Už třetím rokem studuji v Praze a trávím tak zde poměrně dost času. A za tu dobu jsem si plně uvědomila, že to prostě není město pro mě. Bydlím na kolejích a do školy musím každý den cestovat půl hodiny metrem, tedy skoro přes celou Prahu. Vedle toho jsem si našla práci na poměrně zalidněných Vinohradech, takže lidem se nevyhnu nikdy.
Praha se mi vždy líbila, jako fajn místo, kde se dá dobře nakupovat, je tu spousta věcí, plno různorodých míst a spousta příležitostí. Vždy jsem tak nějak podvědomě tušila, že tu chci studovat a když jsem se dostala na karlovku, prostě jsem neváhala. S odstupem času už to vidím jinak, určitě bych neměnila, ale na Praze už nevidím taková pozitiva jako dřív. V první řadě jsem hypersenzitivní, což znamená, že vnímám víc, než běžný člověk. A protože Praha je plná dojmů, lidí, zvuků, pachů a věcí, tak mě i pár dní v ní unaví. Zároveň je tu na můj vkus až moc lidí. Přímo nesnáším, když ve špičce se na mě lepí hromada lidí v metru a někdy se musím drát mezi lidmi, abych se dostala kam potřebuji. Nemluvě o lidech co zapáchají, stojí kde nemají, nepřemýšlí o tom kde chodí apod.
Už teď vím, že tu nikdy nebudu chtít žít. Odbudu si tu povinný čas ke škole, ale víc tu nebudu. Je tu sice plno pracovních příležitostí a i toho teď využívám v nabírání praxí do budoucna, ale vím, že tu po škole zůstávat nechci. Nervy, za ty možná lépe placené práce, mi za to nestojí.
Praha je fajn, ale pro mě jen dočasně. Jsou tu krásná místa a prostory (výhledy, parky a sady), ale negativa převažují. Už teď jsem z ní unavená a přemýšlela jsem, že si dám od studií na rok pauzu, ale nějak tuším, že bych se vrátit nechtěla. Tak pokud teď bakaláře dodělám a dostanu se na magistra, tak to dodělám jak nejrychleji půjde a pak ádie Praho. Chybět mi to tu nebude.
A co vy? Jaký máte vztah k Praze? Jste ti, co na ni nedají dopustit, nebo je pro vás trochu moc?





