PŘEDNASTAVENO-NEJSEM TU
Jedna z poslední věcí co přednastavuji je tato povídka :-).

Katy Petersonová
Samé výčitky
Chlapec zmáčkl spoušť a rychlá střela prostřeliala dívence hrudník. Katy se složila na zem. Byla to nejhorší věc co kdy viděla. Skulila se do klubíčka a plakala. Bylo jí jedno zda jí někdo uslyšlí, ale měla štěstí, že byla v jednom keři, odkud nebyla slyšet. Hlavou jí výřila ta scéna pořád dokola promísená tím, co mohla udělat. Pravda byla, že tomu nemohla nijak zabránit, ale tomu nechtěla věřit. Plakala a palkala, když v tom zaslechla něcí hlas. Byla to ta druhá Katy.
"Katy jsi v pořádku?" sehnula se k ní ta Katy. Katy, ale nereagovala, stále plakala. " Ty jsi to viděla? "Katy přikývla. "Aha a víš kdo to byl, znala jsi ho" Katy zakroutila hlavou a pak se rozpakala ještě víc. "Chci ti jen říct, že tě chápu a že jsem taky v děsném šoku, jsme asi jediné dvě děti, co jsme jí viděli." Katy nic neříkala. "Víš Katy já ti chtěla říci ještě něco, mé jméno není jen Katy Petermanova, ale Katy Denis Petermanová a tak mi můžeš říkat Denis. Rodiče mi to řekli, ale začli mi říkat Katy a tak mi to zůstalo." Katy se zvedla, utřela si slzy a huhlavě řekla ."Já jsem taky Denis, ale mě daly vybrat, líbilo se mi víc Katy." "Aha to mě víc Denis, tak víš co, od ted jsem Denis a ty Katy, aby v tom nebyl zmatek jo?" "Tak jo, snad to tvým rodičům nebude vadit." "Né ti jsou v pohodě."
Dál si povídaly, když je vyrušil křik vedoucí "Oddíl sedm ke mě" děvčata se zvedla, protože se to týkalo jich a k oddílu se připojila. Vedoucí pak začla mluvit.
"Z důvodu toho co se stalo musíte odjet z tábora předčasně." ozývalo se radostné i smutné mručení. "Takže vás prosím si rychle sbalte věci, mi mezitím obvoláme vaše rodiče a pak vás vedoucí jednotlivě odvezou autem a nebo po autobusech. Váš oddíl ale má jet auty." deti kývli a vedoucí pokračovala "A tak vás prosím, běžte si sbalit věci."
Katy zůstala na místě. Chtěla něco říct, ale nedokázala to. Pak se tedy otočila a šla k chatce. Když k ní dorazila, vyšli ty tři její emo spolubidlící a vedli zuřivou debatu o smrti a bolesti. Katy si jich, ale nevšímala a s vlastně podobným tématem v hlavě vešla do poloprázdné chatky. Věci si balila děsně pomalu. Ani to moc nevnímala a přes slzy neviděla, ale rovnala si vše do úhledných komínků, jak to u ní bylo zvykem. Jak pak zjistila byla poslední. "Utíkej ty opozdilče." houkla na ní jedna vedoucí a Katy zaplula do přistaveného auta a nic neříkala. "Jsi v pořádku děvče?" zeptal se řidič. Katy si otevřela oši "Ano, promiňte, jsem stále v šoku zo toho co se stalo, byla to moje kamarádka" zalhala Katy "No jo šok je to pro všechny, tohle se nemělo stát, tento tábor asi zavřou, budou nás pronásledovat média a nebudeme mít klid, ani ve snech." "Hm to věřím" řekla Katy a pak už mlčela. Řidič, ale, jak se zdálo, si vystačil sám. Stále něco mlel a ani nečekal na Katyinu odpověd a mluvil dál. Katy pak usnula. Probudil jí až hlas řidiče. "Tak jsi doma děvče" Katy otevřela oči a zhrozila se. Doma opravdu nebyla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Kde byla?
Dostane se domů?
Řekne někomu o tom co viděla?
Líbilo?
Těšíš se na další díl?





1,Jaj, tak to nevím,hustý by bylo,kdyby ty dvě Katy vyměnili XD
2,Snad jj XD
3,Netuším X)
4,Jj,mooc X)
5,Na 10000 % XD