Tento článek je už pár měsíců starý a byl vytvořen do jednoho plánovaného projektu, který se ale asi neuskuteční. Nedávno jsem si ho ale znovu otevřela a řekla si. že by byla škoda ho neuvést, protože je vlastně stále aktuální. Tak tady je můj pohled na Kliniku.Autonomní sociální centrum Klinika na Jeseniově ulici v Praze má stále nejasnou budoucnost, ale funguje už více než tři roky. Jak, hlásá současné moto "Budoucnost Kliniky je stále nejasná." Obyvatelé místa byli už několikrát policií vyzváni k vystěhování, ale zatím se stále nic neděje. Občas se v okolí objeví policisté nebo zvědaví novináři, ale nikdo nikoho nevyhání. Jak dlouho tento poklidný stav vydrží je však otázkou.
Tento článek byl původně plánován do Novinek, ale protože se jim nehodil a nechci aby zapadnul s mírným zpožděním ho dávám sem.
Český rozhlas pořádá každý rok elévský program po vysokoškoláky v jehož rámci učí jak se pracuje v rozhlase, a tak nějak si vychovává budoucí zaměstnance rozhlasu. Já o tomhle projektu vím už od střední, ale tehdy jsem na to byla ještě malá a mrzelo mě, že se do něj nemůžu dostat i proto, že nejsem v Praze. Časem jsem na to pozapomněla, až do teď, kdy se mi ukázala reklama na další ročník na netu, a já si řekla, když už jsme v té Praze, proč to nezkusit. K rozhlasu jsem měla vždy zvláštní citovou vazbu a to hlavně od té doby, kdy jsme na základní škole navštívili redakci Hradeckého rozhlasu. Dělala jsem tehdy reportáž do školního časopisu a vyptávala jsem se na kde co a pán, který nás tehdy provázel, se mě tehdy zeptal: "Budoucí žurnalistka?", na to jsem kývla a on s úsměvem odvětil: "Je to vidět.". Tehdy jsem si řekla, že jsem se ve své vysněné práci asi nezmýlila a takové místo je něco pro mě a v budoucnu bych v něčem podobném ráda pracovala.



