
Vše kolem něj bylo růžové a děsně to tam páchlo. Nohy měl namočené v jakési vodě, plné všelijakých kousků. A taky ho začaly svědit holé ruce. "Halooo, je tu někdo." zakřičel a ozvěna se zvláštně vlnila. Jimmy se otočil a najednou polkl a zvedl se mu žaludek. Žaludek v žaludku... Poznal to, byl v něčím žaludku. "Fuj, Gertrudo, ty jsi mě nevyplivla?" vykřikl. V tom se mu v hlavě ozval brumlavý hlas. "Já nejsem moje sestra. Já jsem Fido, a jsi v mém žaludku." "Cože? Gertruda má v sobě tvůj žaludek?" "Ne, ty hlupáčku, přesunul ses sem. Tady máš svůj úkol." "A jakej? dostat se ven?" "Ano, ale spěchej, mé zažívací šťávy už začínají pracovat." Jimmy se koukl na své ruce a lekl se, měl je celé červené a plné puchýřků. "Aaa, kudy?" řekl zoufale Jimmy "To je tvůj úkol." dořekl v jeho hlavě tvor a už se neozval.
Jimmy se s vytřeštěnýma očima ohlížel kolem sebe a vtom v dáli zahlédl žluté světlo. Proběhl růžovým žaludkem, který byl dost dlouhý a stanul před otvorem. "Sakra, kam to teď míří?" zabrumlal si a před očima se mu objevil model žaludku kočky z hodin přirodopisu. "No, doufejme, že tohle zvíře je savec. To znamená, že odsud jsou dva otvory. Do tlustého střeva a do jícnu. Ale kam vede tenhle? Do střeva se mi fakt nechce." přemýšlel nahlas Jimmy. Když ho však zabolely ruce a ucítil, že mu přes rozpadající se kalhoty kyselina poleptává i nohy, neváhal a vstoupil do otvoru. Nezačal padat a kyselina ho už nechal napokoji. Usoudil tedy, že se dostal do jícnu. Žlutý tunel vedl nahoru. Šel po něm tedy, až dokud byl tak strmý, že to nešlo dál. Chvíli přemýšlel a pak položil ruku na výstupek a vytáhl se nahoru. Jícen byl členitý a tak se po něm dalo dobře šplhat. Už byl skoro na hranici svých sil, když se nad ním objevil veliký zaklopený otvor. "Asi jsem už a konci." pomyslel si a jednou rukou se zapřel o blánu. "To je asi záklopka dělící dýchací trubici od jícnu." vybavilo se mu v duchu. Pak se zapřel nohama a svými posledními silami zatlačil. Podařilo se mu těžko ublánu mírně zvednout a tak do otvoru vložil ruce. Potom se pomalu sunul z jícnu ven a syknul bolestí vždy, když se jeho kyselinami podrážděná kůře otřela o stěny. Konečně vylezl a ocitl se na růžovoučkém jazyku, plném naducaných chuťových pohárků. Nad ním se v celé své kráse skvěl čípek. Jimmy věděl, že ústy se ven asi nedostane jen tak, a tak vyskočil nahoru. Divil se, že to dokázal, protože byl silně vyčerpaný, ale dosáhl na čípek a zachytilse na něm. V tu chvíli se to v tělě žiovčicha zachvělo a on neuvěitelně rychle vyjel ven i se zbytky potravin, které obsahoval žaludek.
Pláca lse tam jako na břeh vyvrhlá ryba. Když se vzpamatoval a dostatečně oklepal, vzhlédl. Nad ním stál obrovitánský slon. "Tak v tvém žaludku jsem byl." křikl nahoru Jimmy. Slon na odpověď zatroubil a pak se jeho chobot přesunul k Jimmymu. Zakryyl ho a tentorkát Jimmy už nezavřel oči. Chtěl vědět, co se bude dít.
Prvotní černotu nahradil záblesk světla a on se ocitl na hnědé větvi velkého stromu. Čekal, že bude nově oblečený, ale stále měl ruce plné puchýřů, roztrhané oblečení nacucané žaludečními kyselinami a vodou a taky děsně páchl. Sově, která stála před ním to ale očividně nevadilo. "Ahoj." řekl neutrálně Jimmy "Vítej" zahoukala sova a křídlem si nasadila na zobák brýle. Vypadala velice inteligentně a Jimmy tušil, že úkol, který mu dá, bude opravdový oříšek. "Tak, ty jsi se dostal, přes mé sourozence? To je obdivuhodné. Ke mě se dostali jen tři lidé?" "Kdo to byl?" vyhrkl Jimmy "To je tajemství, které ochárnci Mlžné věže nikdy neprozradí. Jako tvé jméno, Jimmy." "No dobře tedy, tak mi dejte úkol." "A nechceš se mě na něco zeptat? Vím všechno a dám ti jednu odpověď na jakoukoliv otázku." Jimmy hořečně zapřemýšlel a i když se mu v hlavě vířila spousta otázek, řekl jedinou, která se nezdála být moc duležitá, ale chtěl na ni znát odpověď. "Jakto, že když jste vy čtyři sourozenci, jste každý jiné zvíře?" Sova se zasmála ve svém voleti, ale odpověděla mu. "Za to může náš otec a také my sami. Zakladatel Fantazie vytvořil Mlžnou věž a její čtyři ochránce. Nejdřív jsme byli každý velký černý medvěd. Ale Otec si řekl, že to tak nechce a tak nám pověděl, že každý můžeme mít podobu jakéhokoliv zvířete budeme chtít. A tak jsme se tedy rozhodli jak jsme chtěli." dořekla sova. "To byl Bůh?" vyhrkl Jimmy, ohromený sovininou odpovědí. Sova houkla. "Jen jednu odpověď říkám. A teď se budu ptát já. Až odpovíš, dostaneš se do Mlžné věže a tam najdeš to, co potřebuješ." "Co je to?" "To, co potebuješ." Jimmy se zašklebil, ale tomu sova nevěnovala pozornost a položila mu otázku:"Až to budeš mít v ruce, nikdy to z ní nedáš pryč. Co je to?" po ní nastalo dokonalé ticho.
Jimmy hořečně přemýšlel a neměl ponětí, co odpovědět. Posadil se do tureckého sedu a prohraboval se svými vzpomínkami, což šlo náhle neuvěřitelně lehce. A najednou si vzpoměl na pohřeb své babičky a měl jasno. "Je to pohřební kytice pro nebožtíka na mém vlastním pohřbu. Pokud mi jí dají do rukou, už jí nedám pryč, protože jsem mrtvý. A to bude vlastně cokoliv, co mi po smrti do ruky dají A půjde to se mnou do hrobu, či urny." řekl vláčně Jimmy. "Správně" houkla zvesela sova a pak ho s radostí přikryla křídlem. Když se temnota opět proměnila v jiný prostor, rozevírala se před ním chodba, na jejímž konci bylo šedé shodiště. "A už jsem tady." výskl si Jimmy a radostně se rozběhl k schodišti v Mlžné věži...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ
Líbilo?
Najde tam Jimmy to, co potřebuje?
A co to je?





ahojky
) vracím se zpátky na blog http://petruskablogis.blog.cz/
)