close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2018

Budoucnost Kliniky je nejasná i tak to tam stále žije.

19. června 2018 v 15:36 | Bublushka |  Historky
Fotka uživatele Autonomní sociální centrum Klinika.Tento článek je už pár měsíců starý a byl vytvořen do jednoho plánovaného projektu, který se ale asi neuskuteční. Nedávno jsem si ho ale znovu otevřela a řekla si. že by byla škoda ho neuvést, protože je vlastně stále aktuální. Tak tady je můj pohled na Kliniku.

Autonomní sociální centrum Klinika na Jeseniově ulici v Praze má stále nejasnou budoucnost, ale funguje už více než tři roky. Jak, hlásá současné moto "Budoucnost Kliniky je stále nejasná." Obyvatelé místa byli už několikrát policií vyzváni k vystěhování, ale zatím se stále nic neděje. Občas se v okolí objeví policisté nebo zvědaví novináři, ale nikdo nikoho nevyhání. Jak dlouho tento poklidný stav vydrží je však otázkou.

Opočno slavilo 950 od první zmínky o městě

16. června 2018 v 13:40 | Bublushka |  Historky
Tento článek byl původně plánován do Novinek, ale protože se jim nehodil a nechci aby zapadnul s mírným zpožděním ho dávám sem.
Město Opočno slaví 950 let od první zmínky o městě. Při této příležitosti se konala slavnost s hudbou, soutěžemi a akcemi pro děti. V rámci slavnosti se naplnila časová schránka, která má být otevřena za padesát jet na oslavě 1000 let od první zmínky.

Jak jsem se pokoušela dostat do elévského programu Českého rozhlasu-první kolo

11. června 2018 v 12:27 | Bublushka |  Historky
Český rozhlas pořádá každý rok elévský program po vysokoškoláky v jehož rámci učí jak se pracuje v rozhlase, a tak nějak si vychovává budoucí zaměstnance rozhlasu. Já o tomhle projektu vím už od střední, ale tehdy jsem na to byla ještě malá a mrzelo mě, že se do něj nemůžu dostat i proto, že nejsem v Praze. Časem jsem na to pozapomněla, až do teď, kdy se mi ukázala reklama na další ročník na netu, a já si řekla, když už jsme v té Praze, proč to nezkusit. K rozhlasu jsem měla vždy zvláštní citovou vazbu a to hlavně od té doby, kdy jsme na základní škole navštívili redakci Hradeckého rozhlasu. Dělala jsem tehdy reportáž do školního časopisu a vyptávala jsem se na kde co a pán, který nás tehdy provázel, se mě tehdy zeptal: "Budoucí žurnalistka?", na to jsem kývla a on s úsměvem odvětil: "Je to vidět.". Tehdy jsem si řekla, že jsem se ve své vysněné práci asi nezmýlila a takové místo je něco pro mě a v budoucnu bych v něčem podobném ráda pracovala.
A nakonec mi přišel mail, že je zaujal můj životopis a motivační dopis a byla jsem pozvaná na pohovor. Shodou okolností je budova rozhlasu asi dvacet minut pěšky od mé koleje, takže mi to přišlo takové přirozené. V daný den jsem tedy dorazila na místo.