Tak,máte tady další díl Nesprávného života,doufám že se vám bude líbit :-):

Když jsem šachtou lezla potichu jsme volala "Pem" ale nic se neozívalo,myslela jsem si že je ještě daleko tak jsem šla dál ale pak když jsem znova zavolala "Pem" zaslechla jsem slábý hlásek jak volá: "Pomoc"
Hned jsem zpozorněla a začala volat trošku hlasitěji: "Haloo Pem jsi to ty?co se stalo haloo."
Hned po mém zavolání se opět něco ozvalo:"Tady halo tady." ozívalo se to z průlezu na pravé straně tak jsem tam šla.Došla sem skoro na konec a stále něco volala až jsem zahlédla co se stalo.
Pem propadla jedním místem šachty a vysela nohama z ní ven,stěží se držěla protože jednu ruku měla přece zlomenou a druhou už z toho držení se slabou a přsla jsem právě v čas abych jí zachytila před pádem.
Už neměla sílu a pustila se,naštěstí jsem byla ve střehu a chytla jí jednou rukou za zdarvou ruku,pak jsem jí pomohla vylézt nahoru a Pem mě šťastně objala.
Pak začalo moje vyptávání:"Pem,jsi v pořádku nebolí tě něco? jak se to stalo?" "No v pořádku už jsem,bolí mě jen trochu ta ruka a stalo se to tak že jsem chtěla ti jít naproti protože jsem tě slyšela ale najednou se podemnou propadla jedna část šachty a já vysela dolů." "Aha jak dlouho jsi vysela?" "No víc než pět minut ne ale asi tak čtyři minutky." "To jsi opravdu statečná a neuviděl tě někdo?" "Nevím kam jsem propadla ale nikoho kromě tebe jsem neslyšela." "Aha no tak to je dobře teď se ale musím mrknout kam jsi se to propadla." Pak jsem vystrčila hlavu z té díry a uviděla jsem jedno známé místo,mísnost se špinavým povlečení kam jsem sklouzla když jsem utíkala před sociálkou a i kdyby Pem spadla dopadla by na měkké,byla zrovna nad největší kupou povlečení.Když jsem to Pem vše vylíčila začala se smát potom jsme prolézali opatrně šachtou a protože cestu kterou jsem šla jsem si označovala dostaly jsme se ven rychle.
Při výlezu jsem vzala oba dva naše kufry a vzala si ještě osatní věci a šla k Pem která stála stále pod dírou od šachty. "Hele Pem,nenapadá tě kam by jsme mohly jít abychom byly v bezpěčí?"
"To víš že napadá,jak jsem tu chvíli stála napadlo mě super místo." "A jaké?"
"Pojedeme k babičce." "Cože Pem,ale babička přece před rokem umřela." "Já vím ale ten dům po ní zůsal a přepsala ho přece na nás takže je náš a my tam můžeme být." "No jo ale jak se tam dostaneme?" Pak Pem zalovila v kapse a vytáhal svazek klíčů "Já jsem vždy připravena na těchto klíčích je klíč od toho domu takže se tam dostaneme snadno." "Pem ty si zlato." potom jsem odhodila kufry,objala Pem a ještě jí dala pořádnou pusu na tvář. "No a teď už jen zbývá zajít na aoutobus který tam jede."
Na autobusové nádraží jsme se dostavili právě v čas protože už měli odjet-pán řidič ale byl milý takže na náš počkal a když jsme nastoupily hned se jelo a ještě že se jelo protože po sednutí jsme z dálky vyděli sociálku jak běží směrem k našemu domu,naštěstí nás neviděla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Líbilo?
Vím že byl konec nic moc napínavej ale těšte se příště :-)
Tešíš se na další díl?
Dorazí do babiččina domu bez problémů?





jo
jo byl ale mám ráda napínavost
jo moc moc moc
možná nevím