Duben 2013

Pinkie Pie fotomodelkou

26. dubna 2013 v 19:42 | Bublushka |  Moje fotky a obrázky
Včera jsem si koupila Pinkie Pie. Mám ráda seriál My little pony:FIM a Pinkie jsem si oblíbila. A vyhlídla jsem si její figurku. Včera, když jsem něco o volné hudině kupovala, zašla jsem jen tak do hračkářství a ona tam na mě čekala. Byly tam dvě-vybrala jsem si tu hezčí a teď už je se mnou doma :-).
Dneska jsem odpočívala veknu na zahradě a Pinkie se mnou a tak jsem si jí párkrát vyblejskla. Některé fotky se mi moc líbí.
Tu jsou:



Další pod c.č.

Částečné zatmění měsíce- fotografie

26. dubna 2013 v 19:20 | Bublushka |  Moje fotky a obrázky
Včera bylo částečné zatmění měsíce a když jsem přijela domů a viděla tu krásnou velkou kouli na nebi cvaklo mi a šla jsem ji cvakat :-).
Fotek bylo spoustu, ale jen ty co vyšly docela dobře jsou v článku. A asistovala mi moje nová akamrádka Pinkie, která zdobí(nekvalitně) jednu fotku. Její osobní fotky přibudou následovně :-).


-s Pinkie






A to jsou všechny holky :D.
Líbí?
Viděli jste zatmění měsíce?

Kompars na Galashow60 aneb. jak jsme za tleskání a čekání dostali stovku

20. dubna 2013 v 17:08 | Bublushka |  Historky
Bylo pondělí a třidní učitelka za námi přišla do třídy, že Česká televize natáčí něco k výročí jejích 60-ti let a potřebují děcka na kompars. Nejdřív to nabídla těm nejlepším žákům, ale z nich nikdo nechtěl a tak se pak přihlásil kdo chtěl. Nebylo nás moc. Jen pět a čtyři z nich si zapsala, mě mezi nimi. A pak šla a já si v duchu přála jet. No a vyšlo to a ještě dva spolužáci. Měli jsme den na to jet do Prahy ve společnském oblečení na natáčení Galashow 60.
Měla jsem fakt radost, vyšlo mi to a zase se mi splnilo přání a spolužáci co jeli se mnou, měli viditilně také radost, aspoň jeden z nich. Ten druhý se nakoenc ještě vyměnil s chlapcem, který jet chtěl ale nebyl vybrán. No a to jsme nečekali co se bude dít. Slíbili nám malé občerstevení a i peníze- to znělo pěkně :D. Ale...

Pak nastal den D. Hned den na to v úterý jsem si odbyla jednu hodinu ve škole a šla ven čekat na autobus, který přijel s tím, že nevěděl, že se naše škola stěhovala :). Bylo nás tak asi třicet děcek v chumlech ze svých tříd a čekali jsme jen na to, až budeme moci nasednout do autobusu. A pak ta chvílie nastala. Jelo se.
Já celou cestu poslouchala hudbu a hleděla z okna- Se spolužáky jsem si ani nepovídala, ani oni semnou, ale na to jsem zvyklá tak mě to nijak nermoutilo :-). Než jsme přijeli na místo jednou jsme špatně odpočili do jakési části vesničky, kde se nezdálo, že by bylo studio. Autobusák musel v úzké uličce otočit a vrátit se na cestu kde špatně odbočil. Na rozloučenou nám ještě zamávaly učitelky z místní školky. A pak jsme dojeli na místo. Kousek odtamtud bylo studio, docela mimo od cetra prahy, kterým jsme ani neprojeli. Jakési T3D studio. A tam... Byli jsem mezi prvními a pověření nás odvedli do stanu. Byly tam lavice a stoly a na nich naše občerstvení- voda a sušenky. Nic víc :D. A taky nám bylo oznámeno, že budeme ještě asi hodnu čekat. Tak oukej. Z hodiny se staly dvě, ale nakonec se přece jen něco začalo dít a dveře studia se otevřely.
Šli jsme, naše elita z různých škol na velkou misi. Posadili jsme s na židle do velkého sálu plného světel a museli se několikrát přesovat, aby to nevypadalo, že je sál prázdný. A když byla vyzuální stánka nás diváctva hotova a já seděla v první řadě na kraji začalo se něco dít. Režisér akce nás přivítal a řekl nám jak a kdy máme, tleskat a mohlo se začít. Přišla Lucka Bílá a hned se podivila nad našim nízkým věkem "Vy jste mláďátka." řekla svým pisklavým hlasem. Pak se na pokiny režiséra postavila kam má, na prosvětlené schody a mohla začít zpívat. Byly to krátké útržky známých písniček mezi kterými jsme museli tleskat. Nebylo to špatné...ale... Pak se vyfotila s diváky sedícími uprostřed a nějakými vzadu a šla. Po ní náseldovali Olimpici a No Name s Mirem Žbirkou. Tleskali jsme, všichni se fotili s diváky sedícími ve prostřed a byl konec. Tedy zatím konec první části. Tleskali jsme a posloucahal jak zpěvácí zpívají na playback a hlasitě nadávájí. Pak nám bylo poděkováno za potlesk a byly jsme vypuštěni z jámy lvové. Na přestávku dlouho tak hoďku maximálně hoďku a půl, která se protáhla na hodiny tři.
Snědli jsme a vypili své štedré občertvení a čekali a čekali. Někdo si krátil čekání hraním karet, povídáním či hraním her na mobilu. Já se procházela po okolí nebo sledovala ostatní či seděla s položenou hlavou na stole. Nic lepšího se dělat nedalo. A dostala jsem propagační materiál- ošklivou klíčenku s logem české televize...
Ale čekání se nakonec vyplatilo a mohli jsme jít. Nechápu moc, co takovou dobu nacvičovali, když jejich odehrání bylo za hoďku hotové, ale to je teď fuk. Opět byl playback, opět jsme tleskali a tentokrát Kolářovi, Onřeji Rumlovi a ještě nekomu jehož jméno si nepamatuji. Nebylo to ošklivé...ale. Nijak mě to nenadchlo, ale až to budou v květnu v telce dávat, budu se koukat... budu tam přece jááááááááááááá v hledišti :D.
No pak se vše odbylo, byli jsme pochváleni za to, jak jsme skvělé publikum a mohlo se jít. Jaká úleva.
Jsem vážně ráda, že jsme tam nejeli i další den, kdy měla jet další parta tleskat něčemu jinému. Těšila jsem se a byla jsem poměrně zklamána. Ale aspoň vím, jak to chodí a viděla jsem pár český celebrit. A je trochu škoda, že jsme tleskali zpěvu a ne scénkám, které mají na Galashow taky být. Ale co... aspoň něco :D.
A dostali jsem stovku-představte si.

Tak jsem tedy jela někam kam jsem se těšila, fakt jsem si přála jet a s odstupem vím, že znova bych už nejela. Ani kvůli té stovce, šušence a vodě :D

Dokonalý muž

19. dubna 2013 v 18:48 | Bublushka |  Kecy
Do školy jsme měli za úkol napsat jako slohovku fejeton nebo reportáž. A já si vybrala fejeton na téma Dokonalý muž. A tady je i pro vás.

Každá žena touží po dokonalém muži, přesně takovém o jakém sní. Ale málokdy se stane, že ho najde a i kdyby ano, jistě by si na něm brzo nějakou chybu našla. Žena se tedy smíří s chybami jednoho "nedokonalého" a svého prince už nevyhledává- většinou. Ale jak takový dokonalý muž vypadá?
Dokonalý muž by měl mít vypracované tělo, ale nijak přehnaně. Prostě žádný nabobtnalý vlašský ořech. Zkrátka, na břiše pekáč buchet, aby byl k sežrání, a ruce jako Schwarzeneger-musí nám přece nosit nákupy. Ale co má dělat s potem jenž s podobným tělem souvisí? Ženy by uvítaly nějakou vůni Nejlepší je tedy nastříkat se AXE a ženy se na něj hned vrhnou. Nesmí se však podívat na jinou než na tu svou- je pro něj přece ta jediná, ne?
Tak postavu bychom měli. Teď vlasy. To je těžké, každá žena upřednostňuje jiné. Ale tak, nejhezčí chlapi světa mají vlasy vyrostlé pár centimetrů v hnědé či černé barvě. Blonďáky přenecháme Barbie. A hodně boduje mírna prošedivělost- takže musí našim drahým mužům vyrašit brzy šediny nebo si je vytvoří melíry.
K tomu by měl vypadat k světu- takže stále nosit upnuté kalhoty a košile. A měl by o sebe pečovat, aby po opuštění koupelny vypadal neodolatelně. Ale nebude divné, když bude v koupelně trávit více času než žena? Dokonalý muž by měl být ještě ohleduplný a udělat všechno proto, aby ženě v koupelně nepřekážel. Musí to tedy stihnout rychle
To co ženy na mužích nejvíce rozčiluje jsou jejich chlapské projevy jako říhání, prohrabování rozkroku nebo hlasité komentování svých vlastních výparů. To by měl dokonalý muž v sobě potlačit, ale ne tolik, aby přestal být mužem.
Hm a co dál? Muž by měl být k ženě štedrý a platit za ní všude. Nakupovat jí květy a občasné dárky, nezapomínat na výročí atd. Také se věnovat dětem, trávit čas se ženou a nedřepět dlouhý čas v práci. Nejelepší by bylo, kdyby byl dost bohatý na to, nechodit do práce a ženě mohl beze strachu svěřit kreditní kartu. Dále by měl tolerovat ženiny změny nálad, chápat když jí "bolí hlava", nechat jí v ruce ovladač, nekomentovat její řízení a bavit se o citech. To je na jednoho muže možná moc, ale když je dokonalý...
Jsem si jistá, že nejeden muž by po přečtení přechozích řádků začal nadávat a nedivila bych se mu. Možná toho nakonec chceme až příliš. A hodně žen také řekne, že ny "naše" chlapy mají rády i přesto jací jsou nebo právě pro to. A stejně, dokonalý muž neexistuje, tak co...
Ale až ho někdy někdo vyrobí, každá žena si ho jsitě rána na chvíli půjčí.
¨

Předpovídání budoucnosti, je to fakt nebo jen náhlá shoda náhod?

6. dubna 2013 v 14:15 | Bublushka |  Kecy

Už se mi několikrát stalo, že jsem na něco pomyslela a ono se to později uskutečnilo. A někdy tak přesně, že jsem se zamyslela, zda tak trochu neumím předvídat budoucnost.
Když se vám to stane jednou dvakrát, pomyslíte si, že je to pěkná shoda náhod a víc to neřešíte. Ale když se to stane, jako mě, už asi minimálně pětkrát, je na tom dost co k zamyšlení.
Dokáží lidé předpovídat budoucnost a není to předpovědění jen splnění v duchu vyřčeného přání?
Určitě se vám už stalo, nebo jste se s tím u někoho setkali, že jste si přáli, aby v rádiu hráli nějakou písnuičku a ta hned na to, začala hrát. Pěkná náhoda, řeknete si. Ale není to tak, že jste svým přáním ovlivnili náhodnost počítače nebo náhlou volbu reportéra?
V knize "Tajemství", která se stala bestsellerem a mnoho lidí ji zná, se tvrdí, že cokoliv si přejete a nepochybujete o tom, se vám splní. Nestalo se vám někdy, třeba v dětství, že jste si přáli dárek a ten jste pak od někoho dostali? A nestalo se vám to už víckrát a ne jenom v dětství? Mě se to stalo už několikrát a mé rodině taky. A někdy jsou to tak vtipně splněné věci až se člověk zamyslí, že na tom asi něco je.
Není tedy předpovídání budoucnosti jen splnění přání, která někdy řekneme jen tak spontánně?
Ano, náhody jsou někdy opravdu pomíjivé a někdy se u nich zdá, jako by to ani náhody nebyly. A co když to opravdu náhody nejsou. Co když je to právě splněné přání?
Hodně lidí se ošije s tím, že je to nesmysl a že to prostě vyšlo. A hodně lidí tvrdí, že náhody neexistují. Tak co je to pak?
Proč když někdo myslí na druhou osobu, a chce vidět zrovna na tom místě, kam jde, ho tam pak uvidí? Je to osudové spojení těch dvou lidí. Nebo snad opravdu ta náhoda, které mnoho lidí nevěří? A není po třeba právě vaše přání, které ovlivnilo kroky a rozhodování té osoby?
Nechci tvrdit, že můžete svými myšlenkami ovlivňovat ostatní, a když si budete přát cokoliv, ono se to splní. Chci říci, že když si něco přejete ze srdce a nezapochybujete o tom, nebo to prostě zahodíte za hlavu, často se to splní.
Ale co je tedy předpovídání budoucnosti? Je to opravdu nahlédnutí do věcí co se ještě nestaly? A nebo se okolnosti změnili právě tím, že se vám to vyrojilo v hlavě? A stalo by se to, kdyby jste na to nepomysleli?
Spousta otázek a odpověďí na tisíce.
A jen vy rozhodnete o tom, která je pro vás ta pravá.
Já sama v tom nemám moc jasno, ale často se mi stane, že si něco představím a ono se to více méně stejně stane. Budu o tom přemýšlet a třeba na něco přijdu. A pak vám dám vědět. Teď je tu zatím jen tento článek, který vás vede k zamyšlení.
No a co kdyby jste se o vaše názory podělili?
Napište do komentů co si o tom myslíte. Ráda si vaše názory přečtu. A možná na ně i zareaguji.
Mějte se krásně a přejte si něco hezkého...