Ještě než jsem začala tuto knihu číst mě potěšil fakt , že se jedná o podlední díl série o tajmném věžení Incarceronu. Byla jsem ráda, že se příběh ukončí a nebude se zbytečné protahovat do dalšího dílu. Ale po dočtení jsem uznala, že další dílek by vůbec neuškodil.
Finn a Claudia se bezpečně dostali z Incarceronu, ale přišli o oba klíče a nemohli se už vrátit pro své kamarády, kteří zůstali v Incarceronu. Ti po několika týdnech ztrácí naději a věří jen ve zradu od Finna, který se společně s Claudií snaží o otevření brány do vězení jiným způsobem. Mezitím se ve vežení i mimo něj začnou žít strašlivé věci a budoucnost našich hrdinů není vůbec jasná.
Děj v knize je už od začátku napínavý. Čtenář neví, zda může psaným slovům věřit a zoufá si s hrdiny, kterým osud neotevřel jednoduchou cestu. Celou dobu četbu obestírá napětí a strach. Kniha se těžko odkládá a člověk se nemůže dočkat, až zjistí jak vše dopadne. Ale právě konec vše zkazí. Když jsem se dostala na konec předposlední kapitoly zamyslela jsem se. Jak se může takto spletitý příběh rozuzlit v jedné jediné kapitole? To snad bdue mít ještě porkačování nebo co... Avšak nebylo tomu tak. Žádného pokračování se nedočkáme a příběh se ukončil tak, že čtenář ucítíl hlad po dalším dobrodužství. Závěrečná zápletka se rozmotá moc snadno a je tu stále spousta nevyřešených věcí. Spisovatelka nechává moc úvah na čtenáří a to je zrovna u této knihy špatně, když celou dobu vedla čtenáře zmateně za ručičku.
Ale i přes rozporuplný konec knihu doporučuji. Je to velice zajímavé, dobrodužné a napínavé čtení. Čte se moc pěkně a když jí odpustíte ten odfláknutý konec, je to opravdu něco skvělého.
A tak ode mě dostane jen o hvězdičku míň. A kdyby si spisovatelka trošku pohrála se závěrem, uričitě by měla plnou.









