Je to hodně dlouho co jsem nenapsala další díl tohoto příběhu na pokračování. A i když vím, že moc z vás to nečte, možná nikdo chci příběh dokončnit. Abych ho mohla dát do kupy a mít zase něco hotového. Protože si myslím, že ten příběh není zas tak hrozný. A mám teď chuť psát. A pokud to vídte prvně, jukněte do rubriky a pročtěte si předchozí díly, možná by vás to mohlo začít bavit.

Byl den jako každý jiný, Jimmy seděl před hodinou v lavici a upřeně hleděl před sebe. Dělal tohle teď pořád, nemyslel na nic, ale stále měl pocit, že něco ztratil. Vtom ho z rozjímání bez myšlenek vyrušilo prudké zatřesení ramenem. Jimmy se rychle otočil s nadávkou na rtech, ale když spatřil kdo s ním třepe, zarazil se. Byl to Billy. Ale co mu mohl chtít? Měl s ním někdy nějaký konflikt, ale nedokázal si vzpomenout jaký. "Nějak ti to doma chátrá." řekl Billy bez pozdarvu. Jimmy vyskočil "Co, co se stalo? něco s domem?" vyjekl. Billy na něj nechápavě pohlédl. "To myslíš vážně? tys tam snad přestal chodit?" "Kam? o čem to mluvíš Billy." zeptal se udiveně Jimmy a stále se bál, žeje něco s jejich domem. "Do Fantazie přece. I tvá barikáda kterou jsi proti mě nastražil zmizela. Mohu si tam dělat co chci a taky jsem ti tam pár překvapení připravil, ale nebaví mě to bez odezvy." Při slově Fantazie Jimmyho bodlo u srdce, ale stále si nevzpoměl. "Já vážně nevím o čem to mluvíš, Billy." "To je neuvěřitelný." dal se do smíchu Billy "On fakt nic nevi. Bomba." rozchechtal se a odešel. Jimmy si zcela zmaten sedl na židli. Nechápal co se tu těd odehárlo. S Billym se dosud nikdy nebavili a on ted mluvil, jako by společně hráli nějakou hru. A pak Jimmy pomyslel na to slovo: Fantazie... a s tím se mu najednou začaly klížit oči. Zatřepal hlavou. Co to s ním je, ted nemůže spát, přece za chvíli začíná hodina. Ale tělo si dělalo co chtělo. A pak zahlédl za oknem dvě žlutá světýlka, tolik mu povědomá a usnul okamžitě.
Probudil se však ihned, ale ne ve škole. "Co to sakra" zaklel, ale pak mu další nadávky zamrzly na rtech. Znal to tady, tedy to, co viděl, vzdáleně připomínalo něco, co měl tolik rád. Fantazie, jak jen na ní mohl zapomenout. Posadil se na zem žalem. Co se to s ní ale stalo. Čarodějova věž veprostřed už nestála, místo ní tam byly jen ohořelé trámy a všude samý plevel. Zem byla zpustošená a kromě suché travy na ní nic nerostlo. Tatam byla krásná louka, kde před dávnem utrhl květinu pro svou maminku. A domy obyvatel žijících u něj? Ty v dáli připomínaly jen pobořené sutiny čehosi. Tady nežil nikdo a nic. Jimmyho Fantazie zanikla a asi už nebyla možnost ji vrátit zpět. "Co jsem to udělal." vzlykl zoufale Jimmy a položil svou hlavu do dlaní. Jeho ramena se otřásala zoufalým pláčem, který nešlo jen tak utišit.
"Tak takhle to tu dopadlo." ozvlo se náhle za Jimmym. Ten prudce vyskočil a rozhlédl se kolem sebe. Nic neviděl, když ho napadlo podívat se níž. A zahlédl sytě černého kočičího pána Sama. "Same" vyjekl dojetím Jimmy a vrhl se k němu. Sam však jeho radost neopětoval a sekl. Jimmy obdržel hlubokou sečnou ránu v obličeji. Vykřikl, chytl se za obličej a nevěřičně hleděl na kočku. "Nevím proč se tak divíš. Takovou dobu jsi tu nebyl a nechal mě tu, ddyž jsem tě nejvíc potřeboval. A ted si myslíš, že se k tobě budu lísat? " Jimmy na něj hlděl s otevřenou pusou a rány na obličeji si nevšimal. Ta se začla zceloval, protože si to vnitřně přál a on tomu ani nevěnoval pozornost. Kocour pokračoval v proslovu dál "Potom všem co se stalo jsi měl za úkol jen jednu jednoduchou věc. Nezapomenout. Fantazie tě zkoušela, chvíli tě sem nepustila, aby zjitila, zda jsi jí hoden. Ale ty jsi po pár dnech své snažení vzdal a zapoměl jsi. Ani nevím zda má cenu, že tu ted si. Nejraději bych tě tu neviděl." vyprskl kocour a otočil se k chlapci zády.
Dvacet minut bylo ticho. Mezitím si Jimmy urovnal všechny myšlenky a uvědomil si, že si zase vše pamatuje. A pak si odkašlal a zeptal se na to, co ho ted nejvíc trápilo. "Same." po oslovení sebou kočka mírně cukla "Ano vím, zklamal jsem, ale ted jsem tu. Víš, ale co mě nejvíc trápí a proč jsem na to tady vlastně zcela zapoměl? Kvůli tobě. Byl jsi mi jediným spojníkem s Fantazií a ztratil ses mi. Kde jsi byl, proč jsi za mnou nepřišel?" Kocour chvíli stál bez hnutí, ale pak se na chlapce otočil a upřeně mu pohlédl do očí. "Jimmy já zemřel." Chlapec zalapal po dechu a kdyby seděl, určitě by spadl na zem. "Nevím zda to víš, ale byl jsem už hodně starý kocour. Do Fantazie jsem se vracel stále častěji, až jsem v normálním světě vůbec nebyl. No a pak se stalo, že už jsem se z Fantazie neprobral. Nemohl jsem se vrátit zpět. Ta dlouhá cesta do Mlžné věže mé tělo odpoutala od duše a ted už žiju pouze tady. Jimmy, já zemřel a už to nejde vrátit zpět." Jimmy na kocoura nevěřícně zíral a nevěděl co říct. Zabolelo ho u srdce, že Sam už v jeho světě nežije. Ale ted tu byl a ve fantazii měl snad zůstat i napořád. Odkašla si tedy, olízl rty a řekl: "To jsem netušil Samíku." kocour sebou při zdrobělině nelibně cuknul. "Já myslel, že jsi mě opustil a tak mě opustila i víra ve Fantazii. Promiň. Asi se ti zdálo, že tvá smrt pak byla zbytečná, protože by jsi bez té cesty nejspíš stále žil." kocour mírně přikývnul "A proto ti chci říct, že se budu snažit vše napravit.Nevím jak, ale dám do toho veškerou svou sílu. A snad vrátím i toho čaroděje a lidi...ti jsou mrtví že." řekl Jimmy sklesle. Sam si poťápl. "Někteří lidé jsou mrtví, kteří odešli do jiné fantazie, kde mohou žít. A čaroděj, ten nezemřel, jen se rozplynul spolu s tvou vírou. Vše jsem viděl a bylo to hrozné." Jimmymu klesl pohled. "Same, musím se tě zeptat i když ted to tolik nesouvisí s tou katastrofou. Jakto, že tu žijí lidé, co jsou zač. Existují vůbec?" Sam na něho upřeně pohlédl "Tvá otázka s tím souvisí víc, než si myslíš. A pravda je taková. Po smrti dá lidem Bůh možnost. Pokud byli někdy ve Fantazii, mohou tam jít a žít jako její obyvatelé a mít i děti, které tu žijí běžně. Pak mohou do nebe a nebo do zapoměni, kam se po smrti tady nejspíš dostanou, to už nevím. A protože hodně lidí se sem chtělo vrátit, tak jich je tu dost. A u tebe sejim líblo, než jsi to zkazil. Možná by chtělo začít nanovo a čekat na nové usedlíky." Jimmy dlouze zapřemýšlel. Bylo to zajímavé a zvláštně to potvrzovalo víru v Boha. Zároveň to bylo absurdní. Ale jemu se zdálo, že tomu musí věřit. A tak uvěřil. A uvěřil i ve Fantazii.
A pak se začalo něco dít. Začalo to pomalu. Zelenáním suché trávy. Až to začalo velkolepě bouchat všude možně a Fantazie začala dýchat novým životem. Sam se radostně rozvrněl a přitiskl se k Jimmymu. A ten se září v očích sledoval, jak se vše vrací a zapřísáhl se, že to tu už nikdy neopustí.
Nakonec se vytvořila i mágova věž, která však už nebyla iluzí brabizna, ale velkolepá vysoká věž hodná mága. A ten po chvíli vylezl jako poslední kapka v návratu Fantazie a hleděl na Jimmyho pyšně přes své černé obroučky brýlí.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTŠĚ
Líbilo?
Má smysl to psát dál?




