Září 2012

17.9.2012- jeden náročný den v nádherném městě

23. září 2012 v 15:22 | Bublushka |  Historky
Slíbila jsem článek o svém dnu ve Českém Krumlově a tady je. Pro neobeznámené- hraju v divadle a právě v pondělí 17-tého jsem jela s herci do Českého Krumlova na představení.

Ráno začala jako každé jiné. Přípravy do školy a odjezd do ní. Potom čtyři hodiny strávěné ve škole a pak na dvanáctou ke zdravotní škole čekat na bus, holky a herce. Ve škole jsme měli mít osm hodin, takže jsem ráda přišla o celé čtyřhodinové odpoledko.
Čekala jsem u zdravotky a měla trochu strach z toho, že ještě deset minut předtím jsem tam byla stále sama. Pak jsem ale zahlédla paní co dělá nápovědu a uklidnila jsem se. Pak se začaly oběvovat i holky (naše milá šestice ďáblových pomocnic :-D). A nekonec i herci a inspicietka. Někdy po dvanácté jsme nalezli do autobusu, usadili se kam jsme mohli a jelo se. Vštříc Českému Krumlovu na pětihodinovou cestu :D.
Ale že mám ráda cestování busem ani mi to moc nevadilo. Zastavovali jsme vždy včas, abych nepociťvala nutkavou potřebu vyprázdnint svůj měchíř. Cestou jsem pak pospávala a trošku si četla. Jinak jsem se zabývala myšlením a civěním z okna.
A pak konečně nastala ta slavná chvíle asi ve čtyři hodiny, kdy jsme dorazili do Krumlova. Došli jsme do hezkého útulného divadélka, seznámili se s našimi šatnami a šli se zadaptovat s prostorem na hraní. Jeviště tedy bylo dost maličké, ale hezké. Pár věcí jsme museli vymyslet, aby jsme se přizpůsobili prostoru, ale jinak vše šlo skoro stejně.
Pak jsme měli na hoďku volno a tak jsme vyrazily s holkama na jídlo. Nakonec jsme skončili v pizzerii jejíž výzdoba nás uváděla do rozpaků. Na zdích abstaktní obrazy v ceně tří-tisíc, pak v rohu tyč s lebkou a nakonec ještě na zdi kříž s ježíšem. Ale pizza byla dobrá. Chvilku jsme si prošly Krumlov v okolí divadla a musím uznat, že ty koutečky jsou opravdu nádherné. Krumlov je krásné město a já doufám, že ho ještě někdy navštívím. Jen škoda, že je tak daleko od Hradce.
Pak jsem se hoďku před představením dostalvily do naší šatny a začaly se pomalu přirpavovat. Samozřejmě nesměla chybět fotografická dokumentace.
(jsem ta druhá z leva :-))
A pak nastala ta chvíle kdy se začalo hrát. Ani jsem už neměla trému, jen menší strach zda to tady v tom prostoru zvládneme bez chybičky. Nakonec se to podařilo a i přes maličké chybky jsme hrali dobře. Záverečný potlesk byl dlouhý a značil, že se představení líbilo.
Po něm jsem se převlékli zase do civilu a nakonec se přesunuli už za tmy do busu a jelo se dom. Cestou jsem střídavě pospávala a zírala z okna. Nakonec to ale uteklo rychle a kolem druhé hodiny ráno jsem stanula na pevné Hradecké zemi. Byla jsem jedním hercem odvezena až do Býště, vesnici blízké té naši a pak mě ještě dovezl taťka dom. A byla jsem doma. Naši namě čekali, byli fakt milí. Dala jsem si ještě polívku a vykládala páté přes deváté. Nakonec jsem vedle nich usnula.
A za tři hodiny už jsem zase vstávala do školy. Nakonec jsem nebyla tak strašlivě unavená, ale i tak jsem z půlky nevnímala a přes den pospávala na lavici ve škole. A večer spala jako miminko :-).
No a teď už to mám za sebou. Bylo to opravdu fajn. Holky i herci byli prima a byl to opravdu velký zažitek. Jen smutné bylo, že jsem zjistial, že budeme hrát už jen asi třikrát, což znamená, že naše skupina poze jednou. Ale co se dá dělat všemu je jednou konec a aspoň mi zbydou hezké vzpomínky a zajímavá zkušenost.
-a fotečka naší skupinky před krásným Krumlovským výhledem

Catherine Fisher- Sapphique

23. září 2012 v 14:48 | Bublushka |  Knihy
Ještě než jsem začala tuto knihu číst mě potěšil fakt , že se jedná o podlední díl série o tajmném věžení Incarceronu. Byla jsem ráda, že se příběh ukončí a nebude se zbytečné protahovat do dalšího dílu. Ale po dočtení jsem uznala, že další dílek by vůbec neuškodil.
Finn a Claudia se bezpečně dostali z Incarceronu, ale přišli o oba klíče a nemohli se už vrátit pro své kamarády, kteří zůstali v Incarceronu. Ti po několika týdnech ztrácí naději a věří jen ve zradu od Finna, který se společně s Claudií snaží o otevření brány do vězení jiným způsobem. Mezitím se ve vežení i mimo něj začnou žít strašlivé věci a budoucnost našich hrdinů není vůbec jasná.
Děj v knize je už od začátku napínavý. Čtenář neví, zda může psaným slovům věřit a zoufá si s hrdiny, kterým osud neotevřel jednoduchou cestu. Celou dobu četbu obestírá napětí a strach. Kniha se těžko odkládá a člověk se nemůže dočkat, až zjistí jak vše dopadne. Ale právě konec vše zkazí. Když jsem se dostala na konec předposlední kapitoly zamyslela jsem se. Jak se může takto spletitý příběh rozuzlit v jedné jediné kapitole? To snad bdue mít ještě porkačování nebo co... Avšak nebylo tomu tak. Žádného pokračování se nedočkáme a příběh se ukončil tak, že čtenář ucítíl hlad po dalším dobrodužství. Závěrečná zápletka se rozmotá moc snadno a je tu stále spousta nevyřešených věcí. Spisovatelka nechává moc úvah na čtenáří a to je zrovna u této knihy špatně, když celou dobu vedla čtenáře zmateně za ručičku.
Ale i přes rozporuplný konec knihu doporučuji. Je to velice zajímavé, dobrodužné a napínavé čtení. Čte se moc pěkně a když jí odpustíte ten odfláknutý konec, je to opravdu něco skvělého.
A tak ode mě dostane jen o hvězdičku míň. A kdyby si spisovatelka trošku pohrála se závěrem, uričitě by měla plnou.

http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c8/Black_Star.svg/432px-Black_Star.svg.png

Víly-věřit či nevěřit?

23. září 2012 v 13:45 | Bublushka |  Kecy
Věřit ve víly je v dnešní době velice těžné. Pokud se někomu svěříte se svou vírou, spíše se vám vysměje. A vše je to nejspíš zapříčiněné dnešní hekticou dobou a lidmi, kteří postupně stále víc a víc zapomínají.
V minulosti bylo zcela norální věřit na různé víly, skřítky a malé pomocníčky, kteří obývali okolí. Sice si tím lidé často nahrazovaly vysvětlování zvláštních věci, ale někdy také věřili jen tak. Proč tedy tato víra nezůstala. A lidé ztrácí víru stále víc. I víra v Boha je v dnešní době poměrně nezvyklé. Ale proč lidé zapomínají a upínají se na vědu. Vždyť i víra ve vědu je nějaká víra. Lidé stále potřebují nečemu věřit, jen je možná škoda, že nadpřirozené bytosti nahradila věda.
Ale jak dokázat existenci víl? Myslím, že to moc nejde. Pokud jsou, neukazují se moc na veřejnosti a když, tak spíše dětem a citlivějších povahám, kteří je chtějí vidět. A je také pravdou, že někdy lidí pro oči nevidí. Přijde jim to tak nevysvětlitelné, že to radši přehlédnou a nebo to vysvětlí vědecky. Ale proč by víly nemohly existovat? Vždyť tolik živočichů člověk za život neviděl i když běhají v přírodě okolo nás. Les je plný života a při houbaření často neuvidíte ani veverku. A co když to je tak i s vílami. Žijí volně v přírodě, pijí nektar a pomáhají rostlinách růst. Proč by to tak nemohlo být. Vždy nevíme co se s rostlinami děje čtyřiadavacet hodin denně, pokud je nerzkoumáme v laboratoři. A tam je to stejně nepřirozené.
Já sama věřím, že v přírodě je ještě mnoho živočichů, které viděl málokdo a mohly by mezi námi být i ty víly. Netvrdím, že v ně bezmezně veřím, ale jejich existenci nepopírám. Na každém šprochu pravdy trochu. A když existuje tolik pohádek a příběhů o vílách, proč by i ony nemohyl v našem přetechnizovaném světě existovat?


A malé překvápko pod c.č.

Herci se pletou a nadávaj- zkouška v divadle za mnou

15. září 2012 v 13:53 | Bublushka |  Historky
UF, už jsem konečně doma. V sedm jsem vstávala abych byla v devět v divadle na zkoušku. Nemuseli jsme cvičit v kostýmech takže byla pohoda. Ale že jsem měla glády a v těch by se mi blbě pohybovalo na jevišti sundala jsem si je. A byla mi pak pěkná zima na nožky.
Ale zkouška byla prima. Naše půlka, se kterou jedu v pondelí do Českého Krumlova civičila a zbytek z hlediště koukal. No a co tam ti herci říkali... Hlavně ten co hraje Fausta plácal blbiny. No, vůbec nečet scénář přes prázdniny a teď je to znát. Fakt ale byla sranda protože někdy říkali hodně dobrý věci.
Ale skončili jsme o hoďku dřív takže jsem stíhala jet busem a táta pro mě jen pouze kousek do Býště.
No, teď sem doma. Večer bud sledovat Harryho Pottera. Pak půjdu spát zejtra se pořádně prospím. A v pondělí se asi zblázním :D.
Půjdu dřív ze školy abych ve dvanáct mohla s divadelňákama jet do Českýho krumlova kde budem hrát. Jede se tam prej nějaký čtyři a půl hodiny a hrajem až v 19:30. Takže do Hradce dorazím až asi kolem druhý ráno a budou pro mě ještě muset přijet naši. No bude to fakt sranda. Ale to se nějak zvládne.
No a jinak co dál? Zase nemám kometny i když koukám na vše možné blogy a zanechávám kometny. Nevím co už mám dělat. Baví mě to tu, ale nechci psát články jen tak pro nic za nic.
No ale to je ted fuk. Držte mi palce ať to v pondělí zvládnu, pak o tom napíšu. No a zatím čus, šlus.

http://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2010/02/Klicperovo-divadlo-hlediste-395x195.jpg

The big bang theory neodvysílaný pilotní díl- díky bohu, že zůstal neodvysílaný

14. září 2012 v 20:48 | Bublushka |  Filmy a seriály
Miluju Teorii velkého třesku a už jsem viděla celé tři epizody a náseldující dvě budou brzy následovat. No a jako fanoušek jsem si našla i neodvysílaý díl o kterém jsem se dočetla ve svém oblíbeném časáku Pevnost.
Docela jsem na něj byla zvědavá. A názory mám dost smíšené. Ale v jednom mám jasno- opravdu nechci vidět pokračování.
V půvopdním pilotu, vzniklém roku 2006, se vůbec neobjevuje Penny, Howard ani Rajesh. A to je dost zarážející, když je teď berem jako důležitou součást seriálu.
Jako sexy blondýnka tam byla zoufalá opuštěná Katy, kterou našli Leonard se Shledonem něšťastnou na ulici a nechali jí žít u sebe doma. A že Katy není Penny, to nám ujasní i jiná herečka i odlišné vlastnosti a chování.
Leonard se docela drží podobné role jako v normálním seriálu, ale i tak je jiný. A Sheldon je strašidelný. Prostě není to Sheldon. S tím kterého známe ze seriálu má spoelčné pouze jméno a lásku k fyzice a Star treku. A to, že se tam ujasňuje, že má rád ženy s velkým pozadím, se k němu vůbec nehodí.
Dále se ještě objevuje poměrně neznámá postav geekovské karádky Gildy, která se snaží nahradit roli Howard a Rajeshe, ale na ty prsotě holka nemá.
A taky mají úplně jiný byt, který jak se domnívám dostal mírně upravený v seriálu Rajesh.
Není to ale zas tak strašlivě strašné. Má to hodně chyb a za originálním seriálem to hodně pokulhává. Ale místy se člověk zasměje a pár vtipů se i do originálního seriálu použilo.
Ale jsem ráda, že tvůrci seriálu dostali rozum a po natočení dvou dílů vyměnili obsazení. Leonard se Sheldonem zůstrali a k nim se přidali skvělí PEnny, Rajesh a Howard. A bez by to nebyla Teorie velkého třesku.
A můžeme být rádi za úvodní píseň, která se někomu nemusí líbit, protože to předchozí cosi, bylo opravdu strašlivé.
No a vše musí nějak začít a když se z něčeho podprůměrného stane něco dokonalého, je v tom opravdu vidět genialita tvůrců. Jen tak dál.

-rozporuplné logo doprovázené hrozivým hlukem hrajícím si na znělku

A pokud chcete shlédnout nedovysílaný pilot s titulkami, můžete si ho stáhnout tady.

Módní policie-Anne Hathaway

13. září 2012 v 18:28 | Bublushka |  Módní policie
Anne Hathaway je moje oblíbená herečka. Má milý usměv, skvěle hraje a dost mi přopomíná jednu mou moc milou známou :-).
No a tak udělám její módní policii.

TAKING OFF photo | Anne Hathaway

Tento outfit Anne moc sluší. Šedý svetřík skvělě ladí k černým kalhotům. K těm se zase hodí černé boty a vše příjemně dolaďuje černá kabelka. Červené brýle mají sice oblišnou barvu, ale dojem vůbec nekazí a Anne moc sluší. Co se mi jen nelíbí jsou vlasy. Ale za to nemůžu ubírat body, protože je dala pryč kvůli roli v Bídnících. Přeju jí jen, aby jí vlásky rychle dorostly a za oblečení dávám 1 a palec nahoru.


Komiksy, počítačové hry, auta, sci-fi je jen pro kluky? A to říká kdo?

13. září 2012 v 18:15 | Bublushka |  Kecy
Nějak je v myslích lidí ukotveno, že počítačové hry, komiksy, auta, sci-fi atd. jsou pouze pro kluky. No pokud ano, jsem asi kluk. Je na světe spousta holek co aspoň jendo z toho má ráda a není vůbec divná. Často jsou to obyčejné holky, které na to přišly přes bratra(y), kamrády nebo i samy od sebe. A takové holky pak často své okolí překvapují. Hm ale proč se už v této době tohle nepvoažuje za normální. Je zcela běžné že holky chodí do kina na sci-fi filmy, kupují si komiksy a mastí počítačové hry či videohry. Lidé by si na to měli zvyknout, protože takových holek je stále víc.
No tedy, znám jich tedy jen pár, ale znám. Je sice obvyklejší, že holky řeší šmínky, kluky a nejnovější módu, ale to mně přijde poměrně nudné. Ano, taky se ráda hezky oblékám, maluju a někdy podrbu s kámoškama o nějakém tom klukovi, ale to neznamená, že nemůžu mít ráda PC hry a další.
Říká se, že holky co hrajou počítačový hry a maj rády komiksy jsou snem každýho kluka. No já jsem tím snem a nezdá se mi, že by ze mě byli kluci nějak odvařený. A to to hodně lidí ví :-). Ale často se mi stane, že když řeknu o čtení nějakýého komiksu ozve se náhle "Tys to četla?..." a nestane udivený výraz. A proč? Je to přece zcela normální. Netiskene se to snad jen pro kluky. Vždyť i kluci si čtou ženský časopisy i když zarytě tvrdí že ne. Když mamka koupí Cospomolitan pročte ho celá rodina a to i brácha s tátou. A často jsem už slyšela, že to chalpi čtou. Proč je teda tak divný, že holky čtou komiksy.
A počítačový hry jsou přece zábava. Proč by měly holky hrát jen Simsy? Znám kluky co je hrajou a bavěj je. Proč teda je divný, když holka hraje Diablo, WoWko, COD, nebo něco dalšího? Je to zábava a ta je pro každoho ne? A proč se pak v mnoha hrách vyráběj ženské postavy. Doufám že ne jen kvůli uchylným chálpkům co se rádi koukaj na ženskou postavu :D.
Doufám, že postupně si lidi zvyknou na holky hrající PC hry, čtoucí komiksy a sledující Sci-fi.
To pak budem mít my holky lehčí.
A aspoň se máme o čem s těma klukama bavit :-). Myslím, že se kluk bude radši bavit o Star-warskách nebo X-menech než o tom, co dělal včera. No ne?

Slow PC speed up my computer

Zemřel herec Radoslav Brzobohatý :-(

12. září 2012 v 16:30 | Bublushka |  Hvězdy-informace
Je to smutné, ale je tu po brzké době další článek o úmrtí herce. :-(. A tentokrát mě to zasáhlo fakt dost. Zemřel český herec Radoslav Brzobohatý.
Zatím nejsou známé příčiny smrti, ale všechny jeho známé a příbuzně to hodně zarmoutilo. Den předtím totiž ještě točil seriál Vyprávěj. Stále to byl dobrý a vyhledávaný herec, převážně v divadle. A jeho smrt je velikou a smutnou ztrátou. Trpěl však zdravotními obtížemi, takže je mu třeba teď tam nahoře líp.
Herec, který svým skvělým silným hlasem vyprávěl pohádky se pro divadlo rozhodl na gymnáziu. Vystudoval DAMU. Téměř třicet let hrál v Divadle na Vynohradech a získal také ocenění v anketě Týtý. Jeho posledním natočeným filmem byl film Vrásky z lásky kde si zahrál po několikáté po boku Jiřiny Bohdalové.
Jeho žena Hana Gregorová a syn Ondřej Brzobohatý jistě nad ztrátou truchlí. A bude truchlit i mnoho jiných lidí. Ztráta Radoslava Brzobohatéhe je totiž velká :(.

Radoslav Brzobohatý

Dospělé děti- zlo nebo normální součást doby?

5. září 2012 v 18:23 | Bublushka |  Kecy
Už tolikrát jsem se setakala s dítětem, které se zdálo být chytřejší než já. Používalo spisovné a na dítě nezvyklé výrazy, hodně toho vědělo a často bylo velmi vážné. Těmto dětem říkám dospělé děti. Rodiče si s nimi pravděpodobně moc nehrají a děti u nich vidí pouze dospělé a vážné chování. Nebo se musí starší sourozenci starat o mladšího a tou povinností se stane dospělejším. Ano, i dospělé děti si umějí hrát, ale často už ne s takovým elánem jako ostatní "detské" děti. A je to vůbec dobře?
Myslím si, že dítě by si mělo hrát. Smát se, být veselé a netrápit se starostmi. Proto mě dospělé děti zarážejí a přemýšlím nad jejich životem a rodiči. Zvlášt když mají sourozence který je typické bláznivé dítě. Ale co s takovými dětmi. Pravděpodobně už je nenapravíte. A pokud si na to zvykli ani to nepůjde. Myslím, že nejlepší je si s tím dítětem více hrát a chovat se k němu jako k dítěti. Nemusíte na něj šišlat a chovat se k němu jako miminu, ale přece jen se člověk jinak chová k dítěti a jinak k dospělému. A tak by to mělo být.
V dnešní přetechnizované době, kdy rodiče často tráví většinu času v práci a na pořádnou výchovu dětí nemají čas se pak z dětí stávají dospěláci snadno. Děti kopírují vše co vidí u rodičů a pokud jsou rodiče jen vážní, naštvaní a stále jen dospělí, často to pak dělají jako oni. Dítě by se samo od sebe nestalo dospělé. Jedině, když dostane na krk nějakou povinnost nebo jsou v jeho okolí jen samí dospělí. A i pobyt mezi dětmi ve škole nepomůže. Takové děti se často ostaních dětí straní a nebo si s ním ty děti nechtějí hrát. Je tedy pak samotář a zvážní ještě víc.
A pak jsou i možnosti, kdy rodiče dějalí z dětí dospělé záměrně. Kolik přápadů bylo, kdy malé holčičky byly zmalovány od hlavy až k patě a chodili na přehlídková mola plnit přání už méně atraktivních maminek. A je tohle správně? Nemyslím. Kdyby jste se toho dítěte zeptali dělá to často jen kvůli mamince, ale raději by si hrálo.
Ale co dospělí kteří se chovají jako děti? Když to není přehané, někdy se to i hodí. Je pěkné zahodit za hlavu všechny dospělácké starosty a mít radost jen tak, jako dítě. Každý má v sobě skryté své dětské já a je jen na něm, jak ho projeví. Někdo ho skryje pod hromadu starosí, že je zahlceno a ani nemůže ven. A někdo mu nechá tolik volného prostoru, že je jeho součástí.
Myslím si tedy, že dospelí by měli více projevovat své dětské já a děti by měli být zkrátka dětmi. Chytrými dětmi ano, ale ne dospělými.

The adult child plays the driver of the automobile Reklamní fotografie - 1489592


Zemřel Michael "Coffe" Clark Duncan - R.I.P.

4. září 2012 v 20:08 | Bublushka |  Hvězdy-informace
Dneska mě na Facebooku hodně zarazila informace o smrti herce Michalea Clarka Duncana, kterého můžete znát ze slavného a krásného filmu Zelená míle.
Zemřel včera 3.září.2012 na následky infarktu, který utrpěl letos v červenci. Je to velká ztráta a škoda protože mu bylo pouhých 54 let a byl to skvělý herec. Za svou roli v Zelné míli dostal čtyři ocenění a dokonce i nominaci na Oscara.
Dřív než začal hrát a dělat v herectví se se svou velkou postavou živil jako vyhazovač a bodyguard. Také dělal bodyguarda mnohým celebritám, mezi nimi napřiklad Will Smith nebo Martin Lawrence.
Michael Duncan se vždycky chtěl dostat k herectví a pár rolí i získal. Proslavil se však hlavně Zelenou mílí ke které ho dostal Bruce Wilis, se kterým se spřátelil v jejich společném film Armageddon.Od té doby neměl o role nouze. A objevil se napříkald ve fimech Sin City město hříchů, Kung-fu panda nebo Daredevil.
Jeho smrt mě dost zarazila. Je škoda tak šikovného herce. Měla jsem ho ráda. Ale třeba je teď nahoře šťastnější. Začátek života totiž moc hezký neměl.



Rest in peace Michael... :-(

J.K.Rowling napsala novou knihu- The Casual Vagancy

4. září 2012 v 19:42 | Bublushka |  Knihy
Prohlížela jsem si novou Pevnost a narazila na informaci, že J.K.Rowling vydává novou knihu a tentorkát pro dospělé.
A že já Rowling miluju :D a musím se o svou radost podělit je tu tento článek.
Kniha vyjde 27.září.2012 na celém světě a ten den nejspíš bude zachváceno mnoho knihkupectví Rowlingovými fanoušky.
Příběh sám o sobě mě tolik nezaujal, ale věřím, že mě Rowling mile překvapí. Jedná se o příběh z na první pohled spokojeného anglického městečka Pagford. Všichni se navzájem znají a necítí k sobě zášť. Ale za tím vším se skrývá boj všech se všemi. A vše vyvrcholí nečekanou smrtí místního čtyricátníka Barryho, což vyustí do nejvetší války jakou toto městečko zažilo. A tím se zjeví mnoho nečekaných odhalení a zrad.
Kniha má velký potenciál zaujmout spostu čtenářů a odhalit něco, čím dostane všechny na kolena. Věřím, že na to J.K.Rowling má, jen je otázkou, jak se popere s tématikou pro dospělé, když dosud perlila jen v dětských kruzích.
Nevím zda bude k mání český překlad, ale anglický už jsem na stránkách několika knihkupectví objevila. Kniha je poměrně drahá (kolem 400 korun) a tím, že je pouze anglicky nejspíš odradí spusty čtenářů. Doufejme, jen, že český překlad bude co nevidět a knihovny nebudou váhat tuto knihu pořídit.
I tak se ale na knihu těším. Pokud se mi do ruky dostane anglická verze zběžně ji projedu, ale asi ji číst nebudu, protože přelouskat celou anglickou knihu je pro mě dost obtížné. Ale třeba nás knihkupci ve čtvrtek 27.9.2012 překvapí. No a já to ten den půjdu zkotrolovat a možná i pořídím fotky.
No a co dodat? Jsem ráda že Rowling nezůstala jen u Harryho Pottera. Asi má vážně ráda psaní a jiné počiny jí vřele schvaluji. Myslím si, že nás ještě hodně překvapí. Už teď se těším na vše co napíše :-)

A ten slavný den máme za sebou

3. září 2012 v 15:51 | Bublushka |  Historky
Tak první školní den přešel. A od zejtřka je vyučování normálně. A bude zase učeníčko a nadávání na školičku :D. Ale zase sranda ve třídě :).
Ráno jsem vstávala v 5:40 a pocítila jsem ten známý pocit zvaný "mě se chce ještě spát...". Docela mi chyběl protože jsem ted často večer nebyla ospalá a nechtělo se mi spát :D. A už jsem si dneska dala šlofíka. Tedy, začíná to :-).
Ranní, mytí, oblíkání, malování, čtení a buzení taťky. A pak jízda do školy.
A u školy hned v okně vidím spolužáka. Prima, hned se mám proč usmívat :-). Pak vevnitř zjistím, že máme třídu jinde. Naši starou skvělou velkou třídu obsadila nová 1.B Já teď patřím do 2.B a ta sídlí o patro víš. A dost se tam krčíme. Ale hlavně, že už sedím s kým chci a u okna :-). Jen trochu moc blízko učitelů, ale to se přežije :D.
Ve škole nás trápili chvíli přes první zvonění a mohlo se jít dom. Já jela na terminál zařídit si cestování. A čekala jsem dvě krásné fronty, protože městská a dálková doprava se zařizují odděleně. Ale do hoďky jsem vylezla a jela busem k Tescu. Tam jsem si koupila časáček a jídlo pro králíka. trochu to tam prošmajdala a po jedenácté šla čekat na bus na dramaťák. Dorazila jsem tam jako první,takže jsem chíli čekala, ale zas jsem pak byla rychle odbitá. Budu mít vše v jeden den, takže to bude prima. Budu stíhat jezdit domů častejc. A snad budu ve čtvrtek stíhat busa.
No a po dramaťáku jsem čekala na bus dom. A tam teď jsem. Cestou jsem si natrhala nedozrálé slunečnice z pole a doma si pak s úlevou sundala glády a padla na postel.
Volnu odzvonilo a teďka budu opět zase ráda, že budu moct večer spát :D. Dneska určo jako mimino :D


Kde se tvoří tento blog

2. září 2012 v 14:45 | Bublushka |  O blogu
Na facebookových tránkách blogu.cz se mi líbil současný projekt, který zahrnoval fotky míst, kde blogeří tvoří svůj blog. Rozhodla jsem se taky svůj psaní stůl vyfotit a fotku přidat tam i sem.


A to je to "slavné" místo :-).
Když je brácha doma používám jeho noťas, jinak náš už starej a zpomalenej komp, jehož obrazovka se stkví za zaplým notebookem. :-)

Líbí se vám můj stůl ?
A dali jste taky svou fotku na facebook blogu.cz ?

Předpovídání budoucnosti, je to fakt nebo jen náhlá shoda náhod?

2. září 2012 v 13:51 | Bublushka |  Magie
Už se mi několikrát stalo, že jsem na něco pomyslela a ono se to později uskutečnilo. A někdy tak přesně, že jsem se zamyslela, zda tak trochu neumím předvídat budoucnost.
Když se vám to stane jednou dvakrát, pomyslíte si, že je to pěkná shoda náhod a víc to neřešíte. Ale když se to stane, jako mě, už asi minimálně pětkrát, je na tom dost co k zamyšlení.
Dokáží lidé předpovídat budoucnost a není to předpovědění jen splnění v duchu vyřčeného přání?
Určitě se vám už stalo, nebo jste se s tím u někoho setkali, že jste si přáli, aby v rádiu hráli nějakou písnuičku a ta hned na to, začala hrát. Pěkná náhoda, řeknete si. Ale není to tak, že jste svým přáním ovlivnili náhodnost počítače nebo náhlou volbu reportéra?
V knize "Tajemství", která se stala bestsellerem a mnoho lidí ji zná, se tvrdí, že cokoliv si přejete a nepochybujete o tom, se vám splní. Nestalo se vám někdy, třeba v dětství, že jste si přáli dárek a ten jste pak od někoho dostali? A nestalo se vám to už víckrát a ne jenom v dětství? Mě se to stalo už několikrát a mé rodině taky. A někdy jsou to tak vtipně splněné věci až se člověk zamyslí, že na tom asi něco je.
Není tedy předpovídání budoucnosti jen splnění přání, která někdy řekneme jen tak spontánně?
Ano, náhody jsou někdy opravdu pomíjivé a někdy se u nich zdá, jako by to ani náhody nebyly. A co když to opravdu náhody nejsou. Co když je to právě splněné přání?
Hodně lidí se ošije s tím, že je to nesymsl a že to prostě vyšlo. A hodně lidí tvrdí, že náhody neexistují. Tak co je to pak?
Proč když někdo myslí na druhou osobu, a chce vidět zrovna na tom místě, kam jde, ho tam pak uvidí? Je to osudové spojení těch dvou lidí. Nebo snad opravdu ta náhoda, které mnoho lidí nevěří? A není po třeba právě vaše přání, které ovlivnilo kroky a rozhodování té osoby?
Nechci tvrdit, že můžete svými myšlenkami ovlivňovat ostatní, a když si budete přát cokoliv, ono se to splní. Chci říci, že když si něco přejete ze srdce a nezapochybujete o tom, nebo to prostě zahodíte za hlavu, často se to splní.
Ale co je tedy předpovídání budoucnosti? Je to opravdu nahlédnutí do věcí co se ještě nestaly? A nebo se okolnosti změnili právě tím, že se vám to vyrojilo v hlavě? A stalo by se to, kdyby jste na to nepomysleli?
Spousta otázek a odpověď na tisíce.
A jen vy rozhodnete o tom, která je pro vás ta pravá.
Já sama v tom nemám moc jasno, ale často se mi stane, že si něco představím a ono se to více méně stejně stane. Budu o tom přemýšlet a třeba na něco přijdu. A pak vám dám vědět. Teď je tu zatím jen tento článek, který vás vede k zamyšlení.
No a co kdyby jste se o vaše názory podělili?
Napište do komentů co si o tom myslíte. Ráda si vaše názory přečtu. A možná na ně i zareaguji.
Mějte se krásně a přejte si něco hezkého...

I like it noiseintremors: eye of the dragon (by Andrew C Wallace)