Historky

Jaký byl Brutal assault 2017 očima výčepní

22. srpna 2017 v 15:58 | Bublushka
Tak už je to víc než týden co jsem byla pracovně na metalovém festivalu Brutal assault v Josefově a až teď jsem si našla čas napsat o tom takovou menší reportáž. Tak zde něco o mé čtvrté pracovní příležitosti na Brutale.
(Má označkovaná ruka, tradiční pivko před fesťákem a mé točení :3 )

Vše začlo už v úterý, den před festivalem, kdy jsem po návštěvě u babičky dojela do Jaroměře a prošla se pěšky až do Josefova na místo práce. Je to vždy kus cesty, ale nevadí mi to, je to fajn procházka. Tam jsem se zaregistrovala k práci a čekala jen na večer, kdy nám měli rozdělit směny. Nějak jsme byla ale mistifikovaná a protože nám řekli, že nám přijde hromadná smska, kde to bude, poctivě jsem čekala na ni. Mezitím jsem si zašla na tradiční pivko před fesťákem a byla spokojena. Když bylo už deset večer a furt nic nepřišlo, už mi to fakt přišlo divné a tak jsem se zašla zeptat osobně do zázemí. Tam mi bylo řečeno, že rozdělování už dávno proběhlo- v děvět. Já to jako obvykle nevěděla-ale to bych nebyla já, že? A tak jsem narychychlo scháněla místo, kde se rozdělovalo. Chvíli trvalo než jsem to našla, ale nakonec jsem úspěšně dorazila a osazení ze mě nebylo moc nadšené, ale místo jsem nakonec dostala přiřazeno. Ulevilo se mi, skoro jsem se bála že už pro mě nic mít nebudou. A tak jsem mohla jít konečně v klidu spát. Letos jsem konečně zas mohla spát v kasárnách a měla přístup do zákulisí tak jsem byla spokojena. Nebýt toho množství prachu a tvdré země, bylo by to dokonalé- ale furt lepší než spaní ve stanu.
(Rotting Christ)
Směny jsem tentokrát měla pořádné- čtrnáct hodin a to ještě v zásadě přes dobu téměř všech kapel. První den to bylo dlouhé, ale dalo se to, jen mě šíleně začly bolet nohy. Druhý den jsem si rozmyslela věčné stání na nohou po loňských zkušenostech a byla radši vzadu u píp než ve předu u kas, protože tam si člověk nesedl a sama jsem se přistihla jak mi lidi časem začli lézt na nervy :D . Druhý den by se dal zvládnout kdyby na mě nezačlo něco lízt. Nejspíš z toho všudypřítomného prachu kterého jsem se nadýchala a vyčerpání, jsem dostala chřipku. Měla jsem teploty a bylo mi fakt blbě. Ale já tvrdohlavě, jak u mě bývá zvykem, vydržela u práce- těch peněz by byla škoda. A aspoň jsem měla výmluvu proč nejít dopředu. Bylo hezké jak se mnou všichni soucítili a byli milí. Čekala bych odsouzení a pocity, že se flákám, ale možná tím, že jsem něco skoro furt dělala, jsem je přesvědčila, že nejsem simulant. Další nemilá věc ten den, byl čas směny. Zrovna ten večer jsem chtěla jít na mojí oblíbenou kapelu Rotting Christ, která hrála v jednu hodinu ráno a tak jsem si myslela, že to budu v pohodě stíhat. Směna den předtím mi končila v jednu tak jsem předpokládala, že druhý den to bude stejné- jen k mojí smůle si ten den lidi zabrali směnu od jedenácti do jedné už předemnou a zbyla jen směna od dvanácti do dvou. Nakonec jsem to nějak domluvila i vzhledem k mému zdravotnímu stavu, že budu moct odejít o hodinu dřív, ale samozřejmě se mi ta hodina už nepočítala- a ona každá stovečka chybí. A samozřejmě, další dva dny už směny od jedenácti do jedné volné byly- nojo to je smysl pro humor mého života- fakt mi to asi musí dělat schválně :D. Ale koncert jsem si nakonec užila i když dost pršelo, ale nějak mi to nevadilo. Kvůli tomu, že mi bylo ještě trochu blbě a byla jsem ospalá, jsem si to neužívala jako obvykle, ale i tak jsem byla ráda že jsem je viděla a koncert byl fakt super. Hráli teda převážně novější skladby, ale to nakonec nevadilo, jen mám radši ty starší, ale ono se toho v padesáti minutách moc stihnout nedá. Když pak koncert skončil a já šla kolem bagstage do kasáren, dostala jsem nápad zajít na podium za klukama a požádat je o fotku. A já, s tím jak jsem stydlivá, jsem vyšla nahoru a řecky oslovila dva členy kapely (je to Řecká kapela ) zda si se mnou udělají fotku. A oni moc ochotně svolili. Sekuriťák nás na můj mobil vyblejskl, já jim řekla jak jsou super a s úsměvem od ucha k uchu šla pryč. Super pocit, že jsem je mohla vidět a ten den pak díky tomu stál za to. Super zážitek.
(Vítězná fotka <3 )
Další dva dny už šly tak pohodově. Už mi nebylo tak špatně a zjistila jsem že nemocné jsou skoro všechyn holky- takže nejspíš nějaká hromadná epidemie :D. A taky se změnilo počasí- z prvích dvou teplých dní náhle zima a deštivo. Ale dalo se to přežít. Směny díky počasí pak už nebyly tak hrozné a dopředu už jsem taky nebyla tak často posílána. Točila jsem převážně pivko a uklízela špinavé kelímky a dost seděla, takže mé nožky letos přežily ve zdraví. Fajn byl i kolektiv, milí lidé a s pár z nich jsem si i mile popovídala. Jediné co mi ke konci začlo vadit jak se někteří mezi sebou hrozně pomlouvali, že tamta nic nedělá a tamta je taková a maková, ale spíš jsem se tím bavila. Říkala jsem si proč je to baví a dál mlčky seděla a občas s někým prohodila pár slov. A tak nějak jsem si během těch dlouhých směn a probělých nocí (fakt se mi tam blbě spalo na tvdrdé zemi a furt jsme se budila) řekla, že pokud nebudou příští rok nějaké dobré kapely, asi se už na to vykašlu. Je to fakt náročné a nějak mě ta práce už nebaví. Peníze jsou za to pěkné, ale vzhledem k tomu, že si chci najít brigádu přes rok, je ani tolik nebudu potřebovat. Ale i tak jsem si tehle rok užila. Viděla jsem teda jen jednu kapelu, ale ani mi to nevadilo. Penízky za to stály a byla tam opět ta super atmosféra a moc milí lidé. A na to jak většinová společnost plaší, že metaláci jsou agresivní, tak jsem se přesvědčila, že vůbec. Poslouchají sice agresivní hudbu ale jsou to tak milí lidé. Stačilo když nám na půl hodiny odešly kasy a nemohli jsme prodávat pivo a oni se při té informaci jen smáli a brali to v klidu. Brutal je plný milých lidí a i letošní ročník se dost povedl, jen pro pracovníky je holt náročný, ale díky tomu je takový, jaký je.

Řecko - fotoreportáž

10. srpna 2017 v 10:09 | Bublushka
Letošní prázdniny mám zážitků plné a tak se mi nastřádaly hned dvě dovolené. Jako tradičně jsem jela do svého rodného Řecka za rodinou a letos jsem s sebou konečně mohla vzít přítele, abych ho představila rodině. Oba jsme z toho byli trochu nervózní, ale nakonec to vše dopadlo moc dobře a naplno jsme si to užili.
-vyrazili jsme brzo ráno z domu aby jsme stihli autobus v Praze a vydali se na dlouhou cestu vstříc Řecku. V první části pobytu jsme měli být u babičky jen sami dva bez rodičů a to provázelo nutnost zajistit si taxík k domu. Byla jsem z toho značně nervní jestli to zvládnu a zda to nebude moc drahý, protože jsem si nikdy taxík neobjednávála ještě k tomu v řečtině, ale nakonec to bylo lehčí než jsem čekala a ani moc drahé. Dorazili jsme k babičce, která byla nadšená a ráda že tam jsme a přítel se jí moc líbil. První den jsme jen odpočívali protože cesta byla náročná. Druhý den jsme si už zašli k moři. Bylo to moc fajn a jen nastaly menší komplikace s autobusem na pláž, protože jsem si nebyla jistá jak to chodí a chytli jsme si zrovna autobus co to vše hrozně objížděl. Ale nakonec jsme dorazili. Cestou zpět nás ale zastavila revizorka s tím, kam až jedeme a já neznalá názvu zastávky řekla jméno města, protože jsme si myslela ,že to tam spadá a revizorka se hned zhrozila že máme špatné lístky a musíme si dopaltit. A ještě když jsme chěli vystoupit, říkala, že do centra to ještě je pět minut, ale tam my nechtěli. Nakonec jsem zjistila, že jen došlo k nedorozumění a revizorka nám to zbytečně zkomplikovala, ale aspoň jsme přišli na to, jak to je, že máme správné lístky a jaká zastávka je tedy ta, kam jezdíme a už problém nebyl.
-první týden, když jsme byli sami jsme si užívali. Chodili jsme ven na různé procházky a k moři. Občas večer na vínečko do jednoho fajn podniku. V sobotu jsme zašli na místní tržnici, kde jsme prošli i část, kam jsem obvykle nechodila, tam kde prodávali ryby. Byl to moc fajn zážitek a nakupili jsme si plno fajn mailčkostí a dárečků.
Fotka uživatele Klárka Karasaridu.
-v neděli pak dorazil taťka a dokonce i strejda s tetou a sestřenkama. Takže tam bylo živo a plno. Nakonec část osazení odjela a celý týden tam s námi zůstaly dvě sestřenky. Jezdili jsme společně, teď už konečně autem, k moři a bylo fajn. S přítelem jsme pak chodívali večer ven na vínečko a procházeli se u moře i po městě. A s taťkou jsme jeden den vyrazili večer ven do jednoho pěkného podniku a moc jsme si to užili. I druhý týden utekl jako voda a opět přišel čas na odjezd. Cesta byla pohodová, jen se dost protáhla kvůli zdržování na hranicíh a koloně při cestě na Prahu, takže jsme domů dorazili až večer. Dovolená byla moc fajn a náramně jsem si to užili, počasí bylo špičkové a máme plno zážitků. Prostě léto ja má být.

Švýcarsko- fotoreportáž

7. srpna 2017 v 18:13 | Bublushka
Na začátku července jsem si na dva týdny zajela k příteli do Švýcarska, kde od února bydlel u táty. Bylo to vlastně poprvé co jsem jela do jiné země než do svého rodného Řecka a musím říct, že to stálo za to. Podělím se s vámi o své zážiky i s pár fotkami. A pokud se chcete pokochat krásami Švýcarska skrz oko mého foťáku, můžete tak učinit i na mém facebooku kam jsem už před nějakou dobou přidala většinu svých fotek. Teď ale z naši fotoreportáži.
-první dva dny jsme si uživali hlavně sami sebe, protože jsme se dlouho neviděli, a tak nějak relaxovali. A aby jsme nebyli jen zalezlí doma, procházeli jsme se po okolí Hitzkirchu- městečka kde přítel bydlel. Bydlení to bylo takové skromné, pokoj v bývalém hotýlku, ale stačilo. A okolní příroda tam byla špičková. Stačil výhled na blízké jezero kam jsme se také jednou zašli smočit a krásné hory v povzdálí. A počasí také vyšlo celkem fajnové. Většinou sluníčko a jen pár slejváků a bouřek, které ale netrvaly dlouho.
-dny ubíhaly celkem rychle, ale pohodově. Večery jsme trávili s vínem a filmy. Nesměly chybět ani romantické koupele

-když už se pomalu chýlil den odjezdu rozhodli jsme se zajít k blízkému zámečku kousek za městem. Místo je to opravdu krásné a cesta k němu plná pěkných pohledů. Dokonce jsme cestou zpět našli útulnou stezku skrz les kde bylo ten den opravdu krásně.
-předposlední den jsme si navečír udělali maličký výlet do vedejší vesnice na pivko. Bylo to moc fajn a došli jsme do takové milé malebné staré hospůdky. Na fotce je cestou viděný starý dům, první v místní vesničce. Je prostě náherný. A to co se mi na švýcarských domech líbí nejvíc jsou ty okenice- které měla většina domů- je to něco krásného. A někdy byly okenice přidržovány zvláštními hlavičkami, které mě neuvěřitelně fascinovaly. Škoda že jsem si stihla vyfotit jen jednu u našeho domu.
-poslední den byl ze všech nejnabytejší. Shodou okolností se nám na ten den nastřádaly plány co měly být rozděleny do dvou dnů. Ale nakonec se to dalo pohodově stihnout a ještě mít čas na oběd před cestou. Dopoledne jsme se na mé přání zajeli podívat na hory. Cestou jsme navštívili ještě jeden blízký zámeček v němž sídlí základní škola. Moc pěkné místečko s parádním výhledem. Pak se jelo na pohoří alp. Cesty k němu byli klikaté a celkem strmé, ale dalo se to zvládnout. Potkali jsme dokonce mladíka, co to vyjížděl na kole :D. Nešli jsme samozřejmě úplně nahoru, ale kousek jsem se prošli. A bylo to tam nádherné. Svěží vzhuch, krásná příroda a ty hory. Také jsme si nasbírali kamínky s přítelem-naši společnou zálibu a kochali se okolím. Potom jsme zajeli do blízkého města Lucern, odkud jsme také měli odjíždět. Je to místo plné krásných domů, kašen, mostů a jezera. Je tam opravdu krásně a za těch pár hodinek procházky jsme toho viděli tolik a to stále nebylo vše. Odpoledne to bylo nádherné. Odjezd pak byl o to smutnější. Ale zakončení těch šestnácti dní ve Švýcarsku bylo úžasné. A zpět jsem jela s přítelem, který začně žít opět v Česku. Takže cesta byla fajn a jak probíhala přes noc tak i rychle utekla. A už teď vím, že se do Švýcarska určitě ještě několikrát podívám. Je tam krásně.

Jak se mi žije na Karlově univerzitě

17. října 2016 v 11:38 | Bublushka
Tak už mi začal třetí týden prvního semestru na Karlově univerzitě (obor Sociologie a sociální antropologie) a už teď mi z toho jde hlava kolem. Ale postupem času si už více zvykám a tak nějak přicházím na to jak to vše stíhat a propojit. Ale to jsem ještě neměla zkouškové- toho se už teď celkem obávám :D.
První týden byl takový informativní. Zjišťovali jsme co a jak, seznamovali se s učiteli a celkově vlastně přicházeli na to, co nás vlastně čeká. Byla jsem ještě ze všeho vykulená, zvykala si na školu, na koleje i na cestování, ale postřehla jsem, že v průběhu týdne mi už to zalézá pod kůži a na vše jsem si poměrně rychle zvykla. V rámci možností.
Druhý týden už začal být náročnější- už se více vyučovali a začali jsme dostávat úkoly. No, na to že jsem si myslela, že vejška bude pohoda, jen chodit na přednášky a pak až zkouškové- tak jsem se docela spletla. Máme týden minimálně čtyři úkoly, což bylo na gymplu předtím dost vzácné. No, nešetřej nás. I když zas na druhou stranu musím uznat, že na vejšce nás učitelé berou spíše jako kolegy a nevidí nás jako největší blbečky a děcka, jako na střední. To je milá změna. Zároveň mi taky více vyhovují přednášky a způsob výuky (aspoň prozatím, nevím zda to pak bude stačit pro zkouškové) než na střední- a to čím nás tehdá strašili se vůbec nekoná. I tak to ale není žádná brnkačka a jsou dny, kdy mám pocit, že to vůbec nedám. Také jsem si naivně myslela, že mě vejška bude bavit... no, ty přednášky jsou zajímavé, ale vlastně mě to v zásadě nebaví... nic se mi nechce dělat, nikam chodit, nejradši bych ležela na kolejích a nic nedělala :D.
Jinak hrůza z kolejí už trochu opadla. Tak nějak jsme si zvykla a dá se tady být. Spolubydlící jsou fajn. Původně jsme si tedy myslela, že tu budem jen dvě a já nakonec sama, protože právě ta jedna spolubydlící odchází v listopadu na byt, ale v druhém týdnu dorazila i třetí spolubydlící, k mému mírnému zklamání( myslela jsem si že tu budu sama :D ) ale je milá. Jediné co mi stále nevyhovuje, je spaní. Spí se mi tu prostě blbě. Je tu furt nějaký hluk a večer nemůžu zabrat. Mývám problémy se spaním v novém prostředí, ale to vždy po pár dnech přejde- ale tady ne :/ snad se to zlepší.
A teď v třetím týdnu školy už to mám trochu zaběhlé. Úkoly zatím dělám včas- netuším zda správně :D a mám vlastně stále i dost volného času.
Zatím jezdím domů každý týden. Což mně mírně nevyhovuje. Ale s rodičema není moc řeč. Chtěla jsme totiž jeden týden jezdit za přítelem a ten další domů. Ale rodiče se šprajcli, a že prý musím jezdit domů, aby věděli že opravdu odjedu O_o. Nechápu to a furt jim to nedokážu vyvrátit, tak tomu asi musím nechat čas. S přítelem se tedy moc nevidím. Ale teď o víkendu jsem u něj na chvíli byla a bylo to skvělé, vůbec se mi pak nechtělo jet domů. Je to spíš opruz a zbytečná komplikace. Snad to rodiče přejde a dovolí mi to nakonec, protože opravdu nemám v plánu kašlat na školu, jen mi přítel moc chybí a chci s ním být aspoň jednou za čtrnáct dní. Ale prozatím jsme to docela vymysleli, takže jsme spolu, jak se to dá. Ale postřehla jsem, že mi rodiče třeba vůbec nechybí (stačí mi s mamkou si občas zavolat) ale přítel mi chybí neustále :D no snad to pak nějak propojíme.
Shrnu to tak, že vysoká je fuška a je to o dost jiné než jsem očekávala. Ale chci to dodělat a snad to i zvládnu. A je fajn být v Praze, i když z ní zatím mnoho nevidím :D. Ale sejdu se tenhle týden s dvěma lidmi, tak to tu snad už konečně trochu prolezu :).

Zatím se s vámi loučím, milí čtenáři a zase se ozvu s mými dojmy ze školy či nějakými zajímavými historkami :).

-zachyceno při cestě autobusem z Prahy :D není nad originalitu XD

První dny v Praze...ubytování na kolejích

27. září 2016 v 12:29 | Bublushka
Čas se vleče jak splašená řeka, takže už je tady začátek školy. Ani nevím, jak to uteklo ale ještě týden a začne mi semestr. Z toho důvodu jsem se už šla ubytovat na koleje a musela absolvovat rozřazovací test na angličtinu. A musím říct, že to teda obojí byla fakt hrůza...
Začalo to v brzkých ranních hodinách, kdy jsme s mamkou nastoupily do vlaku. Nejdřív jsem moc nechtěla aby jela se mnou, ale nakonec jsem byla moc ráda, protože bez ní bych to asi nezvládla nebo bych jí stejně volala o pomoc :D.
Koleje jsme našly celkem snadno. Cesta od metra je tam přímá a tak jsme se ani nikde nezamotaly. Ale to bylo asi tak vše, co ten den šlo jako po másle. Dorazili jsme na koleje a tam to začalo.

Na dovolené doma- v Řecku

1. září 2016 v 19:55 | Bublushka
Jak už možná někteří z mých čtenářů ví, pocházím z Řecka a letos jsem tam po dvou letech opět jela navštívit babičku. Původně jsem měla jet s přítelem, ale bohužel nastaly nečekané komplikace a tak jsem nakonec jela sama. Jaké to tam bylo, popíšu v malé fotoreportáži.
-jela jsem autobusem. Je to dlouhá cesta- asi 26 hodin a jede se přes noc a letos jsem poprvé jela úplně sama. Ale zabrala jsem si fajn místo se stolečkem, skorou cestu měla dvojsedadlo pro sebe a cesta, kterou jsem z většiny prospala, proběhla celkem na pohodu. Na místě mě pak vyzvedl taťka, který jel už o týden dřív.
-první den jsem převážně prospala, protože jsem byla ještě vyčerpaná z festivalu a cesty. Druhý den(čtvrtek) jsme ale už vyrazili s taťkou k moři a já ho přemluvila, abychom zašli večer ven. Bylo to moc fajn a popovídali jsme si jako dlouho ne- někdy mám pocit, že musíme jet na dovolenou, abychom si pořádně popovídali :D
-v sobou jsem zašla na místní trh. Prodávají tu ovoce a zeleninu, ryby, oblečení a různé maličkosti. Je tu vždy dokonalá atmosféra. Sehnala jsem tam dárečky pro přítele a jedno pěkné tričko za euro. I tak to ale letos, když jsem tam nebyla s mamkou, nebylo ono. Ale aspoň jsem nafotila zajímavé fotky (zde je jen zlomek z nich)
-v neděli přijela mamka, která nemohla dřív, kvůli volnu v práci. Zašli jsme proto dvakrát večer ven. Jednou na pěší zónu poblíž pláže. Podruhé do jedné prima restaurace ve měště kde ke čtvrtce vína či jiného pití, co si objednáte, dostanete čtyři talířky s různými řeckými jídly. Je to fajn způsob jak ochutnat různé řecké speciality a k pití něco zobnout.
-jinak jsme tedy chodily téměř každý den k moři. Já byla u moře celkem šestkrát. Opálila jsem se trochu, ale za těch pár dní to nějak extra není. Ale aspoň mi opět vyskákaly sluneční pihy na obličeji :).
Dovča byla fajn, ale vzhledem k tomu, že jsem tam neměla přítele a s rodiči nějaká velká zábava nebyla, jsem si letos tolik neužívala. Byli jsme totiž většinou jen doma, či u moře. Večer ven jsme vyrazili jen párkrát a s mamkou jsme se jeden den procházeli po obchodech. Ale nějak to letos nebylo ono. Kdybych tam byla s přítelem, stále bychom někam vyráželi, ale s rodiči jsme byli doma a šli maximálně do města nebo k moři. I tak ale dovča špatná nebyla- Řecko je můj druhý domov a jsem tam vždy ráda. Ale snad za rok už se mnou přítel bude moct a tak si to víc užiju. Hlavně jsme ale ráda viděla babičku, které je letos už osmdesát a kvůli níž jsem vlastně jela. A bylo tu krásně.

Jaký byl Brutal Assault 2016

28. srpna 2016 v 21:18 | Bublushka
Stejně jako rok minulý i předloni jsem i letos vyrazila pracovně na metalový festival Brutal Assault v Josefově. I tento ročník byl plný zážitků, skvělé hudby a fajn lidí a letos jsem konečně dělala to, co jsem chtěla- točila pivo.

Brutal assault 2015 - jaký byl 20. ročník?

20. srpna 2015 v 17:27 | Bublushka
Po velmi dobrých zkušenostech z minulého roku jsem měla letos jasno- na Brutal pojedu. A to i přes to, že letos neměl jet můj bratr, který mě k tomu vlastně minulý rok přitáhl. Ale sama jsem být neměla, protože se ke mně přidal i kamarád Martin. Vše se domluvilo, batoh a spacák připravili a nastal ten slavný den- 4.8., den před tou slavnou akcí.

Mám už prázdniny, aneb. maturita úspěšně za mnou

23. května 2015 v 11:49 | Bublushka
A je to tu. Je to oficiální. Odmaturovala jsem, ukončila střední a jsem teď asi už oficiálně dospělá, když jsem prošla tou zkouškou dospělosti. A je to takový zvláštní pocit, skoro tomu vlastně nevěřím, že už nikdy neusednu do těch lavic, nepokecám si se spolužačkou a nebudu okukovat členy své třídy, některé víc než je zdrávo... No ale je to už tady a mě se to poměrně úspěšně povedlo.

Dopsáno... aneb písemná maturita za mnou

11. května 2015 v 11:28 | Bublushka
Píšu trošku ze zpožděním, ale pro mě je to stále aktuální, obzvlášť protože jsem stále ještě neobdržela z ničeho výsledky(dávaj si na čas). Ale ano, prošla jsem si to slavnou "státní" maturitou a musím říct, že to tak hrozné nebylo.

První maturitní test za mnou a mě provázejí smíšené pocity...

1. května 2015 v 13:45 | Bublushka
Včerejšek pro mě byl zásadním dnem, protože jsem měla svojí první maturitní zkoušku. Z francouzštniny. Den předtím jsem nebyla nijak nervózní, brala jsem to tak nějak v pohodě, že to nějak dopadne, ani jsem se nijak moc nepřipravovala, protože jsem ani netušila jak. Když jsem si totiž předtím dělala nanečisto jeden test na netu, dopadla jsem poměrně slušně- prošla bych. No, ale nastal ten slavný den, kdy jsem si chtěla přispat, protože jsem měla možnost jet do HK až odpoledne.

NSZ- aneb. jak jsem se zkoušela národně srovnat...

17. dubna 2015 v 10:10 | Bublushka
Jakožto letošní maturantka a s trochou štěstí i budoucí vysokoškolačka musím projít tou nemilou částí pro to, abych na vysokou mohla- a to přijímačkami.
První mě čekaly celkem nedávno a to v sobotu 11.4. Hlásím se na žurnalistiku do Prahy, Brna a Olomouce a pro přijetí do Brna, kde jde žurnalistiku studovat jen jako dvojobor, musím projít Národní srovnávací zkoušky. Stojí to spoustu peněz a zkoušky vlastně nemají mnoho společného se studovaným oborem, na který chci, jako u zbývajících univerzit, ale co se dá dělat. Uteklo to rychleji, než se zdá a náhle, jakoby mezi podáváním přihlášky na konci února a vykonávání zkoušky na začátku dubna uběhlo jen pár dní.


Kompars na Galashow60 aneb. jak jsme za tleskání a čekání dostali stovku

20. dubna 2013 v 17:08 | Bublushka
Bylo pondělí a třidní učitelka za námi přišla do třídy, že Česká televize natáčí něco k výročí jejích 60-ti let a potřebují děcka na kompars. Nejdřív to nabídla těm nejlepším žákům, ale z nich nikdo nechtěl a tak se pak přihlásil kdo chtěl. Nebylo nás moc. Jen pět a čtyři z nich si zapsala, mě mezi nimi. A pak šla a já si v duchu přála jet. No a vyšlo to a ještě dva spolužáci. Měli jsme den na to jet do Prahy ve společnském oblečení na natáčení Galashow 60.
Měla jsem fakt radost, vyšlo mi to a zase se mi splnilo přání a spolužáci co jeli se mnou, měli viditilně také radost, aspoň jeden z nich. Ten druhý se nakoenc ještě vyměnil s chlapcem, který jet chtěl ale nebyl vybrán. No a to jsme nečekali co se bude dít. Slíbili nám malé občerstevení a i peníze- to znělo pěkně :D. Ale...

Pak nastal den D. Hned den na to v úterý jsem si odbyla jednu hodinu ve škole a šla ven čekat na autobus, který přijel s tím, že nevěděl, že se naše škola stěhovala :). Bylo nás tak asi třicet děcek v chumlech ze svých tříd a čekali jsme jen na to, až budeme moci nasednout do autobusu. A pak ta chvílie nastala. Jelo se.
Já celou cestu poslouchala hudbu a hleděla z okna- Se spolužáky jsem si ani nepovídala, ani oni semnou, ale na to jsem zvyklá tak mě to nijak nermoutilo :-). Než jsme přijeli na místo jednou jsme špatně odpočili do jakési části vesničky, kde se nezdálo, že by bylo studio. Autobusák musel v úzké uličce otočit a vrátit se na cestu kde špatně odbočil. Na rozloučenou nám ještě zamávaly učitelky z místní školky. A pak jsme dojeli na místo. Kousek odtamtud bylo studio, docela mimo od cetra prahy, kterým jsme ani neprojeli. Jakési T3D studio. A tam... Byli jsem mezi prvními a pověření nás odvedli do stanu. Byly tam lavice a stoly a na nich naše občerstvení- voda a sušenky. Nic víc :D. A taky nám bylo oznámeno, že budeme ještě asi hodnu čekat. Tak oukej. Z hodiny se staly dvě, ale nakonec se přece jen něco začalo dít a dveře studia se otevřely.
Šli jsme, naše elita z různých škol na velkou misi. Posadili jsme s na židle do velkého sálu plného světel a museli se několikrát přesovat, aby to nevypadalo, že je sál prázdný. A když byla vyzuální stánka nás diváctva hotova a já seděla v první řadě na kraji začalo se něco dít. Režisér akce nás přivítal a řekl nám jak a kdy máme, tleskat a mohlo se začít. Přišla Lucka Bílá a hned se podivila nad našim nízkým věkem "Vy jste mláďátka." řekla svým pisklavým hlasem. Pak se na pokiny režiséra postavila kam má, na prosvětlené schody a mohla začít zpívat. Byly to krátké útržky známých písniček mezi kterými jsme museli tleskat. Nebylo to špatné...ale... Pak se vyfotila s diváky sedícími uprostřed a nějakými vzadu a šla. Po ní náseldovali Olimpici a No Name s Mirem Žbirkou. Tleskali jsme, všichni se fotili s diváky sedícími ve prostřed a byl konec. Tedy zatím konec první části. Tleskali jsme a posloucahal jak zpěvácí zpívají na playback a hlasitě nadávájí. Pak nám bylo poděkováno za potlesk a byly jsme vypuštěni z jámy lvové. Na přestávku dlouho tak hoďku maximálně hoďku a půl, která se protáhla na hodiny tři.
Snědli jsme a vypili své štedré občertvení a čekali a čekali. Někdo si krátil čekání hraním karet, povídáním či hraním her na mobilu. Já se procházela po okolí nebo sledovala ostatní či seděla s položenou hlavou na stole. Nic lepšího se dělat nedalo. A dostala jsem propagační materiál- ošklivou klíčenku s logem české televize...
Ale čekání se nakonec vyplatilo a mohli jsme jít. Nechápu moc, co takovou dobu nacvičovali, když jejich odehrání bylo za hoďku hotové, ale to je teď fuk. Opět byl playback, opět jsme tleskali a tentokrát Kolářovi, Onřeji Rumlovi a ještě nekomu jehož jméno si nepamatuji. Nebylo to ošklivé...ale. Nijak mě to nenadchlo, ale až to budou v květnu v telce dávat, budu se koukat... budu tam přece jááááááááááááá v hledišti :D.
No pak se vše odbylo, byli jsme pochváleni za to, jak jsme skvělé publikum a mohlo se jít. Jaká úleva.
Jsem vážně ráda, že jsme tam nejeli i další den, kdy měla jet další parta tleskat něčemu jinému. Těšila jsem se a byla jsem poměrně zklamána. Ale aspoň vím, jak to chodí a viděla jsem pár český celebrit. A je trochu škoda, že jsme tleskali zpěvu a ne scénkám, které mají na Galashow taky být. Ale co... aspoň něco :D.
A dostali jsem stovku-představte si.

Tak jsem tedy jela někam kam jsem se těšila, fakt jsem si přála jet a s odstupem vím, že znova bych už nejela. Ani kvůli té stovce, šušence a vodě :D

Den po... už uklidněná :-D

27. ledna 2013 v 19:21 | Bublushka
Už je den po mém zjištění, že prezidentem se definitivně stal pan Zeman. Jo stále nejsem spokojena, to se nezmění ani za sto let, ale no... co s tím ted nadělám. Teď to musím vzít jak to je a vidět na tom něco pozitivního. A že já to najdu... uvidíte-ještě vám to sem napíšu :D. No možná souhlasím s jeho názorem, že novináři by měli být objektivní a nestavit se jen na jednu stranu co se třeba kandidátů týče. A že já chci být novinářou, musím se naučit hledat na všem to pozitivní a články psát nezaujatě. Na blog to jde, ale do novin bych článek typu toho včerejšího napsat nemohla :-).
Ale jinak se přes den tak nějak nudím. Ale ani mi to neva. Je to příjemné nudění. Po plese jsme stále mírně unavená, ale nevadí mi to. Byl to fakt fajn ples. Moc jsem si to užila a dost jsem si zatančila. Mohla bych chodit častěji... a zase s fajn kámoškou Luckou :-). Ty Lucky jsou fajn. Mám jako kámošky dvě a obě jdou moc prima :-). A jinak jsem zjistila, že od Sapkowskeho mě baví pouze zaklínač. Pokusila jsem o začtení do jeho jiné série, ale odložila jsme ji při nezáživnosti. Netáhlo mě to ke čtení dál, tak jsem ji prostě odložila. Už to teď tolik neřeším.
Ve škole mě ted bude čekat pomalu výzo. To bude fakt sranda. Snad budu mít trojek co nejmíň a doufám, že v matice mi ten test na tu trojku dá. Čtverka z chemie mě asi nemine, ale co se dá dělat... změním to do konce roku :-).
Možná začnu více přispívat na blog. Když vidím, že zase píšu něco co dostává komenty. Viz článek o Zemanovi :-). Tak se mi i chce. Uvidíme. Vykouším vše množné a snad přijdu na články co budou bavit jak mě tak i vás.
Hm mohlo by se začít měnit i tohle. Když se ted vše mění zase k lepšímu. Třeba budu konečně zase šťastná :-)
No a představte si že ted sluduju ty poníky. Jo začalo mě to bavit :D. Budu mít aspoň na co koukat, když brzo dokoukám TBBT. Který ted ale zase kvůli poníkům moc nesleduju. Ale no což. :D Nebojte, blog se nestane poníkůmilovnej. Možná tu přibude o nich jeden článek, ale to bude tak vše.
No a to je asi tak vše co jsem vám chtěla zdělit. Mějte se krásně. ;-)

Žiju si a přežívám

19. ledna 2013 v 14:52 | Bublushka
Dlouho jsem nenapsala co? Ale vy taky ne... tak jsme si kvit.
Za tu dobu jsem se přesunula z let šestnácti na sedmnáct. Jo už jsem velká holka a za rok ze mě bude dospělá žena, ale přidje mi, že se nic nezěmní. Nekouřím, nepiji a ani nbeudu protože mi alkohol nechutrná a cigarety mi smrdí a hned by se mi blbě dejchalo. No a filmy nevhodné pro děti a mladistvé? ty sleduju už od dětství. A co pak ty filmy, dá-li se tomu tak řkat, kde se projevuje "láska" přehnaným způsobem? jo tak to vím, že mě nebaví... a už dávno jsem to shlédla :D. No a jediná změna které i využiji je snad ta možnost volit. Kdyby mi bylo osmnáct už těď, jistě bych do prezidentských voleb šla. A brzo budu mít i tu možnost. Ale stejně mi přijde že věk je pouhé číslo, které ale vlastně nic neznamená. Podle těch sociologických tabulek jsem stejně asi opožděná ve všem, tak co...
Hm ale narozky byly fajn. Že by si někdo vzpoměl bez toho, aniž bych mu to předem řekla, nebo mu něco dala, jako že mám narozky, to se kromě rodiny říct nedá. Ale co chci, já smma vím jen o málo lidech kdy mají narozky. Ve škole jsem rozdávala tatranky což asi každého potěšilo a většina z těch kdo byli mému rozdávání přítomni mi i popřáli. Ti ostatní pak ani nepřišli, ale to je fuk... třeba na mě jen vzpoměli a to je fajn, ne? A v dramaťáku jsem rozdávala bonbony a málem mi nezbyly :D. Ale bylo to tam fajn. Opravdu mám moc ráda lidi z dramaťáku. Jsou tak skvělí a nijak se nepřetvařují. Jen tam jsem svá a v pohodě,. Tam mě jakýkoliv smutek vždy přejde. Jsou fajn. Všichni. A ukazují mi, že na světě je moc fajn lidí a že já nejsem sama, o čemž mě má halva chce často přesvědčit.
Ale stejně komu to tu píšu. Možná těm mým milým spolužákům co tady oksidují aby nachytali nejnovější drby. Zlatíčka, nic nenajdete. A když snad jo tak mi to je fuk. Vlastně ten o kom se mluví je slavnej, a to já vždycky chtěla. Jo a ten jeden, dříve mi milý, chlapec? jo to mě už začíná přecházet protože to prostě nikam nevede. A já už chci postoupit dál. Proč se takovou dobu trápit pro jediného, když je na světě určitě mnoho lepších chlapců, kteří budou schopni mě oslovit dřív, než to i je přestane bavit.
Hm a co mě bude čekat? Ve čtvtek se moc těším na ples. Jsem zvěděvá kdo vše tam bude a tuším, že nebudu sama a že si i dost zatancuju. A kdyby mi snad bylo smutno, mohu zaběhnout za kapelou do zákulisí, kteří jsou taky moc fajn.

Hm a to je má zpověď. A co bude s blogem? Nevím. Nebaví mě to už moc, když není odezva. Ale možná sem tam přidám recenze a občas i něco, co se mi bude chtít.

Jak se mi tak žije v tomto novém roce

5. ledna 2013 v 12:03 | Bublushka
Tak už mám za sebou dva dny školy. Vše šlo při starém-stejná nuda, ale i trochu zábava :D. Jen bych klidně zůstala ještě ty dva dny doma. Ale už mám přečteny všechny tři vánoční knihy. Naproto skvělý byly. A na poslední přečtenou dám po tomto článku i recenzi.
No všecko jídlo po vánocích je spapaný jen ještě pár cukrovíček leží ve špajzu :-).
SIlvestr přešel nějak rychle, v televizi nedávali nic moc a je tu zas ten nový rok. Tentokrát už 2013 a mě už za 9 dní bude 17 :-D. Všechno tak rychle utíká, takže by jsme si to o to víc měli užívat. No mohla bych se tím začít řídit :D.
Ale je fajn. Nedělám nic jiného než čtu a hraju WoWko. Jo asi bych měl začít něco dělat, ale nechce se mi a odkládám to na období školy. Ale jo, tenhle vejkend už budu něco dělat... ale možná až zejtra :D. Však to znáte- ta lenost.
A už mě zase přepadává nedostatek spánku. Včera jsem se koukala na Matrix a po něm do půnoci četla a pak šla spát. Hodinu jsem se převalovala a až pak usnula. No a probudila jsem se tak v deset a ještě bych klidně spala. Ale řekla jsem si že vstanu a začnu fungovat. Nevím čím to je, že se takhle nemůžu dospat... ale vždyť je to vlastně fuk :-) aspoň rychleji usnu :-).
A co plánuju s blogem? Ani nevím. Objevuje se mi tu víc komentů, což mám radost, ale stále je tu dost článku bez žádného. Ale teřba to zas přijde. A když ne, mám aspoň prostor pro psaní recenzí, které mě fakt začaly bavit :-).
No a asi začnu dodělávat 30-dní, ale ne ted. A dneska možná přidám další dílek knižního řetezáku. Mohla bych začít věci dokončovat.
No a ted konec mého nudného tlachání. Rok 2013 má před námi ještě hodně velkou část tak si ho náramně užijte a mě, když se vám bude chtít, přejte taky to samé. Už je na čase :-).

Vánoce se vydařily

27. prosince 2012 v 15:46 | Bublushka
Svátky už skončily. Mamka opět začala pracovat, brácha co nevidět odjede, táta brzo bude hrát a mě se pomalu blíží zase škola. Jako trpáci musíme jít už 3.1. :-D.
Ale jo byly to fajn vánoce. Večeře skvělá a dárky taky fajn. Dám sem jejich malý seznam a pár foteček.

V pondělí na štědrý den jsme byli doma.
A toto jsem měli pod našim malým stromečkem:
Já dostala powerball na posilování svalů rukou, kalhotky a dvě knížky.
Sirínek na cestách od Zdeňky Jordánové a Vyhlídku na věčnost od Jiřího Kulhánka:

Obálka titulu Vyhlídka na věčnostObálka titulu Sirínek na cestách
A další den u babičky byla další nadílka:
Diář, deodorant, svítící andělíček, gumičky, sponky, teplý podkolenky a předem vybranou knihu Erebos
Obálka titulu Erebos
A to bylo vše :-).
Já jsem byla moc spokojená. Jídla mámw spoustu a ještě včera k nám na chvíli přijela babička se strejdou tak tu máme nějaké sladké :-).
Co jinak dělám? Čtu, čučím na telku a hraju na compu. Jinak teda nic. Možná o vejkendu začnu myslet na školu :-). Brácha už bude odejtej tak to bude fajn. A mohla bych přepsat dlaší část knihy do compu... zatím mi to vážně trvá :-).
A co vy?
Co jste dostali?
Jste s tím spokojení?
A jaké pro vás byly svátky?

Jaký (ne)byl konec světa

23. prosince 2012 v 17:44 | Bublushka
Tak se tedy nic nestalo. Jak asi všichni víte. Tak doufám, že to moc lidí předem nevzdalo a nespáchali sebevraždu, protože by to bylo zbytečné... i když sebevražda je vlastně vždycky zbytečná :-).
Ale tak jakej byl vlastně ten "udajně" poslední pátek?
Počasí tedy vyšlo opravdu dokonalé pro představu konce světa. Celý den zataženo a nevysvitl ani paprsek slunka. Ani nezapršelo, ani nezasněžilo, ale bylo ošklivo a pošmourno. Když jsme vyjeli autem a to poměrně dýl než obvykle bylo výrazně méně aut. Šerem a malým množstvím aut nám přišlo, jako by bylo o mnoho dřív. A to přitom bylo tak 7:35, kdy jsou silnice plné aut. Lidé se nejspíš ze strachu schovali doma. Teda od nás ze třdy několik lidí nešlo do školy. Nevím z jakého důvodu, ale možná prostě raději zůstali doma :-). No aspoň si udělali hezké volno, jinak to ale bylo k ničemu.
Celý den pak facebook zaplavovaly statusy a příspěvky o konci světa a toto téma bylo i nejčastějím hovorem všech lidí. Ve škole jsme při jedné přestávce nahlas odpočítavali dobíhající čas jakéhosi odpočítavače... ale po doběhnutí času se objevilo bílo a pak to nahradila temná obrazovka s nějakým vysokým červeným číslem... tak se tedy asi nic nestalo no...
A vzhledem k tomu, že je už 23.12 a stále nic, tak jsme se asi pěkně spletli.
Ale jak tvrdí Mayové něco se přece jen změnilo. Já hned ráno potom, když ke mě do pokoje zašla mamka, začala chrlit moudra :D. Ani nevím co mě to napadlo, ale řekla jsem docela pěknou věc: "Já stejně věděla že se nic nestane." "A proč?" zeptala se mamka "Protože toho musím ještě hodně stihnout?" "A co musíš stihnout?" "Žít!, musím stihnout žít..."
A mamce se zdál sen, který ji přepověděl moc dobrou budoucnost. Ono se možná něco změnilo, ale pouze v našem nitru.
Ale vážně byl ten pátek takovej divnej.
21.12. 2012 má podle některých výkladů nastat konec světa.

Studentské volby- aneb jak jsem pro nic volila :D

11. prosince 2012 v 17:24 | Bublushka
Včerejší den byl moc fajn. Nebyla jsem ve škole, ale na sousředění s dramaťákem. Sjeli jsme dvakrát naši hru a procvičili zpěv. A prej je to moje je zatím nejlepší :D... sama jsem docela spokojená, takže jsem ráda, že si to myslí i ostatní. A podle slov našeho režiséra Honzy mi i jde pěkně ta moje francouzska madam Getau :-). Jo bude to pěkná hra a těším se až budu hrát.
Jinak příští tejden v úterý hraju svou přednesovku se Sárou a docela mám strach. Teprve včera jsme to dali do kupy jak to bude vypadat a asi to bude v to úterý velice zajímavé... přijde se na mě podívat mamka, tak snad se tam moc neztrapním :D.
V dramaťáku mám všechny moc ráda. Jsou tak fajn a mám se s nima furt o čem bavit. Nenudím se tam- jsou fajn a super :-).
No a dnes zase ve škole. Opět se nám přesunuly některé testy, ale mě to zas nevadí aspoň na ten děják se naučím :-). A ještě jsem z dějáku byla zkoušená na opravu předchozího blbého zkošuení. Ale zlepšila jsem se tak o jeden, dva body, takže nic moc no XD.
A dneska se u nás ve škole volilo. Tedy studenti volili. Je to nějaký projekt, který určitě stál spoustu peněz a bude úplně k ničemu, ale tak jsem se taky připojila. Asi chtějí vědět, koho by stuedenti zvolili a prý je to i učení nás studentů, jak volit atd... no to je blbost, ale co... :D Volila jsem Schwarzenberga, protože si myslím, že z těch kandidátů je asi nejlepší, i když mu to mluvení moc nejde :D. Ale když už mu člověk chce rozumět tak ví, že říká moc pěkné a chytré věci. Jinak si myslím, že moc dobrej výběr nebyl. Naši říkali, že hezkej proslov měla Fisherová a prej jí budou volit. Já nevím... dala jsem Karla :-)... a stejně nic neovlivnímn protože mi ještě není 18 a Studentské volby nemají žádnou váhu :-).
A co budu dělat dál? Na čtvtek se moc moc těším, ptž jdu s babičkou na Hobita. Určitě tu přibude recenze a já věřím, že bude plná chvály a superlativů.
No to by asi bylo vše... mějte se krásně a taky mi přidjete nějaký ten kometník...



3.Hradecký zombie walk- jak to dopadlo

17. listopadu 2012 v 13:23 | Bublushka
Tak jsem se včera prošla v Zombie-walku. Tedy, nebyla jsem za zombii, protože jsem se předem nepřipravila, ale chtělo se mi i přesto jít a tak jsem se v civilu "vetřela" mezi zombíky.
Vše začínalo u kašny na malém náměstí. V 17:50 tam měl být sraz, ale zombící a jejich kamrádi přicházeli i několik minut po srazu. Vyšlo se nakonec asi až dvacet minut po šesté, ale počet zombíků nebyl moc ohromný. Vzheldem k tomu, že minulý rok se sešlo kolem 1000 zombíku, letos nedali ani na polivnu. Mohlo jich tam být kolem stovky, ale o moc víc ne. A do dvoustovky by se možná dostali, ale i s civilisty, kteří šli za nimi. I tak bylo hezké, že se sešli a pořadatel, který se letos vyfikl po vzoru Fredyho Crugera byl za to moc rád. A 827, tolik lidí potvrdilo účast na facebooku, jich tam orpavdu nebylo.
Kostými byly různé, od méně povedených po ty, u kterých si člověk říkal, zda to nejsou praví zombíci. Objevila se tam zombí "maminka", která měla své mimino na pupeční šňuře v díře od břicha, taky dvě velice vážně zombie-vojandy, dále i tři zombie-šmoulové a mnooo dalších. Některé kostými se opravdu hodně povedly a jejich portrét skončil v nespočtu fotoaparátů.
Průvod se šel nejdřív kolem celého malého a velkého náměstí a pak se otočil nazpátek a kolem Besedy se prošlo směrem k Flošně. Tam se na parkovišti Zombie-walk ukončil a zombíci k tomu zapěli svojí ukrutnou árii řevu. Řev provázel průvod několikrát. Když začaly některé zombie-slečny ječet(je na pováženou jestli by zombíci takhle ječeli, ti spíš chrčí, ale aspoň byli slyšet) a postupně se k nim přidával celý průvod. Já, jako civilistka jsem neječala, ale někdy jsem měla chuť se také přidat.
Po ukončení, kdy se ještě našel ztracený mobil(se samolepkou Hello Kitty) a dokonce se vrátil majitelce, se šlo na afterparty. Té jsem se vyhnula, ale šla jsem se zombíkama jejím směrem. Podle dodatečně zjištěných informací, ale vyšlo najevo, že se party moc nezdařila. Ale pořadatel slíbil, že za rok to bude lepší a připravovat se bude dva měsíce dopředu. A pravděpodobně se Zombiewalk bude konat už v září. Letos byl kvůli obtížím v organiazci přesunut až na listopad a cesta zombíků nevedla přes cetrum, kvůli rekonstrukci města. Možná proto svůj pochod hodně zombíků oželelo. Snad to tedy za rok bude o mnoho lepší, prože se plánuju proměnit v zombíka, přemluvit pár kámošek a vyrazit si zařvat do hradecké noci.
Mě se Zombie walk moc líbil. Bylo však jen málo zombíků, kteří to přožívali se vším všudy. Tj. chrčení, strašení kolemjdoucích a kulhání a tahání jedné končetiny za sebou. A policie to samozřejmě musela mít pod palcem, takže místy na pochod dohlížela. Ale nic se nestalo, takže ani nebyli potřeba.
Věřím, že účastíkům se i přes nepovedenu afterparty a menší účast letoší Zombie-walk líbil a myslím si, že za rok to bude o dost lepší.

3. Hradecký ZOMBIE WALK 16.11.2012
 
 

Reklama