Je tu další dílek.

Denis Petermanová
K čemu se hodí Ňufík
Když se probudila ucítila jakýsi smrad a nějaké tlačení na nohou, zvedla hlavu a zaječela. Na její posteli stál velký černý pes. Denis vyjekla a chtěla z postele vylézt, ale váha psa jí to nedovolila. Koukla se na psa a ten vesele třepal ocasem a děsně slintal. "Mazej, mazej" křikla Denis, ale pes jako by neslišel. Jen koukal upřeně na její obličej a mokřil peřinu slinami. Pak Denis napadlo, že jako malá tahala psi za uši a oni utíkali, třeba to ted pomůže. Zvedla ruku a opatrně jí obloukoum přesouvala k psímu uchu, aby nedostala sprchu slin i ona. Pak chytla psa za ucho a silně zatahala. Pes zakňučel a vyskočil z postele.
Denis se zvedla a vyskočila taky. Pak se pořádně protáhla. Po protáhnutí se otočila na postel a tam byla děsná spoušt. Stopy od špinavejch psích nohou, slliny a i chlupy. Vypadalo to nechutně. Denis se odvrátila a přesunula se ke skříni. Když jí otevřela, vyloudil jí ten pohled, úsměv na rtech. Samé krásné oblečení a její veliksoti. Vytáhla si plátěné kalhoty a žluté třičko s usmívajícím se melounem. Vše si oblékla a chtěla vyjít ven. Před dveřmi však stál ten pes a nechtěl ustoupit.Nepomohlo už ani tahání za ucho. "Ten pes nemůže přestat překážet." procedila mezi hzuby našvaně Denis. Pak se podívala ke dveřím a ty se s trhnutím otevřeli. Za nimi stála její náhradní máma. "Ňufe, zase otravuješ, mazej. Neříkala jsem ti, že nemáš lízt do pokojů." Pes stáhl ocas a pak se otočil a se skeleslou hlavou obešel paní Petersonovou a vyběhl ven na dvůr. "Zlatíčko, tobě to dnes ale sluší" usmívala se paní Petersonová a pak svůj pohled otočila k posteli. "Proboha, ted udělal spoušť. Je to divné, tohle dělal jen když jsme ho měli nově. Asi tě po tom příjezdu nemůže poznat." usmála se paní Petersonová a přistoupila k posteli. Spoušt zabalila a peřinu vzala do náruče. "Prosimtě Katy, vezmi prostěradlo a polšář a pojď se mnou do koupelny." Denis přikývla a pak vše rychle popadla a vylítla za paní Petersonovou. Chtěla vidět kde mají koupelnu. Koupelna byla veliká s nádhernou výřivou vanou, dvěma umyvadly s zrcadli a pračkou. Tam dala paní Petersonová sudnané povlečení a prostěradlo a zapla jí.
Najednou si Denis uvědomila, že velice potřebuje na záchod. Naštěstí ši všimla, že je vedle koupelny a tak věděla kam jít. "Já jdu na záchod" pípla a vylítla z koupelny obloukem do malé místnosti s záchodem a umyvadlem. Po vykonání potřeby si umyla ruce a vyšla ven na dvorek. Rozhodla se, že to celé prohledá.
Hned jak vylezla ven, přiřítil se k ní Ňufík a chtěl skákat. Denis dala ruku před sebe "Přestaň Ňufe!" houkla a pes poselchl. Pak jí něco napadlo "Hele Ňufíku" klekla si před psa "Ukázal by jsi mi to tu všecko?" Zdálo se že pes rozuměl a tak se hned rozběhl ke své boudě a začal poskakovat. "Aha, tak tady bydlíš. No a kde jsou slepice? " Ňufík vyskočil a rozběhl se z menšímu baráčku. Byl to kurník a kolem něj běhalo spoustu slepic. "Jsi fakt chytrý pejsek." řekla Denis a podrbla psa na hlavě. Prs spokojeně zabvrtěl ocasem. Takhle jí pes ukázal celý dvorek a tak Denis aspoň věděla, jak to vypadá venku. Dovnitř ale pes nemohl a tak šla hledat na vlatní pěst.
Dům to byl obrovský. Byl patrový a každé patro mělo spoustu pokojů. Denis tedy našla ložnici rodičů, pokoj "bratra" a obývák. Tam se zastavila u fotografie na stole. Byla na ní Katy, její taínek, maminka a bratr. Všichni byli maldší a Katy byla Denis hodně podobná. V obýváku se nacházela menší skríň a měla pootevřený šuplík. Denis nakoukal dovnitř a všimla si dalších fotografií. Ohlídla se a když se ujistila, že nikdo nepřijde, otevřela šuplík víc a vytáhla měnší krabici s fotkami. Prohledávala je a vtom našla jednu u které se zarazila, byla na ní.....
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Líbilo
Kdo byl na fotce?
Líbí se ti Ňufík?
Těšíš se na další díl?




