K minulému tématu jsem měla vymyšlené hezké líčení, ale nějak jsem to nestihla a bylo tu už tohle téma. Ale neva, je to taky pěkné téma. Často o něm přemýšlím.
Má život vůbec nějaký smysl? Proč se mám snažit, když stejně jednou umřu? O tomhle poslední dobou moc často přemýšlím. Hodně často mám ted stres a vše na mě ze všech stran padá a tak si říkám proč se tak trápím, stejně to jednou bude už jedno. Mám plány do života a chci něčeho dosáhnout, ale stále mi vrtá hlavou, zda se na to nemám vykálet, když jednou umřu :-(. Je to asi špatné myšlení, ale často mě to trápí. A konec světa. Podle mě nebuda a jestli má něco být, tak si říkám že ho řpežiju. Ale jindy si zas říkám, že na každém šprochu pravdy trochu a co kdxž tohle je to pravdivé? Nechci umřít v pouhých 16-ti letech. Nebudu mít děti, možná ani kluka a nedosáhnu toho co chci. A pokud skončí svět a já to přeržiju, tak pro koho se budu snažit? Ti lidi co přežijí stejně nebudou řešit nějaký knihy a noviny :-/.
Ale jak o tom přemýšlím, život asi smysl má. Sice umřu, ale stále žiju. Jsem vděčná za to, že jsem zdravá a nich mi nechybí, že mám možnost dosáhnout všeho co chci. Život má smysl a je krásné, že jsem ho dostala. Jelikož se ale stále bojím smrti, chci žít do dlouho, plánuji si 130 let :-D. A chtěla bych mít tři děti, ale až dostuduji vysokou školu. Mám asi velké plány a těžké, ale vím, že se k nim jen tak nedostanu. Budu muset makat, ale má to smysl. Někdy o tom pochybuji, ale jak tu o tom tak píšu smysl to má.
Život je velký dar a každý by měl být za něj vděčný. A občasné pochyby nejsou špatné, stejně se to jednou stane, tak proč o tom aspon nepřemýšlet. A mamka mi říkala, že v tomhle věku to je normální :-). Já jen doufám, že se mi splní vše co chci a ty špatné myšlenky brzo vyženu z hlavy.






uvažuji tak stejně, proč se snažit když jednou prostě umřu? Ale stejně si někdy opravdu užívám života a jsem za něj vděčná