Útěk do Fantazie-10.kapitola

25. června 2012 v 19:49 | Bublushka |  Útěk do Fantazie
Po trošku delší době další dílek. Snad už to bude o prázdninách lepší a povídka bude častěji.

Jimmy opatrně otevřel oči. Mohl se opět hýbat, ale nevyužil toho. Stál jako solný sloup a hleděl na krajinu před sebou. Rozprostíralo se tam jezírko nad kterým se ochranitelsky nakláněla vrba s růžovými listy. Jezírko nebylo ani velké, ani malé. Ale přesně takové, aby se do něj vešlo nějaké zvíře. Modrá voda byla ohraničena oblými kameny pokrytými zeleným lišejníkem. A na jednom břehu ležela růžovo zelená deka a nad ní pestrobarevný slunečník. Po chvli se hladina zavlnila a z vody se vynořily dvě sladce růžové nozdry. Po nich pokračoval čumák, tlama, dvě nohy, až na břehu před jezírkem stál žvýkačkově růžový hroch s dlouhými řasami kolem očí.
"Tak řekneš už něco?" zeptal se asi po pětiminutách hroch, potom co si důkladně prohlédl Jimmyho. Jimmy nahlas polkl, sebral odvahu a řekl: "Já jsem Jimmy." "Tak přece jen to mluví" řekl vlídně hroch "Já se jmenuji Gertruda." "Ty jsi hrošice?" vyhrkl Jimmy aniž by o tom chvíli přemýšlel. Gertruda zavlnila boky a odfrkla: "A co sis myslel? Přece nebudou mít samci růžovou kůži." řekla nakonec, jako by byl růový hroch zcela běžné zvíře. "Aaaa co tu dělláš?" zakoktal se Jimmy "Já tu žiju." "To mě napadlo, ale co tu děláš a co tu dělám já? Máme něco společného?" "Já nevim, na to by jsi měl přijít." "To je můj úkol abych se dostal dál?" "Ne. To sis myslel? A kdo by prosimtě dával tak hloupé úkoly?" "No, já nevím... já se tedy ptám, co pro mě máš za úkol." "Tak rychle ho po mě chceš? A já si myslela že si budeme ještě povídat. Nestává se mi tak často, že tu potkám někoho jiného než sebe." "A to se nesetkáváš se svými sourozenci? Třeba s tím hadem?" řekl Jimmy a hned potom si uvědomil, jaký je nesmysl, že jsou hroch a had sourozenci. Nechal to ale být a čekal na Gertrudinu odpověď "Káždý máme svůj úkol a nemůžeme ho přerušit, co kdyby zrovna někdo přišel a my tu nebyly a zrovna si spolu povídali?" "Takže to tu čekáte klidně několik let, než někdo přijde?" "No jasně." řekla Gertruda, jako by to nebyla vůbec žádná doba "Aaale, to jsi tu pořád sama. Není ti smutno?" "Ne, proč bych potřebovala jiné bytosti? Přece si stačím sama se svou osobou." "Tak proč si se mnou chceš tedy povídat?" "No je to příjmená změna do každodenního stereotipu. Ale zas já mám svůj stereotip ráda. A taky jsi legrační." "Legrační? V čem prosim tě?" "Tak třeba v těch tvých hloupých otázkách a legračních závěrech." "Legračních? to bych měl říkat spíše já." "Už zase... jsi legrační asi se budu smát ještě dlouho po tom co odejdeš." zachechtelea se hrošice a znělo to jako když padají kameny do měkké duchny.
Jimmyho už Gertruda nebavila a tak řekl rázně: "Tak co bude s tou otázkou? Řekni mi ji hned, abych to měl za sebou." "Tohle sis mysle? Že ti dám otázku? Ale úkol není zpravidla vždy jen otázka." "Tak mi dej ten úkol a dělej." odsekl Jimmy, kterého už Gertrudin styl mluvy doháněl k šílentví. "S tebou už není sranda." řekla smutné hrošice "Ale dobře tak tedy. Najdi moji nejmilejší věc." "Cože?" "Ano,moji nejmilejší věc." "A co to je?" "To ti neřeknu, ale poradím ti, že můžeš hledat úplně všude." Jimmyho pohled ihned zajel na jezírko. A tak ani neváhal a skočil dovnitř. Ovinula ho modrá ledová voda. Všude okolo bylo jen modro a žádná věc v dohledu. Šmátral po dně, dokud mu nezačal docházet dech a tak se s úlevou vynořil ven. Pak se vyškrábal na břeh a zaselchl Gertrudin zváštní smích. "Ty jsi tak legrační. To až řeknu sourozencům." "Ale ty jsi říkala, že se nescházíte." "No vždy potom, co někdo dorazí a odejde, se sejdeme a mluvíme o tom. Nikdy se ještě nestalo, že by přiel někdo jiný. Ale myslím, že by jsi měl hledat dál."
Jimmy se zamračil a oklepal ze sebe vodu. Aby se netřásl zimou začal běhat. Vylezl na vrbu a prohledal všechny její větve. "Dej pozor aby jsi jí něco nezlomil." zavolala za ním Gertruda." Jimmy se lekl a opatrně narovnal zpola zlomenou větvičku. Raději slezl dolů a odběhl k dece a slunečníku. Nebylo tam nic než tohle. Jimmy zapřemýšlel a chtěl už říct, že je to ta deka, když ho Gerturda zarazila: "Upozorňuji, že máš jen jednu možnost. Špatná odpověď znamená konec." "Konec čeho?" "Nevím, něčeho, ale bude to konec." Jimmy nechápal ani slovo z toho, co mu hrošice řekla, ale odstopil od deky a rozhlédl se. V tom mu zrak ulpěl na ní "Můžeš hledat úplně všude." Zavířili mu v hlavě Gertrudina slova a pak se mu rozsvítilo. Přiběhl k hrošici a ukázal na náramek, který měla na zadní noze a kterého si předtím nevšimnul. "To je ono, tvůj náramek je tvá nejmilejší věc."
Gertruda se usmála svou velikou tlamou a zasmála se: "Ano, je to tak. Můžeš hledat všude. Divím se, že jsi na to přišel tak brzo. Jiným to trvalo dýl a nebo to řekli špatně. Teď můžeš dál a když se dostaneš před mé dva sourozence, je tvá cesta volná." "Vy jste čtyři?" zeptal se Jimmy. Otázka však zůstala nezodpovězená. Hrošice se k němu začala s velkým úsměvem blížit. Jimmy polkl a opět zavřel oči. Cítil jen jak ho olízlo něco trpkého a pak zvláštní svíravý pocit. "Spolkla mě!" zatřásl se Jimmy, ale než o tom dokázal dál přemýšlet, byl opět někde jinde.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Líbilo?
Dostane se Jimmy i přes ostatní sourozence?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama