená, že je špatná.
Bez hudby není možné žít. Člověk jí vnímá už od narození- jako ukolébavku či písničku v nějaké pohádce. Proč jsou tolik oblíbené muzikály a proč je tolik pohádek doprovázeno písničkami. A proč má každý film na konci a začátku píseň a seriál znělku? Hudba je prostě něco bez čeho život není životem. Vyvolává v nás různé pocity a právě to na ní milujeme. Dá se jí vyjádřit tolik věcí. Co jiného nás donutí kmitat do rytmu nohou či hlavou? A ten kdo umí něco hrát je skoro vždy obdivovaný. Každá hudba si najde nějaké fanoušky a každá hudba má smysl.
Hudba je dar nás lidí a měli bychom si jí vážit. A jít si hned něco pěkného pustit.


















Co jsem si tam zažila

5. srpna 2013 v 14:24 | Bublushka
Když jsem se rozmýšlela nad tímto tématem hned mě napadlo pár zážitků. A tak tento článek rozdělím na tři pilíře a podělím se s vámi o ně.

DŮCHODCI A MHD
My mladí budeme mít s důchodci věčný problém. Navzájem si vadíme a v tom autobuse se to projevuje asi nejvíc. Nejsem ten typ co nepouští staříky sednout, ale někdy bych je za ty kecy nejradši nepustila.
Pamatuju si na zážitek, kterého jsem byla jen divákem, ale dosud ho nemohu zapomenout.
Jela jsme večer od babičky a autobus byl téměř prázdný. Seděla jsem na mém oblíbeném vyvýšeném místě a předemnou byla čtyřka sedadel. Seděla tam samotná slečna a na jedné zastávce si naproti ní přisedla starší paní. Chvíli to bylo v pohodě, ale pak najednou začla paní té slečně nadávat, že tam kde sedí je místo pro nemocné a ona tam nemá co sedět. Měla problém, který byl zbytečný a bylo vidět, že se pouze chce hádat. Slečna dělala že ji neslyší až dokud nezačala paní být sprotá. Babička slečně vyčetla, že celý den sedí na prdeli ve škole tak tedka v tom autobuse sedět nemusí. To už se zarazil a blízko sedící mladík a dívky se zastal. Slečna se taky ohradial tím, že nemá prdel a snažila se babičce vysvětlit, že jí nemá co nadávat. Babička ale neposlouchala a dál si mlela svou. A to, že si to prej začíáme my mladí.

Ale nejsou s důchodci jen špatné zážitky, ale i vtipné a dosud nezapomenu na ty, co se mě ve dnech vysvedčení ptali, zda mám samé biče :D.
Autobus MHD v Teplicích
REVIZOŘI A MHD
Jelikož jsme přes školní rok teď v MHD pečená vařená, mám i zážitky s revizory. Přijde mi, že jich dříve tolik nebylo, ale možná jsem prostě při tom občasném jezděni na ně neměla tolik "štěstí".
Jo a jsem ta rebelka co pokutu dostala. Minulej rok.
Nebylo zrovna tolik peněz na zaplacení dalších měsíců do lítačky a tak jsem si jen do karty nalila stovkou abych měla trochu levnější jízdné. Ale penízky na kartě brzy došly a jezdit bylo stále potřeba. Jednoho dne jsem tak promýšlela, jak to udělat, když mám na kartě jen 6 korun a ty prostě nestačí. A jízdenka je drahá. Vymýšlela jsem jak ušetřit. A tak jsem se rozhodla, že to rysknu. Na dvě zastávky přece revizor nepřijde...no hloupá moje naivita a samozřejmě zákon schválnosti. Jednou jedinkrát jedu schválně načerno a oni mě musej chytnout. Ani jsem tehdy nechtěla brečet, ale když jsem tam viděla na displeji "čtečky zablkovány" už to šlo samo. Snažila jsem se hloupě doběhnout dopředu abych si koupila lsítek u řidiče, ale to už nešlo a srazila jsem se s revizoem. Slzy mi tekly, lidi koukali a revizor byl strašně milej. Tehdy bych mu za tu milost nejraději vrazila, radši kdyby byl hnusnej, aby to nebyla taková ironie. Revizor se mnou vystoupil na zastávce kam jsem chtěla, dala jsem mu občanku, se slzami podepsala ten trapnej papír a bylo to. Čtyři stovky v pr... Nojo co se dá dělat, každej do někdy zažije, ale možná by bylo fajn to vůbec nezažít.
Revizor kontrola - Ilustrační foto.

JÁ A MHD

A na závěr kapitolka o mých činech. Protože zážitky v autobuse nedělají jen cizí lidí.
Příběhy o tom, co jsme slyšela si necháme na jindy, ale taky stojí za to :).
Nevím už ani co všechno jsem tam vyváděla, ale na mysl mi vytanuje jediná docela nedávná vzpomínka. Byl poslední školní den a já se rozhodla vyrazit s pár spolužáky tam, kam oni. Jeli jsme tedy autobusem. No a jak byl ten konec školy a všichni měli dobrou náladu a v rukou jsme měli dva nafukovací balonky... Začali jsme si je trošku po autobuse házet :D. Tedy jen vepředu, kde jsme se mačkali u řidiče. Ten dělal, že naše řádění nevidí, ale slečna, které balonek třikrát dopadl na hlavu se naštvala a zakřičela "Už dejte pokoj." Jsme to rebelové a tak jsme se hned nahlas rozesmáli. Pak jsme se docela uklidnili, ale vážně to byla sranda.

Ale víc co jsem vyváděla v autobuse si ani ted nevzpomenu, ale byla jsem tam tak často a ještě budu, že ty zážitky na sebe nenachají dlouho čekat.


Galashow60 se nepovedla-aneb. když to dopadne, jak jsme čekali.

5. května 2013 v 13:27 | Bublushka
Jak možná někteří víte, a jestli ne, tak to vlastně nevadí, včera se v televizi vysílala "skvělá" galashow60. Sliboval se skvělý divácký zážitek, který se však nekonal. Aspoň u nás doma ne.
Pokud čtete mé články, víte, že jsem tam byla jedna z divaček a tak jsem část show viděla už před měsícem. Tušila jsem, že to nebude nic extra, ale doufala v něco víc.
Ale scény ze "zákulisí", které se natáčely nejspíše v místech, kde jsme seděli byly nepovedené. Pamětnící si vzpomínali na něco, k čemuž mi ani nemáme moc blízko a když nestihli něco začít říkat, nebo jim někdo skočil do řeči, svou myšlenku už nedořekli. Hodně hostů neřeklo nic a ti co ano, prohodili jen pár vět. A uměle hraný smích nás pobavil snad víc, než samotný vtip. Hosté ani neuměli tleskat a potlesk byl strohý a chudý. To divákům na zpívacím jevišti to šlo více, ale v záběrech bylo někdy vidět, že čekají jen na to, kdy budou mět tleskat a byli moc mladí na to, aby to pro ně byly nostalgické vzpomínky. Prostě se Show nepovedla a nevím co vytknout dřív. Asi toho už raději nechám a psotesknu si jen nad tím, že záběr na mě, kvůli kterému jsme se na show koukali, se nekonal. A slíbené fotky na facebooku taky nejsou. Ale co se dá dělat, ne vždy se něco povede a u téhle Galshow60 jsem to tak nějak čekala.
Snad se jí tedy nebudou inspirovat a až bude Galashow70, bude na co koukat.
Galashow 60: Jiřina Bohdalová uvede 4. května speciální pořad k výročí ČT.

Dokonalý muž

19. dubna 2013 v 18:48 | Bublushka
Do školy jsme měli za úkol napsat jako slohovku fejeton nebo reportáž. A já si vybrala fejeton na téma Dokonalý muž. A tady je i pro vás.

Každá žena touží po dokonalém muži, přesně takovém o jakém sní. Ale málokdy se stane, že ho najde a i kdyby ano, jistě by si na něm brzo nějakou chybu našla. Žena se tedy smíří s chybami jednoho "nedokonalého" a svého prince už nevyhledává- většinou. Ale jak takový dokonalý muž vypadá?
Dokonalý muž by měl mít vypracované tělo, ale nijak přehnaně. Prostě žádný nabobtnalý vlašský ořech. Zkrátka, na břiše pekáč buchet, aby byl k sežrání, a ruce jako Schwarzeneger-musí nám přece nosit nákupy. Ale co má dělat s potem jenž s podobným tělem souvisí? Ženy by uvítaly nějakou vůni Nejlepší je tedy nastříkat se AXE a ženy se na něj hned vrhnou. Nesmí se však podívat na jinou než na tu svou- je pro něj přece ta jediná, ne?
Tak postavu bychom měli. Teď vlasy. To je těžké, každá žena upřednostňuje jiné. Ale tak, nejhezčí chlapi světa mají vlasy vyrostlé pár centimetrů v hnědé či černé barvě. Blonďáky přenecháme Barbie. A hodně boduje mírna prošedivělost- takže musí našim drahým mužům vyrašit brzy šediny nebo si je vytvoří melíry.
K tomu by měl vypadat k světu- takže stále nosit upnuté kalhoty a košile. A měl by o sebe pečovat, aby po opuštění koupelny vypadal neodolatelně. Ale nebude divné, když bude v koupelně trávit více času než žena? Dokonalý muž by měl být ještě ohleduplný a udělat všechno proto, aby ženě v koupelně nepřekážel. Musí to tedy stihnout rychle
To co ženy na mužích nejvíce rozčiluje jsou jejich chlapské projevy jako říhání, prohrabování rozkroku nebo hlasité komentování svých vlastních výparů. To by měl dokonalý muž v sobě potlačit, ale ne tolik, aby přestal být mužem.
Hm a co dál? Muž by měl být k ženě štedrý a platit za ní všude. Nakupovat jí květy a občasné dárky, nezapomínat na výročí atd. Také se věnovat dětem, trávit čas se ženou a nedřepět dlouhý čas v práci. Nejelepší by bylo, kdyby byl dost bohatý na to, nechodit do práce a ženě mohl beze strachu svěřit kreditní kartu. Dále by měl tolerovat ženiny změny nálad, chápat když jí "bolí hlava", nechat jí v ruce ovladač, nekomentovat její řízení a bavit se o citech. To je na jednoho muže možná moc, ale když je dokonalý...
Jsem si jistá, že nejeden muž by po přečtení přechozích řádků začal nadávat a nedivila bych se mu. Možná toho nakonec chceme až příliš. A hodně žen také řekne, že ny "naše" chlapy mají rády i přesto jací jsou nebo právě pro to. A stejně, dokonalý muž neexistuje, tak co...
Ale až ho někdy někdo vyrobí, každá žena si ho jsitě rána na chvíli půjčí.
¨

Předpovídání budoucnosti, je to fakt nebo jen náhlá shoda náhod?

6. dubna 2013 v 14:15 | Bublushka

Už se mi několikrát stalo, že jsem na něco pomyslela a ono se to později uskutečnilo. A někdy tak přesně, že jsem se zamyslela, zda tak trochu neumím předvídat budoucnost.
Když se vám to stane jednou dvakrát, pomyslíte si, že je to pěkná shoda náhod a víc to neřešíte. Ale když se to stane, jako mě, už asi minimálně pětkrát, je na tom dost co k zamyšlení.
Dokáží lidé předpovídat budoucnost a není to předpovědění jen splnění v duchu vyřčeného přání?
Určitě se vám už stalo, nebo jste se s tím u někoho setkali, že jste si přáli, aby v rádiu hráli nějakou písnuičku a ta hned na to, začala hrát. Pěkná náhoda, řeknete si. Ale není to tak, že jste svým přáním ovlivnili náhodnost počítače nebo náhlou volbu reportéra?
V knize "Tajemství", která se stala bestsellerem a mnoho lidí ji zná, se tvrdí, že cokoliv si přejete a nepochybujete o tom, se vám splní. Nestalo se vám někdy, třeba v dětství, že jste si přáli dárek a ten jste pak od někoho dostali? A nestalo se vám to už víckrát a ne jenom v dětství? Mě se to stalo už několikrát a mé rodině taky. A někdy jsou to tak vtipně splněné věci až se člověk zamyslí, že na tom asi něco je.
Není tedy předpovídání budoucnosti jen splnění přání, která někdy řekneme jen tak spontánně?
Ano, náhody jsou někdy opravdu pomíjivé a někdy se u nich zdá, jako by to ani náhody nebyly. A co když to opravdu náhody nejsou. Co když je to právě splněné přání?
Hodně lidí se ošije s tím, že je to nesmysl a že to prostě vyšlo. A hodně lidí tvrdí, že náhody neexistují. Tak co je to pak?
Proč když někdo myslí na druhou osobu, a chce vidět zrovna na tom místě, kam jde, ho tam pak uvidí? Je to osudové spojení těch dvou lidí. Nebo snad opravdu ta náhoda, které mnoho lidí nevěří? A není po třeba právě vaše přání, které ovlivnilo kroky a rozhodování té osoby?
Nechci tvrdit, že můžete svými myšlenkami ovlivňovat ostatní, a když si budete přát cokoliv, ono se to splní. Chci říci, že když si něco přejete ze srdce a nezapochybujete o tom, nebo to prostě zahodíte za hlavu, často se to splní.
Ale co je tedy předpovídání budoucnosti? Je to opravdu nahlédnutí do věcí co se ještě nestaly? A nebo se okolnosti změnili právě tím, že se vám to vyrojilo v hlavě? A stalo by se to, kdyby jste na to nepomysleli?
Spousta otázek a odpověďí na tisíce.
A jen vy rozhodnete o tom, která je pro vás ta pravá.
Já sama v tom nemám moc jasno, ale často se mi stane, že si něco představím a ono se to více méně stejně stane. Budu o tom přemýšlet a třeba na něco přijdu. A pak vám dám vědět. Teď je tu zatím jen tento článek, který vás vede k zamyšlení.
No a co kdyby jste se o vaše názory podělili?
Napište do komentů co si o tom myslíte. Ráda si vaše názory přečtu. A možná na ně i zareaguji.
Mějte se krásně a přejte si něco hezkého...

Výštřednost není špatná, ale vysvětlujte to těm ostatním...

29. března 2013 v 10:37 | Bublushka
Výstřednost-co to vůbec je? Znamená to nejít s davem? nebo snad schválně se vybočovat? Nejspíš ano. Ale proč by se to mělo považovat za špatné.
Není žádný metr pro to, co je normální a každý jsme svým způsobem nějak výstřední. Normální člověk bude výstřední mezi výstřednýmy a naopak...
A jaký je metr pro měření výstřednosti? Kdy je člověk ještě normální a kdy už ne?
Nejspíš je to vše o vkusu jednotlivců. Jak to vezmou a co je výstřední pro ně. A je to taky dost o povrchnosti. Proč by nám mělo vadit co kdo nosí a jak se chová. Hlavní je jací jsme my, ne?
Nechci tu cpát jak jsem já výstřdní a jaký s tím mám a nemám problémy-prostě jen vím jaké to je a čím to vše je. A kdyby lidé přestali být povrchní, výstřednost by se stala normou. Tedy- vše by bylo normální a nikdo by se nepozastavoval nad jakýmkoliv vkusem. Ale od toho jsme lidi abychom věci řešili a rozebírali a taky odusozovali to jiné. Nejsou takoví všichni, ale každý má nějakou hranici přes kterou nejde protože to už je moc.
No nevím co jsem tímto článekm pořádně chtěla říct, ale asi to, že výstřednost je fajn, aspoň nejsme nudní jako všichni ostatní. A výstřední osoby jsou nejvíc obdivované- třeba taková LadyGaga nebo Michael Jackson- výstřední osoby které nehleděli na názory ostatních.
A tak by to měl dělat každý- být takový jaký doopravdy je, nebýt povrchní a neřešit co říkají ostatní- stejně spíš závidí :D.

Královská procházka - Šachisté nejsou výstřední jedinci

Život ubíhá jako rychlík a jednou dojede dojede do konečné stanice...

24. března 2013 v 14:17 | Bublushka
Život žijem. Kadžý ho prožije svým způsobem. Někdo ho protrápí, někdo promarní, někdo je stále šťastný, někdo se v něm poučí a někdo ho vzdá. Způsob prožití života je různý a každý ho máme jiný. Ale jedno máme stejné, náš životní vlak jednou dojde do konečné stanice a je jen na nás jak dlouho necháme vlak jet. Někdo z něho předčasně vyskočí a život vzdá. Někdo nechá vlak jet šíleně pomalu někdo zase neuvěřitelně rychle. A někdo nechá jeho cestu osudu a konec nechá na dobu, kdy má správně být.
Ale je nějaký konec vůbec předčasný. I když je to možná kruté, ale pro svůj konec a rychlost vlaku se rozhodl každý sám. Každý jsme strůjcem svého osudu. Někdo nám sice napsal scénář, ale je jen na nás jak ho zahrajem.
Není potřeba se trápit, že život jednou skončí a jednou dojede na svou konečnou zastávku. Spíš si tím necháme uniknout ten hezký výhled, který nám život nabízí, ale my ho svou zaslepeností přehlédneme. Žádný život nemusí být špatný a i v tom nejrozvrzanějším vlaku se dá najít něco hezkého. Kdybyto byl jen jeden pěkný šroubek či radost sám ze sebe. A pak do vlaku si můžeme vzít spolucestující a přidat si k němu vagony jiných lidí. A to se nám hned bude žít líp.
Lidé by neměli na své cestě životě jezdit sami. Do cíle sice dorazí sami, ale to neznamená, že tak prožijí celou cestu.
Život není tak strašný jak se někdy zdá. I v té nejhorší situaci se dá najít řešení. A větším hrdinou nebudete, když život vzdáte, ale když se jím properete a zemřete šťastní. Jde to, já tomu věřím a proto se snažím myslet pozitivně i když je to často moc těžké.
Myslete pozitivně a vše se k lepšímu obrátí.

Být či nebýt aneb. hodina filosofie aneb. zeptejte se mě na něco

24. března 2013 v 14:00 | Bublushka
Ráda filosofuju když se nudím. Fakt že jo :-). A napadlo mě to spojit s vámi. Pokud chete můžete si sami zafilisofovat do kometnářů a já k tomu určitě napšíu konetnář. A taky bych se chtěla přiblížit k vám a vaším zájmům. Co váš zajímá? nad čím se mám zamyslet? co mám zjistit.
Všechno sem určitě na to zareaguju. A aspoň se to tu oživí.
Tak sem s tím co máte na srdci či na jazyku?

rodin philosopher 384x480 Timeless ideas: how can greatest philosophers teach us to be happier & wiser

Zpověď dívky unuděné svým dosud krátkým životem, která vlastně nemá proč fňukat

24. března 2013 v 13:50 | Bublushka
Chvíli jsem nic nepsala, ale protože se mi začlo stýskat a přibylo pár komentíků zachtělo se mi připsat nějaký článeček. No vecpu vám sem zase své problémy abych se jich trochu zabvila :-). Nezlobte se na mě, ale já to potřebuju :-).
Jsem ted pořád tak na vážkách. Ani nevím jestli jsem šťastná nebo smutná, ale řešit se mi to nechce. Proto prostě žiju tak jak to jde. Mám v životě moc fajn lidi se kterýma nemám problém se bavit a vždy je mi s nima fajn a nemám potřebu se skrývat pod nějakou slupkou. Ale pak jsou tu lidé o kterých nevím co si mám myslet a buď s nimi nechci mít nic společného a nebo chci, ale bojím se jejich rekace tak radši nic nědělám. Ubíjí mě to, ale stále jsem nepřišla nato, jak to překovat. A říkám si, že to možná tak má bejt a když to přestanu řešit uleví se mi a možná i zmizí můj strach.
Jo asi fňukám a kdekdo by mi řekl, že moje problémy by chtěl mít. Tak klidně, já bych si je s chutí prohodila abych aspoň na chvíli řešila něco jiného. A můžu se odvolávat na to, že aspoň jsem zdravá? Já nevim, jsem asi zdravá ale poslední dobou mi je furt špatně. Asi z toho všeho, ale mám někdy strach. Ne nic to nebude, ale v pořádku uplěn nejsem. Nejspíš to je vše jen z mýho trápení a přejde to až toho nechám.Ale to chvíli bude trvat. A asi si to musím projít abych na něco přišla.

Ale včera při obědě mi vážně šibalo. Měli jsem k obědu králíka. S tím já nikdy neměla problém, králíka jsem měla ráda a nebrala jsem v potaz že mám nahoře v pokoji svýho domácího, ten je přece jinej ne? Ale tak nějak když jsem předtím na svoují králici promluvila mi pak to maso moc nechutnalo. Nechvi bejt vegetatriánka, stále si myslím, že mám maso ráda. No ale prostě se mi to včera nějak nechtělo jíst. A častěji nemám ted chuť na maso. Asi nemám co na práci, když to takhle řeším. Ale ten králík se mi fakt jíst nechce. Ne teď. Možná jen potřebuju ted změnit stravu a tak si můj mozek vymýšlí takový kraviny. No maso jíst furt nemusím, ale z jídelníčku ho neodstraním. Taky protože doma maso jíme normálně.

Ble ble, řeším kraviny a furt mě to baví. A teď ti kluci. Koukám ted skoro na každého a hledám v jeho očích zájem. A začíná se mi jich líbit čím dál víc. Asi mi to vše začíná lízt na mozek a nebo je to vše takhle normální. Ale já nevím co je normální a sama si přijdu šiblá a divná. Vždyť švechno mám jinak než ostaní. Dříve mi to vyhobobalo ale ted mi to trochu vadí, ale měnit to nechci.

Buhaaaaaaa co mám dělat, asi přestat řešit kraviny a konečně se převíst do realitiy. Jseme ráda že aspon na tu školu se víc soustřědím i když to není nic extra. A veřím, že to bude stále lepší a lepší. Škoda jen že to tak není už teď.
Ale začla jsem opět trochu psát a hrát na kytaru. Což ej fajn. A napadá mě taková kravina že jsem hippík :D. Mír a lásku... :D.

Proč Zeman? Češi ptám se- PROČ?

26. ledna 2013 v 17:36 | Bublushka
Jsem naštvaná, naštvaná a smutná. Protože výsledek voleb není podle mých představ. Čekala jsem, že češi mají větší rozum a zvolí Karla Schwarzeberga. Zdálo se mi, že má víc podporovatelů. Aspoň ze strany mých známých. Ty kteří volili Zemana neodsuzuji, ale s jejich názorem nesouhalsím a je mi líto, že uvěřili jeho pomluvám na stranu pana Schwarzenberga. Myslela jsem si že Češi mají vlastní názor. Nebo spíš jsem v to doufala. Karel nikomu nelhal a nesnažil se pošpinit svého protivníka. To Miloš ano a vyahoval na Karla co se dalo. Kdyby Karel chtěl, mohl začít taky, a vyhrabal by ještě větší sousta. Ale Karel není ubožák, který dokáže vyhrát jen lžmi a podovody, ten si stojí za svým názorem a nejde přes mrvoly.
Vlastně k tomu nemám moc co říct. Snad jen to že pana Zemana nepovažuji za seriozního a upřímného muže. Furt někho zesměšňuje a jeho vtipy jsou někdy možná vtipné, ale víceméně trapné. Myslím si že by se u prezidenstkých řečí neměl lověk smát, ale přikyvovat při souhlasu s jeho názory. To prostě nedokážu.
Jak pan Schwarzenberg řekl, tato volba byla ovlivněna lží a jedna velká lež bude i následující vládní období.
Ale musím na to heldět pozitivně. Je to tak a nic s tím nenaděláme. Třeba nebude Zeman jako prezident tak špatný. A stejně tu bude třeba jen na pět let. Aspoň jsme si teď těmito volbami ujasnili jaký náš národ je. A že je stále polovina, která myslí jinak.
A co si o tom myslíte vy?




Miloš Zeman odmieta rozhovory pre slovenské médiá

Karel to musí vyhrát

13. ledna 2013 v 10:44 | Bublushka
Včera se ve 14:00 zavřely dveře všech volebních místností a začaly se sčítat hlasy. A výsledky mě na jednu stranu potěšily a na druhou zklamaly. Tedy, mým favoritem byl a bude Karel Schwarzenberg a kdybych už mohla volit, můj hlas půjde jedině jemu. Ale i naše rodina ho podporovala a překvapivě na nás dala i babička, takže z naší rodiny šli určitě tři hlasy. No a to co mě nepotěšilo, byl úspěch Zemana. Čekala jsem, že bude mezi první čtyřmi, ale že až takhle vysoko... Toho za prezidenta fakt nechci. Je divnej a co jsem o něm četla a slyšela se mi nelíbí o nic míň a když jsou rozhovory s ním, mluví zvláštně. Vím, že má dost podporovatelů, několik se jich i projevilo na Karlových facebookových stránkách, ale doufám, že Karel má těch příznivců víc.
Jsem tedy ráda, že v Hradci Králové byl první právě Karel. Do školy tedy chodím ve správném městě :).
No tedy doufám, že obyvatelé Česka budou mít více rozumu a dají hlas Karlovi, protože to by to dopadlo, mít za prezidenta Zemana.
A dobrý je, že účast na volbách byla o dost větší než u krajských voleb. Jojo, 61% je víc než 35%, ale furt je to ještě málo, mělo by jich být víc. Ale to třeba přijde.
A teď tedy můžem doufat, že to vyhraje Karel- veřím mu :-)
Kdo bude příštím českým prezidentem?

zdroj obrázku: http://www.lidovky.cz/prezidentske-scitani-budoucich-hlasu-vyzni-pro-ft2-/zpravy-domov.aspx?c=A130113_074506_ln_domov_ani

Co bych si tak vzala

31. prosince 2012 v 16:48 | Bublushka
Toto téma je dost zajíavé. A už jsem se s ním hodněkrát setkala a i se mě na to hodně lidí ptalo.
A vlastně mám už jasno.

Za každou cenu bych si vzala nůž. Ten je fak potřeba. A využije se na hodně věcí.

Dál, protže miluju knihy tak buď jednu moc fajn a nebo radši celou krabici knih. Abych se tam nenudila.

Vážně bych ale něchtěla nějakej mobil, notebook a přístup k elektřině. To k pustému ostrovu nepatří a možná by mi to ani moc nechybělo.

Ale chyběli by mi lidi, takže možná nějaké fotky a nebo raši ty lidi samotný. Aspoň jednoho, nebo nějaké věrné zvíře :-).

No a ještě jednu fajn věc co se hodí jsem vymyslela. Nějakou plachtu. Velkou která by se hodila na zakrytí ruzných věcí, na přikrytí sebe když by mi byla zima a třeba i na ochranu před sluncem. To se podle mě dá hodně využít.

A myslím, že by někdy bylo fajn jen tak žít na pustém ostrově. Třeba tam jet na dovču. Bez civilizace, jen tak. Určitě by to bylo fajn dobrodružství a zážitek. Ale něchtěla bych tam ztroskotat a skejsnout na několik let... to mám lidi zas moc ráda :D

A view throughout a deep jungle, Reunion Island Stock Photo - 4258657

Vánoční čas...

23. prosince 2012 v 18:58 | Bublushka
No už to zase uteklo... sama se ted divím nad utečením času od všeho možného. Skoro si pak říkám jaký to má smysl, ale řešila jsem to už dřív a ted si jen říkám, že bude líp a zase budu mít co dělat a nebudu to řešit :-)
Letošní vánoce jsou ale takový divný. Opět nemáme stromeček... jo je to drahý. Někdo by si myslel, že vánoce bez stromečku nejsou vánoce. Ale já myslím, že váncoe nejsou o stromečku ani o dárkách. No a na ty jsem se letos vykašlala. Mám fakt málo peněz a po získání pokuty v autobuse jsem vážně neměla náladu na žádné nakupování. Tedy zaplitili to za mě rodiče, ale sami mi řekli ať raději nic nekupuj, než aby to byly blbosti. A že oni v mém věku taky nic rodičům nekupovali. Hm a u toho autobusu je debilní to, že jednou jednikrát jsme chtěla jen dvě zastávky na černo a chytli mě. A pak jsem jela ještě několikrát potom s lístkem a žádnej revizor nepřišel. Ale to je ted fuk.
Dárky jsem dala jen dvěma kámoškám a dostala jen jeden. No a víc teda nemám. Je mi to trošku blbý, ale co zmůžu s třema stovkama a žádným nápadem.
A rodičům to ani neva, sami nemaj moc dárků.
Letos si na váncoe užijem hlavně večeři a pak bude pár dárku druhý den u babičky. Tam se těším hlavně na knihu Erebos... bude to určitě bomba :-).
A co.. stromeček budem mít... můj malej plastovej asi az třicet korun, kterej se mi dosud nechtělo ozdobit... dnes to udělám :-D

Ale jsem ráda, že začalo sněžit. Sice sníh jindy moc nemusím, ale o vánocích by měl bejt, snad to tedy do zejtřka vydrží :-).
A jestli se na ty vánoce těším? Ale jo... sice ne tolik jako to bylo dříve, ale myslím, že to bude zase fajn.
I když mi trochu vadí, že jsem nakonec nic nekoupila. Beru to takhle... koupím všem něco k narozkám... to už budu mít i víc peněz :-).

A co vy?
Jak se tešíte na vánoce?
Líbí se vám sníh?
A co dárky? Máte, těšíte se?

 
 

Reklama