Červen 2015

S rodičema se už dále nesnesu

12. června 2015 v 18:00 | Bublushka |  Kecy
O tom jak je pro puberťáky těžké se sžít s rodičema jsem věděla a všude možně četla. Ale nikdy jsem to sama na sobě nijak výrazně nepocítila. Říkala jsem si, že to tak maj ti ostatní, že já to zvládám a že máme dobrý vztah, který se sice neobejde bez občasné hádky, ale nijak to nenarušuje poklidné soužití. Ale to bylo... Teď mám pocit, že jsem na tom stejně jako většina těch puberťáků jen o něco později.

Kouzlo dopisů

9. června 2015 v 16:14 | Bublushka |  Kecy
Nedávno jsem tak uvažovala o dopisech. Vždy jsem je ráda psala. Z tábora domů a pak kamarádkám co jsem na táboře poznala. Napsala jsem poměrně hodně dopisů a taky jich dost dostala. Sama si je někdy moc ráda přečtu. Je to stále hezké. Dnes se ale dopisy už nepíšou. Do schránky nám přijdou leda tak účty, nebo, jako je to teď u mě, dopisy z vysoké školy. Ale ty jsou tak hrozně neosobní. Jsou sice adresované nám, ale vytisklé z počítače a je na ně použitá stokrát používaná šablona kterou pošlou dalším a dalším.
Včera večer jsem se znovu dívala na jeden moc pěkný romantický film- "Flirtování" (tím ho také doporučuji, je fakt pěkný) a tam se mi líbilo, že si děcka na kolejích mezi sebou posílali dopisy. Byla tam i otázka "Vy si píšete ne?" Což je otázka, která se ozývá i dnes. Bohužel dnes už to nepředstavuje výměnu korespondence, ale chatování. Ano i to má své plusy a já jsem ráda, když mi někdy někdo jen tak napíše a pokud je to kluk ještě lépe, ale už to není ono, není to taková romantika. V chatu člověk napíše, co ho prvního napadne a často to není moc o ničem. Vyměňují se tam jen krátké informace a člověk často ani nepřemýšlí jak to napsat. To u dopisů bylo jiné. Člověk, který psal někomu dopis, si na toho, komu byl určen, udělal nějakou dobu čas, aby mu napsal. Věnoval ty minuty jen a jen jemu. A u psaní přemýšlel, co napsat, jak to napsat... To mi přijde krásné, že někdo takhle napíše osobě a dá do toho část své duše. To mi dnes chybí. Moc ráda bych od nějakého kluka dostala dopis, zabodoval by u mě víc, než kdyby mi napsal na facebook, nebo se semnou dal nezávazně do řeči. Dopisy mají své kouzlo.
Naposledy jsem napsala dopis v létě. Jako instruktorka na táboře jsem si vzpomněla na doby, kdy jsme tam jezdila jako dítě a taky jsem mamce a babičce napsala dopis. Bylo to skvělé. Ráda píšu dopisy. Přemýšlím u nich co napsat, jak to napsat a je to fajn. Sděluju tak té osobě své pocity a dojmy. A také miluju dopisní papíry. S mamou jsem vždy ráda nějaké kupovala, a čím hezčí měly motiv tím líp. Je to pak takové slavnostnější, když se to píše na ozdobný papír.
Dopisy jsou něco krásného a dnešní doba je chudší tím, že už si je lidé moc nepíší. Já ale nepřestanu, když se najde příležitost, hned ji využiju. Je to totiž něco kouzelného.

A co vy?
Máte rádi dopisy?
Píšete je ještě?
Kdy jste naposledy napsali dopis?- komu?