20. března 2010 v 20:58 | Bublushka
|
Dneska jsem dopsala příběh o jedné holce co se stala čarodějkou a tak vám ho sem dám.
V našem městě otevřeli novou knihovnu. Nahradila původní továrnu na razítka. Mě vždy knihovny přitahovaly, kdekoliv jsem byla a tam byla knihovna, musela jsem jí navštívit. A takto je to i s touto, jen do téhle budu chodit pravidelně. Knihovna má krásnou novou broskvovou omítku a vrata jsou mohutná a celá ze dřeva. Zatlačím do dveří, ale jde to ztěžka. Nakonec povolí a já vstoupím do prostorné místnosti plné přeplněných regálů. Vezmu si u vchodu přihlášku a jdu dál. Vůbec to tu neznám, ale jedno místo mě dosti přitahuje. Je to tmavá ulička až na konci celé knihovny. Než tam dorazím prohlížím si hřbety knížek s názvy jako "Vzpomínky na budoucnost." "Jak ulovit raka" "Kolik stop má život" atd. Když pak na místo dorazím mám přečtených přes 50 hřbetů knížek a u mnoha z nich jsem přesvědčená, že si je jednou půjčím. Konečně zacházím do temné uličky kde jsou knihy s nesrozumitelnými nebo latinskými názvy. Jediná knížka s českým názvem, kterou jsem našla byla veliká bychle nazvaná "Jak se stát čarodějkou". Za jiných okolností bych po takové tlusté knize ani nesáhla, ale tuhle jsem musela mít. Popadla jsem jí pod paží a vyrazila přes celou knihovnu v půjčovním stolu. Tam vyplním přihlášku, zaplatím poplatek a s knihou v ruce vyrazím domů.
Doma jsem se ani nepřevlékla z věcí na ven a hupsla na postel s knížkou. Dychtivě jsem se pustila do čtení. Knížka mě zaujala hned prvními větami:
"Pokud se rozhodnete být čarodějkou, pořádně si to rozmyslete, aby jste toho později nelitovala. Je to závazek na celý život a té moc si už nikdy zbavit nedá."
Hodně jsem o tom zapřemýšlela: "Měla bych bát čarodějkou?" "Stojí mi to za to?" "A mám vůbec na to?" . Na to vše mi odpověděla ta kniha. Překvapivě jsem jí měla přečtenou už za dva dny, ale je pravda že jsou kromě jídla pití a toalety ničemu jinému než čtení nevěnovala čas.
Věděla jsem přesně co udělat abych se stala čarodějkou a hodlala jsem to udělat. Rituál se má udělat ve dne kdy je úplněk. A dneska úplněk je, takže se na to musím řádně připravit. Na potřebný lektvar potřebuji následující: můj vlas, třísky z třešně, pecku z broskve, jádřinec z hrušky, hrnek mléka, sušenou křížalu (jablko), ústřižek z mého dětského oblečení a kus papíru vytrženého z té knihy. Za celý den jsem vše pracně nasbírala a zbýval mi už jen ten papír. Nechtělo se mi jej trhat, ale musela jsem. Nakonec jsem se přemohla a potom se stal zázrak. Utrhla jsem kus papíru, který mi zůstal v ruce a na jeho původním místě se objevil znova a stránka byla neporušená. Přes deset minut jsem na to nevěřícně zírala a potom jsem byla ještě víc přesvědčená že to je vše pravda.
S velkým elánem a chutí jsem se pustila do přípravy lektvaru. Musel být v dosti opepřené vodě a i když to potom budu muset pít, vysypala jsem tam dvě plné pepřenky. Potom jsem ve správném pořadí přidala ingredience a v hliníkovém hrnci promíchala a nechala venku. Potom jsem si nastavila budík a šla spát.
Budík mě probudil ve 23:55 a já utíkala na zahradu k lektvaru. Počkala jsem do 23:59 a velkou cukřenku, ze které jsem měla podle receptu lektvar pít, jsem naplnila lektvarem. Cukřenku jsem přiložila k ústům. Ve chvíli kdy můj mobil ohlásil, že je přesně půlnoc, vyprázdnila jsem cukřenku až do dna. Najednou jsem měla pocit jako by jsem se protáhla a obklopila mě jakési zelené světlo. Cukřenka spadla na zem a já se vznesla do vzduchu. V tu samou chvíli se rozštěkal sousedův pes Brok a po něm postupně snad všechny psi z města i okolí. Byl tam děsný hluk, ale nikdo nevyšel z domů. Já jsem se pak ve vzduchu protočila a opět se snesla k zemi.Když zmizelo to zelené světlo a já stála opět na pevné zemi, dlouho jsem se upřeně dívala na měsíc a poslouchala utišující se štěkot psů. A když jsem se konečně vzpamatovala, utíkala jsem domů kde jsem zalehla do postele a okamžitě usnula.
Ráno jsem se probudila a stále jsem měla pocit, že jsem protáhlá. Během dne to postupně ochabovalo a já si stále víc a víc uvědomovala, že jsem asi opravdu čarodějka. Kolem šesté hodiny večerní jsem se rozhodla, že v noci zase vyjdu ven a zkusím své schopnosti. Než se do toho ale pustím, ještě jednou si v knize přečtu kapitolu o kouzlech pro začátečníky.I když jsem sice měla knihu už jednou přečtenou a tuhle kapitolu rovnou dvakrát, ale nic mi nevadí v tom, abych si jí četla potřetí. Nakonec jsem přečetla i další kapitoly s kouzly a dočteno jsem měla ve 21: 42. Zvedla jsem se a šla do zahrady. Začla jsem se plně soustředit a odříkala jsem zaklínadlo : " čokolo z kuchino přileto nevido." . V tu chvíli se z kuchyňského okna vyřítila čokoláda a přistála mi v ruce. Abych tomu uvěřila, rozdělala jsem čokoládu a hned po prvním kousnutí jsem byla přesvědčená že to je vše pravda. Přitáhla jsem si ještě spoustu věcí a když mi to šlo jako udělat krok, pustila jsem se do kouzla pro velice pokročilé. Po odříkání kouzelné formule se ze sousedovi psa Broka stalo štěně. Byla jsem nadšená a proto jsem kouzlo vyzkoušela i na sobě. Za chvíli jsem se zmenšila a byla jsem o pět let mladší. Věděla jsem ale, že to takhle nemůžu nechat a snažila jsem si vzpomenout na protikouzlo. Dlouhé zaklínadlo jsem
potom rychle vyřkla a proměnila jsem se do správného věku. To samé jsem pak udělala i s Brokem a ten potom značně nespokojený odkráčel do své boudy. Zkusila jsem potom ještě pár dalších kouzel a po patnácti minutách jsem šla spokojená spát.
Ráno jsem se probudila a musela jsem do školy. Oblékla jsem se a kouzlem si přitáhla tašku a svačinu a vyrazila jsem.Pár metrů před školou mě zastavila parta holek, kterých jsem se ještě přednedávnem bála. Vždy mi sebrali svačinu a dost často mě i zmlátili. Dneska sem se jich ale nebála a když mi jejich velitelka chtěla vzít svačinu, jedním mávnutím ruky jsem jí odhodila na blízký strom. Ostatní tři se bolestivě zadívali nahoru a potom udělali velikou chybu, když se vyřítili proti mně. Všechny tři jsem postupně odhodila na hromadu a jejich velitelku jsem sundala ze stromu a hodila mezi ně. Celá partička na mě pak se strachem v očích zírala a když jsem na ně trošku křikla, zvedly se a utíkali co jim nohy stačily. Já jsem si pak přitáhla ledovou tříšť od jednoho nepříjemného prodavače na konci města a sebevědomě vyrazila ke škole.
Jsem opravdu moc ráda, že jsem se překonala a stala se čarodějkou. Nikdy toho nebudu litovat a s chutí se vypořádám se všemi strastmi s tím spojenými.
KONEC
¨bonba příběh
fakt se povedl