close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Omyl-22. díl

25. srpna 2011 v 14:24 | Bublushka |  Povídka-Omyl
Řekla jsem že budu pokračovat v povídkách tak tu je Omyl.



Katy Petersonová
Neuvěřitelné informace

Katy se probrala do sychravého rána. Byla sice smutná, ale opět se jí chtělo na internet. Tentokrát si už bude s kámošema psát. Rychle se umyla a nasnídala a mamince řekla mezi dveřmi jen: "Jdu do internetový kavárny." "Dobře, vrať se do oběda" houkla za ní maminka, ale to už Katy vybíhala s pláštěnkou v ruce ven.
Když doběhla do kavárny udýchně se posadila za počítač a objednala si teplý čaj. Servírka jen kroutila hlavou ale nic neříkala.
Katy si ihned našla na internetu Skype a přihlásila se. Bohužel k jejímu zklamání tam nikdo nebyl. Už ho skoro vypnula když si všimla příchozí zprávy. Byla od té dívky o které si myslela, že je Denis. "Co mi ještě chce" zamručela Katy a skype vypnula. Ani si nepřečetla zprávu. Upila čaje a řekla si, že je blbé se hned zas vrátit, tak najela na vyhledávač. Napadlo jí, že by na inernetu mohla najít nějaké informace spojené s ní a tak napsala své jméno a přijímeni. Vysočilo ji spousta okýnek, ale nic nebylo o ní. "To mě mohlo napadnout. Dyk mám jméno svých adoptivních rodičů." zanádavala si v duchu a zkusila to jinak. "Dvojčata Katy Denys" napsala a to už bylo vyhledávání úspěšnější. Skoro na poslední stránce našla stránky sirotčince Svaté Petry. Byly tam zmíněna jména Denys a Katy jako jména dvojčat, která už opustila sirotčinec do nových rodin. Pod jmény bylo tlačítko info a tak na něj Katy klikla. Otevřela se jí krátká zpráva znějící takto: "Dívky žijí v oddělených rodinách. Pro více informací navštivte sirotčinec na adrese...." Katy vyskočila na židli. Opsala si adresu zaplatila pití a utíkala co jí nohy stačily na autobusovou zastávku. Jako na zavalonou jel zrovna autobus do potřebného města.
Katy se pohodlně usadila na zadní sedadlo a s úsměvem na rtech se dívala z okna. Byla tak štastná a na sedačce se už netrpělivě kroutila.
Do malého městečka dorazila za dvacet minut a kolemjdoucí ji poradil cestu k sirotčinci. Byla to ohromná černá budova s zašedlými okny. Katy se nelíbila, ale přemohla svůj odpor a vstoupila do veliké kovové brány. U dveří zazvonila a pár vteřin čekala. Ven vyšla postarší jeptiška se zachmuřeným výrazem. Když si všimla Katy její pohled se změnil na udivený. "Dobrý den slečno, co si přejete?" zeptala se slušně sestra. "Dobrý den, víte zjistila jsem, že jsem adoptovaná a později js0me našla informace, že jsem tady údajně jako malá byla. Proto jsem přišla abych zjistila něco víc." "Jistě pojď dál děvenko." řekla velice ochotně jeptiška. "Já jsem sestra Fiona a už jsem v tomto sirotčinci 30 let, možná že si na tebe děvenko budu pamatovat." "Já se jmenuji Katy druhým jménem Denys a mám i sestru, dvojče, jen ta bydlí v jiné rodině." Sestra Fiona si dala ruku před ústa a vyjekla."Ano pamatuji si na vás dvě. Ach to je krásné, že jsi nás našla. Jak se ti žije?" "Žije se mi dobře, jen nevím skoro nic o své minulosti, proto byh se vás na ní moc ráda zeptala." Sestra se posadila na židli a pokynula Katy ať se posadí na tu vedlejší. Pak se dala do vyprávění.
"Jednou v noci, začínal podzim, nám někdo zuřivě klepal na dveře. Byla jsem vzhůru a tak jsem šla otevřít. Za dveřmi byla mladá žena v šátku a pod ním něco držrela. Byla zmrzlá až na kost a sotva se držela na nohou. Pozvala jsem jí dovnitř a dala jí teplý čaj. A ona vytáhla z pod šátku dva proutěné košíky. "Tohle je Katy a tohle je Denys" řekla a ukázala na každé miminko, potom se rozkašlala a posadila se vyčerpaně do křesla. Čaj vypila téměř okamžitě a tak jsem jí začala připravovat druhý. Mezitím vyprávěla jak se v jejich vesnici rozšířila vážná nemoc kterou chytil její manžel a umřel na ni. Ona začala nedávno pociťovat také příznaky nemoci a tak se rozhodla zahránit aspoň své malé dcery a ty odnesla sem k nám. Poté se zvedla a vyběhla z domu ven. Už jsem jí nikdy neviděla a na stole předemnou ležely dva malé uzlíčky. Nemohla jsem si vzpomenout která jste která a tak jsem každé dala jméno Denys Kate. Vím, mohla jsem dát každé jedno, ale takhle mi to přišlo lepší. Když vám byl asi rok přišla rodina, Petersonovi se myslím jemnovali a zahlídly jednu z vás jak si hraje s panenkami. Ihned si jí zamilvoali a chtěli jí domů. Nejdřív jsme nechtěli dovolit rozdělení dvojčátek, ale oni nám nabídli velikou sumu peněz a sirotčinec zrovna potřeboval peníze na opravy. A tak jsme jim ji dali. Zůstala nám tedy jen jedna Denys Kate.." "To byla má sestra, Petersonovi jsou mí rodiče." skočila jí do řeči Katy. Sestra s úsměvem přikývla a pokračovala: "Tak nám tedy zůstala tvá sestra a tu si vzala jedna chudší rodina, která truchlila nad ztártou malé dcery. A tak si tedy vzali Katy Denys, tvojí sestru. A od té doby jsme vás už neměli."
Katy hleděla na setru Fionu s úžasem několik vteřin a potom se jí zeptala: "A jak jste zjistili naše datum narození? narozeniny máme se sestrou ve stejný den." "Ach na to jsem zapoměla. Tehdy bylo 31.října a vaše maminka mi řekla, že jsou vám přesně dva měsíce." "Aha" usmála se Katy. Úsměv na rtech jí však ztuhnul když zjistila kolik je. "Jééé, já musím domů." Vyjekla. Rozloučila se se sestrou, moc jí poděkovala a utíkala na zastávku. Pár minut čekala a pak konečně seděla v autobuse a jela "domů". Paní Petermanová se naštěstí nezlobila a tak z toho Katy vyvázla s čistým štítem. Byla nadšená.

Uběhlo spoustu dní kdy šla opět do internetové kavárny. Bylo 29.srpna a rodič jí vyhnali, že musí něco připravovat. Katy ráda šla a rozhodla se přečíst si vzkaz od té dívky o které myslela že je Denys.
Zpráva zněla takto:
Milá Katy, až se někdy dostaneš na Skype, nezahazuj hned vzkaz ode mě. Napadlo mě, že když jsem na sebe tou náhodou nazarily, že bychom si mohly psát. Co myslíš? Já bych byla moc ráda. A třeba se tě hned zeptám kam chodíš na školu.
Předem děkuji ahoj.

Katy se usmála a na zprávu nějak odepsala. Dívka byla poté chvíli on-line tak si psali. Potom si psala se jednou svou kamarádkou a odmítla jí schůzku. Domů nakonec dorazila až k večeru. Druhý den taky nikam moc nemohla, ale ona už do kavárny nešla a byla doma zalezlá v pokoji. Prohlížela is Denysiny věci a přemýšlela o tom co zjistila. Den uběhl jako voda a bylo asi deset večer když jí napadlo zavolat té dívce se kterou si začala psát. Netušila proč jí to napadlo, ale musela to udělat teď hned. Všichni už spali a tak se tajně vyplížila ven a utíkala ke kavárně. Naštěstí měli nonstrop a tak tam zaplula i když se servírka velice divila co tu tak pozdě dělá. Ihned zapnula Skype a tam byla ta dívka onlyne. Katy se zaradovala a klikla na tlačítko Volat. A za chvíli jí to dívka zvedla. "Haló" ozvalo se ze sluchátek a Katy se zhrozila. Ten hlas jí byl velice povědomý.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Čí to byl hlas?
Přijde se na to, že Katy není doma?
Líbilo?
Těšíte se na další díl?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xxkiqaxx xxkiqaxx | Web | 26. srpna 2011 v 10:41 | Reagovat

Dnes párty u mňa na blogu od 11:00 do 14:30 tak neváhaj a prosím príď!
Vyše 30 súťaží! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama