Březen 2013

Výštřednost není špatná, ale vysvětlujte to těm ostatním...

29. března 2013 v 10:37 | Bublushka |  Kecy
Výstřednost-co to vůbec je? Znamená to nejít s davem? nebo snad schválně se vybočovat? Nejspíš ano. Ale proč by se to mělo považovat za špatné.
Není žádný metr pro to, co je normální a každý jsme svým způsobem nějak výstřední. Normální člověk bude výstřední mezi výstřednýmy a naopak...
A jaký je metr pro měření výstřednosti? Kdy je člověk ještě normální a kdy už ne?
Nejspíš je to vše o vkusu jednotlivců. Jak to vezmou a co je výstřední pro ně. A je to taky dost o povrchnosti. Proč by nám mělo vadit co kdo nosí a jak se chová. Hlavní je jací jsme my, ne?
Nechci tu cpát jak jsem já výstřdní a jaký s tím mám a nemám problémy-prostě jen vím jaké to je a čím to vše je. A kdyby lidé přestali být povrchní, výstřednost by se stala normou. Tedy- vše by bylo normální a nikdo by se nepozastavoval nad jakýmkoliv vkusem. Ale od toho jsme lidi abychom věci řešili a rozebírali a taky odusozovali to jiné. Nejsou takoví všichni, ale každý má nějakou hranici přes kterou nejde protože to už je moc.
No nevím co jsem tímto článekm pořádně chtěla říct, ale asi to, že výstřednost je fajn, aspoň nejsme nudní jako všichni ostatní. A výstřední osoby jsou nejvíc obdivované- třeba taková LadyGaga nebo Michael Jackson- výstřední osoby které nehleděli na názory ostatních.
A tak by to měl dělat každý- být takový jaký doopravdy je, nebýt povrchní a neřešit co říkají ostatní- stejně spíš závidí :D.

Královská procházka - Šachisté nejsou výstřední jedinci

Život ubíhá jako rychlík a jednou dojede dojede do konečné stanice...

24. března 2013 v 14:17 | Bublushka |  Kecy
Život žijem. Kadžý ho prožije svým způsobem. Někdo ho protrápí, někdo promarní, někdo je stále šťastný, někdo se v něm poučí a někdo ho vzdá. Způsob prožití života je různý a každý ho máme jiný. Ale jedno máme stejné, náš životní vlak jednou dojde do konečné stanice a je jen na nás jak dlouho necháme vlak jet. Někdo z něho předčasně vyskočí a život vzdá. Někdo nechá vlak jet šíleně pomalu někdo zase neuvěřitelně rychle. A někdo nechá jeho cestu osudu a konec nechá na dobu, kdy má správně být.
Ale je nějaký konec vůbec předčasný. I když je to možná kruté, ale pro svůj konec a rychlost vlaku se rozhodl každý sám. Každý jsme strůjcem svého osudu. Někdo nám sice napsal scénář, ale je jen na nás jak ho zahrajem.
Není potřeba se trápit, že život jednou skončí a jednou dojede na svou konečnou zastávku. Spíš si tím necháme uniknout ten hezký výhled, který nám život nabízí, ale my ho svou zaslepeností přehlédneme. Žádný život nemusí být špatný a i v tom nejrozvrzanějším vlaku se dá najít něco hezkého. Kdybyto byl jen jeden pěkný šroubek či radost sám ze sebe. A pak do vlaku si můžeme vzít spolucestující a přidat si k němu vagony jiných lidí. A to se nám hned bude žít líp.
Lidé by neměli na své cestě životě jezdit sami. Do cíle sice dorazí sami, ale to neznamená, že tak prožijí celou cestu.
Život není tak strašný jak se někdy zdá. I v té nejhorší situaci se dá najít řešení. A větším hrdinou nebudete, když život vzdáte, ale když se jím properete a zemřete šťastní. Jde to, já tomu věřím a proto se snažím myslet pozitivně i když je to často moc těžké.
Myslete pozitivně a vše se k lepšímu obrátí.

Být či nebýt aneb. hodina filosofie aneb. zeptejte se mě na něco

24. března 2013 v 14:00 | Bublushka |  Kecy
Ráda filosofuju když se nudím. Fakt že jo :-). A napadlo mě to spojit s vámi. Pokud chete můžete si sami zafilisofovat do kometnářů a já k tomu určitě napšíu konetnář. A taky bych se chtěla přiblížit k vám a vaším zájmům. Co váš zajímá? nad čím se mám zamyslet? co mám zjistit.
Všechno sem určitě na to zareaguju. A aspoň se to tu oživí.
Tak sem s tím co máte na srdci či na jazyku?

rodin philosopher 384x480 Timeless ideas: how can greatest philosophers teach us to be happier & wiser

Zpověď dívky unuděné svým dosud krátkým životem, která vlastně nemá proč fňukat

24. března 2013 v 13:50 | Bublushka |  Kecy
Chvíli jsem nic nepsala, ale protože se mi začlo stýskat a přibylo pár komentíků zachtělo se mi připsat nějaký článeček. No vecpu vám sem zase své problémy abych se jich trochu zabvila :-). Nezlobte se na mě, ale já to potřebuju :-).
Jsem ted pořád tak na vážkách. Ani nevím jestli jsem šťastná nebo smutná, ale řešit se mi to nechce. Proto prostě žiju tak jak to jde. Mám v životě moc fajn lidi se kterýma nemám problém se bavit a vždy je mi s nima fajn a nemám potřebu se skrývat pod nějakou slupkou. Ale pak jsou tu lidé o kterých nevím co si mám myslet a buď s nimi nechci mít nic společného a nebo chci, ale bojím se jejich rekace tak radši nic nědělám. Ubíjí mě to, ale stále jsem nepřišla nato, jak to překovat. A říkám si, že to možná tak má bejt a když to přestanu řešit uleví se mi a možná i zmizí můj strach.
Jo asi fňukám a kdekdo by mi řekl, že moje problémy by chtěl mít. Tak klidně, já bych si je s chutí prohodila abych aspoň na chvíli řešila něco jiného. A můžu se odvolávat na to, že aspoň jsem zdravá? Já nevim, jsem asi zdravá ale poslední dobou mi je furt špatně. Asi z toho všeho, ale mám někdy strach. Ne nic to nebude, ale v pořádku uplěn nejsem. Nejspíš to je vše jen z mýho trápení a přejde to až toho nechám.Ale to chvíli bude trvat. A asi si to musím projít abych na něco přišla.

Ale včera při obědě mi vážně šibalo. Měli jsem k obědu králíka. S tím já nikdy neměla problém, králíka jsem měla ráda a nebrala jsem v potaz že mám nahoře v pokoji svýho domácího, ten je přece jinej ne? Ale tak nějak když jsem předtím na svoují králici promluvila mi pak to maso moc nechutnalo. Nechvi bejt vegetatriánka, stále si myslím, že mám maso ráda. No ale prostě se mi to včera nějak nechtělo jíst. A častěji nemám ted chuť na maso. Asi nemám co na práci, když to takhle řeším. Ale ten králík se mi fakt jíst nechce. Ne teď. Možná jen potřebuju ted změnit stravu a tak si můj mozek vymýšlí takový kraviny. No maso jíst furt nemusím, ale z jídelníčku ho neodstraním. Taky protože doma maso jíme normálně.

Ble ble, řeším kraviny a furt mě to baví. A teď ti kluci. Koukám ted skoro na každého a hledám v jeho očích zájem. A začíná se mi jich líbit čím dál víc. Asi mi to vše začíná lízt na mozek a nebo je to vše takhle normální. Ale já nevím co je normální a sama si přijdu šiblá a divná. Vždyť švechno mám jinak než ostaní. Dříve mi to vyhobobalo ale ted mi to trochu vadí, ale měnit to nechci.

Buhaaaaaaa co mám dělat, asi přestat řešit kraviny a konečně se převíst do realitiy. Jseme ráda že aspon na tu školu se víc soustřědím i když to není nic extra. A veřím, že to bude stále lepší a lepší. Škoda jen že to tak není už teď.
Ale začla jsem opět trochu psát a hrát na kytaru. Což ej fajn. A napadá mě taková kravina že jsem hippík :D. Mír a lásku... :D.