Mám už prázdniny, aneb. maturita úspěšně za mnou

23. května 2015 v 11:49 | Bublushka |  Historky
A je to tu. Je to oficiální. Odmaturovala jsem, ukončila střední a jsem teď asi už oficiálně dospělá, když jsem prošla tou zkouškou dospělosti. A je to takový zvláštní pocit, skoro tomu vlastně nevěřím, že už nikdy neusednu do těch lavic, nepokecám si se spolužačkou a nebudu okukovat členy své třídy, některé víc než je zdrávo... No ale je to už tady a mě se to poměrně úspěšně povedlo.

Ten den D pro mě nastal v úterý. Ve škole jsem se ale musela ukázat už den předem, kdy se slavnostně zahajovala. Představila se nám předsedkyně, třídní a spolužák pronesli projevy a pak se ozvala ta slavná věta: "Tímto považuji maturitní týden za zahájený" a bylo to. Stále se mi nechtělo věřit, že už den na to budu maturovat a někteří mí spolužáci už ten den. A navíc jsem měla pocit, že nic neumím. Proto jsem se hned po příjezdu domů snažila do hlavy nalít ještě co se dá ze ZSV a to hlavně jména těch filosofů, která mi někdy splývají v jedno. Ale uteklo to, nakonec jsem i usnula (s hlavou plnou myšlenek a filosofů to moc nešlo :D) a probudila se a věděla, že už je to tady. Na jednu stranu jsem se těšila, že už to budu mít za sebou, ale došlo mi, že tam musím podat nějaký výkon a na to jsem se zas tak necítila. Ale úterý bylo dnem češtiny a angličtiny, ze kterých jsem tolik strach neměla. Ráno v autě jsem si "četla"- tedy spíš sjížděla očima písmenka v čtenářském deníku a rodičům citovala jednu podle mě povedenou větu, kterou jsem hodnotila hlavní myšlenku Kytice a nechala jsem se slyšet, že tu a pak Máj si vytáhnout nechci (ale víte, jak to pak chodí XD). Ráno jsem si dala v automatu kafe, i když jsem později zjistila, že bych ho i zadarmo asi dostala v bufetu, ale to jsem přežila a vzala si dortík, který jsem ale pro samy nervy nemohla sníst. Bavila jsem se se spolužáky, co šli přede mnou a jedním z jiné třídy a nějak se ani nevěnovala zápisům z četby, protože to moc do hlavy nelezlo. A pak to tu bylo. Měla jsem asi dvě minuty, tak jsem šla ke třídě, zabušila na dveře (později jsem zjistila, že jsem prý měla čekat venku XD) a vešla a chvíli čekala. No a pak jsem byla vyzvána k vylosování čísla. A byla to 4. Nepamatovala jsem si co to je, ale po zjištění, že Kytice jsem se pousmála (nojo, nechtěla jsi poezii, tak tu ji máš). Ale poměrně jsem věděla a vzpomněla si i na různé básnické prostředky a aliterace, anafory a vše tomu podobné na což jsem se chvíli předtím dívala v papíru mé spolužačky. Ona by mě asi nezradila žádná kniha a Kytice mě při čtení bavila, tak to šlo. Čas pocení utekl a šla jsem usednout do ohnivého kruhu- před komisi. Začala jsem mluvit a téměř vždy věděla odpovědi na otázky a poměrně to šlo. Zarazila mě tedy otázka na nějakou aktualizaci a automatizaci u publicistického textu, ale dalo se to. A náhle mi bylo řečeno, že už je konec a já se sama divila, jak to uteklo. Poměrně rychle to bylo s angličtinou, kde pořadí čísel neodpovídalo seznamu, ale jednalo se o státní, tak jsem se nedivila. Vytáhla jsem si opět 4 a nemohla si odpustit poznámku, že dnes na ni mám štěstí. Měla jsem kombinaci family a world problems (které jsem si opět netužila vytáhnout). No nějak jsem to zvládla. Měla jsem pocit, že povídám úplný kraviny a dělám hrozný chyby, ale učitel se na mě stále usmíval, tak jsem byla mírně zmatená (ještě když je to takový fešák XD). No, potom jsem ještě prohodila pár slov se spolužáky, na chvíli šla ze školy oznámit své pocity tátovi do práce a pak se převléka z šatů a šla na dvanáctou zjistit, jak jsem dopadla. A byla jsem mile potěšena. ČJ 27 z 28 takže jednička a AJ 29 z 39, což mi v přepočtu na procenta stále dalo dvojku. A tak jsem spokojena odjela domů, kde jsem si do hlavy soukala ZSV. Jen mě trochu zklamalo zjištění, že po přepočtu procent ze všech částí češtiny, mi o kousíček procenta asi nevyjde na výzo jednička, jen kvůli slohu, u nějž mě zradil pravopis :( (a to jsem ostatní čísti měla za 4 nebo 5 bodů, ale ta 0 se tam projevila no :-/) ale třeba to nakonec nějak vyjde.
No a nastala středa a pro mě den poslední. Byla jsem ráda, že to mám vše ráno. Ve škole jsem začala kávou z bufetu, který je jednou z pozitivních věcí maturity u nás na škole a pak se spolužáky, kteří šli na porážku z podobných věcí jako já, sdílela svůj pocit, že nic neumím. Kdekomu bylo špatně, já byla nervózní a vlastně jsem to už chtěla mít za sebou. Ale navzájem jsme se podporovali a to bylo fajn. Však jsme tam pohromadě seděli jako jediná třída. A čas pokročil a já byla na řadě. Já si chtěla ještě namalovat rty, ale vybrala jsem si špatnou dobu a pak jsem u zrcadla zaslechla hlas ředitele "Kde je Klára?" Děsně jsem se lekla a vyběhla, jak jsem to nepovedeně měla namalovaný ze záchoda a řítila se do třídy. Jak jsem později zjistila, šminky jsem si nechala na umyvadle. Ředitel, mě uklidňoval, ať jsem v klidu, ale já si v duchu nadávala. No ale tahala jsem číslo a byla to devítka. Ulevilo se mi, protože tím odpadla má obava z filosofie- ale neříkala jsem si předtím, co si nechci vytáhnout, jen co by bylo fajn a tak to třeba tak vyšlo. A měla jsem Sociální skupiny. Konformita a deviace. Z toho jsem byla ráda, protože o tom jsem toho věděla poměrně dost.
Usadila jsem se na židli a snažila se na papír vypsat své vědomosti a ruka se mi u toho děsně klepala. Pak jsem to přepisovala na "přehlednou" myšlenkovou mapu na velký papír, kterou po nás ředitel chtěl. Nevěděla jsem, zda mám vše, co stačí a uvědomila si, že představitele a nějaké názvy si nepamatuju. Ale věřila jsem si nějak. Patnáct minut uběhlo a mohla jsem jít. Nervní jsem vyvěsila na tabuli svou mapu a začala nějak krkolomně mluvit (to bylo stále-teď řeknu něco k, a teď budu mluvit o, a teď bych řekla něco k tomu, a teď povím něco k... a stále dokola). Ředitel a učitelka se mě pak střídavě na něco ptali. Ředitel třeba na to (když jsem si po učitelčině otázce úspěšně vzpomněla na role ve skupině Alfa- omega) jaké postavení mám ve třídě. Řekla jsem asi že delta (ale netuším zda jsem to nezaměnila) že jsem trochu asi chtěla převzat moc vůdce... a něco takovýho jsem tam rozklepaně plácla :). A pak mě pobavila otázka zda ne mě má vliv stále rodina nebo spíš kamarádi čí přítel... K tomu jsem se vyjádřila, že jak kdy a rodina stále jo, ale toho přítele jsem nějak nekomentovala, taky proč, a co bych tam tak řekla (nic). No pak jsem nějak v posledních minutách přešla k druhé půlce otázky a pak vše nějak dospělo ke konci a já vyšla se svou složenou mapou ven a měla takový zvláštní pocit, protože to nakonec šlo líp, než jsem čekala. Všichni nás strašili, že ředitel je hroznej a byl v pohodě.
Vyměnila jsem pár slov se spolužáky a čekala na ještě jednu moji obavu- francouzštinu. Když byl čas, šla jsem a nějak jsem byla ani nevím proč trochu mimo. Vytáhla jsem si číslo 11 a civěla na to a ani si nic nemyslela, jen že to díky bohu není za obávaná, otázka číslo 25. Ale pak jsem se nějak usadila a učitelka mi donesla desky s Prahou a já na to civěla a říkala si, že tohle je docela blbý. Ta rodina, jídlo, umění či další podobná témata nějak nevyšli. A tak nějak si to vytáhla větší část z nás, nějak jsme měli na ty zeměpisný otázky ten den štěstí. No, něco jsem na papír napsala a trochu pohlédla na článek, co jsem měla komentovat, ale vše bylo takové divné. A pak jsem šla na řadu. Tak jsem se nějak krkolomně představila a řekla něco ke článku, ale moje i tak mizerná slovní zásoba zmizela v tu chvílí někde v nedohlednu. Tak jsem nějak moc nevěděla, co říkat a asi jsem mluvila hrozně chybně. Ale něco jsem říkala. Učitelka se mě ale pak zeptala, kde leží nějaká budova na starém náměstí (nebo tak jsem aspoň tu otázku pochopila) a já vůbec nevěděla ani v češtině a netušila jsem co vlastně říct. Možná to bylo napsaná v tom článku, ale nevěděla jsem to. Tak jsem tak nějak mlčela a hleděla do papíru a nic moc nevykoukala. Pak jsem užila spásnou větu "Je ne sais pas" a myslela, že to pomůže, ale učitelka se pak ptala znovu na jinou budovou a já fakt netušila, co říct. Ale nějak se od toho pak odešlo, a přešlo k dialogu, kde mluvila spíš učitelka a já moc netušila co povídat. Když jsem pak měla mluvit samostatně tak jsem místo, abych přečetla svůj dlouhá odstavec o Praze (o které jsem ale nechtěla mluvit, že jsem o ní mluvila stále předtím) mluvila o cestování po ČR, o čemž otázka taky byla. Ale neřekla jsem toho zas tak moc a taky jsem se tam někde nějak zamotala. Ale naštěstí to skončilo. Učitelka se ale celou dobu usmívala a její kolegyně se tvářila neutrálně, a já měla pocit, že jsem něco řekla, tak jsem si říkala, že to bude tak na trojku... no učitelka si to nemyslela, ale o tom později.
No a měla jsem to za sebou, stále mi to ale nešlo do hlavy. Čekala jsem tam pak se spolužáky a povzbuzovala jsem je, jak jsem to zvládala, ale byla sem vyšťavená. Ale dostala jsem konečně chuť k jídlu, jak ta tíha ze mě spadla. A dělali tam tousty :). Čas se spolužáky docela příjemně utíkal až do dvanácti. Mezitím ještě přišla jedna slzami zborcená spolužačka, že si u biologie vytáhla jednu ze tří otázek, kterou neuměla. Všichni jsme ji ale přesvědčovali, že když tam něco řekla, že to na tu čtyřku dá. Nakonec se docela uklidnila, ale měla fakt pech no- vytáhne si to co neumí a všechny ty hodiny učení na to ostatní byly vlastně zbytečné, ale no asi se měla učit na vše.
Zajímavé bylo vždy sledovat vracející se po porážce. Objevili se vždy za lítajícími dveřmi a hned na nich byly všechny oči v místnosti a ptali jsme se "Tak co?" Vraceli se se smíšenými pocit a nikdo si nebyl stoprocentně jistý. No a pak se dvanáctá přiblížila a bylo to tu. Zjištění jak jsme teda na tom. Já měla známky snad co nejdál od sebe. Z francouzštiny bohužel učitelky uvážili čtyřku a prý, když jsem se později ptala, je to i s písemkou, kterou jsem ale prý napsala slušně (stále ale nevím na co). No a ze ZSV to byla jednička, ředitel i učitelka mi říkali, že to bylo super a já se docela divila. Věřila jsem si na jedničku, ale necítila jsem se, že bych byla zas tak skvělá. Ale bylo to. Měla jsem hotovo. Pak jsem šla za našima do práce a byla trochu smutná nad tou čtyřkou, ale ráda, že to mám. Naši byli ale rádi a čtyřka jim ani nevadila a hned jsem si s nima připila. Bylo to fajn. Pak jsem šla na dramaťák, kde bylo super odpovídat na otázku "Tak co maturita?"-"Dobrý, mám to."
Je zvláštní, jak to hrozně uteklo a že mi to ani nepřišlo. A ta maturita docela šla. Samozřejmě to, že jsem se na tu fráninu, jak se později uznala, docela vykašlala, se pak projevilo na té známce, ale vlastně se to dalo dát. A teď mám pokoj a už nemusím nic dělat. Je to úleva a zároveň zvláštní pocit. No, budu se ještě učit na přijímačky do Prahy, ale jen tak trochu a jinak si budu užívat volna, kdy mohu konečně číst, hrát hry, sledovat rozkoukané seriály a konečně zas psát.

Řeknu vám, že nejlepší pocit na maturitě je ten, když už to máte za sebou.
-šatečky, které mě maturitou provázely. Puntíky prý nosí štěstí, bylo mi řečeno a já mohu jen potvrdit, že ano.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vermangies vermangies | Web | 23. května 2015 v 12:11 | Reagovat

Tak to jsi skvela! Me maturita ceka v roce 2018 a bojim se uz tedka, ale timto clankem jsi me docela uklidnila :D Graruluju!

2 Terka Terka | E-mail | Web | 23. května 2015 v 19:50 | Reagovat

K maturitě ti gratuluji! :-)

Já maturovala loni a třídní nám předtím říkala, abychom si v hlavě neříkali, co si nechceme vybrat, ale to, co si chceme vybrat. V češtině jsem chtěla mluvit o Murakamiho Norském dřevě, ale vytáhla jsem si Petra a Lucii (i Romeo, Julie a tma by bylo lepší), ale nějak se to dalo. Horší byl ten nenavazující text, to bylo něco s řečnictvím a tam jsem jim toho moc neřekla. Ale částečně jsem mluvila i o Norském dřevě! :-D No, a za celou češtinu jsem měla dvojku (včetně didakťáku, slohovky i ústní zkoušky) a tuším, že nejvíc mi to pokazila právě ta ústní...

V Angličtině si matně vybavuji, že jsem mluvila o Praze. Taky se přiznám, že některé věci bych nevěděla ani kdybych to měla říkat česky. Rozhovor jsem s učitelkou měla o úklidu přírody (nebo něco v tom smyslu) a šly jsme uklízet Bečvu. :-D Když si na to teď tak vzpomínám, mám dojem, že za celé čtyři roky, co jsem na tu školu chodila, jsem toho v Angličtině nenamluvila tolik, jako u maturity. :-D

A ekonomika byla svým způsobem už pohoda (ale mohla jsem si vybrat jiný okruh), kde jsem si vytáhla... *chvilka přemýšlení* okruh o pojištění, kde jsem o něm trochu kostrbatě mluvila. Paradoxně na tohle jsem se pořádně tolik nedívala, ale nakonec jsem to nějak okecala a dostala jsem z něj dvojku.

Takže jedna trojka (anglina), jedna jednička (účetnictví) a zbytek samé dvojky, to mi vůbec nepřijde špatné. :-) Každopádně jsem ráda, že to mám za sebou a nemusela jsem opakovat stejně, jako jeden můj spolužák (dokud jsem si nedávno nepřečetla jeden jeho status na Facebooku, netušila jsem, že opakoval, vím to jen o jedné spolužačce, co šla na matematiku) a tento rok se můžu pořádně soustředit na přijímačky. :-) Teda, měla bych se učit na zkoušky v Opavě, ale... když ono je to tak strašně ubíjející a pak ta prokrastinace... :-D

P. S. Na kolik jsi měla minulý týden v Olomouci ty zkoušky? Jen se ptám, jestli jsme se tam neviděly a jen o tom nevěděly. :-) A do té Prahy jdeš na kolik? Já na devět na Právnickou fakultu do učebny, jestli se nepletu, 120. :-)

3 Bublushka Bublushka | Web | 24. května 2015 v 15:12 | Reagovat

[1]: děkuji, já se taky stresovala dost předem, ale věř že se to dá dát ;-)

[2]: nojo, ono někdy je sranda co si člověk vytáhne a co tam pak vykládá :) ale vše se dá nakonec dát, nojo a u těch zkoušek se nedivím, sama vím od bráchy jak je to zabijácký, a teďka když děláš přijímačky jinam tak to taky chápu (tak ti přeji na přijímačkách hodně štěstí ;-) ) v tý Olomouci jsem byla přírodovědecký fakultě v aule (8:00 TSP a 10:00 Žurnal.) takže je možný že jsme se viděly a nevíme to :D, a v tý Praze to mám taky tam v 9:00 a v učebně 100, tak se tam třeba zahlídnem :)

4 Terka Terka | E-mail | Web | 25. května 2015 v 13:30 | Reagovat

[3]: Také ti přeji hodně štěstí. :-) Na oborovém testu ze Žurnalistiky jsem byla taky v té aule, taky na deset. :-D Ale na TSP jsem šla až později, vlastně to byla první zkouška, na kterou jsem v Olomouci šla. :-) Sranda vědět, že jsme seděly v jedné místnosti a nevěděly o sobě. :-D Třeba. :-) Mimochodem, už víš výsledky těch přijímaček? Já od včerejška pravidelně okupuju jejich stránky, kde by výsledky měly být a pořád tam nic nevidím, no, a už jsem z toho docela nervózní... zvlášť když nám na Politologii říkali, že to většinou trvá sotva pár dní...

5 Bublushka Bublushka | Web | 25. května 2015 v 18:41 | Reagovat

[4]:nojo je to vtipné :D, výsledky stále nevím, ale na tom dopise s pozvánkou jsem vyčetla že výsledky maj být ode dneška, zatím ale nic, tak uvidíme no...

6 Terka Terka | E-mail | Web | 25. května 2015 v 22:56 | Reagovat

[5]: Tak 101, nevím, kde jsem sebrala 120, ale nevadí... :-D Pokud to nemají nějak divně poskládané, předpokládám, že budou ty učebny vedle sebe... :-) Uvidíme... no, ale mám z toho docela strach...

7 Bublushka Bublushka | Web | 26. května 2015 v 11:41 | Reagovat

[6]: jo, strach mám taky no... hlavně třeba z té ájiny, což není moje silná stránka a ta žurnalistika už v Olomouci nebyla moc lehká... a pro mě je to poslední test...takže pokud se mi to nepovede tak... ale stále doufám, že budu mít aspon jistou tu Olomouc, ale zatím stále nic... ale nějak to zvládnem ;-), musíme si věřit XD

8 Matla Matla | 27. května 2015 v 19:13 | Reagovat

uff uff! Gratuluju! Ale uplně jsi na mě přenesla ty nervy, které jsem měla sama před maturitou, dokonce jsem po maturitě z biologie brečela, že to nemám... ale nakonec jsem dostala trojku. I když doteď se mi náš třídní, když máme sraz s gymplem po letech, směje, že jsem říkala kraviny :-D  
Ještě jednou gratuluju a krásné volno!

9 Bublushka Bublushka | Web | 28. května 2015 v 18:02 | Reagovat

[8]: jojo, nervy to byly, ale  díkybohu, že to mám už za sebou... já se slzám vyhla, ale dost spolužaček ne, nojo jsou to nervy 8-O nojo, učitelé jsou někdy vtipní a na zabití :D ... a děkuji, volno je opravdu fajn :-D

10 Stitch Stitch | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 11:56 | Reagovat

Gratuluju (sice o pár měsíců později ale i tak)! Já se maturitou naštěstí jeětě strašit nemusím, ale i tak to dělám, (a to půjdu teprve do deváté :-D ) protože na náš ročník vychází první rok s povinnou maturitou z matiky :-(

11 Bublushka Bublushka | Web | 8. srpna 2016 v 14:12 | Reagovat

[10]: děkuji :)
jejda no tak to ti nezávidím, já byla ráda, že jsem se maturitě s matiky vyhla... ale zas se teď bude víc na matiku soustředit, tak tě na to třeba dostatečně připraví ;-) a taky se zas všechno může ještě změnit :)

12 naprosto-normalni naprosto-normalni | E-mail | Web | 31. října 2016 v 17:52 | Reagovat

[11]: eh, tak o tom pochybuju :-? už teď se to prý odkládalo a odkládalo.... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama