Nevím jak bych žila bez sourozence a ani si to nechci představovat- na co. Mám o pět let staršího bráchu, je mu 20. Někdo si možná myslí že mít staršího sourozence je hrůza, ale není. Já bych svého brášku za nikoho nevyměnila. Je pravda že se někdy pohádáme, ale to je normální a je to tak málo často :-). S bráchou si neuvěřitelne dobře rozumím. Můžu se s ním bavit vlastně o všem a stále si máme co říct. Jo je jiný než já, hodně jiný, ale možná právě proto si tak dobře rozumíme.
Když jsem se měla narodit brácha se prý moc těšil a pak když jsem už byla na světě mě měl moc rád. Jo občas mě zlobil, ale zlobila jsme i já jeho a možná více než on mě. Brácha byl prý klidně dítě, ale já byla naprostý opak. Stále nespokojená a ukřičená :-). A tak je to trošku i do teď. Brácha je pohodář kterému vše vychází a já jsem energická, stále chci něco dělat a život mi stále hazí klacky pod nohy, ale zas se nenudím :-).
Když jsem začala chodit do školy vyzvedával mě z ní brácha protože rodiče pracovali. Jo to se mnou měl trápení :-) já ho dost zlobila. Ale přešla ta léta a je tu dnešek. On už chodí na vejšku já na střední. Často mi poradí(zrovna dnes mi pomáhal s úkolem na matiku) a každou chvíli se máme o čem bavit. A tím že jsem byla často s ním tak jsem po něm hodně "podědila". Díky němu mám ráda metal, pc hry a plno dalšího. Hodně věcí mám díky němu a jsem mu za hodně vděčná.
Nevím jak bych to bez bráchy přežila. Stačí mi když je na několik dní va kolejích v Brně a už se mi po něm stýská a doma není moc co dělat. Já nemám moc kamarádů a žádnou nejlepší kámnošku. Místo toho mám ale skvělýho bráchu a za toho jsem moc ráda.
Jinak podle mě jsou jedináčci chudáci. Možná maj co chtěj, ale nemaj sourozence a to je podle mě veliké mínus. Jim to třeba tak nepřijde, ale s nimi je to lepší.






Skvěle napsaný!:) Je hezký že s bráškou máte takový vztah:)