Včera jsem přečetla opravdu nádhernou knihu od skvělé spisovatelky Le Guin.
V místě, kde žije maldý Orrek, má několik rodů Dary. Tedy nadpřirozené schopnosti, některé špatné a některé dobré. Jeho nejlepší kamarádka z dětsví Gry má schopnost přivolávat zvířata, ale odmítá schopnost používat pro přivolávání k lovu. Orrek má ze své rodině podědit schopnost pohldem zničit cokoliv, ale u něj se nijak neprojevuje. Až se jednou stane, že ani nic neucití a přesto něco zničí. Stane se to ještě párkrát a on si ze strachu, aby neublížil svým blízkým zakryje oči páskou. Ale není vše jak se zdá...
Ursula má skvělý styl psaní. Je čtivý, nenudí a čtenáře vnoří do příběhu. Psotavy mají vlastní uveřitelnou propracovanou psychologii a vše krásně odsýpá. Dialogy jsou pěkné a často v nich čtenář najde poučení. A příběh je nádherny a někdy skoro dohání k slzám. Až do konce nechá čtenáře tápat společně s hlavním hrdinou. A pak mu po kouskách odhalí pravdu.
Je to nádherný příběh a vřele ho doporučuji. Jen bych v něm víc dala pohled na lásku mezi Orrekem a Gry. Protože ti co se zasnoubí a pak vezmou by přece měli předtím projevovat nějakou lásku a ne jen si povídat... (Ale neberte mě vážně... já teď hledám lásku ve všem, takže když v knize není, tak mi prostě chybí :D)










