13. prosince 2010 v 20:14 | Bublushka
|
A je tu další Strach na každém kroku. Původně jsem chtěla tento díl udělat trošku jinak ale to bylo moc o náhodě a tak jsem to vyymslela jinak. No a teď se pusťte do čtení.
Jednoho dne jsem se ale probudila a zjistila, že mám úplně jiné oblečení. A pak jsem zjistila něco, co mě mále posadilo na zadek.
JÁ JSEM TĚHOTNÁ
Necháapala jsem to a tak jsem ihned popadla telefon a vytočíla číslo na Velmu. Bylo mi jedno kolik je hodin, musela jsem to někomu říct.
"Ježiš co je, co mě budíš ve tři ráno?" řekla rozespale Velma
"Velmo velmo já se asi zbláznila nebo jinak nechápu. Mám obrovský břicho a něco tam kope jsem asi těhotna. Do pr*** co mám dělat."
"Cože jsi v pořádku?" "Já já nevim nechápu to prosím přijeď prosíííííím."

Myslela jsem že Velma přijde hned, ale ne. Musela jsem čekat až do svítání než konečně dorazila.
"Kdes byla" křikal jsem naštvaně "Sory, ale já něco zjištovala o tom..."
pak se zarazila
"Ježiši, ty jsi fakt těhule" vykulila oči Velma a sáhla mi na břicho "A ono to kope" "Jo a děsně moc. Nechápu to, ale nepamatuju si, že bych něco pila či tak. A jestli jo tak jsem asi dlouho byla v tranzu, třeba se mi něco stalo." "Ne to ne, vždyt jsme se před týdnem sešly." "Fakt? ale jak je to možné?" "No zjsitila jsem, že existuje kouzlo života, je to ale nejtěžší kouzlo ze všech kouzel na světe a zvládne ho jen opravdu veliký kouzelník, který by dokázal ovládnout celý svět. Ale kvůli tomu kouzlu ztratí většinu své moci." "Ale proč by to někdo dělal? Vždyť dítě je dar" "Nevím ale může dát nějaké divné dítě. Třeba zlé, nebo růžové či tak. Asi ti ho někdo přičaroval, tak se nelekni jestli bude divné až se narodí."
"Gazela." vyhrkla sem. "No jo ta by to mohla bejt a asi proto jsi jí porazila, protože jinak bys to asi nezvládla." "No nejspíš máš pravdu, a Gabriel zabila z poseldních sil." "Jo"
"No a vzhledem k tomu, že tě Gazela tak nenáviděla, tak musí bejt to dítě asi hodně špatné." "Ale zase, nemusí být zas tak špatné. Je to přece jen moje dítě, tak snad se mi povede ho vychovat dobře. I když kope teda pořádně." "Snad to dopadne dobře." "Ale myslím si, že Gazela udělala velkou chybu, dítě je dar a jako trest ho udělat nemůže." "Jo to je pravda"
V tom mi zazvonil telefon
"Haloo?" "Ahoj Charlin, to jsem já Helen Figová." tázavě jsem pohlédla na Velmu. Ta hovor slyšela a ústy naznačila :"šéfka" "Á dobrý den, proč mi voláte?" "Velma mi řekla o tom, co se ti stalo. Chci ti jen říci, že tě toho můžeme zbavit, hlavně ale nechoď na potrat." "Ale já si to dítě chci nechat." "Ale je to prokleté." "Třeba není tak špatné a je to stále člověk." "No dobře, ale kdyby sis to rozmyslela." "Jistě jistě. Naschle" "Ahoj a hodně štěstí s tím..."
A tím se ukončila hovor
"Wow šéfka." "Dala jsem jí tvé číslo, neva?" "Ne, va mi jen to, že tomu dítěti říká to, jako by to byla věc" "No jo ona je proti tomu." "No jo no" "Jedja já už musím" omluvila s Velma a po popřání štěstí odešla.
Odpoledne jsem vyšla v tom divném pyžamu zabalená v kabátě na nákup, protože jsem na sebe nic nenarvala. Hned jsem si koupila těhotenské oblečení a převlékla se do něj a pak šla vybrat postýlku. Koupila jsem k tomu i přebalovací pult a nočník a musím říct, že mě to bavilo :-D
Volný čas jsem trávila koukáním se na televizi a čtením. Ale u toho mě stále rušilo kopání dítěte a tak se na to dalo blbě soustředit.
Jediná chvíle kdy se dítě uklidnilo bylo při hraní na klavír. A tak jsem hrála docela často.
Za měsíc se mi břicho o hodně zvětšilo a já se cítila jako v osmém měsíci těhotenství. A to jsem byla těhotná jak jsem to počítala asi jen tak 3 měsíce, možná i míň. Kouzla teda umí divy :-D
Asi dva týdny po tom, co se mi zvetšilo břicho jsem se probudila s šílenýmy bolestmi a vytekla mi plodová voda. Honem jsem jela do porodnice a tam porpdla zdravého chlapečka. Vypadal úplně normálně. Pojmenovala jsem ho Gabriel. Bylo to po Gabriel, protože jsem jí chtěla dát tak poctu a taky to bylo hezké jméno i pro kluka.
Gabriel byl hodné dítě. Takže jsem pochybovala, že je nějakej kouzelnej a že Gazela asi to kouzlo spletla. Ale jednou jsem si při ukládání do postýlky všimla, že má něco divnýho na ručičce.
A měl tam znamení. Tři rudé tečky. Lekla jsem se toho, protože předím to tam neměl, ale brala jsem to jako to, že není jen tak obyčejný. Snad to neznamená nic špatného.
Další zvláštní věc byla ta, že řval děsně nahlas. Měl hlas normálního miminka ale řval tak, že mi to trhalo uši. Ale vždy když jsem ko vzala do náruče, ztišil volume.
Potom jsem ho vždy nakrmila nebo přebalila.
Byl děsně maličký a tak jsem ho koupala v umývadle, protože vana na něj byla moc velká. Koupání ho vždy moc bavilo.
Zvykla jsme si na něj nakonec rychle. A stala se ze mě pravá máma.
A už po pár dnech jsem si ho moc zamilovala. Až na to řvaní to bylo moje zaltíčko.
Gabriel rostl jako z vody a čas ubíhál taky tak. A tak jsme už slavily jeho druhé narozeniny. Na nich jsem mu vykouzlila třpytky a z těch měl ohromnou radost.
Měl sice rezaté vlasy, což byla asi stopa od Gazely, ale mě to nevadilo. Je i tak moc hezký.
K narozkám jsem mu koupila nějaké hračky, které si hned oblíbil.
Taky jsem mu koupila xylophon, který jsem postavila vedle klavíru aby se mnou hrál. Moc ho to bavilo a vyluzoval docela pěkné tony. Asi to, jak jsem mu hrála když byl v bříšku něco zanechalo v jeho malé kebulce :-D
Taky si s ním často hraju tak, že ho vyhodím do vzduchu a zase chytám. To ho náramně baví a vždy se u toho bezvadně směje. Stejně mi ale přijde, že někdy lítá moc vysoko, že by to byla nějaká jeho schopnost?
Myslela jsem si však, že to je jeho jediná schopnost, ale to se časem ukázalo za chybnou doměnku.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Líbilo?
Co mohl mít za další schopnost?
Překvapilo tě, že má dítě?
Těšíš se na další díl?
ahoj diky za poslani prvniho kola VGS