Srpen 2013

Letní cvakání

24. srpna 2013 v 12:00 | Bublushka |  Moje fotky a obrázky
Přes léto jsem byla zase trošku fotograficky činná. A to hlavně v řecku. Fotek nemám moc, ale chci je sem dát. Ať se taky pokocháte tím, co se mi "povedlo" :D.
-foceno v Řecku :D, překvapivě tam mají strašně věcí (hlavně oblečení) z Itálie
Zbytek nejen racků pod c.č.

VŠUDE CIZINKOU

23. srpna 2013 v 13:38 | Bublushka |  Kecy

A tady je druhý článeček z projektu studenti čtou a píší noviny. Tentokrát o žiovtě v cizině. Po dalším kole sem určitě přibudou další. Přeji příjemné počtení.

Narodila jsem se v Řecku a když mi bylo pět let, přestěhovala jsem se s rodiči a bratrem do Česka. Oba dva mí rodiče se v česku narodili, avšak tatínkovi rodiče jsou čistí Řekové, jejichž rodiny do české republiky odešly za války.
Je pro mě těžké říct, zda jsem Češka nebo Řekyně. Však i mé jméno je toho důkazem. České křestní, řecké příjmení. Je pravda, že českou historii a zeměpis znám o hodně lépe než řeckou, u něhož přibližně vím, kde leží Athény a město kde jsem se narodila. Ale typicky česká kuchyně mi moc nechutná a řecká jídla jsou na našem stole minimálně jednou týdně. Každá země má své výhody a nevýhody, pro které je mám ráda. Ale je asi pravda, že v česku se žije snáz (v rámci možností). Já sama bych se možná zpátky do Řecka opět přestěhovala, ale rodiče by to se svými zkušenostmi už neudělali. Vždy tam ale budou rádi jezdit a vracet se za rodinou a mořem.
Oficiálně jsem Češka s řeckou národností a to má své výhody i nevýhody. Když lidé zjistí, jak to se mnou je, hned se na mě vrhnou s otázkami zda umím řecky a prosbami ať něco v řečtině řeknu. Občas je to opruz a občas sranda, ale zvykla jsem si na to. Jako na hláskování svého příjimení.
Je zajímavé a pravdivé, že cizinci se schází s cizinci a tak do mé třídy na základní škole přibyly hned dvě dívky z jiných zemí. A já si s nimi rozuměla. Nevím však, zda to bylo tím, že jsou cizinky nebo tím, že jsou to prostě prima holky. Stejně si myslím, že na národnosti nezáleží a pokud si dva lidé nějakým způsobem porozumí, mohou spolu sdílet velkou část života. Nakonec stejně všichni pocházíme z Afriky :D
Za ta léta jsem přišla na to, že není důležité řadit se k nějakému státu. To kým jsme za nás nerozhoduje národnost ani občanství, ale naše vlastní nitro, které neovlivní žádný údaj v našem občanském průkaze. Lidé jsou nakonec všichni stejní. Mají možná jinou kulturu, ale potřeby jsou stejné u všech. Lidé chtějí hlavně lásku, bezpečí a základní životní potřeby. A to nám poskytne každý stát a každý národ.


stranger2.jpg

Sex-není ho už všude moc?

19. srpna 2013 v 20:31 | Bublushka |  Kecy
Poslední dobou mi furt vrtá hlavou, proč je všude tolix sexu. Každej druhej film je plný odvážných scén, všechny možné knihy jsou plné sexu a sex se k nám veřejně dostane už od útlého věku.
V každé školce se najdou zvídavé, chytré a vševědoucí děti, které už o tom, co je to sex, slyšely. A tak začnou vykládat méně znalým kamarádům, jak to vlastně je. To potkalo i mě a tak jsem přicházela domů a vyprávěla mamce, co zajímavého jsem se dozvěděla. Taky chytrá kamarádka se objevila i na prvním stupni a tak o sexu vím, už od hodně nízkého věku. Je to dobře? Měly by být malé děti obeznámeny, protože žijeme v moderní době? Nemyslím si, podle mě bych nebyla chudší, kdybych se o sexu dozvěděla, až po nějakém tom desátém roce. Ale jak se tak teď koukám na televizi, nemyslím si, že ty děti mají vůbec šanci.
Ve čtyři hodiny odpoledne jede v televizi reklama na durex, kde po sobe masážní pomůckou přejíždí polonahé páry. Co má říci rodič, když se ho malé díte zeptá "Co to tam dělají?" A jak má rodič ochránit díte před množstvím sexu, když je ho ted plná televize. V každím druhém filmu, v mnoha reklamách a i všude možně mimo televizi. Je to v pořádku? Není toho už moc?
Pamatuji si, jak jsmE jednou před lety koukali s našima na televizi a řekli tam slovo robertek. A já neznalá toho slova jsem se zeptala "Co je to robertek?" ani nevím proč jsem se ptala, stejně jsem to tušila a později si to našla na netu XD. Potom se taťka rozesmál a řekl "To je taková hračka pro starší osamělé ženy.". A bylo jasno :D.

Sex hýbe světem. Sex prodává. Lidé chtějí sex. Je to tak a v dnešní době, kdy je mnoho vztahů jen o sexu se asi ani nemůžeme divit. Nelze ani kroutit hlavou nad tím, proč je nejprodávanější kniha zrovna Padesát odstínu šedi. Je tam sex-co se ptáte. Je ale smutné, že kvůli sexu pak kulhá příběh. Proto já Padesát odstínu šedi číst zatím nebudu-pořád je pro mě příběh u knih to hlavní.
Ale i já, která erotické knihy nevyhledávám jsem se setkala v knihách se sexem. A to dost často. A někdy mi to i lezlo na nervy. Čtu a říkam si "Už zase to dělaj, ach jo." Jakoby lidem nešlo o nic jiného. Jakoby žovot bez sexu neměl smysl. Proč je sexu všude tolik, proč lidem nestačí jen jejich vlastní? Nevím. Netuším. Možná to časem pochopím, možná nikdy. Ale trápit se pro to nebudu. Jen si myslím, že by toho sexu zas tolik být nemuselo. Mnoho filmů by nic neztratilo, kdyby byla ta scéna se sexem opomenuta. Tyto scény jsou často navíc a někdy i dojem filmu kazí. V romantických filmech je to hezké, ale někdy moc natahované. Jsem asi divná, ale u sexuálních scén si často říkam ať už to rychle skončí protože chci dál koukat na normální děj filmu.
Ve škole se učí sexuální výchova a chtějí ji přesunout už na první stupěň. Všechny možné časopisy a už ty dívčí pro třináctileté dívky (které čtou už desetileté) jsou plné sexu. Přehání se to.
Možná by se lidé měli zamyslet, zda je toho sexu na veřejnosti tolik potřeba. Možná by bylo lepší si zrovna ten nechat doma za zavřenými dveřmi.
Děti se dívají na televizi. Ilustrační foto

Přijde vám taky, že je sexu všude moc?
A co si o tom myslíte vy?
A četli jste Padesát odstínu šedi?-co vy na to?

Recenze- Carrie Ryan- Les rukou a zubů

19. srpna 2013 v 19:22 | Bublushka |  Knihy
Před chviličkou jsem dočetla volné pokračování této knihy a zase jsem byla nadšená. Ale abych na ni mohla udělat recenzi, řekla jsem si, že musím i na tu první. A tady je.

Mary žije v malé vesnici obklopené ploty, na které nepřetržitě doráží zombíci. Svět byl před lety nakažen a zombíků je ted o mnoho víc než lidí. A zdá se, že jediní lidé na světě žijí pouze v té malé vesnici. Tomu, ale Mary nechce věřit a tak se, i přes to všechno co ztratí, vydává na dobrodružnou výpravu.

To je tak zhruba krátké shrnutí děje. Ale vůbec nevystihuje úžasnost knihy. Ta dokonale popisuje jak tísnivou atmosféru ztraceného světa, tak beznadějnost situace, tak mysl dospívající dívky, která se nemění ani v světě plném nebezpečí. I přes to co se děje, stále řeší problémy dospívání a první lásky. Mary ztrácí tolik, po čem by mnozí život vzdali, ale ona pokračuje dál a neztrací naději.
Kniha je napsaná mistrovsky. Nevyskytuje se v ní jediná chybička a je vidět, že si autorka s ní dala hodně práce a vše okolo má dokonale namakané. Děj nemá žádné kolapsy a jde od začátku do cíle bez zakopnutí. Popisuje atmosféru a pochody v mysli hlavní hrdinky tak, že se chvíli cítite jako ona, dýchate s ní a doufáte, že pro ní existuje ještě jiskřička naděje. Do konce ale není jasné, jak to dopadne a zda hrdinka vyvázne bez problémů. Kolik ztratí a co vůbec zachrání? To na vás doléha ze všech stran knihy a vy zoufáte společně s Mary. Brzy vám přiroste k srdci a vy s ní budete chtít pouze, aby byla šťastná. Aby to trápení skončilo a bylo jen dobře.
Přesně tak jsem to aspoň já u knihy cítila. Bála jsem se i plakala. Kniha byla krutá, dojímavá a nádherná. Nikdy jsem netušila co bude následovat a slova mě nutila číst dál a dál. A ozdobné stránky krásný dojem z knihy jen doplňovaly. Dlouho jsem nečetla nic tak skvělého. Příběh je zcela originální a uvěřitelný. Je to ze současné moderní fantasy literatury to nejlepší, co jsem četla. Nepřekoná to ani Hunger Games, Divergence či vlčí trilogie, které byly taky bezvadné. Tohle ale nebylo jen bezvadné- Les rukou a zubů byl okouzlující, úžasný a věřím, že ho v životě budu ještě párkrát číst.
Vřele doporučuji.
http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gif

Život nám napsal scénář, ale je jen na nás jak ho zahrajeme.

16. srpna 2013 v 12:23 | Bublushka |  Kecy
Život je "věc", kterou jsme dostali a ani nevíme proč. I když si to mnozí nemyslí, je to dar, jehož cena se nedá vyčíslit. Ano, život jednou skončí a jednou tam všichni dojdem, ale proč to řešit teď, když jsme živí a zdraví. Byly doby, kdy jsem o životě pochybovala. Jaký má smysl žít, když nakonec stejně umřu? Proč se mám snažit, když to nakonec všechno skončí? Byla jsem pro to smutná, trápila jsem se. Ale nakonec jsem přišla na to, že život má smysl. To, že žiju je víc než si mohu přát. Mohu toho tolik zažít a nikdo z nás neví jistě, co bude po smrti a myslím, že nemá cenu se tím trápit. Třeba čím víc si život užijeme, tím to pak bude lepší. Nechce se mi věřit, že potom je nic-určitě se naše duše dostane dál. Ale přece jí tento přechodný stav nezkazím. Čas utíká rychle, ale zatím mi je stále jen sedmnáct let a myslím, že ještě párkrát to otočím :).
A že je život plný trápení? možná, ale stejně si ho většinou děláme sami-našimi představami. Vždyt nás částo víc rozhodí to, co si představujeme za následky, než to co se doopravdy stalo. Nejlepší je si na každém dnu najít něco pozitivního- někdy je to strašnětěžké, ale věřte, že když se vám povede na něco aspoň malého přijít-uvědomíte si, že život není tak hrozný.
Proto je podle mě lepší brát život takový jaký je. Nevzdávat to a za žádnou cenu se o něj připravit- to pak opravdu ten život nestál za nic. A sebevražda opravdu není hrdinství. Líp na tom budete, když se proslavíte jako člověk, co živý překonal velkou a těžkou etapu života, než ten, co to vzdal a je po smrti. A příznivci Jan Palacha mi odpustí-já ho vážně neobdivuju.
Život je spojen se smrtí, ale pokud cheme žít, neměli bychom na to myslet dnes a denně. Žijme každý den jako by byl náš poseldní, ale nekažme si to myšlenkami na smrt. Jo, jednou jo, ale do té doby se mužeme mít fajn ne?
Možná dokud neumřeme nepochopíme jak vzácný dar ten náš život byl, ale můžeme se aspoň snažit. A život si může užít jak chudý tak bohatý, krasavec i ošklivák. Nakonec nejde o to, jak se náš život jevil krásný ostatním, ale hlavně jak se jevil nám. Žijte hlavně pro sebe, protože jsme tu každý sám za sebe. Můžeme si zpeštřit život zapojením jiných životů, ale nakonec je to vše jen o nás. Musíme se naučít žít se sebou, abychom mohli žít s ostatními.
Ale dost těch mouder, protože to pak jde každouchvíli jinam. Prostě si užívejte života pro něj samotný. Žijte ho a nesmutněte, že jednou umřete, to přijde, ale ne hned...

Příhody rošťáka Toníka-3.díl

15. srpna 2013 v 18:27 | Bublushka |  Moje fotky a obrázky
Už je to dlouho co jsem sem naposledy dala dílek z mého komixíku, co jsem dávala do školního časopisu.
Dílů má celkem deset a já na blog dala jenom dva. Nedávno jsem je ale vyhrabala a napadlo mě dát je sem zas.
Dám sem třetí dílek, který je sice spojen s velikonocemi, ale ty budo za dlouho, tak to snad neva.
A odkázek na prvn díl je tady.
A druhý tady.

A tady je třetí dílek:

Líbilo?
Jinak sory za ty podtrhaný slova-tehdy jsem ještě nevěděla jak to dát pryč. Příští díl to mít už nebude :)

HUDBA JE DAR JEHOŽ BYCHOM SI MĚLI VÁŽIT

12. srpna 2013 v 19:33 | Bublushka |  Kecy
Možná znáte projekt Studenti čtou a píší noviny.A já se do něj před pár měsící taky přidala. Toužla jsem po tom a tak se to ke mě nějak dostalo. Sice jsem žádný článěk neměla v novinách, ale každodenní noviny byly fajn. A protože mi přijde škoda, aby to četl jen učitel a pár lidí z Mladé fronty dám vám sem můj první článek, a zaroveń druhý z témat (první jsem nestihla)-o hudbě. Druhý přibude později. Přeji příjemné počtení.

Hudba provází lidstvo do nepaměti. Zprvu to byla hudba provázející rituály a nakonec se z ní stala forma zábavy. Myslím, že už si nikdo nedokáže svůj život bez hudby představit. Pojďme se přesvědčit.

Je ráno, monotónní zvuk budíku či ohraná píseň nás nutí vstát z příjemných tenat teploučké postele. Zvedneme se nakonec, ale v duchu proklínáme budík, že nezazpíval o chvilku déle. Pak se přesuneme do koupelny, kde si při ranní sprchování či čistění zubů pobrukujeme tu svou.
Cestu do práce či do školy hudba provází běžně. Ať už z rádia, nějakého obchodu či uvnitř naší mysli. Jak těžké je někdy z myšlenek vymazat písničku, která se nám třeba ani nelíbí. Hraje nám pořád v hlavě jako bychom tam měli zaseknuté rádio.
A pak hudba provázející nákupy, hudba v televizi, hudba v našem mobilu…
Hudba je všude kolem nás a umí s námi hodně mávat.
Drsná metalová či rocková muzika nám rozproudí krev. Pomalá a jemná nás uklidní. Rytmická taneční nás rozhýbe. Smutná rozpláče. Bláznivá rozesměje. A ta, kterou máme rádi v nás vyvolá příjemný pocit.
Je hezké si po náročném dni lehnout a pustit si píseň podle našeho gusta. Ať je to jakýkoliv styl.
Ale je těžké se shodnout na tom nejlepším. Každý poslouchá něco jiného a i popík neosloví všechny. A styl hudby už vyvolal tolik hádek. Které hudbě dát přednost? Té kterou poslouchá on nebo té kterou poslouchám já? Co se mu na tomhle líbí? Jak tohle může někdo poslouchat?... Tolik otázek a odpověď jen jedna- je jedno co kdo poslouchá- to je jeho osobní věc a neměli bychom ho za to odsuzovat, i když se nám jeho styl vůbec nelíbí. To že poslouchá jinou hudbu ještě neznamená, že je špatná.
Bez hudby není možné žít. Člověk jí vnímá už od narození- jako ukolébavku či písničku v nějaké pohádce. Proč jsou tolik oblíbené muzikály a proč je tolik pohádek doprovázeno písničkami. A proč má každý film na konci a začátku píseň a seriál znělku? Hudba je prostě něco bez čeho život není životem. Vyvolává v nás různé pocity a právě to na ní milujeme. Dá se jí vyjádřit tolik věcí. Co jiného nás donutí kmitat do rytmu nohou či hlavou? A ten kdo umí něco hrát je skoro vždy obdivovaný. Každá hudba si najde nějaké fanoušky a každá hudba má smysl.
Hudba je dar nás lidí a měli bychom si jí vážit. A jít si hned něco pěkného pustit.



















Útěk do Fantazie-14.díl

12. srpna 2013 v 18:51 | Bublushka |  Útěk do Fantazie
Je to hodně dlouho co jsem nenapsala další díl tohoto příběhu na pokračování. A i když vím, že moc z vás to nečte, možná nikdo chci příběh dokončnit. Abych ho mohla dát do kupy a mít zase něco hotového. Protože si myslím, že ten příběh není zas tak hrozný. A mám teď chuť psát. A pokud to vídte prvně, jukněte do rubriky a pročtěte si předchozí díly, možná by vás to mohlo začít bavit.

Co jsem si tam zažila

5. srpna 2013 v 14:24 | Bublushka |  Kecy
Když jsem se rozmýšlela nad tímto tématem hned mě napadlo pár zážitků. A tak tento článek rozdělím na tři pilíře a podělím se s vámi o ně.

DŮCHODCI A MHD
My mladí budeme mít s důchodci věčný problém. Navzájem si vadíme a v tom autobuse se to projevuje asi nejvíc. Nejsem ten typ co nepouští staříky sednout, ale někdy bych je za ty kecy nejradši nepustila.
Pamatuju si na zážitek, kterého jsem byla jen divákem, ale dosud ho nemohu zapomenout.
Jela jsme večer od babičky a autobus byl téměř prázdný. Seděla jsem na mém oblíbeném vyvýšeném místě a předemnou byla čtyřka sedadel. Seděla tam samotná slečna a na jedné zastávce si naproti ní přisedla starší paní. Chvíli to bylo v pohodě, ale pak najednou začla paní té slečně nadávat, že tam kde sedí je místo pro nemocné a ona tam nemá co sedět. Měla problém, který byl zbytečný a bylo vidět, že se pouze chce hádat. Slečna dělala že ji neslyší až dokud nezačala paní být sprotá. Babička slečně vyčetla, že celý den sedí na prdeli ve škole tak tedka v tom autobuse sedět nemusí. To už se zarazil a blízko sedící mladík a dívky se zastal. Slečna se taky ohradial tím, že nemá prdel a snažila se babičce vysvětlit, že jí nemá co nadávat. Babička ale neposlouchala a dál si mlela svou. A to, že si to prej začíáme my mladí.

Ale nejsou s důchodci jen špatné zážitky, ale i vtipné a dosud nezapomenu na ty, co se mě ve dnech vysvedčení ptali, zda mám samé biče :D.
Autobus MHD v Teplicích
REVIZOŘI A MHD
Jelikož jsme přes školní rok teď v MHD pečená vařená, mám i zážitky s revizory. Přijde mi, že jich dříve tolik nebylo, ale možná jsem prostě při tom občasném jezděni na ně neměla tolik "štěstí".
Jo a jsem ta rebelka co pokutu dostala. Minulej rok.
Nebylo zrovna tolik peněz na zaplacení dalších měsíců do lítačky a tak jsem si jen do karty nalila stovkou abych měla trochu levnější jízdné. Ale penízky na kartě brzy došly a jezdit bylo stále potřeba. Jednoho dne jsem tak promýšlela, jak to udělat, když mám na kartě jen 6 korun a ty prostě nestačí. A jízdenka je drahá. Vymýšlela jsem jak ušetřit. A tak jsem se rozhodla, že to rysknu. Na dvě zastávky přece revizor nepřijde...no hloupá moje naivita a samozřejmě zákon schválnosti. Jednou jedinkrát jedu schválně načerno a oni mě musej chytnout. Ani jsem tehdy nechtěla brečet, ale když jsem tam viděla na displeji "čtečky zablkovány" už to šlo samo. Snažila jsem se hloupě doběhnout dopředu abych si koupila lsítek u řidiče, ale to už nešlo a srazila jsem se s revizoem. Slzy mi tekly, lidi koukali a revizor byl strašně milej. Tehdy bych mu za tu milost nejraději vrazila, radši kdyby byl hnusnej, aby to nebyla taková ironie. Revizor se mnou vystoupil na zastávce kam jsem chtěla, dala jsem mu občanku, se slzami podepsala ten trapnej papír a bylo to. Čtyři stovky v pr... Nojo co se dá dělat, každej do někdy zažije, ale možná by bylo fajn to vůbec nezažít.
Revizor kontrola - Ilustrační foto.

JÁ A MHD

A na závěr kapitolka o mých činech. Protože zážitky v autobuse nedělají jen cizí lidí.
Příběhy o tom, co jsme slyšela si necháme na jindy, ale taky stojí za to :).
Nevím už ani co všechno jsem tam vyváděla, ale na mysl mi vytanuje jediná docela nedávná vzpomínka. Byl poslední školní den a já se rozhodla vyrazit s pár spolužáky tam, kam oni. Jeli jsme tedy autobusem. No a jak byl ten konec školy a všichni měli dobrou náladu a v rukou jsme měli dva nafukovací balonky... Začali jsme si je trošku po autobuse házet :D. Tedy jen vepředu, kde jsme se mačkali u řidiče. Ten dělal, že naše řádění nevidí, ale slečna, které balonek třikrát dopadl na hlavu se naštvala a zakřičela "Už dejte pokoj." Jsme to rebelové a tak jsme se hned nahlas rozesmáli. Pak jsme se docela uklidnili, ale vážně to byla sranda.

Ale víc co jsem vyváděla v autobuse si ani ted nevzpomenu, ale byla jsem tam tak často a ještě budu, že ty zážitky na sebe nenachají dlouho čekat.



Recenze- Wolverine

1. srpna 2013 v 12:42 | Bublushka |  Filmy a seriály

Pár dní v kinech běžící snímek Wolverine se podle mého velmi povedl. Zavírám oči nad nespokojenými recenzenty s větší filmovou zkušeností a lidičky dávající filmu jen dvě hvězdičky, ti asi neviděli stejný film. Nejsme možná zkušený divák vychovaný na akčnácích bez hlavy a paty, ale když se mi něco líbí, tak to prostě nepovažuju za béčkový snímek. To co filmu jiní vytýkají, mě přišlo bezvadný a i když měl film místy velká klišé, já se v kině náramně bavila. Kdyby mi to někdo nabídl, šla bych klidně znova. Takže pokud jste na straně, těch kteří dají filmu jen pár procent a nazvou ho blbostí, tak mě omluvte, ale já ten film prostě žeru.

Poster k filmu Wolverine

Jak skvěle vystihl Hugh Jackman v rozhovoru pro Pevnost: "Tohle je konečně dil o tom, jaké je to žít jako Wolverine", tak to přesně je. Logan už neputuje do minulosti a nezjišťuje co je vlastně zač, ale smířil se s vlastním já a přežívá si, jak se mu zachce. V příběhu chronologicky řazeném někdy za trojkou X-menů se objevuje jako zanedbaný naštvaný muž, který se chce dát do rvačky kvůli zbytečné smrti jeho medvědího kamráda. Ano, to z ní javo velké klíšé a taky, že ten začátek nebyl tak úplně bezvadnej, ale pak tam vtrhne červenovlasá japonka v proužkatých punčohách a film přejede do správných kolejí. Wolverine tak putuje do japonska, kde má dát poslední sbohem umírajícímu příteli, kterého v mládí zachránil před výbuchem v Nagasaki. Dědula však nechce jen slabým hlasem říci dekuji, ale v hlavě mu šrotuje velký plán a potřebuje k němu právě Wolvieho. Ten na nabídku nepřistoupí a chce hned druhý den odjet. A pak se na scéně objevuje dědulova fešná vnučka Mariko a najednou se Loganovi zas tolik odjet nechce. Příběh pak osýpá dál tak, jak se dá čekat. Wolverine začne Mariko chránit, proběhne mezi nimi jiskra a i na tu líbačku dojde, no a nakonec se všecko podělá, Mariko chytnou a Wolvie musí začít tvrdě bojovat. Když k tomu připočteme, že nějakým zvláštním způsobem částečně ztratí svou schopnost léčit se a do cesty mu vleze padocuh celý z adamantia, který skrývá někoho koho už asi čekáte, je jasné, že to nebude mít lehké.
Jak to tak píšu, možná se nezdá, že příběh je zas tak bombastický a to on ani není, ale vlastně nikde nepokulhává jede v příjemném tempu a každou chvíli je tam nějaká rvačka. Záporáci nejsou umělí a jejich motivace ke zlu se zdá i logická. Rubačky mají svůj správný ráz a toho Japonska tam bylo tak akorát. Ano, je tám pár akčňákových klišé, jako tolik oblíbená scéna na střeše vlaku, tentokrát odskákaná částečně vleže. Ale tyto scény film nijak nekazí a není jich tam tolik, aby jsme museli odejít z kina. Jestli se bojíte, že Wolvie zapoměl na své drápy a otáčel se katanou, tak vás uklidním. Na katanu jako bojovnou zbraň sáhne až skoro na konci, kdy už nemá jinou možnost. A to už se i začnete o Wolverina bát, protože se najdnou zdá, že není východisko. Ale ty japonský holky jsou šikovný, takže jak se dá čekat mu nakonec pomůžou. Film je moc příjemně koukatelný akčňák, ktekrý má možná jednoduchý příběh, ale právě díky tomu může být tak skvělý. Wolvie si tam také vyřeší své vnitřní trable a jednou provždy bude muset "opustit" Jean Greyovou, kterou nadevše miloval, ale musel ji zabít. Scény s ní jsou moc povedené a stávají se tak příjemným propojením s předchozími X-menovskými filmy. Pro neznalce X-menů možná film nebude takovým zažitkem, ale i jako samostatný Wolverinův příběh skvěle funguje. Překvapivě se u filmu dá i zasmát, protože jak je Wolverine drsnej, tak hází do placu bezvadný hlášky. Vtip ale nekazí dojem filmu a stává se tak jeho příjemnou součástí. A když na konci neutečete hned pří prvních titulkách, čeká vás to nejlepší na konec. Bombastický závěr, který znalce pouze filmové verze hodně překvapí a navnadí na další díly. Neřeknu vám kdo tam byl a co se dělo, aby jste byli taky trošku překvapení, ale neuveřitelně se těším na další filmík. Doufám že bude navazovat, protože pokud ne, fanoušci asi tvůrce filmu rozsápou tak, že dopadnou hůř než oběti Wolverina.

Film vřele doporučuju. Stojí to za to.
The Wolverine Poster
http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c8/Black_Star.svg/432px-Black_Star.svg.png

Malý návrat (bylo to nutné :D)

1. srpna 2013 v 11:10 | Bublushka |  Něco o mě
Asi jste postřehli...i když při těch komentářích si nejsem moc jistá, že jsem zastavila činnost. Ale jak se tak stává, už mi to zas začlo chybět. Ale ani tak ten prostor blogu, jako místo kde můžu napsat své dojmy a možná si je někdo přečte a okomentuje. Nevím zda budu pokračovat v povídkách, ale asi možná dokončím Útěk do fantazie, protže příběhy by neměly být neukončené. Ale ted to, kvůli čemu se hlavně vracím: recenze.
Viděla jsem teď, četla a hrála tolik úžasných věcí, že to ani jinak nejde. A možná začnu dělat i recenze na filmy které už dávno nejsou v kinech, protože já moc často do kina nechodím (a stahovat se přece nemá :D). Ale včera jsem v kine byla (v letním a to poprvé v životě) no a náramně jsem si to užila. A tak hned následující článek bude recenze na ten film- skvělý Wolverine. A pak přibudou různý články a další recenze a když budete hodní a budete písat komentíky, tak tu budu i dělší dobu. Teď je ten návrat hlavně o touze mých prstů psát a jediná možnost kam, je tady.

No a když jsem tedy u toho psaní, třeba vás bude zajímat co jsem dělala tu první půku prázdnin. Odjela jsem si na tři tejdny do Řecka a bylo to bezvadný. Pak jsem tejden odpočívala a četla a hrála Lego Harry Potter :D až nastal včerejšek v leťáku, který možná ani neměl bejt, ale já když si něco hodně přeju, tak se to splní a tak se taky stalo :).
A možná, když se mi bude chtít, tak vypíšu víc. Zatím čus. S Wolverinem nashledanou :)