Sory, že jsem nepřidala dlouho žádnou povídku, ale nechtělo se mi. Snad se to teď zlepší.

Katy Petersonová
Uvěří?
Mobil se neozýval až jednoho dne přibližně v deset večer začal drnčet. Katy se k němu vrhla a s nadějí ho zvedla. A tam se ozval hlas nějaké ženy. "Dobrý den, chceme vám oznámit, že jste vyhráli osobní auto." Katy zklamaně zvdechla a houkla do telefonu: "A co pro to musím udělat?" "Zřídit si u nás učet, je to tak jedn......." ale Katy, ženu nenechala domluvit a vypnula hovor. Další hovory už nepřijímala a svalila se na postel. "Proč si dělám plané naděje" řekla neštastňe. "Domů se už nidky nedostanu. A stejně se to provalí, oni to poznaj. Ach jo." dořekla a pak se schoulila do klubíčka a dala se do breku. Bylo jí vše hrozně líto. A moc se jí stýskalo.
Za pár dní za ní přišla její náhradní matka. "Vdiím, že jsi smutná." začla "A tak me napadlo, že bych tě nějak rozptýlila. Co chceš? chceš někam jít? Nebo chceš něco?" Katy zapřemýšlela a pak bez váhání odpověděla. "Mohla bych jít dnes na dlouho do internetový kavárny? já vím že je to nic moc, ale já bych chtěla." "Dobře, dám ti dvě stovky a kupuj si pití na jak dlouho chceš." "Děkuju" usmála se Katy a ženu objala. Kdyby to bya její pravá matka dala by jí pusu, ale necítila se na to a tak zůstal jen u obětí.
Katy se převlékla a s dvěstě korunami od matky vyšla ven. Kde je kavárna věděla a tak vyrazila rázným krokem tím směrem. Chtěla jít na internet na stránky kam doma chodila. Taky na svůj skype aby si s někým pokecala. A chtěla být chvíli jako dřív. Cítit se jako doma.
V kavárně se usadila a objednala si jablečný džus. Ani se nenapila a brouzdala po svých oblíbených stránkách. Málem jí to dohnalo k slzám, jak jíto připomínalo domov. Za chvíli jí přišlo že je doma úplně, protože tu překvapivě měli stejný počítač jako u ní doma. Pohodlně se posadila a zapnula si SKYPE. Chtěla si s někým psát, ale v tom jí tam začla blikat nová zpráva. A od Denis.
Vyjekla radostí a honem na ní klikla. Plna očekávání se pustila do čtení:
"Ahoj milá Katy. Asi jsi se spletla, což je mi líto, že jsem tě zklamala. Já ale nejsem ta kdo hledáš. Asi sis mě s někým spletla. Já nejsem Denis. Je mi to moc líto."
Katy otevřela ústa dokořán. "Cože" vyjekla a praštila do klávesnice. "Hej klídek nebo si to zaplatíš" řekla holka co tam obsluhovala. "Pardon" omluvila se Katy a do očí jí vtekly slzy. Veškerá snaha byla k ničemu. Nemělo to cenu. Informace na facebooku byly asi mylné a Katy se prostě spletla. Už ani neměla chuť s někým si pstát i když už jí asi tři lidé napsali. Vypnula počítač a vyběhla z kavárny. Prodavačka jí doprvázela pohledem. Pití už měla Katy zaplacené, ale nedala si aní kapičku. Neměla na něj vůbec chuť, neměla chuť na nic.
Vlítla do domu a v pokoji se rozplakala. Otevřela skřín a vyházela všechny věci ven a přitom řvala a řvala. Za chvíli přiběhal její náhradní matka. "Co to proboha děláš?" vykřikla. Katy neodpovídala "Co je? stalo se něco?" "Ne" kvákla Katy a svalila se na hormadu hnusného oblečení. Rozklepala se jí ramena a ona se dala do srdceryvného pláče. I když jí matka původně chtěla vyhubovat už to nešlo. Dotkla se jejího ramene ale Katy ucukla. Paní Petermanová se tedy zvedla a potichu odešla a zavřela za sebou dveře. Katy se ztišila, ponořila hlavu do ošklivého, ale krásně voňavého oblečení a potichu plakala ještě další dvě hodiny. Nakonec tam usnula.
Probudila se druhý den na posteli. Udivila se tomu. Oblečení bylo vzorně srovnané ve skříni. Na židli tam seděla paní Petermanová. "Á tak ses nám probudila histerko." "Promiň" pípla Katy "To je teď jedno, chci se tě jen zeptat, nechceš si promluvit, přijdeš mi poslední dobou horzně jiná." Katy zamrazilo. Asi se na ní projevovalo to, že není doopravdy jejich dcera. Netušila proč, ale prostě nechtěla, aby se to prozradilo. Nevěděla co dělat ale něco vykoktala. "Ne, jen jsem si na to zas vzpoměla když jsem něco na internetu našla. Nemůžu se z toho vzpamatovat." "Chápu to a necheš abych zavolala paní Faltonovou, psycholožku?" "Ne" řekla jasně Katy. "Dobře a nechceš něco?" V tom její pohled ustanul na skříni a do hlavy se jí vštípila myšlenka. Podívala se matce upřeně do očí a řekla. "Moc bych si přála nové oblečení. Takové to co maj holky." "A tobě se nelíbíí to co máš?" "Ne" Paní Petermanová povzdechla. "Budu o tom přemýšlet." řekla a odbelhala se z pokoje. Zdálo se ale, že o tom paní Petermanová moc nepřemýšlela, a nebo to zamítla, protože dva týdny se nic nedělo.
V tu dobu si Katy uvědomila, že začíná druhý měsíc prázdnin a blíží se jejich konec a její narozeniny. Věděla, že je neoslaví doma. A to jí moc mrzelo. Neplakala však už. Snažila se splinout s rodinou a zvyknout si na ten nový život.
Jednou si ještě zašla do internetový kavárny a odepsala Denis jak je jíto líto. Za pár dní po tom jí zazvonil telefon. Katy ho ale nevzedla. Už nechtěla. Nevěřila v to, že by to mohla být její záchrana. Vypnula tedy mobil a hodně dlouho ho nezapla. A to byla chyba. Volala jí totož Denis
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Líbilo?
Chápeš proč je tak smutná?
Ztratila bys taky naději?
Prožije narozeniny už doma?
Těšíš se na další díl?





Líbilo? - Jo
Chápeš proč je tak smutná? - No, docela i jo ;)
Ztratila bys taky naději? - Myslím že ne
Prožije narozeniny už doma? - Ne
Těšíš se na další díl? - Jo ;)