Dopsáno... aneb písemná maturita za mnou

11. května 2015 v 11:28 | Bublushka |  Historky
Píšu trošku ze zpožděním, ale pro mě je to stále aktuální, obzvlášť protože jsem stále ještě neobdržela z ničeho výsledky(dávaj si na čas). Ale ano, prošla jsem si to slavnou "státní" maturitou a musím říct, že to tak hrozné nebylo.

První část mě čekala v pondělí. Byl to anglický sloh. Měla jsem to až odpoledne a mohla si přispat, protože jsem měla možnost jet do HK až odpoledne. Ale samozřejmě jsem se probudila už v 7:00 a nějak jsem už nemohla usnout. I tak mi ale volno doma přišlo vhod. Zasedla jsem si k počítači a řekla si, že se podívám na netu na nějaké rady k slohu. Jak překvapivé bylo zjištění, že slohy vlastně budou dva. Jeden delší a druhý kratší. Psala jsem si přitom s kamarádkou, která to letos podstupuje stejně jako já a ona to věděla... Cítila jsem se v tu chvíli jako nějaký slepec- věděli to asi všichni :D. Ale nakonec mi to nijak náladu nezkazilo. Ono to snad nějak napíšu.
Odpoledne nastalo a jelo se. Snažila jsem se nakoukat něco z anglické gramatiky, která není moje moc dobrá kámoška, ale spíš jsem jen civěla na písmenka na papíře a moc z toho nepobrala. Ale moc nervózní jsem nebyla. To z čeho jsem měla největší obavu (francouzština o které píšu v předchozím článku) jsem už měla za sebou a teď mě čekalo písemně jen to, u čeho jsem byla jistá, že to na ten požadovaný počet procent dám. No, ale byla jsem už ve škole a sledovala své milé spolužáky, z nich polovina byla děsně nervózní a druhá to brala podobně jako já, tak na pohodu, že to nějak dopadne. I když moje hlava se už několikátý den přidávala k nervózní partě, tak jsem ji musela trochu uklidnit ibalginem. Měla jsem od něj růžový prsty, ale řekla jsem si, že mi růžová třeba přinese štěstí... a bolest v průběhu psaní přešla, takže jsem byla víc v pohodě. Postupně se tak nějak začalo, přišel učitel a překvapivě byla i zábava. Jako jediný z toho týdne to bral s nadsázkou, a když četl ty skvělé pokyny, které zněly jako pro zvláštní školu ( rozlišujte velká a malá písmena XD- to jako vážně?) byla sranda. Ale zabralo to teda hrozně času, než se vše přečetlo, podepsalo a rozdalo. Ale pak byl už čas k otevření archů a já byla příjemně překvapena. Témata byla v pohodě- charakteristika zajímavé osoby a omluvný mail kamarádům. V prvním slohu jsem měla hned jasno a na paškál jsem si vzala svého kamaráda z dramaťáku. Nějak se to napsalo. Nepoužívala jsem nějakou zvláštní slovní zásobu, protože mě ani nenapadlo co. Ale bylo dopsáno. Čas uběhl a mohlo se jít. A já náhle pocítila fajn pocit. Ne, že bych se cítila nějak nadprůměrně chytrá, mohla jsem tam nasekat strašně gramatických chyb, ale prostě jsem to na můj vkus dobře zvládla. Napsala jsem něco, co mělo snad i hlavu a patu a náhle se cítila jako ta velká maturantka, která to vše snad zvládne.
Druhý den následovala už od rána čeština. První byl didakťák z češtiny, kde byla už vážnější učitelka. A museli jsme dodržovat přísnější pravidla (tašku do rohu, podepsat se vlastní tužkou) ale i tak to byla ta samá sranda. Vlastně to samé, co jsme slyšeli včera s pár obměnami. No, pak se otevřely ty archy a hned první otázka mě dostala- podle definice metonimie jsme měli poznat kde s ve větách objevuje- no, neviděla jsem ji ani v jedné větě- ale něco jsem označila a ono to po zpětné kontrole bylo i dobře :). Dál už to bylo docela v pohodě. A pak jsem se dostala k té části, pro níž je letošní maturita tak proklínána- ****** Iškariotský. V první chvíli pohledu na to příjmení jsem si řekla- jsem v prdeli, to fakt nevím. Ale zapojila jsem hlavu a řekla si- popisuje tam, že je nějaký týpek snad lepší než náš slavný Iškariotský, byly tam motivy zrady, kdo byl největší šmejd v novém zákoně? Jidáš?- tak jo, napíšu ho tam. Hele a ono to bylo dobře. Argumenty, že podle nějakých třiceti stříbrných se to dá poznat, mě trochu zamrzely, protože to šlo mimo mě- zas tak obeznámená s biblí a tím příběhem nejsem. Ale nějak jsem to logicky uvážila, ale došlo mi, že dost lidí s tím bude mít problém. A uvážila jsem dobře, soudě podlé té vlny reakcí na FB. No ale šlo se dál. Objevila se i poprsí palady, na něž jsem však logiku neužila a mám tam chybu- v čemž mě ještě víc mrzelo, že se jednalo o mého oblíbeného Poea. Ale nějak jsem dopsala, a měla ještě čas. Odešla jsem ještě trochu dřív a měla opět fajn pocit- nepřišlo mi to těžký- až na ty dvě otázky- ale přece jen to nemůže být procházka růžovým sadem. Ale myslím, že se to dá dát, pokud člověk není úplný idiot. A ke svému potěšení jsem po zpětné kontrole zjistila, že těch chyb tam moc nemám a "hrozí" mi jednička- hůř než dvojka to nebude a pokud budu mít štěstí tak to do té jedničky dám- hodně hraniční, ale je tam ta možnost :).
No, odpoledne pak následoval sloh. Tentokrát už byly příkazy ještě přísnější a museli jsme si ještě sednout podle abecedy. To mi ale náladu nezkazilo- ono je stejně jedno kde sedíme. Měli jsme pětadvacet minut na výběr témat, ale já měla hned při přečtení prvního tématu jasno. Tedy ze začátku se ozval třídou smích a po chvíli jsem pochopila- přece jen začátek ukázkového slohu "Pomalu jsem pronikal hloub a hloub do nitra matky..............země..." je pro úchylnou mládež k popukání. Ale jednalo se o líčení a tak jsem hned měla jasno. I další témata byla fajn, ale líčení je pro mě sázka na jistotu tak jsem vybrala to. I když se mi zalíbilo vypravování otce na "Jak jsem poznal vaší matku" a pak navázání vyprávění na text, ale nechtělo se mi vymýšlet příběh, tak jsem líčila. A protože zbývalo ještě tak patnáct minut do konce výběru a mě se nechtělo je nečinně sedět, tak jsem se pustila do psaní nanečisto. A za ten čas jsem to stihla napsat skoro celý. Následující hodinou a půl jsem využila za hodinu, text dopsala, přepsala, přečetla a mohla jít. S dobrým pocitem- protože jestli jsem neudělala nějaký strašný chyby v pravopisu tak to mám v kapse.
No a nastal ten poslední písemnej den. Byl to takový zvláštní pocit hned ráno po probuzení- týjo já to už dneska budu mít za sebou. A tak nějak rychle to nastalo. Vše probíhalo stejně jako každý den, jen jsme si pro změnu dávali tašky do zadní části třídy (takže se nakonec každé zahájení lišilo :D). Začal poslech, který tedy nebyl úplně nejjednodušší, ale většinu jsem dala dobře- jediný zrada, kde jsem ztratila nejvíc, ale taky ne zas tak moc byla část, kde se psalo. Poslech uplynul a mohlo se jít na čtení a psaní. A to se zdálo být docela v pohodě. Nejvíc jsem se teda zasekla u rozdělování práce au-pairkám podle jejich požadávků- byla jsem už ospalá za ty tři dny a těch informací tam bylo hodně. Ale stihla jsem vše nakonec a čas využila do poslední vteřinky. Jen jsem trubka na poslední chvíli opravila něco, co jsem nakonec měla dobře, ale co se dá dělat no. Při zpětné kontrole jsem byla ale podobně potěšena jako při češtině. Sice na hraně, ale je tu možnost jedničky, což je super.
No, po testu jsem si s fajn pocitem šla vyzvednout mojí denní dávku novin, na níž mám díky projektu "studenti čtou a píši noviny" právo. U kabinetu učitele, který má noviny na starosti jsem se potkala s naším milým (a hezkým) učitelem na angličtinu, který se mě hned ptal, jak jsem to dala a byl moc milej. Noviny tedy zatím nebyly, tak jsem šla dolů, kde jsem potkala učitele, který je má mít, ale ten nevrle, že je ještě nemá. No, nenechala jsme se jeho náladou strhnout a šla do kanceláře, kde bývají. Cestou jsem se se setkala s naším bývalým angličtinářem, který se po mém pozdravu celý rozzářil :) (asi mi to slušelo). Noviny v kanceláři byly, vzala jsem ty svoje a i celý balík a nevrlému učiteli jsem je s úsměvem předala. Asi koukal, že si za nepříjmno vysloužil ještě noviny až "pod frňák", ale nechce se mi poslední dobou už být na lidi naštvaná a tak jsem se nenechala strhnout. A bylo to fajn. A své noviny jsem měla.
Pak jsem šla k mamce do práce, kde to chvíli bylo v pohodě, ale nevím co se poslední dobou děje, že mamka furt má se mnou nějaký problém- takže jsem byla pod palbou výtek a výčitek. To už mé má super nálada přešla, tak jsem utekla o dost dřív na dramaťák. Cestou jsem si dala ještě mléčky koktejl v mlíčňáku a stále naštvaná napsala pár lidem. Nakonec odepsali všichni a děcka v dramaťáku byli fajn, takže se mi zlepšila zase nálada. Tak happy jako předtím jsem nebyla, dokud jsem si nezjišťovala výsledky, ale šlo to.
Teď mám fajn pocit, že ta první část už za mnou, snažím se učit na ústní a odpočívám. A věřím, že to dám. Neleze to sice moc do hlavy, ale s potěšením jsem zjistila, že si u každé otázky aspoň něco pamatuju, takže je to na dobré cestě.

No a teď mi prosím držte palečky, pak se s vámi podělím, jak to dopadlo. (a sory za tu délku- a dík těm co to přečetli- musela jsem to vše vypsat :D)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 11. května 2015 v 13:49 | Reagovat

Hezky shrnutý průběh písemné maturity. Tak teď už jenom hodně štěstí k té ústní. A ještě mimochodem - díky za inspiraci. Díky tobě jsem si založil vlastní blog. (jsem ten opravovač ´´výkendů´´ na databázi knih :-D ) ;-)

2 Bublushka Bublushka | Web | 11. května 2015 v 16:42 | Reagovat

[1]: jé, tak mě těší, že jsem na tvůj blog předtím tak náhodně narazila... a gratuluji k pěknému blogu a článku rovnou na titlce blog.cz ;-)
jojo, štěstí se bude hodit- tak ho přeji tobě taky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama