Bojack Horseman- recenze
17. dubna 2020 v 17:31 | Bublushka
Před pár dny jsem dokoukala svůj oblíbený seriál BoJack Horseman a je to zvláštní pocit. Seriál mě provázel různými obdobími a stal se tak nějak součástí mého života, je zvláštní, že už jsem ho vlastně celý shlédla a nic nového nebude. A uteklo to vlastně tak rychle. Jediné co ale teď můžu s jistotou říct, že se seriál opravdu povedl a dostal důstojné a povedené zakončení přesně v duchu seriálu.BoJack je animovaný seriál, který ale rozhodně není pro děti. Je z řady kreslených seriálů pro dospělé, které tím získávají možnost pro mnoho inovací a zajímavých prvků. Způsob jakým si seriál hrál s postavami, které z většiny byla humanoidní zvířata, která si ale přebrala něco ze svého zvířecího ducha, mi přišel moc sympaticky. Tvořilo to mnoho komických scén a detailů, které se nedají na první shlédnutí zcela postřehnout. Aby však nedošlo k mýlce, seriál vůbec není komedií, nebo možná mírně, ale spíše tragikomedií. Na to, že je animovaný, je realistický víc, než mnoho jiných hraných seriálů. Bez přikrášlování ukazuje, jaké jsou duševní choroby, deprese, krutost společnosti, zvrhlost médií a korporátů apod. A obsahuje neskutečné množství narážek na dnešní dobu a její špatnost.
Hlavní postava stárnoucí bývalá hvězda BoJack Horseman, je správně lidsky nepříjemná, chybující ale svým sarkasmem a přístupem k životu velmi sympatická. Úplně jako někdo s kým bych si rozuměla i když bych neschvalovala vše, co dělá. Stejně pak různé vedlejší postavy, ze kterých jsem si nejvíc oblíbila věčně dětského Todda, ambiciózní kočku Princess Carolyn, které jsem asi nejvíc fandila, trochu otravnou, ale hodně mi blízkou Diane, stále veselého super kámoše Mr. Peanutbuttera a mnohé další. Vlastně žádná postava mi moc nevadila a to právě kvůli své realističnosti. BoJackův příběh je plný zvratů, překvapení a i zvláštních momentů, kterých je život plný. Nehraje si na nějaké veselé povídání, jak je prima v showbusinessu, ale naopak ukazuje až na dřeň jak to v realitě chodí. Zároveň velmi oceňuji psychologickou propracovanost a sondy do minulosti postav, které jsou opravdu mistrovsky promyšlené a logické. Díly se daly sledovat jako na běžícím páse a skoro nikdy neomrzely. Dokonce je pár dílů, které mě tak vnitřně dostaly, že jsem o nich přemýšlela ještě hodně dlouho po jejich dokoukání.
Musím ale přiznat, že se objevily i nějaké epizody, co mě moc nechytly a koukala jsem na ně spíš ze zvyku, ale brzy to vynahradily další skvělé díly, díky kterým se na některé, které nebyly podle mého gusta, zapomnělo. Moc neoceňuji některé moc umělecké a nadsázkové díly, kde se moc nerozvíjel základní děj, ale i ty měly svůj účel. Další co se mi právě na tomto seriálu líbilo, že vše od začátku do konce mělo smysl a nic se neřeklo zbytečně. Proto jsem velmi spokojená i poslední řadou, především s její druhou polovinou. Trochu jsem se bála, že se to odflákne nebo to skončí na půli cesty, ale nic takového se nekonalo, naopak. Životy postav si dále procházely kolotočem a zvraty a skoro se zdálo, že konec bude divný nebo moc depresivní. Ale opak byl pravdou. Seriál vlastně posledními minutami prostým dialogem dvou postav dal velkou naději v tom, že život má smysl i když je svině. V pár minutách se v daném dialogu rozebral život a svět jako takový a dodalo to i jakousi jiskřičku naděje, že nemusí být tak špatně. A že smyslem by mělo být hledat štěstí i když to není vůbec jednoduché.
Nejednalo se o nějaký sluníčkový, rádoby dojemný happyend, ale důstojné a i tak dojemné ukončení silného psychologicky promyšleného seriálu plného roztodivných příběhů. Vlastně pořád o tom konci přemýšlím a o to víc si uvědomuji, jak seriál byl dobře promyšlen a mistrovsky zpracován. Jsem moc ráda, že jsem na něj narazila, pomohl mi v mnoha etapách života a často odpovídal tomu, co zrovna prožívám. Vlastně i ty poslední díly jsem sledovala v dost mizerné náladě a po shlédnutí jsem to už neviděla tak černě.
Seriál BoJack Horseman je opravdu povedený od začátku až do konce a i přes pár slabších epizod se velmi povedl. Pokud máte rádi psychologicky propracované příběhy s velkou dávkou sarkasmu je to přesně pro vás. Pro někoho možná drsné, ale takový život je a i přesto nemá smysl se hroutit, jak se snaží seriál sdělit a moc se mu to daří. Věřím, že se na BoJacka podívám ještě hodněkrát. Je to sice trochu smutné, že příběhy oblíbených postav nepokračují, ale autor věděl dobře, kdy a jak příběh ukončit, aby řekl, co měl, ale zbytečně se nenatahoval. Pokud se budou další seriály tímto skvostem inspirovat, jen dobře.


Seriál The Witcher- recenze
19. února 2020 v 10:53 | Bublushka
|
Filmy a seriály
Už hodně let jsem milovník světa Zaklínače. Zprvu knih, pak i her a proto jsme byla zvědavá jak dopadne nový seriál. Původně jsem vůbec nečekala, že by se to mohlo povést, ani supermanovský Henry Cavill mi na hlavní roli ikonického Geralta neseděl, ale musím říct, že jsem byla příjemně překvapena, moc příjemně.První díl začal poměrně pozvolna, ale ta zaklínačovská atmosféra co známe z knih a her tam opravdu byla, to mě potěšilo. A Cavill v hlavní roli se opravdu předvedl. Do postavy Geralta se opravu vžil a svou původní roli supermana nechal hodně za sebou. I přes to, že svou namakanou postavou moc se na původní postavu spíše vyhublého Geralta, který má mít maximálně velké ruce z máchání mečem, moc nehodil, ale charismatem a výrazem ano. Opravdu se mu povedlo vystihnout Geraltovu postavu, osobu o které se říká že nemá city, ale skutečnost je jiná. Byl skvělý se svými neustálými cynickými poznámkami, zamračeným výrazem a občasným pokřiveným úsměvem. A nakonec se na tu jeho postavu v některých scénách moc pěkně koukalo, takže si vlastně není na co stěžovat. A milým překvapením je i to, že Cavillovo ztrvárnění označil za povedené až legendární i sám tvůrce knižní předlohy Andrzej Sapkowski, který je znám spíše jako velký kritik svých adaptací.
Přece jen si však seriál vzal zaklínačův příběh po svém a vlastně to ani nevadilo. Ciri mi přišla trochu odlišná od knižní verze, ale i tak to byla moc příjemná postava které musíte fandit. Celkově se všechny postavy povedly. Marigold byl sice také trošku jiný, ale příjemně otravný a fajnový jak má být. A Yennefer, tak ta se povedla obzvlášť. Je nádherná. Moc se mi líbila její příběhová linie a pak to propojení s Geraltem. Ta chemie mezi nimi sálala skrz obrazovku až ven, napjatá a svůdná atmosféra mezi nimi jakoby se dala krájet a jejich romantické a milostné scény patří pro mě k tomu nejlepšímu ze seriálu. Opravdu jsem jim věřila že jsou svou osudovou láskou, to se hercům i tvůrcům podařilo náramně.
Celkově ve filmu asi nejvíc oceňuji herecké výkony a povedenou fantasy atmosféru. Chvílemi mi teda trochu vadila rádoby snaha o styl Hry o trůny (třeba zbytečná scéna s havrany), ale naštěstí se tvůrci krotili a seriál nezahlcovali zbytečně brutálními sexuálními a násilnými scénami. Vlastně ty scény co tam byly byly více sexy ve své skromnosti, než kdyby se to přehánělo a ukazovalo se vše. Bojovné scény, tedy hlavně ty sólové s Geraltem byly povedené ve stylu her a to jim moc prospělo. Potěšující bylo i to, že neudělali Geralta bezchybným a nezranitelným, ale skoro víc člověkem než ostatní, což je přesně to jak byla dle mého tato postava zamýšlena.
Díly měly různou kvalitu a zábavnost a časové linie byly trochu nejasné, ale nenudila jsem se ani u jednoho. Některé byly lepší, některé méně, ale všechny zábavné a moc příjemně se na ně dívalo. A oceňuji i příjemný hudební podkres. Některé songy stále zní v hlavě. Zaklínač představuje příjemnou a povedenou oddychovku se správnou fantasy atmosférou, které se povedlo vystihnout ducha zaklínače. Jsem opravdu ráda, že se se seriálem tak dobře popasovali a není to ostuda, naopak. Je to sice trochu jiné než originál, ale to vůbec nevadí. Opravdu jsem zvědavá jak s příběhem naloží v dalších sériích. Zaklínač je prostě asi sázka na jistotu v každé podobě a hlavní postavu Geralta nejde nemít rád, je skvělý svými hláškami i pohledem na život. Jen tak dál. Je dobře že vznikají tak dobré seriály.


ŠVIHLÉ MÓDNÍ TRENDY
21. ledna 2020 v 13:31 | Bublushka
|
Ostatní zajímavosti
Každá doba sebou přináší i nejrůznější módní trendy. A i když se móda často vrací, každá epocha má něco typicky svého a nového. S čím si ale naši potomci budou spojovat počátek 21 století? Fantazii se meze nekladou, ale někdy se u návrhářů rozjede opravdu na plné obrátky. A objeví se pak trendy, jako děravé kalhoty, kde je více děr než látky, různé průhledné oblečení a doplňky, které na první pohled moc účel oblečení nesplňují - třeba sukně s kapucí. Nad některými modely opravdu zůstává rozum stát a za pár měsíců se mi nastřádalo velké množství opravdu zvláštních módních doplňků. Posuďte sami, zda byste něco takového nosili.

První perlou je sukně s kapucí. Nad důvodem této vychytávky na sukni zůstává rozum stát, ale nejspíš se někomu zalíbilo, když si dal mikinu kolem pasu a rozhodl se z toho udělat zajímavý doplněk. A možná se jedná o oblečení, pro odvážné slečny, které radši sundají sukni, hlavně aby jim nezmokly vlasy.

A pro ještě odvážnější slečny tu jsou tyto krásné "kalhoty". Nechápeme moc jejich účel, ale pozornost na sebe určitě strhnou. Jen slečně bude asi zima na určité partie.

A jako další klenot do šatníku odvážně slečny a milovnice tepláků může přibít i tento kousek. S jinou obuví se dají možná využít i na sport. Jen jestli nemají podobnou funkci jako pařeniště na zahradě.

Dalším zajímavým kouskem jsou tyto šaty, u nichž si asi někdo hrál s nůžkami a pak si řekl, že se bude jednat o dobrý maškarní kostým. Na jakou postavu netušíme, ale s trochou červené barvy se může jednat o pěknou zavražděnou slečnu. Nebo někoho pokousaného žralokem. A asi je to i pro lidi, kterým je zima jen na půlku těla.

A pro jedince, kteří chtějí chodit na boso, ale zároveň chodit v botech tu je ideální řešení. Bosé sandály, díky kterým bosé nohy vypadají jako obuté. A to přece chcete.

Pro odvážné slečny jsou i tyto boty. Ideální pro ženy, které musí vyrazit na tůru do hor, ale na podpatky nedají dopustit.

A aby si muži nepřišli zkrátka, máme tu pro ně toto krásné odvážně polo-triko. Protože i muži chtějí, aby byla vidět jejich kůže a s pořádnými kapsami je to ještě lepší.

A pro každé pohlaví ještě máme toto krásné tričko, které dá najevo, jaký jste rebel. Proč totiž nosit kožené pásky kolem těla, když si je můžete natisknout přímo na triko.

A pro objemnější dívky tu máme krásné šaty, které dokonale vytvarují vaše křivky. A pro šetřivé, si podobné šaty můžete vyrobit z černého pytle na odpadky- bude to vypadat podobně. Svému partnerovi pak můžete pořídit takovéto slušivé tričko na teplejší dny, aby se k vám krásně hodil. Síťované ponožky a náušnice nesmí chybět.

Pro milovnice podpatků tu pak máme další slušivé boty, které se dají vzít i do rozbahněného lesa a na pole, a stále bude vypadat šik. Holinka a kozačky v jednom.

Pro bohaté milovnice přírody. Kdo by neměl rád zvířátka. V těchto balerínkách vám bude zajisté teplo a při pohledu na své nohy hned budete mít pocit, že nosíte morčátka. Původní cena se pohybuje okolo 26 000, ale když je to Prada, tak se to přece vyplatí.

Kdo by neměl rád kostičky. V dětství si s nimi mnozí z nás užili spoustu zábavy a s rozšířením Minecraftu se staly i docela populární. Proč si jimi tedy neozdobit boty a to rovnou lodičky. Pokud chcete upoutat pozornost tak jsou tyto krásné zelené kostičky místo podpatku přesně pro vás. Fantazii se opravdu meze nekladou a takhle se za vámi určitě každý otočí. V nabídce jsou i botky s kamennou nebo dřevěnou kostičkou.
A to je zatím vše z mého lovení. Snad se vám článek líbil a nějak pobavil.
Co na tyto kousky říkáte?
A líbily by se vám podobné články i v budoucnu?
Když se mezi všemi co chtějí zhubnout snažíte přibrat
6. ledna 2020 v 18:28 | Bublushka
|
Úvahy
Už od mala jsem měla štěstí, že jsem byla hubená. A i teď ve svých 24 letech s tloušťkou problém nemám, spíše naopak. V tabulkách jsem byla vždy vedena jako podvyživená, ale nějak jsem nestrádala. Jen jsem prostě vždy jedla málo, stačila mi malá porce a byla jsem najedená. A taky jsem narozdíl od většiny dětí měla ráda zeleninu. Možná to bylo tím, že mi ji doma vždy nachystali pěkně na talířku nakrájenou a tak jsem častěji zobala mrkev než brambůrky. Nikdy jsem se necítila nějak moc hubená, ale občas si někdo na můj účet neodpustil poznámku, že mi snad doma nedávají najíst, že jsem anorektička a podobné. A to jsem nikdy nebyla nějak výrazně hubená, jen drobné štíhlé děvče. Postavu, kterou my kde která dívka závidí jsem zdědila po mamce, která ani po dvou porodech výrazně nepřibrala a stále vypadá skvěle. A to dokonce jsem velký anti-talent na sport a nijak necvičím, jen si občas zajdu zaplavat, abych zpevnila svaly.Už několikrát jsem ze srandy zmínila, že narozdíl od ostatních dívek se nesnažím hubnout, ale spíše přibrat a občas jsem se setkala i s naštvanou reakcí. Ženy totiž nějak nerespektují ty, které mohou jíst co chtějí a nepřiberou. Neuvědomují si však, že to není zas tak skvělé, jak to vypadá. Já sama mám často problém, že nemám chuť k jídlu, a po pár dnech zhubnu i o několik kilo, což by mi leckterá z žen záviděla, ale tím že jsem hubená, tak mi to spíš přináší obtíže. Udržet se na mé ideální váze (která je tedy pořád pod váhou dle tabulek) pro mě není lehké a často mi pak bývá špatně, nebo mám nízký tlak. Zhubnout pár kilo pro mě není problém, ale nabrat je zpátky je pro mě skoro nadlidský úkol.
K jídlu jsem měla vždy trochu odtažitý přístup, jsou dny, kdy nesním skoro nic a ani nemám hlad. A to především když jsem ve stresu, nebo mám nějaké smutnější období a to mě ani jídlo neláká. Některé ženy se ve smutku přejídají, já nemůžu jídlo ani vidět. Někdy to dosáhne i tak daleko, že se mi z jídla dělá špatně, takže radši moc nejím. A někdy se k tomu přidá i lenost a vybíravost, kdy pokud doma nenajdu něco na co bych měla chuť, tak radši nejím :D. Není tedy moc čím se chlubit, ale uvědomuji si tak, že mívám opačný problém, než většina lidí. Zásadně se totiž nepřejídám, protože mi je pak těžko a jím hodně lehkou stravu. Nesnáším tučné a mastné, takže má strava je docela výživná a i možná proto si stále udržuji štíhlou postavu. A v rodině máme samé hubené ženy, takže nemám po kom přibrat.
Tímto si nechci stěžovat, nebo naštvat dívky co s váhou bojují opačně, ale chtěla jsem jen ukázat, že být hubený není vždy peříčko. Je ale vidět, že všechny ženy řeší pořád svou váhu a to buď že je moc velká, nebo moc malá. Budeme někdy spokojeny?
A co vy? Jak to máte s váhou?
Máte problém zhubnout nebo jako já spíše přibrat?
Star Wars - Vzestup Skywalkera - recenze
20. prosince 2019 v 11:17 | Bublushka
|
Filmy a seriály
Byla jsem na premiéře posledních Star Wars a po odchodu z kina vlastně stále přemýšlím, co si o filmu myslet. Na úvod řeknu bez okras, že to bylo docela zklamání, ale přesto to bylo docela hezké. Tedy poslední Star Wars nejsou vyloženě špatné, ale ani moc dobré. A může za to asi rádoby epická zápletka, která ale působí spíš nuceně.Už od prvních minut filmu jsem si říkala, že mi něco chybí, jakýsi nadšený a veselý pocit, který jsem měla vždy při sledování Star Wars. Prostě jakoby jim chyběla ta typická jiskra, která děla Star Warsky tím pravým. Říkala jsem si, ale že to ještě přijde, že se to rozjede, protože začátek byl opravdu takový pozvolný, ale až na pár momentů nepřišlo nic.
Další články
- Joker- recenze 9. prosince 2019 v 10:26
- Jsem citlivka. Aneb. jaké je to žít s hypersenzitivitou 4. prosince 2019 v 12:54
- Proč se považuji za starou duši. Můj přístup k vztahům 26. listopadu 2019 v 10:49
- „Měl jsem strach, že píšu věci, které bych psát neměl,“ říká začínající spisovatel Dominik Bartoš 1. listopadu 2019 v 18:01
- Proč má láska smysl ♥ 16. října 2019 v 12:52
- Euforie - recenze 20. září 2019 v 15:58
- Dokoukala jsem Teorii velkého třesku - mé pocity? 27. srpna 2019 v 19:03
- Navštívila jsem temnou kavárnu - jaké to bylo? 24. června 2019 v 19:19
- Hra o trůny skončila- mé dojmy? 2. června 2019 v 21:22
- Jak jsem skončila v rozhlase 8. května 2019 v 19:45




