Dlouho jsem nepřidala žádnou povídku ptž se mi nechtělo. Teď se mi ale chce a tak tu je.

Na policii jsme dorazili docela brzo a kromě cvakání počítačových klávesnic se žádný zvuk neozýval. Chvíli jsme postávaly u dvěří když si nás všiml jeden mladý policista. "Děvčata, co si přejete?"přiklekl si a z petal se nás. Byl velice vysoký. "No, my.." začla jsem ale zase mi vypověděl hlas. Naštěstí mě zachránila Pem. "My jsme přišly stěžovat si na sexuální otěžování. " řekla a najednou všechno klapání utichlo a policisté, které jsme měli v dohledu se na nás otočili. Za chvíli se ale klapání ozvalo znovu, ale bylo míseno šeptáním.
Mladý policista si nás změřil pohledem a zvedl se. Potom nás beze slov odvedl do výslechové mísntosti. "Kam nás to vedete?" optala jsem se, když už jsem konečně ovládla svůj hlas.
Policista neodpovědel a pokynul nám, ať se posadíme. Udělaly jsem tak a on si sedl proti nám a až potom začal mluvit. "Pem a Brís. Vím kdo jste, váš obličej zdobí stovky měst a novin a tak jsem si vás zapamatoval. Vím že vám mám vráti panu Markovi, ale nejdříve se vás chci na něco zeptat" "Ne k Markov i ne" vyjekla Pem a do očí jí vyhrkly slzy. "Chci se zeptat nejdřív tebe Pem. Co ti Mark udělal?" Pem se mu upřeně podívala do očí a pak se dala do řeči. Povídala o tom jak to začalo a jak se na ní sápal na posteli. Mezi tím jí stékaly slzy po obličeji. Když potom pověděla co jí udělal naposeldy hlasitě se rozplakala. Policista vypadla, jako by mu bylo jedno, že Pem pláče a otočil se ke mě. "A co ty Brís, tobě něco udělal?" "Ne, mě nic, ale to že obtěžoval Pem můžu potvrdit, naposledy jsme ho zastavila." pak jsem mu řekla vše o tom jak jsem ho zastavila. "Ale jak jste se k němu dostaly? " "Unesl nás" vyhrkla Pem a po tázavém pohledu policisty si utřela slzy a dala se do vyprávění. Řekla mu vše o Galeoně a o tom jak nás objevil Mark. Policista celou dobu jen tiše naslouchal.
"Zajímavé" řekl když Pem skončila "Vypadá to, že vše je pravda, protože byli svědci, kteří viděli mějakého muže a ženu, kteří vlekly vás dvě do jakéhosi auta. Důkazů je ještě víc, takže vám můžu oznámit, že vám policie věří.
Pem vyjekla a já jsem se usmála. Konečně, konečně jsme se dopátraly pravdy. "Zítra se bude konat soud a na něm se orzhodně o osudu Marka Hanumama a o tom do čí péče se dostanente." V tom mě napadla jedna ootázka, na osobu na kterou jsem za ten čas trošku pozapoměla. "A co babička, je v pořádku?" Pem povzdechla. "Z nemocnice je doma a už se jí dobře vede. Sama říkala, že by se už dokázala o děti postarat, ale lékaři jí to vyvracejí. " "Ale kam půjdme je to naše poslední příbuzná." "Zas tak poslední ne" usmál se zářivě policista a pak se postavil. "Cože a kdo kdo je jáš příbuzný. Nějaká teta? děda či kdo. " Policista se ale opět dal na mlčení a vyvdedl nás ven. "Budete zatím v odpočinkovém pokoji policistů" řekl a po chvíli nás tam odvedl. Byla to malá místnost, v jednom rohu měla starou psotel a vedle malý stůl. Zem pokrýval ošlapaný koberec a sem tam nějaké smetí. Jinak byla místnsot prázdá až na obraz jakéhosi šerifa nade dveřmi.
V místnsoti jsme s Pem strávili celou noc a ni jedna nemohla usnout. když jsem k ránu usnuly nevyspali jsem se dlouho. Za pár hodin nás vzbudil polcista a odvel k soudu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Líbilo?
Těšíš se na další díl?
Kdo by mohl být jejich další příbuzný?
Jak dopadne soud?





Pěkný díl :) Opravdu se ti povedl! :)