NSZ- aneb. jak jsem se zkoušela národně srovnat...

17. dubna 2015 v 10:10 | Bublushka |  Historky
Jakožto letošní maturantka a s trochou štěstí i budoucí vysokoškolačka musím projít tou nemilou částí pro to, abych na vysokou mohla- a to přijímačkami.
První mě čekaly celkem nedávno a to v sobotu 11.4. Hlásím se na žurnalistiku do Prahy, Brna a Olomouce a pro přijetí do Brna, kde jde žurnalistiku studovat jen jako dvojobor, musím projít Národní srovnávací zkoušky. Stojí to spoustu peněz a zkoušky vlastně nemají mnoho společného se studovaným oborem, na který chci, jako u zbývajících univerzit, ale co se dá dělat. Uteklo to rychleji, než se zdá a náhle, jakoby mezi podáváním přihlášky na konci února a vykonávání zkoušky na začátku dubna uběhlo jen pár dní.




Z nějakého mě neznámého důvodu jsem ztratila nervozitu, spíš jsem to vše brala tak lhostejně a řekla si, že to nějak dopadne. Podle toho to vše taky vypadalo. Ráno jsem se probudila, nikam nespěchala, připravila si tašku a s rodiči vyrazila s nijak výrazným předstihem.
Místo pro konání přijímaček na vysokou bylo opravdu zvláštní. Starý a ošklivý učňák... To jsem ale poměrně brzy přestala řešit. Až dovnitř se mnou zašla mamka a ani mi to nepřišlo zvláštní, i když mi pak došlo, že jsem asi jen jedna z mála, koho na přijímačky doprovází rodiče... No ale ještě, že jsem je tam měla. Paní, která posílala příchozí dál a zastavovala doprovod, měla jeden milý dotaz. "Máte občanku?" A ve mně hrklo. No... nemám. To jediné, co jsem si říkala, že nesmím zapomenout a já to nemám- to o čem psali, že když nebudu mít tak mě ke zkoušce nepustí. Začala jsem děsně panikařit a z očí mi "nečekaně" vytryskly slzy. Pobíhala jsem sem a tam a lámala rukama a musela vypadat dosti směšně a zoufale. Věděla jsem kde přesně ta občanka je- v peněžence v kapse v tašce, ze které jsem si ještě brala poníka pro štěstí, ale nenapadlo mě si vzít i tu peněženku pro přijetí... Paní postřehla, že to se mnou je špatné a tak zvedla telefon a požádala někoho, aby přišel dolů, že tady slečna je zoufalá, že si zapomněla občanku... jo to měla pravdu, zoufalá jsem opravdu byla. Cítila jsem se neuvěřitelně hloupá, jako malé dítě a měla jsem hrozný strach, že zkoušku nebudu moct udělat. Nakonec se nade mnou můj spásný anděl znovu slitoval a našla se možnost, že pokud mi rodiče stihnou občanku přivézt ještě v době první zkoušky, tak to půjde. Hrozně se mi ulevilo, ale stále jsme se cítila špatně a nervózně- co když to nestihnou a proč jsem sakra tak blbá a nepřemýšlím?
Byla jsem poslána do třídy a s dobrou vůlí se posadila na volnou židli. Hned mi bylo hlasitě ohlášeno, že tam sedět nebudu. Dobrá, zvedla jsem se, nahlásila své jméno a byla posazena až dozadu vedle jednoho mladíka. Měli jsme předem určená místa, abychom se snad náhodou nemohli s někým na něčem domluvit. Čas nějak utíkal, objevila se i jiná slečna, která neměla občanku, ta ale měla vše na háku, řekla, že bydlí moc daleko, aby jí průkaz mohli přivézt, tak si ji odvedli, něco pořešili, vyfotili si jí a nakonec zkoušku udělat mohla. Když se vrátila, zbývalo ještě pět minut do zkoušky, ale pán, o němž nevím, zda chtěl být nám blíž nebo nás seřvat, se stal pánem času a přítomné hodiny posunul o pět minut a náhle tu byl čas zkoušky OSP. Dostali jsme zadání ve dvou skupinách pro každou stranu lavice, s důrazným varováním, že jsou tam čtyři části po určitých časových intervalech a nás nesmí ani napadnout dělat v té době jiné části. Intervaly nebyly nijak dlouhé a bylo tam toho tolik na čtení, na co se muselo soustředit- zkrátka se to prostě nedalo všechno stihnout, alespoň mě ne. Ale nějak jsem to vše zvládla, jak nejlíp jsem v té době dokázala a pak čas po pro mě nejhorší matematické části skončil a bylo po zkoušce, mohli jsme jít. A ano, v průběhu jedné z posledních částí se na mém stole objevila má peněženka, byla jsem vyzvána k vytažení občanky- no a bylo- problém vyřešen. Díkybohu za rodiče a tu možnost.
Po zkoušce jsem vyšla ven ze zešedlé budovy do slunného dne a po zapnutí telefonu zjistila, že mi volal brácha. Zavolala jsem mu- projevil mi podporu a bylo milé, že si vzpomněl. Cestou jsem potkala taťku, se kterým jsem pak nastoupila do auta. Po hovoru jsme jeli do jeho práce, tam si dali kafíčko z automatu, já k tomu přidala na posilnění čokoládu a pak jsme chvíli čekali. Já se snažila nadrtit si do hlavy ještě něco málo ze ZSV, ale spíš jsem jen tak koukala na písmenka. Čas rychle utekl a jeli jsme zpět. Já vstoupila do příslušné třídy, jako asi jediná nahlásila místnímu učiteli své jméno, načež mi poradil jak podle papíru na dveřích najít své místo, a sedla jsem si- shodou okolností na místo stejné jako předtím, jen v jiné třídě a bez souseda. Tentokrát bylo vše už klidnější. Pán tu byl jen jeden a byl moc milý, ptal se jestli má někdo nějaké dotazy-neměl a mě předtím ještě poradil, jestli chci, že si mohu stáhnout žaluzie... Náhle ze mě nervozita opadla, občanku už jsem měla, hlídající už nevyvolával stres a otázky zas tak těžké nebyly a daly se celkem stihnout. Ano, bylo tam dost věcí, o nichž jsem neměla žádné ponětí- třeba moderní dějiny, které jsem si spíše tipla nebo vynechala. Ale objevilo se i pár věcí, o kterých jsem věděla, že přesně tak to je. Čas utekl, já vyšla ze školy a čekala na odvoz, přemýšlela a poslouchala debatující partičky studentů, kteří zkoušky dělali taky. K mému potěšení jsem se s nimi dokonce shodla na několika odpovědích testu- tak snad. Taťka přijel a jeli jsme domů. Tam jsem si vyslechla mírnou výtku na mou nepřipravenost a nijak jsem neprotestovala. Věděla jsem to. Sama jsem se asi stokrát proklela, ale poučila. Nevím, jak to dopadne. Říkám si, že jsem se mohla lépe připravit, ale to už je teď jedno. Třeba jsem měla štěstí a z té hlavy něco vydolovala. Uvidíme. Dnes zjistím jakési předběžné výsledky, tedy nejspíš body a příští týden zjistím svůj percentil- tedy kolik procent lidí bylo horších než já. I tak však zjistím, zda jsem se na univerzitu dostala, až na konci května. Percentil potřebný pro kombinaci oborů, kterou jsem si zvolila- Žurnalistika- psychologie je dost vysoký, takže nevím, ale třeba... A jinak mám ještě dvě možnosti v Praze a Olomouci, na které se chci lépe připravit - a z Prahy mi před chvíli už dorazil dopis s pozvánkou a na poště mě čeká další, nejspíš z Olomouce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 22:54 | Reagovat

Loni jsem na těch přijímačkách byla dvakrát, takže v březnu už jsem nebyla tolik nervózní, možná jen malinko... občanku jsem si nezapomněla, takže všechno bylo v pořádku - ono i kdybych si ji zapomněla, mohla bych si pro ni během chvilky dojít, protože gymnázium je od nás jen pár minut. TSP jsou nejhorší... Základy společenských věd jsou lepší, ale přesto jsem březnový pokud zkazila, takže jdu v květnu znovu a tentokrát se to tu na koleji poctivě učím tím, že si jednotlivé věci žlutě podtrhávám. :-) Ale nemám ráda Národní srovnávací zkoušky... pozvánka do Olomouce mi už přišla minulý týden, Praha se ještě nedostavila, ale jsem na koleji, tak třeba ji už mám na Poště a ani o tom nevím. :-)

Já se hlásila na kombinaci s politologií. No, uvidíme. :-)

Každopádně ti budu držet palce a kdo ví? Třeba se na těch přijímačkách nebo ve škole setkáme. :-)

P. S. Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli už znáš výsledky NSZ? :-)

2 Bublushka Bublushka | Web | 22. dubna 2015 v 22:58 | Reagovat

[1]: jo bohužel už je znám, tedy není to nic moc... dneska mi poslali už výslednej percentil

nojo a potkat se teoreticky vlastně můžeme no :)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 23:02 | Reagovat

[2]: Já si kvůli svému percentilu ještě objednala ty učebnice se staršími TSP a pro jistotu i ZSV. :-) Tuším, že by mi měly dojít příští týden, tak snad se do nich před zkouškou ještě stihnu alespoň jednou podívat. :-D Já měla u společenských věd nějak 27, u TSP to bylo horší... paradoxem je, že když jsem tam byla úplně poprvé (loni), měla jsem o dost větší percentil, protože jsem tipovala. :-D Kdežto podruhé už jsem se neodvažovala tipovat...

4 Bublushka Bublushka | Web | 22. dubna 2015 v 23:06 | Reagovat

[3]: nojo, ono někdy se to vyplatí a někdy ne... já teda mám u obojího asi 50, ale to na přijetí bohužel nestačí... chtěj tam asi génie nebo co :D

5 Terka Terka | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 23:08 | Reagovat

[4]: Asi. :-D Ale třeba se ti povede na odvolání, pokud bys podala. :-)

6 Bublushka Bublushka | Web | 22. dubna 2015 v 23:09 | Reagovat

[5]: no zatím ještě vůbec z Brna nereagovali, to až na konci května [:tired:] ale pak to dyštak zkusím, za to nic nedám no :)

7 Terka Terka | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 23:15 | Reagovat

[6]: Jo, to je nevýhoda, že se o přijetí/nepřijetí dozvídáme až tak pozdě... přitom někteří šli hned na ty první srovnávačky... ale na Masaryčku na jedny přijímačky jdu, o tom jsem vlastně psala v článku, na tu češtinu. :-) Však jo. :-) A třeba to ani nebude potřeba, protože tě přijmou do Prahy nebo do Olomouce. :-)

8 Bublushka Bublushka | Web | 23. dubna 2015 v 9:58 | Reagovat

[7]: nojo, kéž by :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama