A je to tady. Úplně poslední díl povídky na pokračování OMYL. Hned jak jí dopíšu udělám si čas a sestavím ji do "knihy". Třeba se mi nakonec ještě bude hodit :-). Tuhle povídku jsem psala docela dlouho a osobně jsem s ní spokojená. Je v ní tedy dost chyb, ale nápad myslím není špatný.
No tak tady tedy máte ten poslední díl.

NA KONEC
Katyina matka zrovna dnes jela právě do South Anklu a setkání měla na nádraží. Právě dorazila, když si všimla své dcery a naštvaně se k děvčatům rozběhla.
"Kate, ty si ze mě děláš legraci, co to má znamenat." křičela rozzuženě. "A kdo je ta kamarádka?" křikla, ale když pohlédla na Denys zarazila se. "Co-co-cože? Jak-jak? Vy jste dvě, co to je za vtip?" začala koktat. Děvčata si po prvním šoku trošku oddechla, ale stále byla ve střehu. Mrkla na sebe a Katy se pusitla do řeči: "Maminko, tohle je Denys. Tedy Kate Denys Petermanová. Je to moje sestra. Ano, ano, vím je to těžké, ale když si na náš uděláš chvilku čas, vysvětlíme ti to." Maminka polkla ale pak vytáhla telefon z kapsy a narychlo schůzku zrušila. Pak si šla s děvačaty sednout do blízké kavárny. "Tak a teď mi to všecko vyklopte." řekla rázně maminka potom co si objednala.
Dívky paní Petersonové vše dopodrobna vysvětlily. Jak s setkaly na táboře, co se tam stalo a jak se neštastnou náhodou prohodily. Maminka jen nevěříčně kroutila hlavou a nevěděla na které z děvčat se kouakt víc. Když domluvily řekla: "Ale proč jsi něco neřekal Denys? Určitě by se to vyřešilo a domů by ses dostala o mnoho dřív." "Já nevím." povzdechla si Denys. "Asi to tak mělo bejt." řekly pak obě děvčata najednou a usmály se na sebe. "No to je věc. To mě nenapadlo, že mě potká v životě něco takového. To je jak příběh z nějakého románu." rozesmála se maminka a obě děvčata objala. Pak trošku zvážněla "Ale musíme to říct i tvé mamince, Denys a také tatínkům." "Jo to musíme." řekly opět obě děvčata dohromady. A ani už to neřešili, nějakým způsobem si zvykly na to, že jsou si tak podobné.
Všechny tři ještě chvíli v kavárně poseděli a pak odjely k Denys domů. Denys byla neuvěřitelně štastná, že je zpátky doma i přesto, že sem původně vůbec nechtěla. Doma si odložila věci a poté společně s Katy a její maminkou odjela za tou svou do práce. Na tváři paní Petermanové se objevil užaslý pohled a byla neuvěřitelně ohromená z toho, co se dozvěděla. Večer se pak obě rodiny sešly v jedné restauraci a dobře se bavili. Stali se z nich velcí kamarádi a potom se často scházeli. Katy s Denys tedy nakonec nebyly oddělené a mohly se vidět kdy se jim zachtělo. Postupem času to bylo čím dál častěji.
Když brzo ráno dorazila Denys do svého pokoje zahlédla na posteli knížku. Otevřela jí a tam viděla písmo podobné tomu jejímu ne však psané od ní, ale od její sestry. Denys se zaujetím četla příběh o sobě, své sestřě a jejich pravé mamince. Když dočetla poslední vzkaz od Katy řekla si v duchu:
"I když jsem zatím neměla život moc lehký, jsem za něj ráda. Ten náš příběh je lepší než jakákoliv telenovela..."
A tak to bylo. Obě děvčata měla nakonec skvělý život. Našla si hodné partnery a měly krásné děti. Často se spolu scházely a tak se na první pohled ani nezdálo, že tyto dvě sestry byly od sebe pryč celých šestnáct let.
Byl to tedy velmi šťastný OMYL.
KONEC





úžasný!;))