Listopad 2016

Tak nám zvolili Trumpa...opět jsem se ujistila, že jsou lidi blbí :/

9. listopadu 2016 v 10:05 | Bublushka |  Kecy
A je to tady. To na co jsme čekali. Kdo z těch dvou es bude zvolen. A on Trump... abych pravdu řekla, ani překvapená nejsem. Lidi se opět předvedli v celé své kráse. Jak jsou slepí a jdou s davem, jen aby náhodou někoho nenaštvali nebo nedej bože projevili svůj názor :(. A jak je vidět, jsou prostě lidi na celém světe stejní. No co se dá dělat, musíme se s tím smířit a čekat jen co bude dál, když většinová společnost je tak vymaštěná :(. A projevuje se to i tady u nás...stačila předzvěst při našich prezidentských volbách a pak i stále vítězící ANO- to ti lidi jsou fakt slepí? Po tom, co zvolili v Americe Trumpa je mi jasné, že asi ano a není to jen nemoc čechů, ale prostě všech lidí... je to asi nějaká lidská vlastnost blbé většiny :(. Je pravda, že nebylo moc z čeho vybírat, ale furt si myslím, že Clinton byla menší zlo... a aspoň by to konečně byla první ženská prezidentka v takto významném státě(výhra pro feministky :D) . Co se dá dělat... musíme se smířit s tím, že lidi jsou vymaštění... snad jim to časem po Trumpových činnech aspoň dojde.


Být či nebýt feministka

8. listopadu 2016 v 16:01 | Bublushka |  Kecy
Jsem nebo nejsem feministka? To je myšlenka co mě poslední dobou docela trápí. Ne že bych to brala jako nějakou závažnou a životně důležitou věc, ale celkem dost se nad tím zamýšlím. Protože úplně jasno v tom nemám.
V první řadě mohu s jistotou říct, že plně podporuji rovnoprávnost žen a mužů. Protože si prostě myslím, že to, jestli máme mezi nohama pipinku nebo pindíka, nerozhoduje o našem postavení či méněcennosti. V břiše matky totiž začínáme všichni stejně. Kde kdo by řekl, že dnes už je to jedno. Ženy mají svá práva, mohou dělat co chtějí, tak co si stěžují? Ale bohužel to tak jednoduché není.

Mé "hluboké" úvahy- má smysl studovat, když nás to nebaví?

6. listopadu 2016 v 11:24 | Bublushka |  Kecy
Tak sem přidávám další svou "úvahu" z předmětu Úvod do sociálního myšlení za níž jsem tentorkát dostala plný počet bodů :D. Je to trochu blbina, prostě co mě zrovna napadlo, ale celkem to vystihuje to co mě teď nejvíc trápí a o čem dost uvažuju, tak třeba vás to zaujme. Budu ráda, když zanecháte komentář.


Sedím v hale, kde se shromažďují všichni studenti, kteří čekají na své přednášky a semináře a rozhlížím se kolem sebe. Obklopuje mě skvadra různých lidí různě posedávajících vedle jakési žluté designové věci, jejíž funkce je mi nejasná, ale je vidět, že studenti si jeho účel vyložili po svém. Sedí na ní, vedle ní a působí tam jako doma. Každý je jiný. Jedna slečna má rozčepýřené modré zářivé vlasy, jiná přísný tmavý ohon. O kus dál stojí v partě smějících se lidí dredatý chlapec ve volném oblečení, kterého míjí slečna v upnuté sukni a tenkém sáčku. Na měkké matraci polehává chlapec sportovního typu pohroužený do poslechu hudby a vedle něj sedí v tureckém sedu smějící se dívčina v dlouhé barevné sukni. Zdálo by se, že k sobě ti lidé ani nepatří, ale něco je přece jen spojuje. Láska ke studiu a nadšení pro věc. Zkrátka vypadají, jakoby sem patřili. A pak jsem tu já a mám pocit jako bych sem nepatřila. V hlavě se mi honí tisíce myšlenek na to, co vše musíme dělat a jak se mi do toho nechce a cítím touhu se prostě zvednout a na vše zapomenout. A to mě mate. Jako malá jsem toužila psát do novin a tušila jsem, že proto potřebuji nějakou školu a to vysokou. Na gymnázium jsem šla vlastně jen proto, že jsem chtěla na vysokou školu a tento typ školy pro to byl nejvhodnějším spojením. A teď jsem tady a náhle necítím tu radost, jako všichni kolem mě. Zjišťuji, že mě to vlastně nebaví. Vždy jsme si myslela, jak mě bude vysoká škola bavit. Ta možnost individuality a nového poznání. A to tu je, ale mě to nenaplňuje radostí. Jak je to možné? I tak si ale říkám, že tu musím vytrvat- pro ten titul. Což je vlastně smutné, protože jen proto by se ta škola asi dělat neměla. Ale pro co jiného to mám vlastně dělat, když mě škola ve své zásadě nebaví, ale vystudovat chci, abych mohla v budoucnu dělat, co mě baví?

Původní idea vysoké školy je určena pro rozvoj osobnosti a individuality jednotlivců skrz obor, kterým se zabývají. Avšak postupem času se s větším rozvojem a podporou vysokých škol rozmáhá jejich množství a dnes může studovat téměř každý. A tím se zčásti ztrácí hlavní myšlenka individuality. Dnešní doba také dává tituly z vysokých škol na piedestal a ti co ho mají, pak mohou získat lépe placené místo, než lidé bez něj. Proto také roste zájem o studium a množství oborů, z nichž lze titul získat. A tím se náhle zcela ztrácí původní myšlenka univerzity pro osobní rozvoj. Zdá se, jakoby dnes měly vysoké školy účel jen pro profesní rozvoj. A to není moc dobré. Ale jde to vůbec v dnešní době změnit, když je titul pro dobrý plat tak důležitý? Nelze se pak divit, že lidi studují jen pro titul samotný místo pro studování, což byl původní smysl vysokých škol. Já sama to už tak vidím, hlavně abych měla titul, abych pak mohla dělat, co chci. Bez něj jsou totiž pro můj záměr zavřené dveře.
Sama si myslím, že bych svou vysněnou práci zvládla i teď, ale bez titulu mě v žádné redakci nezaměstnají, pouze na neplacenou stáž. A proto jsem se vlastně rozhodla studovat. I tak jsem si ale vybrala obor, který jsem si myslela, že mě bude bavit. Tedy, přednášky a témata, jimiž se zabýváme, jsou zajímavé, ale celkově mě ta škola prostě nebaví. Říkám si pak, proč sem tedy chodím? Jen kvůli titulu? Není to škoda? Neztrácí to původní smysl univerzity? A pomohlo by tomu vlastně něco?
Problém možná bude spíše ve způsobu, jak se vyučuje. V zásadě jde o to nám říct, co vše bude potřebovat do zkouškového a nějak nás donutit se to naučit. Různé průběžné úkoly pak jen slouží k pomoci pochopení tématu a dalšímu donucení k práci. Kde je pak ta možnost lásky ke studiu a nadšení pro věc? Je to jen můj osobní problém, nebo to tak mají všichni?
Sama vlastně ale nevím, jak jinak by se mělo vyučovat, aby mě to bavilo, protože sama myšlenka učení a biflování skoro nikoho nenadchne. Lepší by bylo studovat jen pro to poznání, ale pak by zas z toho člověk neměl žádný bonus a nevěděl, zda to vlastně dělá dobře. Vysoká škola asi tedy jen utřiďuje myšlenky nějakého oboru, snaží se nám je vštípit do hlavy, a pokud pak projevíme jejich znalost, dá nám za to odměnu v podobě titulu. A to je asi hlavní myšlenka dnešní podoby univerzit. A jde asi jen o to si najít způsob, jak si studium zpříjemnit a více se pak zabývat věcmi, co nás na něm baví.
Proto to asi už nebudu vidět tak tragicky, najdu si obory, co mě baví a v těch se pokusím rozvíjet a to co mě na škole nebaví, prostě překonám, abych pak získala titul a mohla dělat to, po čem toužím už od dětství a v čem mohu rozvíjet, to co mě na škole bavilo.