Tato povídka je tu po trošku delší době. Sory, ale neměla jsem na povídky chuť.

Na zdi stál opravdu šeredný nápis napsaný rudě červenou barvou aby ho každý na bílé stěně viděl: "Stejně vás dostanu vy *****" pak tam bylo sprosté slovo. S babičkou jsme hned jeli pro barvy a zamalovaly to, jelikož to však bylo tak rudé, bylo to stála vidět. Babička tedy musela zavolat řemeslníky, kteří mají speciální omítkovou barvu a ta to zakreje. Bohužel to bude stát hodně peněz.
Mě ale bylo hned jasné kdo to způsobil. Bohužel jsem však neměla důkazy. Byla to však určitě Galeona. A já to nechětla jen tak nechat být. Musela jsem jí najít a vyřešit to.
Když jsem to řekla babičce nesouhlasila, ale já tam musela. A tak jsem musela jít tajně.
Jednou večer už dlouho potom co babička usnula jsem si v pokoji rozsvítila a sbaila si batoh. Pak jsem se převlíkla, zhasla a do ruky si vzala baterku. V kuchyni jsem si pak vzala něco málo k jídlu a potichu vylezla z domu ven. Byla děsná tma, protože před chvíli zhasly lampy. Nesvítila jsem všask baterkou abych neupoutla pozornost. Naštěstí jsem si za chvíli na tmu zvykla a docela se tam orientovala. Tušila jsme kde může Galeona. V tom domě, kde nás poprvé našla. Je to jediná skrýš, kde by jí nikdo blbě hledal, kdyby něco provedla.
Je to odsud docela daleko, ale našla jsem si přibližnou cestu na internetu a tak jsem věděla kudy jít. Když jsem vyšla z města do polí už mi cesta začla být jasná. Vzpoměla jsem si na ní a tak jsem šla docela rychle. Nedorazila jsem tam však ještě ani když už se svítalo. A když bylo už úplné světlo byla jsem ještě docela daleko. Nakonec jsem tam dorazila asi v osm hodin ráno. Cestou jsem snědla půlku jídla a vypila skoro všechno pití.
Když jsem tam však dorazila, uvědomila jsem si, že jsem babičce nic neřekla a třeba mě bude hledat. Šmátla jsem do kapsy pro mobil a zavyla jsem neštěstím. Zůstal doma na posteli. Sakra, co když mě babčka dá hledat. Ach jo proč jsem taková husa, měla jsme aspoň napsat vzkaz.
Ale tohle muselo stranou a do popředí jsem musela dát Galeonu. Šla jsem potichoučku k chatrčce. Ozývala se z ní hudba a tak mi bylo jasné, že tam někdo je. Připlížila jsem se k oknu a jukla dovnitř. A Galeona tam byla. Stála ke mě zády a něco míchala na maličké plotně.
Sklonila jsem hlavu a odšourala se do blízkého keře. V tom mě napadlo, že vlastně nevím co tu chii dělat. Vím kde Galeona bydlí, ale co s tím. Kdybch na ní vylítla chytne mě a budu v pěkný kaši. Nemůžu riskovat, ale co mám dělat?
Chvíli jsem tam seděla a pak jsem dostala nápad. Udělám nějaký hluk a Galeona vyběhne ven, pujde zjistit co to bylo a já mezi tím vlezu k ní do domu a prohledám ho. Musím však udělat nějaký silný zvuk, aby jí to zabavilo na delší dobu. A pak jsem zahlédla žábu. Sice to bude chudák, ale byla to zatím jediná možnost jak jí na nějakou dobu zabavit. Dám jí pod drn trávy aby nemohla ven. Bude posakovat a když udělám hluk Galeona si toho všimne. Někdy můžu i z domu hodit kamínek. Taky jsem si jich vzala hrst do kapsy.
Potom jsem rukama popadla žábu a odšourala se k vyhlídnutému trsu. Tam jsem ubohou žabičku dala a skryla se. Pak jsem hodila do vody velký kámen a to udělalo hluk. Galeona po chvíli vylezla ven s dýkou.
Zamrazilo mě v zádech, ale opatrně jsem se sunula ke dveřím. Když jsem viděla,že stále nekouká vzklouza jsem k ní dovnitř. Cestou sjem ještě do jednoho keře hodila pár kamenů.
Chatička vypadla jinak, než když jsem se tam s Pem skrývala. Byla vybavená. Zdála by se útulná ale já se tam cítila hrozně. Musela jsem být stále ve střehu, ale zároveň to tu prohledat.
Prohrabovala jsem různé přihrádky a šuplíky a občas hodila ven pár kamenů. Nic kloudného jsem nenašla až na jednou jsem si všimla zajímavého papíru. Zadívala jsem se na něj a v tom jsem uslyšela jak se otevírají dveře a do domu vstupuje Galeona...............
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Líbilo?
Nečapá Galeona Brís?
Jednala Brís správně?





Líbilo?-jj
Nečapá Galeona Brís?-možná
Jednala Brís správně?-jj