V životě jsou chvíle, kdy je lepší nedělat nic a jen čekat. Ne každý si troufne udělat něco po čem moc touží a nezbyde mu než čekat, jestli to přijde. A poukud to nepřijde má aspoň čas se přes to přenést a třeba i zapomenout.
Já sama teď čekám. Hodně se mi líbí jeden kluk, ale nedokážu jít za ním a oslovit ho. Nemám problém se sebevědomím, ale co se týká kluků v to jsem krátká. Jak pozoruji tomu chalpci se asi taky líbím, ale k ničemu se nemám. No a když jsem se našich ptala co mám dělat dostala jsem jednu radu: "Vydrž." A to je myslím správná rada. Pokud si prostě na něco netroufnete počkejte si. Někdy se to změní tak, že napříkald ta osoba zěmní postoj a přijde za vámi. A nebo na něj časem zapomenete a objeví se třeba někdo nový. Je to sice někdy běh na dlouhou trať, ale vyplatí se.
Já sama doufám, že mi čas pomůže a věřím, že ano.
Někdo by si však mohl říci, že se mu čekat nechce. No na to je jen jedna odpověď- pak se buď překonej a nebo nebude nic. Ať se to někomu líbí nebo ne, čas je nejlepší lék. To je pravda a mnoho lidí vám to potvrdí. Život máme sice jen jeden a není zas tak moc dlouhý, ale myslím, že občasné čekání neuškodí. Někdy si při něm člověk pročistí hlavu a změní pohled na věc. A vždycky to čekání něco změní.
Proto já budu využívat čekání vždy když si nebudu vědět rady a jiná rada se nenaskytne. Věřím, že mi to pomůže.






Prišla som ti popriať krásne sviatky.
Fotografiu, ktorú tu máš, tuším fotila prvá fotografka - Julie Margaret Cameron a je to jej dcéra. Robila nádherné fotografie