Červen 2017

Konečně prázdniny-aneb. zkouškové a první ročník za mnou

26. června 2017 v 18:09 | Bublushka |  Kecy
Dnes je ten slavný den, kdy jsem konečně dodělala poslední zkoušku a můžu směle vkročit do prázdninového režimu. A musím říct, že jsem se ho letos opravdu nemohla dočkat. Zkouškové mě opět sejmulo a už chápu co na něm ti všichni vysokoškoláci mají. Komu by se chtělo měsíc byflovat nějaké nesmysly :D. Naštěstí tohle zkouškové jsem uchopila trochu líp než to zimní a tak jsem většinou zvládala věci na první pokusy. Až na dějiny sociologie, zatím nejtězší předmět, kde se potřálo fakt hodně učit a já to na první termín celkem flákala. Ale druhý už byl v kapse, sice o fous na nejmíň bodů, ale i to se počítá. Celkově jsem z tohoto zkouškového vyvázla s dvojkama a trojkama, dvojek naštěstí bylo víc. A teda jeden nezdar tu byl a to opět jako obvykle s tím samým panem profesorem Hendlem- statistika :). Neumím holt počítat. V zimním matika, teď statistika. A ústní část nešla vůbec, a to jsem tentokrát vedle sebe měla sešit s definicema a já to stejně řekla blbě :D. Ale rozhodla jsem. že se nebudu dál stresovat a rozhazovat panem profesorem, který se sice furt usmívá a je milej, ale zadarmo nic nedá a jsem prý na vysoké škole, tak mám něco umět :D. No prostě budu muset příští rok zamakat, sehnat si doučko a dát to v písemné verzi. Jinak jsem už v tomto semestru pořádně poznala stresy ústních zkoušek a chudák košile snad nikdy tak propocená nebyla, ještě když byla teď taková vedra. Holt byl ten poslední měsíc celkem utrpení, ale přežila jsem to a poměrně úspěšně. Neaspiruji na červený diplom tak jsem i se známkama spokojena- ony jsou mi vlastě jedno, hlavně že projdu. No a teď mě čeká jen dva měsíce pohody. Zítra se ráno stěhuji z kolejí, pak se budu bavit ve městě- konečně mám čas se sejít s kamarádkou a zajít do své oblíbené hospůdky s kámoši. Dost mi to chybělo i ten čas kdy se už nemusím na nic soustředit a přemýšlet co se učit a stresovat se, že se neučím. V sobotu jedu za přítelem tak na dva týdny do Švýcarska, to se už nemůžu dočkat. Ke konci července spolu jedem do Řecka a v srpnu jdu točit pivo na fesťák. Tohle léto bude super. A vše budu dokumentovat a dám něco sem. Zatím se mějte krásně, užívejte prázdnin, léta a teplíčka a zas brzy ahoj.

Dmitry Gluhkovsky: Metro 2035

23. června 2017 v 20:53 | Bublushka |  Knihy
Opravdu důstojné zakončení epické trilogie. Zprvu se mi do knihy začítalo těžko, ale potěšilo mě že je zpět Arťom kterého autor v druhém dílu z nějakého důvodu odsunul do pozadí. Ale postupem řádků začalo všechno dávat smysl i důvod proč zvolil jiný styl u druhého dílu a Arťomovo rozpačité zakončení prvního dílo náhle dostalo smysl. První dvě třetiny jsem přelouskávala trochu obtížněji, ale stále se tam táhla nitka toho, že to někam vede a Glukhovsky nezklamal. Opět se vrátil k tomu co dělalo první díl tak skvělý a Arťom byl zas ten skvělý Arťom, který jakoby zračil naději lidstva. Od chvíle kdy zjistil pravdu o povrchu najednou všechno začalo dávat smysl. Celé Metro je vlastně taková zpověď o zaslepenosti lidstva a tím že radši budou pro trochu pohodlí ovcemi se zalepenýma očima, ale že stále je v pozadí nějaká naděje v podobě lidí, kteří vidí jako je Arťom a jeho Aňa. Trochu mě při čtení tohoto dílo zamrzelo že rok Arťomova života autor trochu zazdil a nebyli jsme svědky toho jak se poznal s Aňou, ale nějaký důvod k tomu měl a vlastně se to nakonec nějak vysvětlilo a nevyřčené otázky nezůstaly. A ano jak už někdo psal, trochu zapomněl na ty děsy venku k prvního dílu- ale možná to zmizelo se zničením démonů- kdo ví-možná ani sám autor, ale vyznění příběhu to nakonec nevadilo. Bála jsem se suchého konce, ale nakonec jsem spokojena- je sice dost otázek- ale o tom život je-ale to zásadní se vysvětlilo. Tato kniha mě moc potěšila a Glukhovsky mě opět přesvědčil že to umí. Jen tak dál.


http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gif

Můj blog má teď i facebook.

22. června 2017 v 14:29 | Bublushka
Tak jsem dnes dostala takový šiblý nápad a ten svůj "blogísek" s pár bonusy přidala i na facebook. Pokud vás zajímají mé myšlenky, fotky, recenze a články a rádi budete můj blog sledovat i na facebooku aby vám nic neuniklo, dejte like. Potěší mě každý jednotlivý sledovatel. A určitě se nebudu zlobit když budete sdílet dál 😊.

Je toho na mě moc

7. června 2017 v 18:23 | Bublushka |  Kecy
Jsem typ co nemá nějak moc kamarádek- nebo spíš těch osob, kterým se může svěřit- možná bych mohla, ale mám ten problém, že mi je to blbý je otravovat a tak si to dusím v sobě a o to víc mě to žere. Dřív jsem se mohla svěřovat mamce, ale s ní poslední dobou máme takový zláštní vztah (no už to trvá tak tři roky) a stejně se vždy pohádáme. No a tak jsem se rozhodla to aspoň vyventilovat tady na blog. Třeba se najde někdo koho ty mé kecy budou zajímat a třeba i něco poradí.
Jsem teď v poslední době v hrozném presu. Základní problém je, že můj přítel kvůli rodinným neshodám odjel bydlet do Švýcarska k tátovi- takže se vůbec nevidíme. Vzhledem k tomu že zrovna nedávno jsme "slavili" roční výročí a ani tu nebyl a ve chvílích kdy jsem ho nejvíc potřebovala byl pryč, tak se u mě začal stupňovat stres. O to víc mě mrzelo to, že vlastně on za to nemůže a já sama si vyčítám že jsem nevděčná a ani si nemám co stěžovat- co má říkat on. No dopadlo to až tak že jsem se rozhodla hledat psychologickou pomoc u školní poradkyně- říkala jsem si že když je ta možnost a zadarmo proč to nezkusit. Napsala jsem jedné profesorce co jsem našla na netu a sešla se s ní. Nejdřív jsme si povídaly a bylo to fajn, že jsme si mohla vyventilovat ten svůj stres- ale pak mi dala jeden test podle něhož měla zjistit jak to se mnou je. Stěžovala jsem si totiž na úzkosti a deprese. No a pak jsem se s ní sešla znova když už měla výsledky a nebyla moc veselá- prý takové výsledky ještě neviděla- mám sklony téměř ke všemu a to hlavně k depresi a úskostné poruše. No mě to nepřekvapilo ale nemyslela jsem si, že je to až tak špatné. Učitelka mi doporučila ať zajdu k psychiatrovi a začnu brát prášky- nejdřív jsem si říkala že je to jedinné možné řešení že jsem vadná, ale po rozhovoru s mamkou a vzpomenutí na to, že jsem je nikdy brát nechtěla jsem se rozhodla , že to začnu prostě zkoušet zvládat. Učitelka se mnou zrušila setkání že není v její pravomoci se mnou více scházet a jen mi řekla at jí napíšu kam jsem šla. Na to že vypadala tak starostlivě a já měla sklony možná i k zabítí (podle toho testu :D ) tak se už víc nezajímala. No co se dá dělat. Rozhodla jsem se teda to nějak zvládat. Jenže, jak má můj život ve zvyku jen tak to nešlo. Začly se nabalovat další věci.
Přítel dvakrát přijel a bylo to fajn, hlavně ta první návštěva...ale celkově náš vztah začal trochu jít do kytek. Možná tou vzdáleností, vším tím napětím kterým si procházel i on, jsme se prostě začli hádat. Jednou jsme se pohádali fakt krutě po telefonu jen protože jsem mu vytkla něco co prozradil mému kamarádovi co jsem něchtěla aby věděl- samozřejmě pak skoro vše byla moje vina a já propadla ještě do větších depek. Nakonec jsme si to vyříkali a smířili se, ale když přijel podruhé začlo se to zase stupňovat. Byl u mě na pár dní a u mě zrovna vyšla zase doba kdy mám své depky a tak jsem prostě neměla náladu a byla taková nekomunikativní. Mě to bylo líto, i protože po takové době přijel a nevěděla jsem co s tím. On se nejdřív zdál že mu to nevadí, ale pak když u mě byl o týden později a oba jsme byli trochu omámeni alkoholem mi to náhle vytkl, že s tím nic nechci dělat a začal mi říkat hrozně hnusné věci. Druhý den jsme si to nějak vyříkali a jakš takš se to ukldnilo ale od té doby cítím takové divné napětí a nevím moc co si mám myslet. Miluji ho, vím že on mě, ale po tom co mi vše řekl se nějak nedokážu vrátit zpět na ty koleje jako předtím. A nejhorší je, že nevím co s tím. Doma se s tím moc svěřit nemůžu protože mi samozřejmě hned řeknou ať se na něj vykašlu nebo tak něco a stejnak bych se s nima zas pohádala. Ono stačilo že ten večer nás táta slyšel jak se hádáme a ještě byl naštvanej jakože jsem byla opitá a on že se má na "návštěvě" chovat slušně. No na to že mi je 21 se ke mě furt chovaj jako k dítěti a mě to štve. A ještě druhej den ty poznámky. Bylo mi těžko a nechtěla jsem jíst a máma hned že to je z toho pití- přitom mi je těžko poslední dobou furt a ona to ví. No holt rodiče rodičemi nepřestanou být. A ve mě to vše vře a k tomu ještě teď zkouškové které se mi začíná hroutit protože se při tomhle stresu nedokážu soustředit na učení. A nevím co s tím. Stres život provází furt, ale já prostě nedokážu osobní problémy oddělit od školy a práce- ale co s tím, bojím se že to povede někam hůř. Celkově mě ani to škola nijak dvakrát nebaví ale ani nevím co jiného bych dělala a asi je to jen tím mým stavem. A ještě teď se dneska stala velmi smutná věc- příteli umřela babička a je z toho dost v prdeli- takže sám teď potřebuje větší oporu než já, kterou mu ale nejsem schopná dát- a já už nevím co dělat a mám pocit že se zhorutím.
No tak jsem to vše ze sebe vyblila a děkuju všem co to vydrželi číst... A teď si dovolím těm co to přečetli podat malou otázku- co mám dělat abych zvládala ten stres? Pomáhá něco vám? Já už jsem v koncích :(
PS: Promiňte za případné chyby, opravila jsem co se dá, ale jsem mimo, tak to bude asi hrůza.