Únor 2013

Pevnost končí...

6. února 2013 v 17:09 | Bublushka |  Zbytek
Šok mi přineslo nedávné zjištění o konci mého oblíbeného časopisu.
Letos to byl druhý rok mého kupování tohoto skvělého časopisu o fantastice. Jiný o tomto tématu nevychází. Jednou jsem na něj narazila ve vědécké knihovně a přišel mi tak zajímavý, že jsem si příští číslo koupila. A od té doby mi jediné číslo neuniklo a jednou jsem si koupila i číslo s fajn knihou. Ale jak se zdá, mé příspění je nevytrhlo, čtenářů stále nebylo dost a z finačních důvodů museli časopis zrušit. A tak ošklivě nečekaně s nástinem tak dobých témat. Ale co se dá dělat. Vše musí jednou skončit, i když je to tak něco skvělého. Jsem ráda za ty skvělé články a moci číst takové množství článků o tom, co mě zajímá. V jiných časopisech nečtu téměř všechny články. Pevnosti je fakt škoda a doufám, že najdou možnost jak se k nám vrátit. I kdyby jen přes internet. Protože autoři článků a Pevnost samotná mi budou fakt chybět.
A to jsem si zrovna od příštího čísla chtěla objednat předplatné. Složenka mi nechodila až jsem se divila... a ono to nakonec bylo kvůli tomuto :-(. Škoda-jakoby to dvojčíslo bylo milé rozloučení...

Jessica Abel- La Perdida (Ztracená v Mexiku)

6. února 2013 v 16:44 | Bublushka |  Knihy
Toto je má první recenze na komix. Ale ne na ledajaký komix. Na komix s poutavým příběhem a pěknou kresbou.

Americká dívka s mexickými kořeny Carla se jednoho dne rozhodne odcestovat na pár dní do Mexiia, kam se přestěhoval její bývalý přítel. Místo si rychle zamiluje a když zjsití, že prošvihla den odletu, rozhodne se tam zůstat. Začne se učit Španělsky a dobře se seznámi s několika Mexičany. Ale to neví do jaké kaše se dostane. A je z ní cesty ven?
Příběh La Perdida by jistojistě fungoval jako kniha. Komix je také poměrně obsáhlý. Přes 250 stran je i na knihu dobrý výkon. Komixová forma je ale milá. A určitě by příběh skvělě fungoval jako film. Hezká kresba čtenáře více vtáhne do děje a příběh v bublinách se lehce čte. Kresba je úžasně realistická a každá postava vypadá přirozeně a všechny pohyby jsou dokonale lidské. Autorka tedy ví co dělá a tento grafický román se jí víc než povedl. Příběh záčíná být brzy zábavný a ke konci dokonce značně napínavý. Čtenáře nutí číst dál a dál. Není pravda, že komiksy musí být jen o lítajících a hlášky chrlících superhrdinech...mohou vyprávět silný a poučný příběh...a to tato kniha dokazuje. Po dočtení člověk dlouho o příběhu přemýšlí, vyvozuje důsledky a pokouší se udělat vlastní názor na každou osobou příněhu. Předem říkám, že to není žádný krásný příběh a úplný happy-end nečekejte, ale tím má právě své kouzlo a velký potenciál k zamyšlení. Nemyslete si však, že jako komix je to lehké čtení. Spíš naopak. Je to román hodně na přemýšlení a nepodává vůbec jednoduchý příběh. A autorka se s tím velmi zkušeně poprala.
Autorka by v tvorbě grafických románu mšla pokračovat dál, protože jí to náramě jde. A to jak po stránce malířské, tak po stránce příběhové.
Vřele doporučuji.
la_perdida
La Perdida

http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gif

Gotika- doba ve které bych chtěla žít

2. února 2013 v 10:58 | Bublushka |  Něco o mě
Před naším současným životem jsme možná žili i vícekrát. Alespoň já tomu věřím. A když tak přemýšlím, v jakých dobách jsem mohla žít, je mi nejbližší gotika. Období vysokých oken a zdánlivě tmavých katedrál, které však ve své době byly prozářeny barvami. S gotikou je spojená nádherně tmavě modrá a fialová barva a pak černá. Muži v té době nosili dlohé černé kabáty a pláště, měli vyčesané vlasy a po stranách hlavy kotlety a na nich měli masazeny vysoké kloubouky. Ženy nosily dlouhé tmavé šaty s všemožnými vzory na živůtku. Většinou nosily těsné kortzety a nabírané sukně. Tato doba byla také silně spojena s čarodějnictvím a mnozí lidé prováděli ve sých sklepeních alchimistické pokusy. Byla to doba plná tajemna a záhad.
Tak tato doba mě fascinuje. Je mi nečím blízká a umím si představit v ní žít. Lidé to v ní neměli moc lehké, ale to nemají lidé v žádné době. A protože mám tuto dobu ráda, chtěla bych vám popsat sama sebe, jak se v té době představuji, jaký mám dům a co bych snad i chtěla z této doby přesunou do své současnosti.

Výtejte v mém domě. Právě se nacházíme v předsíni před klenutým schodištěm, které vede do druhého patra kde se nalézají dvě ložnice, dva prozatímní prázdné pokoje a jedna velká knihovna zabírající polovinu patra. Police v ní jsou vysoké až ke stropu a všechny jsou zaplněné knihami. Uprostřed místnosti čelem ke dveřím je veliké křeslo vedle něhož je malý stolek na kterém je pravidelně položený šálek s kávou nejvyšší kvality. V patře v němž se nacházíme je veliká steaobilá kuchyň se zdobně vyřezvanými skřněmi, které jsou oděny od příjemníé zmavě čevené barvy. Vedle kcuhyně je hluboká špajz, která má dubové police plné mnohých zavařenin a kompotů. Dále je v patře několik místnosti i jedna obytná kde se nalézá ohromný krb a několik křesel na kterých se scházm s přáteli, kteří mě navštěvují. Celý dům je poměrně barevně vyzdoben a je prosvětlen množstvím velkých a vysokých oken.
Pod domem se nachází sklepení, kam ale žádná návštěva nesmí, ale vás tam pro jednou vezmu. Nachází se tu police s množstvím zakázaných knih, uprostřed je velký kotel s bulající tekutinou a po poličkách na zdi leží všemožné ampulky s lektvary a předměty různých schopnstí a tvarů. Právě tady každou noc míchám své lektvary na zahnání mnohých neduhů jimiž pomáhám obvyvatelům blízké vesnice. Ale ti se mě bojí. Myslí si, že jsem čarodějnice a to je možná i pravda. Ale to vám neprozradím.
Teď se raději přesuneme do ložnice, kde se nachází má veliká skříň plná šatů a korzetů a velká postel s nebesy.. Právě mám na sobě tmavě fialový korzet s čeným lemováním po okrajích. Má dlouhá sukně je celá černá s několika vrstvami látek pod než mohu shcovat nesčetně věcí. I dýku se zdobenou rukojetí v kameny posázené pochvě. Tu mám pro ochranu, ale nikdy jsem nebyla nucena ji použít. Na rukou mám dlouhé černé rukavice až po lokty a nohách zavazované černé kozačky až ke kolenům.
V domě se mnou žije můj manžel, který nosí dlouhý kabát a na hlavě vysoký černý klobouk. Pod tím vším je oděn v černé kalhoty a bílou či černou košili. Jeho vlasy jsou hnědé, vyčesané a tvoří po strnách hlavy kotlety. Ale chce mě potěšit a nechá si je narůst dlouhé :-)Vousy není zarostlý více než pouhým strništěm.
Já sama mám vlasy černé jako uhel a husté. Mnoho žen mi závidí jejuch hustotu a chtějí ode mě lektvary na jejich posílení. Ale já je mám silné od narození.

A tím končí výprava po mém domě. Tak to tam vypadá a tak vypadám já a můj manžel. A jak budou vypadat naše děti? To už zanecháme osudu :-).


Tak to je má zpověď. Takový jsem byla :-). A co si chci přesunout do dneška? Nosím dlouhý kabát, který sice ženy nejspíš nenosily, ale je také možné, že taky ano :D. Jinak si třeba někdy v životě pořídím starý gotický dům. Mírně mi nahání strach, ale možnái to mě na nich přitahuje. Uvidíme co mi donese přítomnost a jestli se nestanu gotičkou :D.
Necháme to osudu.

Historie plyšového medvídka

1. února 2013 v 17:25 | Bublushka |  Ostatní zajímavosti
K novému tématu týdne mě napadl poměrně neobvyklý typ článku. Nebudu psát úvahu ale nahlédnu do
medvídkovi historie. Kdy byl vyroben a odkud vzal své anglické přízvisko Teddy.

Úplně první plyšový medvídek je spojen s jménem Margarety Steiffové, která vyráběla ve svém šicím salonu plyšová zvířátka pro svá vnoučata. V roce 1893 zaměstnala ve svém salonu synovce Richarda, jež uchvácen mláďaty mědvěda hnědého vytvořil několik skic plyšového medvídka a předal je Margaretě. Její švadleny pak počaly vyrábět medvídky.

Později se stal Richard společníkem firmy Steiff a medvídky rozpohyboval. Velký úspěch nastal v roce 1903, kdy se velká várka medvídků dostala do USA.
http://www.vasmedvidek.cz/images/13.jpg
Rok 1904 je často označován za počátek úspěchu pylšových medvíku a to na základě výstavy v St.Luis, kde pyšový medvídek okouzlil mnohé děti.

A tady se dostáváme k samotnému Teddymu. Existuje několik verzí jak ke jménu přišel. Všechyny, ale mají jendo společné- tehdejšího amerického prezidenta Theodora Roosevelta.
Jednou na lovu Roosvelt odmítl zastřelit raněného medvěda a z této situce byla nakreslena karikatura Clifforda Berrymana, na níž se objevil malý medvídek. Obrázkem se inspirovali manželé Rose a Morris Michtonovy a vyrobili medvídka na počest toho činu. Pojmenovali ho Teddy's bear a umístili jej do výlohy svého obchodu se sladkostmi. Zájem o medvídky
byl tak velký, že manželé začali spolupracovat s firmou Butler Brothers a medvídci se začali vyrábět ve velkém.
KarikaturaTeddy bear of the Smithsonian
Teddy--B
Postupem času měl už svého medvídka každý. A dostal se z Německa a USA do mnoha zemí. Medvídci získali mnoho podob a barev a prošli
File:Teddy bear 27.jpgmnoha kosmetickými změnami. Některé varice jsou poměrně bizarní, ale stále je nejvíce oblíben klasický
hnědý medvídek.
A vy jistě aspoň jendoho doma máte, že? Já jich mám asi pět a můj nejoblbíenější je maličký manžestrový Míšáněk :D.
A mamka má taky jednoho svého z dětství. A to je ten nádherný starý typ, který dokonce při hýbaní bručí :-).
Plyšový medvídek se stal hitem v době svého
vzniku a hitem bude stále. Medvídkovská klasika totiž nikdy neomrzí.


Robin Rive/Countrylife Sailing Sam Teddy Bear, LE 54/300
Robin Rive/Countrylife Benjamin Teddy Bear, LE 14/500

Nový dezz

1. února 2013 v 16:13 | Bublushka |  Dezigny
A je tu po dlouhé době nový dezz.
Tenhle mě tak napadl dneska. Mám v zásobě ještě jedno záhlaví, které ale je takové nic moc.
Nevím zatím co s ním. Možná ho dám dolu. Uvidí se.
No a jinak přidám dneska nějaké článečky :-).


A jak vám dezz líbí?
Máte radi fialovou?
Máte rádi draky?