1. května 2015 v 13:45 | Bublushka
|
Včerejšek pro mě byl zásadním dnem, protože jsem měla svojí první maturitní zkoušku. Z francouzštniny. Den předtím jsem nebyla nijak nervózní, brala jsem to tak nějak v pohodě, že to nějak dopadne, ani jsem se nijak moc nepřipravovala, protože jsem ani netušila jak. Když jsem si totiž předtím dělala nanečisto jeden test na netu, dopadla jsem poměrně slušně- prošla bych. No, ale nastal ten slavný den, kdy jsem si chtěla přispat, protože jsem měla možnost jet do HK až odpoledne.
Probudila jsem se však už v sedm ráno a nějak se mi už nechtělo spát...takže spací bonus jsem nevyužila. Nakonec jsem vstala, pak strávila příjemný čas povídáním s mamkou a čas utekl, že bylo čas jet. No tak se jelo a já náhle ucítila takový divný tlak v břiše- klubala se nervozitka. Ale jen mírná. Šla jsem do školy, kde jsem měla ještě čas, tak jsem čekala s dalšíma spolužačkama, které na test šly taky. Je nás letos jen šest na maturu z frániny, náš ročník měl jen jednu třídu s fráninou a víc z nás už nechtělo... No ale čas pokročil. Ještě jsem si došla na záchod, abych pak nemusela utíkat od testu a šla do třídy. Tam už byl zbytek osazenstva, všichni viditelně ospalí a také mírně nervní jako já. Někdo se ještě snažil na poslední chvíli narvat do hlavy nějaká pravidla čučením do papírů, ale já se k nim nepřidala, protože by mi to asi ani nepomohlo. Jen mě teda trochu vystresli, protože mi došlo, že toho zas tak moc neumím.
A pak to nějak rychle přišlo, že paní, která nás tam měla na starosti- a já jí nikdy neviděla, nás rozsadila, seznámila s průběhem testu a dala nám papíry s tím, že je máme očíslovat. Stránek mi přišlo nekonečně mnoho, i když ze zpětného pohledu devět není zas tak hrozných... ale i tak.
Začalo se s poslechem. První část jakštakš šla, jednalo se o poslech, který jsme už jednou dělali a otázky nebyly tak nejasné. Ale pak měl následovat další poslech o osmi zásadách slušného chování ve Francii, či něčem takovém... A tak nám bylo puštěno něco, co však s timto tématem nemělo vůbec nic společného. Paní, která prý učila němčinu, slovům vůbec nerozuměla, ale my částečně jo. Už při první vetě jsem beznadějně hleděla na slova na papíře a pak zvedla hlavu a viděla, že v tom nejsem sama. Byl to divný pocit- skoro jakoby to byla moje chyba, což je blbost. Ale bylo nám řečeno, že nám poslech (potom co jsem ani v následujících nenašli schodu) musí pustit dvakrát a když se zjistí, že nesedí, že se tato část nebude počítat do hodnocení. Náhle jsem byla o dost nervóznější a měla jsem takový divný pocit- i proto, že jsem si říkala, že na poslechu si nasbírám body, protože ten mi docela jde. Ale šlo se dál, pustily se nám další poslechy a šlo se na část čtecí a gramatickou... U toho jsem znervózněla ještě víc. Nějak jsem si nebyla jistá svými odpověďmi téměř nikde. Ale zakroužkovala jsem všude něco, pak to mírně překontrolovala, i když jsem vlastně nevěděla moc co kontrolovat. A pak jsem se asi jako čtvrtá zvedla a papíry odevzdala.
Byl to zvláštní pocit. Ten test byl takovej divnej a já čekala, že bude úplně jinej. Pak jsem šla a vyměnila pár slov se spolužačkou, co od testu odešla o trochu dřív... na něčem jsme se asi shodly, ale moc jsme úlohy neřešily. Já pak ještě chvíli čekala a nakonec šla v doprovodu spolužaček, co v tu samou dobu psaly němčinu. Pak jsem dorazila k mamce do práce a jak jsem vyjádřila své pocity, bylo to stále stejné- "Nevím" . A fakt nevím. Nemám ponětí zda to mám dobře a trochu mám strach, že jsem to nedala. Ale máme hodnou učitelku, která nás nechce vidět už v září u náhradní matury, takže to třeba i díky ní nějak vyjde, prý to vždy nějak udělá, že to na čtyřku aspoň dáme... Ale stále mám strach a nevím. Prý výsledky budou 12.5, kdy nám má přijít mail, ale jen když jsme to nedali. Takže budu celej den čekovat mail a doufat, že nic nepřijde. Ale mám to už za sebou a doufám, že v záři nebudu muset psát znova. Uteklo to děsně rychle a bylo to takový divný... ale je to za mnou
Večer jsem si pak odpočla u telky u zajímavého filmu, u nějž mě však mrzel otevřený konec, kdy bych hrozně chtěla vědět, co bude dál a jak to hrdinové budou řešit... Jinak ho vřele doporučuji (je o dvou milencích, kteří se zamilovali v koncentračním táboře, podařilo se jím utéct, ale pak se sobě ztratili a oba si o sobě mysleli, že jsou mrví, ale po třiceti letech zjistí, že ne...) opravdu je to zajímavý a pěkně udělaný film- a překvapivě německý- a jeho název je Ztracený čas.
A pak jsem šla spát a spala dnes skoro do deseti, protože mě včerejšek nějak dost vyčerpal.
Teď mě čeká příští týden písemná čeština a ájina a pak přijímačky na vysokou do Olomouce a pak ústní. Je to divné, jak ty roky utekly a je to už tady... Už ale, aby to bylo za mnou. A snad to zvládnu :D
PS: Dnes jsem se objevila jako blog dne :), poslala jsem na doporučení článku na blog.blog.cz mail s doporučením na můj blog na blog@blog.cz a vyšlo to- a hned se tu objevilo více komentářů- tak snad to pomůže a více komentářů bude teď pořád.
- je tam :)
Gratuluji k blogu dne!
.A ke článku,máme taky spousty písemek,myslela jsem si že už to nedám 