Jaký byl Brutal assault 2017 očima výčepní

22. srpna 2017 v 15:58 | Bublushka |  Historky
Tak už je to víc než týden co jsem byla pracovně na metalovém festivalu Brutal assault v Josefově a až teď jsem si našla čas napsat o tom takovou menší reportáž. Tak zde něco o mé čtvrté pracovní příležitosti na Brutale.
(Má označkovaná ruka, tradiční pivko před fesťákem a mé točení :3 )

Vše začlo už v úterý, den před festivalem, kdy jsem po návštěvě u babičky dojela do Jaroměře a prošla se pěšky až do Josefova na místo práce. Je to vždy kus cesty, ale nevadí mi to, je to fajn procházka. Tam jsem se zaregistrovala k práci a čekala jen na večer, kdy nám měli rozdělit směny. Nějak jsme byla ale mistifikovaná a protože nám řekli, že nám přijde hromadná smska, kde to bude, poctivě jsem čekala na ni. Mezitím jsem si zašla na tradiční pivko před fesťákem a byla spokojena. Když bylo už deset večer a furt nic nepřišlo, už mi to fakt přišlo divné a tak jsem se zašla zeptat osobně do zázemí. Tam mi bylo řečeno, že rozdělování už dávno proběhlo- v děvět. Já to jako obvykle nevěděla-ale to bych nebyla já, že? A tak jsem narychychlo scháněla místo, kde se rozdělovalo. Chvíli trvalo než jsem to našla, ale nakonec jsem úspěšně dorazila a osazení ze mě nebylo moc nadšené, ale místo jsem nakonec dostala přiřazeno. Ulevilo se mi, skoro jsem se bála že už pro mě nic mít nebudou. A tak jsem mohla jít konečně v klidu spát. Letos jsem konečně zas mohla spát v kasárnách a měla přístup do zákulisí tak jsem byla spokojena. Nebýt toho množství prachu a tvdré země, bylo by to dokonalé- ale furt lepší než spaní ve stanu.
(Rotting Christ)
Směny jsem tentokrát měla pořádné- čtrnáct hodin a to ještě v zásadě přes dobu téměř všech kapel. První den to bylo dlouhé, ale dalo se to, jen mě šíleně začly bolet nohy. Druhý den jsem si rozmyslela věčné stání na nohou po loňských zkušenostech a byla radši vzadu u píp než ve předu u kas, protože tam si člověk nesedl a sama jsem se přistihla jak mi lidi časem začli lézt na nervy :D . Druhý den by se dal zvládnout kdyby na mě nezačlo něco lízt. Nejspíš z toho všudypřítomného prachu kterého jsem se nadýchala a vyčerpání, jsem dostala chřipku. Měla jsem teploty a bylo mi fakt blbě. Ale já tvrdohlavě, jak u mě bývá zvykem, vydržela u práce- těch peněz by byla škoda. A aspoň jsem měla výmluvu proč nejít dopředu. Bylo hezké jak se mnou všichni soucítili a byli milí. Čekala bych odsouzení a pocity, že se flákám, ale možná tím, že jsem něco skoro furt dělala, jsem je přesvědčila, že nejsem simulant. Další nemilá věc ten den, byl čas směny. Zrovna ten večer jsem chtěla jít na mojí oblíbenou kapelu Rotting Christ, která hrála v jednu hodinu ráno a tak jsem si myslela, že to budu v pohodě stíhat. Směna den předtím mi končila v jednu tak jsem předpokládala, že druhý den to bude stejné- jen k mojí smůle si ten den lidi zabrali směnu od jedenácti do jedné už předemnou a zbyla jen směna od dvanácti do dvou. Nakonec jsem to nějak domluvila i vzhledem k mému zdravotnímu stavu, že budu moct odejít o hodinu dřív, ale samozřejmě se mi ta hodina už nepočítala- a ona každá stovečka chybí. A samozřejmě, další dva dny už směny od jedenácti do jedné volné byly- nojo to je smysl pro humor mého života- fakt mi to asi musí dělat schválně :D. Ale koncert jsem si nakonec užila i když dost pršelo, ale nějak mi to nevadilo. Kvůli tomu, že mi bylo ještě trochu blbě a byla jsem ospalá, jsem si to neužívala jako obvykle, ale i tak jsem byla ráda že jsem je viděla a koncert byl fakt super. Hráli teda převážně novější skladby, ale to nakonec nevadilo, jen mám radši ty starší, ale ono se toho v padesáti minutách moc stihnout nedá. Když pak koncert skončil a já šla kolem bagstage do kasáren, dostala jsem nápad zajít na podium za klukama a požádat je o fotku. A já, s tím jak jsem stydlivá, jsem vyšla nahoru a řecky oslovila dva členy kapely (je to Řecká kapela ) zda si se mnou udělají fotku. A oni moc ochotně svolili. Sekuriťák nás na můj mobil vyblejskl, já jim řekla jak jsou super a s úsměvem od ucha k uchu šla pryč. Super pocit, že jsem je mohla vidět a ten den pak díky tomu stál za to. Super zážitek.
(Vítězná fotka <3 )
Další dva dny už šly tak pohodově. Už mi nebylo tak špatně a zjistila jsem že nemocné jsou skoro všechyn holky- takže nejspíš nějaká hromadná epidemie :D. A taky se změnilo počasí- z prvích dvou teplých dní náhle zima a deštivo. Ale dalo se to přežít. Směny díky počasí pak už nebyly tak hrozné a dopředu už jsem taky nebyla tak často posílána. Točila jsem převážně pivko a uklízela špinavé kelímky a dost seděla, takže mé nožky letos přežily ve zdraví. Fajn byl i kolektiv, milí lidé a s pár z nich jsem si i mile popovídala. Jediné co mi ke konci začlo vadit jak se někteří mezi sebou hrozně pomlouvali, že tamta nic nedělá a tamta je taková a maková, ale spíš jsem se tím bavila. Říkala jsem si proč je to baví a dál mlčky seděla a občas s někým prohodila pár slov. A tak nějak jsem si během těch dlouhých směn a probělých nocí (fakt se mi tam blbě spalo na tvdrdé zemi a furt jsme se budila) řekla, že pokud nebudou příští rok nějaké dobré kapely, asi se už na to vykašlu. Je to fakt náročné a nějak mě ta práce už nebaví. Peníze jsou za to pěkné, ale vzhledem k tomu, že si chci najít brigádu přes rok, je ani tolik nebudu potřebovat. Ale i tak jsem si tehle rok užila. Viděla jsem teda jen jednu kapelu, ale ani mi to nevadilo. Penízky za to stály a byla tam opět ta super atmosféra a moc milí lidé. A na to jak většinová společnost plaší, že metaláci jsou agresivní, tak jsem se přesvědčila, že vůbec. Poslouchají sice agresivní hudbu ale jsou to tak milí lidé. Stačilo když nám na půl hodiny odešly kasy a nemohli jsme prodávat pivo a oni se při té informaci jen smáli a brali to v klidu. Brutal je plný milých lidí a i letošní ročník se dost povedl, jen pro pracovníky je holt náročný, ale díky tomu je takový, jaký je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama