Tak rozhodla jsem se že tu povídku udělám,už o ní přemýšlím dost dlouho a vymyslela jsme podle mě dost dobrej děj.
Ted tu máte úvod který oběvíte po kliknutí na c.č.

Ahoj,já jsem Brís a je mi 12 let,jmenuji se Bríseona ale doma mi říkali Brís.Říka říkali protože už rodinu nemám.
Jednou jeli rodiče s mou mladší setřičkou Pem na výlet,já nechtěla,nebylo mi dobře a ani jsem neměla chuť chodit na nějaké výlety,jeli proto sami a já zůstala sama doma.Slíbila jsem jim že jim zavolám třeba za dvě hodiny ale vůbec se mi nechtělo a když mi volaly oni neměla jsem náladu to zvedat takže jsem si mobil vypnula a šla se koukat na televizi.Říkali že se vrátí do šesti hodin ale možná se o hodinu dvě zpozdí,mě to bylo jedno,koukala jsem se na dvd které jsem si půjčila když jsem je dokoukala a chtěla jít spát všimla sem si že je už deset hodin,přišlo mi to divné že tu ještě nejsou takže jsem šla pro mobil,zapla jsem ho a uviděla jsem že jsem měla deset zmeškaných hovorů samozřejmě od rodičů a dvě SMS-první byla "Asi náš neslyšíš,no neva,určitě by se ti tu líbilo,přijedemem brzy pusu posílá mamka,tatka Pem." no a ta druhá byla takováhle:Přijedeme až v osm tak se o nás neboj,papá."
Hovory měli mezi sebou dvaceti minutovou časovou mezeru a ten poslední byl z 21:30, přišlo mi divné že pak už nevolali tak jsem vytočila mamky číslo a začla jí volat,hned po prvním zatůtání se ozvalo-volané číslo je nedostupné,myslela jsem si že asi má vypnutej mobil nebo někomu volá tak jsem zavolala tátovy ale řeklo mi to volané číslo neexistuje,nechápala jse to a prozvonila oba dva asi ještě pětkrát-pokaždý jsem slyšela to samé.Oprvadu jsem byla zoufalá ale nevěděla jsem co dělat sedla jsem si proto na postel a čekala zda se bude něco dít,seděla jsem tam asi hodinu a pak jsem byla hrozně unavená a usnula jsem.Probudil mě zvonek v šest ráno,ptala jsem se kdo je tam a někdo řekl: "Tady sociálka,vaši rodiče měli včera vážnou auto nehodu ani jeden nepřežil,je mi to líto a musíme vás odvézt do dětského domova protože nemáte nikoho kdo by se o vás staral." v tu chvíli jsem se ani nevím proč nerozbrečela jen jsem vyhrkla:"A kde je Pem moje malá sestřička?" "Žádné díte tam nebylo,ale ted už nám otevři musíme tě odvest." Já ale nikam odvést nechtělla musím utéct-napadlo mě a tak jsem neslyšně odelša do svého pokoje a sbalia si nejdůležitéjší věci,pak jsem utekla oknem protože naštěstí bydlíme v přízemí a začla zdrhat.Nevěděla jsem kam utéci ale nakonec jsem se zastavila až na druhé straně města,tam jsem se posadila na lavičku a vše se mi v hlavě semlelo takže jsem se rozbrečela.
Teď už od té chvíle uběhl týden,musím jít domů a najít tam někde peníze rodiču,vzala jsem si klíče takže to nebude problém ale musím si dávat pozor zda mě někde neuvidí sociálka a ještě musím najít Pem,ta je určitě naživu.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
Tak co líbilo?
Tešíš se na první díl?
Nebylo to moc dlouhý?
Tak zatím čus,další díl bude brzy :-)





Mnooo nebylo to špatný
)