Je tu další dílek Nesprávného života. Sroy, že to nebylo dřív, ale já ted poseldní dobou nemám nejak čas.

Jedly jsme čočkovou polévku a v tu chvíli se babička chytla za krk, začla se dusit a zhroutila se na zem. S Pem jsme si nevědli rady a ona nakonec běžela do svého pokoje pro mobil az avolala záchranu. Babička omdlela, sice dýchala ale malinko. Celou dobu jsem byla u ní a povídala jí všechno možné, nebylo mi ale asi moc rozumněla,
protože se mi proudem řinuly slzy a hrozně jsem huhlala. Sanitka dorazila do pěti minut a babičkunám
vzali. Chtěla jsem jet s ní, ale nedovolili mi to. Když potom odjeli svalila jsem se na gauč a srdceryvně jsem se rozplakala.
Přestala jsem až za hodně dlouho, když mě vyrušil zvonící telefon. Ze schodů se přiřitila Pem na které byly taky vidět známky pláče. Obě jsme pomalu šli k telefonu a já ho zvedla. "Haloooo"
"Dobrý den, tady fakultní nemocnice Dorindov" "Ano?" "Dnes sem přivezli vaši babičku. " "Ano je v pořádku?" "To ano, ale je v kómatu." "To neeeeeeeee, a a a kdy se pro be re." "TO netušíme." "A a co se jí stalo? " "Otrávila se." Zarazila jsem se a málem telefon položila, ale hlas volající zdravotní sestry sestry z telefonu mě donutil přiložit opět telefon k uchu. "A můžeme jí navštivit? " "No v tom je ten problém, navštivt ji ve vašem věku můžete jen v doprovodu zákonného zástupce, čímž byladoteď vaše babička, ale ta s vámi jít nemuže" "A kdo s námi půjde? " "Co nevidět za vámi přijede sociálka a rozhode se kdo vás bude vychovávat." "Aha." "To je tedy vše, naschledanou." "Nasche"
Pem se na mě s hrůzou koukala , jak jsem poznlala ,vše slyšela a moc jí to nepotešilo, potom bezeslov poodešla
a sedla si na gauč. Za chvíli jsem k ní přisdtopila i já a čekali jsme. Sociálka přijela docela brzy, a jak jsem ji zahlédla vrátili se mi všechny vzpomínky a dost jsem se přemáhala abych se před nimi nerozbrečela. "Do do brý den" Hlesla jsem "Dobrej, tak jsme tady, děvčata převlékněte se a jede se k soudu. "Beze slov jsem poslechla a za pět minut jsem s Pem před nimi
stála v oblečení na ven. Pen drtila v ruce nějakou barevnou věc a tekly jí proudy slz. Nikdo si jí však kromě mě nevšímal. Chytla jsem jí kolem ramen a dala jí pusu na vlasy, potom jsem vyšla s ní ven a nastoupila do auta, kterého jsme se ještě nedávno obávaly.
Jeli jsme jen chvíli,asi 5 minut a prudce jsme zabrzdili u velké budovy. Šli jsme různými uličkami až jsme dorazili do rozsáhlé místnosti, podle názvu-SOUDNÍ SÍNĚ. Lidi ze sociálky nás s Pem posadili na dvě místa vedle sebe a my se křečovitě držely za ruce. Po půl hodině začal soud. Nerozuměla jsem pořádně tomu co říkají a když mě vyzvaliabych něco řekla jen jsem hlesla: "Já chci k babičce." víc mi už pak nevěnovali pozornost a ptali se Pem která se překvapivě rozpovídala. Po hodině byla přestávkla a soudce a všichni co tam byly s ním se začli radit. Po pátnácti minutách si zase stoupli na míso soudce zaklepal a začal povídat. "Po projednání se sborem jsme se dohodli na tom, že opatrovníkem těchto dívek se stane jediný známý příbuzný a to .......................
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Kdo se o ně bude starat?
Probere se babička z kómatu?
Uvidí ještě někdy babičku?





Suprovej dílek =)