close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Sára Rejdová - talentovaná mladá spisovatelka, která si jde za svým snem

17. dubna 2015 v 11:15 | Bublushka |  Knihy

10313731_793996627331939_3790378173078193606_n.jpg
Teprve devatenáctiletá talentovaná dívčina Sára Rejdová vydala knihu. Pojďte zjistit, jak se jí to povedlo a o jakou knihu se vlastně jedná.



Je ji devetenáct a vydala knihu. Knihu o hudbě - Svět Nenormálních.
Znám ji osobně z divadla a tak nějak jsem už tehdy tušila, že z téhle holky něco jednou bude. Zatím vydala pouze jednu knihu, ale i to už je hodně, protože kdo v jejím věku může říct, že vydal, natož napsal vlastní knihu? A protože jsem chtěla podpořit kamarádku a autoři tak nějak drží aspoň trochu při sobě, knihu jsem si od ní objednala a teď jí mám doma i s podpisem. Těšila jsem se, až se začtu i proto, že jsem byla zvědavá, jak Sára píše. A byla jsem příjemně překvapená.
Už od začátku mi hlavní hrdina přirostl k srdci. Byl fajn a já s ním sdílela jeho životní cestu plnou strastí i štěstí. Jeho život a motivace byly promyšlené a vše mělo logiku. A chlapecký hrdina byl popsán velmi věrohodně, což je překvapující, když autorkou je dívka. Kniha mě bavila, jen mi dojem občas kazily pravopisné chyby, se kterými si ale Sára určitě pro příště poradí. Jinak to až na pár kostrbatých vět (a těch bylo jen málo) bylo psáno moc hezkým stylem a čtivě. U knihy jsem se smála a stránky mi příjemně utíkaly. Jen mě postupem času mrzelo, že se některé části, u kterých by to stálo za to, nerozepsaly, ale to by byla kniha dvakrát tak dlouhá a já bych si tu stěžovala na délku :D. Kniha je to moc pěkná a já jí doporučuji všem dospívajícím, protože pochopí, že to jak žijí, není tak hrozné, a nebo, že v tom nejsou sami. A také všem dospělým, aby nás pochopili. Sára skvěle popsala myšlení mladých a také myšlení kluků, celou dobu jsem myšlení hlavního hrdiny Wolfa věřila a líbilo se mi. A to, že se mi pár jeho rozhodnutí nelíbilo, mi vlastně, až tak nevadilo, protože vše mělo logiku a o to to bylo reálnější. Sáře se povedl moc pěkný příběh, který se fajnově čte a překvapí. Nečekejte od Světa nenormálích hlubokomyslnou zápletku s napínavým dějem, ale příjemně strávený čas s mladými lidmi, kterým se plní jejich sen. O tom je tato kniha a moc pěkně jí to jde. Doporučuji.
A teď ještě rozhovor a v něm pár slov, které ke svému dílu říká sama Sára.
Ahoj Sáro, ve svém, ještě poměrně nízkém věku už máš za sebou první vydanou knihu. Jaký je to pocit?
Popravdě je to hned pro začátek dost těžká otázka. :D Když jsem knížku psala a následně ji dopsala, po celou tu dobu jsem si nepřála nic jiného, nežli aby kniha jednou vyšla. Dalo to spoustu práce nejen mé, ale i jiných lidí, kteří se na výrobě knihy podíleli. Jeden lednový den mi knihy dovezli domů, a když jsem si ji poprvé vzala do ruky, byla jsem s ní spokojená a líbila se mi, cítila jsem, že jsem do té knihy dala své srdce a úsilí a nikdy nic bych z ní neměnila. Avšak nejvíc vítězný pocit jsem měla, když jsem román dopsala a i když jsem věděla, že nikdy nemusí vyjít v knižní podobě, byla jsem na sebe hrdá, něco jsem si dokázala, jelikož psaní pro mě nebylo vždy jednoduché. Je to tedy vítězný pocit, a když jsou na mé dílo kladné reakce, jsem šťastná :).
Často děláš autorská čtení svého díla, baví tě to pokaždé stejně? A kolik jich máš ještě v plánu?
Na každé čtení se těším jinak a každé je opravdu rozdílné. Jednak je to krajem, lidmi a zejména prostředím, ve kterém se čtení uskutečňuje. Každé čtení mě svým způsobem baví, ale už se mi na jednom čtení stalo, že jsem se těšila, až dočtu poslední řádky. Četla jsem v kongresovém sále, kterým se nesla ozvěna, což dělalo efekt, že jsem četla nové a nové věty a ty staré se po sále opětovně ozývaly a vracely, takže posluchačům se vše mísilo dohromady a není úplně příjemný pocit, když se lidé zvedají ze židlí a odcházejí :D. Ale vždy se snažím vše brát s humorem. Vím, že mě to baví a naplňuje a jen tak mě něco neodradí. :) Takže i na nový rok 2015 se snažím domluvit několik čtení, avšak vše je ještě v konzultaci. Nebráním se ničemu, vše je skvělá zkušenost, proto se snažím dostat jak do škol, knihoven či kaváren.

Své knihy si sama dostáváš mezi lidi. Nechtěla bys svou knihu dát pod nějaké nakladatelství, aby se o šíření starali oni?
Přiznám se, že jsem takovou možnost měla pod nejmenovaným velkým nakladatelstvím za určitých podmínek a málem jsem na ně přistoupila. Ty podmínky pro začínající spisovatele nebyly čestné, ale ta vidina, že vaše prvotní dílo vyjde, je velká, tak velká, že se často dopustíte chyby, která se poté těžko vrací zpět. Já bych tímto chtěla poděkovat umělci Janu Kunzemu, který mi tehdy otevřel oči, a já tehdy nic nepodepsala, a tím jsem se ušetřila od následné nespokojenosti až problémům. Díky němu jsem si uvědomila, že vše má svůj čas a nemůžu chtít bezmyšlenkově vše hned. Díky tomu, že má kniha měla dobrý lektorský posudek, jsem našla sponzory a já knihu pod menším nákladem a menším nakladatelstvím OPTYS knihu vydala a ničeho nelituji. Tam semnou komunikovali a snažili se vyhovět mým představám, což byl protiklad oproti velkému nakladatelství. Jsem za to moc vděčná, jelikož jsem do té knihy dala své srdce a vím, že se na ní opravdu pracovalo a nic se neodbylo. To že se teď musím více otáčet a je to na mě, to beru jako výzvu a jsem si vědoma toho, že jsem v začátcích a základem je se dostat mezi lidi, aby se o mně dozvěděli a prvotinu poznali, a i když to bude ještě nějakou tu dobu trvat, než se celý náklad vyprodá, je to nejrozumnější rozhodnutí, které jsem mohla udělat.
Vyplatila se ti nakonec ta dřina spojená s vydáváním knihy?
Ano vyplatila, poznala jsem touto cestou spoustu zajímavých, talentovaných, milých osob. Už jen ty cesty na různá čtení, tím poznávám města, do kterých bych se třeba nikdy nepodívala. Baví mě to. Občas mě zarazí myšlenka lidí, kteří mi říkají, že za tu cenu a za ty nervy, by se na to vykašlali. Nikdy jsem však nemyslela na peníze, které by mi dílo mohlo přinést. Popravdě výdělek je nulový až mínusový, když se vezme cena nákladů na vydání knihy, cestovné na různá čtená atd. to si mnoho občanů neuvědomuje. Ale já knihu nikdy nechtěla vydat pro peníze, já tou knihou chtěla něco říct, přiblížit myšlení teenagerů a chod hudební branže a já doufám, že se mi to aspoň trochu povedlo. A hlavně jsem toho mínění, že umění by se nemělo dělat jen pro peníze, ale vždy s láskou a pro lidi, a tak to přesně chci dělat!

Jak dlouho ti trvalo psaní knihy?
Přesně rok mi trvalo psaní. V 16-ti letech v lednu jsem začala psát a v 17-ti letech v lednu jsem knihu dopsala.

A co následující dopilovávání? To zabralo asi hodně času, že?
Opět to trvalo rok. Když jsem román dopsala, své dílo jsem poslala na lektorské posouzení, načež jsem čekala tři měsíce. No poté dílo stálo až do října ladem, jelikož jsem sháněla sponzory a zejména jsem se rozhodovala, pro jakou cestu vydání se dám. A poté se teprve začaly dělat různé úpravy. Myslím, že úplně všem dala zabrat korektura textu. Což já sama projížděla třikrát a poté ještě jednou přímo korektorky v nakladatelství a přece jsme malé drobnůstky i tak přehlédly. A také se musí rozhodnout titulní strana a písmo textu a mnoho dalších detailů, ale jsem opravdu nesmírně ráda za to, že u veškerého zrodu v mé knize jsem mohla být a o všem si sama rozhodnout.
Hlavní hrdina tvé knihy je kluk. Nebylo pro tebe těžké se vžít do pocitů dospívajícího kluka? Proč si vlastně nezvolila hlavní hrdinku dívku?
To je otázka, kterou mi pokládají víc než často. Já jsem odjakživa měla s hudbou spojené muže a taky se nemůžu zbavit pocitu, že hudební branž a život s ním spojený je pro ně v něčem jednoduší. Když beru v potaz například mateřství, ale to už jsem zašla třeba hodně daleko. Já taky nebyla nikdy typická holčička, která by řešila typické dívčí témata. Měla jsem blíž ke klukům, možná právě proto, že jsem vyrůstala ve vesnici. A tím jsem samozřejmě zjistila, že kluci jsou takoví free, víc drzí, víc spontánní, nepřemýšlí nad tím, než něco řeknou a tolik se nepřetvařují a pokud jsem chtěla, aby kniha byla věrohodná, kor když se jednalo o hudební branž, musel být hlavním hrdinou kluk. Občas bylo těžké se vžít, co se týče přímé řeči, už jen kvůli tomu, že jsem nechtěla používat moc sprostá slova… :D
Předpokládám, že se psaním budeš pokračovat dál? Jak jsi na tom? Něco už píšeš? A máš nápady na další tvorbu?
Nápadů mám spoustu, má hlava je bublina plná myšlenek a tisíce barevných představ, takže tak na dvě další díla námět mám. Teď však nějaký materiál samozřejmě skládám, něco si píši tak zvaně do šuplíku, ale není to zatím nic sjednoceného, co by navazovalo na sebe. Teď je zatím tím hlavním úkol ještě dostat mezi čtenáře mou prvotinu. Dávám si na další dílo dobu čtyř let, chtěla bych se vyvarovat chyb z první knihy a chtěla bych ji obohatit o nové prvky, o to víc mě to bude stát času. Nechci nic uspěchat.
Letos jsi první rokem na vysoké škole. Není náročné skloubit autorská čtení a práci do školy do hromady? Zbývá ti ještě čas na psaní?
No můj život v Praze je opravdu hektický. Skloubit školu, práci a čtení je náročné. Naštěstí jsem na podzim měla čtení pouze dvě. Na psaní mi opravdu nezbývá skoro žádný čas, což mě nedělá úplně šťastnou a v koutku své duše vím, že budu muset polevit ze svých požadavků. Takže nejspíš budu muset dřív nebo později udělat radikální změnu. Není to však jednoduché, jelikož nikoho nechci zklamat, ale nejspíš se rozhodnu srdcem.
V době studia na střední škole v Hradci si se věnovala divadlu. Věnuješ se mu nějak i teď na vysoké? A nechybí ti to?
Bohužel na divadlo už nemám vůbec čas a Praha je velké město, které je časově náročné. Chybí mi, v divadle jsem se vždy vyblbla do sytosti, a tím se i odreagovala. Ale momentálně divadlo muselo jít stranou, ale věřím, že se ještě někdy k divadlu vrátím.
A co plány do budoucna. Plánuješ se stát slavnou spisovatelkou na plný úvazek, nebo se chceš věnovat něčemu jinému a psát budeš jen okrajově?
Čím jsem starší, tím víc si neumím představit, co chci být v budoucnu. Myslím si, že nejlepší je neplánovat a trochu se nechat životem překvapit. Když totiž člověk neočekává, nemá být z čeho zklamaný. Ale samozřejmě myšlenka, že bych se mohla živit psaním je nádherná, je skvělé se živit něčím, co vás opravdu baví.
Kdy tě vlastně napadlo začít psát?
Já už od svých sedmi let jsem si psala deníky a vždy jsem vynikala ve škole, co se týče slohových prací. Takže to vzniklo samovolně a psaní je levný koníček, stačí vám papír a propiska, což je velké plus. :D Na střední škole jsem se svými pracemi chtěla podělit i dál, a proto jsem si založila blog a po kladných ohlasech a pobídkách profesorek češtiny jsem ani ne po půl roce od založení blogu začala psát knihu.
A co děláš kromě psaní? Zbývá ti na to čas?
Pro mě je čas úhlavní nepřítel, takže moc toho už nestíhám. Ale snažím se alespoň navštěvovat koncerty různých kapel a občas navštívit své přátele, kteří jsou rozprostřeny po celé ČR. Zbožňuji zvířata a přírodu, takže svůj volný čas se snažím trávit se svou rodinou právě tam.

Jak je z tvé knihy znát, miluješ hudbu. Bylo to takhle s tebou už od začátku, nebo sis k muzice postupně našla cestu?
Já jsem už odmala brala hudbu jako součást života. Něco, co člověk přeci k životu potřebuje. A za to vděčím nejspíš své mámě, jelikož u nás z kazeťáku se pořád něco přehrávalo. Z dětství si pamatuji na kapely jako Lucie, Jiří Schelinger či Katapult. Pak mě máma vzala na mé první koncerty, a to mě hudba doslova okouzlila. Byly to koncerty od Anny K, Mňágy a Žďorp a Posledního výstřelu. Kromě těchto třech kapel jsem si sama začala hledat další kapely, které se mi líbily, a tak to chodí dodnes. :)
A jaký je tvůj oblíbený styl a kapely?
Řekla bych, že jsem celkem multižánrová, ale úplně nejvíc poslouchám punk a rock a každopádně rockandroll je navždy, ten je nesmrtelně dokonalý. Ale vyloženě neodsuzuji žádný styl. Kdybych měla vyjmenovat všechny mé oblíbené kapely, tak to je opravdu na dlouho. Většinou mám období, kdy ujíždím na nějaké kapele. Momentálně je to Red Hot Chilli Peppers. Ale z těch zahraničních ráda poslouchám Depeche Mode, Foo Fighters, Lenny Krevitz, Cranberries, Offspring, Awolnation, Nickelback. Z těch českých je to UDG, Vypsaná Fixa, Goodfellas, VEES, Bratři Orffové, Tata bojs, Lucie, Katapult a mohla bych pokračovat dál.

Znáš se osobně se členy kapely UDG. Jak k tomuto seznámení došlo.
Samozřejmě je pro mě kapela UDG srdeční záležitost, která mě určitým způsobem inspirovala. Jak k seznámení došlo, to všechno přišlo s časem. Na jejich koncerty jsem začala pravidelně jezdit od svých 15-ti let, když jsem začala psát knihu, tak jsem požádala Jugiho (bubeníka UDG) o vysvětlení slangových výrazů právě z oblasti hudební branže a Jugi s tím neměl žádný problém a věnoval mi svůj čas. Od té doby jezdím jednou měsíčně na jejich koncerty a postupně jsme se na koncertech všichni seznámili. Kluci z kapely jsou velmi přátelští a společenští a ke svým fanouškům jsou vstřícní. Já osobně jsem si celou jejich partu spojenou z existencí UDG oblíbila, stále mě inspirují, překvapují a baví. A dokud to tak bude, tak stále jednou měsíčně na jejich koncert s radostí zavítám.

A na závěr. Jsi spokojená s tím, kam tě psaní dovedlo?
Psaní mě zavedlo k zajímavým lidem a s nimi přišlo i mnoho životních příběhů. Dalo mi hodně nových zkušeností, které se neztratí a mám na co vzpomínat. Bylo by nevděčné říct, že jsem nespokojená s tím, kam mě psaní dovedlo. Jsem spokojená a vždy, když svou knihu vezmu do ruky, se mi vytvoří úsměv na tváři.

A kdo by měl zájem o knihu, nebo by se chtěl o Sáře dozvědět něco víc, můžete navstívit její blog -http://www.usouzena-pubertacka.estranky.cz/ nebo facebookovou stránku:https://www.facebook.com/pages/Sv%C4%9Bt-nenorm%C3%A1ln%C3%ADch-S%C3%A1r...

Zdroj fotografií: Archiv Sáry Rejdové a Anny Borkovcové
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 12:57 | Reagovat

Já jsem si vždycky přála vydat knihu, ale tak úspěšná a rychlá jako Sára asi nikdy nebudu :D. Přiznám se, že jsem o ní ani její knize nikdy neslyšela, ale vypadá moc zajímavě, určitě se po ní podívám ;-).
Skvělý rozhovor - jak Tvé otázky, tak Sářiny odpovědi :-D.

2 Terka Terka | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 22:39 | Reagovat

Sympatická autorka. Na to, že je jí devatenáct, působí dospěleji než většina lidí v jejím věku. Tedy alespoň dle mého názoru. :-) Jde poznat, že toho má hodně za sebou a zkrátka, lepší osobu pro vyzpovídání sis vybrat nemohla. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama