V mé rodině se už smrt za můj život projevila několikrát. Jak to tak počítám tak čtyřikrát.
Dvě prababičky a pak dědové :-(. U prababiček mě to zas tak nermoutilo, neznala jse se s nimi, ale dědové to bylo špatný :-(.
První umřel děda, který sice není můj vlastní, ale vlastně je pro mě víc vlastní než ten vlastní :-D. No ten vlastní z maminy strany je hroznej a já ho nemám ráda a ani se snim nescházíme jen občas mamka.
No a ted zpět k prvnímu dědovi. Byl to prostě můj děda ať vlastní či nevlastní. Byl mým dědou už od mého narození takže jsem k němu měla silné pouto. Bohužel umřel na rakovinu a hodně brzo, bylo mu něco přes 60 a to je podle mě moc brzo :-(. Bylo to smutné a babička je ted sama a taky často ještě furt smutná. A to už to jsou dva roky a půl a ještě něco. Stalo se to nějak 12. ledna a právě že pár dní před mýma narozkama :-(.
No a druhý děda ten byl z řecka. Tomu bylo nějak přes 80 a já ho moc neviděla. Ale mám na něj moc hezký vzpomínky a nedávno jsem si na něj vzpoměla ve snu :-(. No a v obou případech to pro mě bylo hrozné. Na českého dědu jsem si zvykla, že už není, ale u dědy z řecka, protože je to z prosince, tak to je takový těžký, když jsem ještě v řecku zatím od té doby nebyla a dlouho nebudu.
Smrt ta je všude. Každou chvíli někdo umře, ale zase se někdo narodí. Musí někdo umřít, aby uvolnil místo těm co se narodí, aby tu nebylo moc lidí. Když si představíme kolik asi za den umře na světě lidí musí to být velké číslo, ale tak je to i u narození a tam je bohužel někdy taky smrt.
Smrti jsou různé a nejkrásnější je podle mě ve spaní a nebo někde na krásném místě s blýzkými.
Je ale škoda, když někdo umře na nemoc a předtím dlouho trpí. Nejlepší je smrt přirozená ta je myslím si že bezbolestná.
No a správný věk na umrtí? Podle mě až od 90 nahoru, ale je už málo lídí kteří se dožijí 90 natož výš. Ale musí to být krásné žít dlouho. Já sama chci žít do 130 .-D a být čiperná babička :-D
Můžeme si myslet, že smrt je vždy nechtěná, ale není tomu vždy tak. Sebevrazi na smrt myslí furt a vyhledávají ji. A občas moc nemocní nebo neštastní lidi také chtějí umřít aby se už netrápily.
JE smutné když se někdo zasebevraždí. Ten človek to tu prostě nezvládl :-(
A co bych ještě řekal ke smrti?
Je to smutná, ale nutá součást života.






Hezký a pravdivý článek, taky jsem se se smrtí už párkrát potkala....