Dabovat či nedabovat? To je oč tu běží…

31. října 2017 v 17:33 | Bublushka |  Kecy
Jedna menší úvaha o dabingu. Jedná se o starší článeček co jsem kdysi psala do školbího časopisu a náhodou na něj narazila a usoudila že není tak špatný a ráda bych ho s vámi sdílela.

Dabing nebo titulky? To je dilema, které se řeší už poměrně dlouho. Jedni říkají, že kvůli dabingu ztrácí lidé kontakt s angličtinou a jinými jazyky a naše jazyková úroveň je pak velmi špatná. Druzí zas tvrdí, že by titulky nestíhali a dabing jim vyhovuje. Na čí straně je pravda? A není náhodou na obou?

Už to bude nějaký ten pátek, kdy jsem si u babičky projížděla televizi a zarazila se u polských programů, kde na mě bliklo Star Wars. Dlouho jsem to neviděla, tak jsem měla radost a chvíli se koukala, ale odradil mě dabing. Nejen, že většině slov jsem v polštině nerozuměla, ale taky všechny hlasy mluvil jeden člověk, který mluví filmy na polské televizi už hodně dlouho. A na pozadí šlo potichu původní znění, kterému bych rozuměla líp, kdyby do něj nemluvil ten muž.
Hodně komická byla romantická scéna, při níž princezna Amidala promluvila jako muž a Anakin pak úplně stejným hlasem a tónem odpověděl. Tento dabing je typicky právě pro Polsko či třeba Rusko. Někdo tvrdí, že se na to dá zvyknout, ale já nevím. Chápu, že dabing jako je u nás, je dost drahý, ale možná by v takovém případě byly efektivnější titulky. Třeba v Řecku jsou dabované jen filmy pro děti, zbytek je s titulky. A to je o dost levnější a lepší řešení, než dabovat celý film jedním chlapem. A když už nic jiného, tak ať tam mluví alespoň zajímavý hlas a vypne se pozadí v původním znění, protože ani hudbu nezvyšují a působí to spíše rušivě. A taky by si dabér mohl dát trochu práce a měnit alespoň hlas podle nálady a toho, jestli mluví ženu nebo muže. U nás se s něčím podobným můžeme setkat u některých dokumentů, do kterých se nechtělo vrážet tolik peněz. A to pak může vypadat tak, že se přemluví už přemluvený text, takže se v pořadu ozývají tři hlasy. To už mi přijde moc, snad je lepší dát titulky.
Jsem ráda za náš český dabing, protože opravdu není špatný. Je pravda, že je nákladný, ale když je tak kvalitní, tak si myslím, že to stojí za to. Naši herci mají pěkné hlasy a umí krásně intonovat a měnit hlas podle nálady. A někdy si s některým hercem spojuji pouze český hlas, protože mu vyloženě sedí. Za příklad stojí Bruce Willis, Silvester Stalone nebo třeba Louis de Funès, který je možná i lepší než originál. Myslím si, že na naše filmové hlasy můžeme být právem hrdí. A jako důkaz můžu předložit skvěle dabované filmy jako je Forrest Gump, Spider man, Shrek či všemi oblíbený seriál Simpsonovi a mnohé další.
Ale je pravda, že ne vždy se dabing podaří a někdy je spíš na škodu, ale nemůže být vše dokonalé. Já sama se na filmy či seriály mimo televizi koukám zpravidla s titulky a někdy mám pocit, že jsem to viděla předabované, když si to nějak do té hlavy čtením předám. Nevím však, zda mi to zvyšuje znalost angličtiny. Někdy si ani nevšimnu anglických slov, když čtu titulky. Víc by fungovalo koukání s anglickými titulky, ale to musím každou chvíli zastavovat a koukat se do slovníku co daný výraz znamená. Takže nakonec vždy sáhnu po českých titulkách.
Kdyby se filmy v televizi přestaly dabovat, asi bych si zvykla, ale náš dabing by mi chyběl. Protože někdy se dokonce předabovaný film zdá lepší. Já bych asi byla pro zachování dabingu. I tak mě ale někdy potěší, když například na ČT2 či Art narazím na pořad v původním znění. To pak má jinou atmosféru. Takže bych to asi nechala jak to dosud je a na určitých stanicích bych dala filmy s titulky častěji. A pokud je někdo zásadně proti dabingu, ať vypne televizi a místo toho si sežene filmy v originálním znění s titulky. V dnešní době je tolik možností, takže každý může mít, co chce. A já si budu dál v televizi užívat skvělý dabing a na svém počítači titulky.

Výsledek obrázku pro dabing
 

Genius - recenze

2. října 2017 v 20:36 | Bublushka |  Filmy a seriály
Genius je americký seriál z produkce National Geografic vypovídající o životě Alberta Einsteina. Seriál má deset epizod, v nichž je mapován Einsteinův život od jeho mládí a začátků na univerzitě až po jeho dožití. Příběh se zabývá převážně jeho osobním životem a úsilím o prosazení svých vizí, které ve své době neměly tak kladné přijetí jako dnes. Za vším se pak odvíjí vize války a její následky na Einsteinův život i jeho přístup k politice a reakce na jeho židovský původ. První díly se zabývají převážně Einsteinovým mládím a jeho manželským a milostným životem. V druhé polovině se pak seriál volně překlání spíše do politické roviny a řeší Einsteinův pozdní život a jeho problémy se státem a válkou ovlivněnými kolegy, kteří mu znepříjemňují život a zavařují i jeho rodině. V seriálu se nám tak nabízí nový pohled na tohoto téměř nadlidského génia a náhle ho vidíme jako obyčejného člověka, který je sice velmi inteligentní, ale neumí moc chodit v osobním a rodinném životě a věrnost mu mnoho neříká. Poznáme, že Einstein nebyl jen bystrý fyzik, jehož znalosti jsou nám mnohým cizí, ale také člověk, s jehož myšlenkami a názory se nejeden z nás ztotožní. Seriál mě opravdu moc potěšil a ukázal mi nový pohled na tuto geniální osobu, kterou jsem znala jen vzdáleně hlavně z hodin fyziky. Náhle mi přišel mnohem bližší a dokázala jsem ho lépe pochopit a podvědomě mě i potěšilo, že se nejedná jen o vědeckou modlu, ale normálního chybujícího člověka. Díly se pak daly sledovat jak na běžícím páse. Je pravdou, že co do zábavnosti měly díly mírně sestupnou tendenci, když přešly od osobního života spíše k řešení politiky a války, ale i to bylo důležitou součástí Einstinova života a podáno to bylo zajímavě. Z toho důvodu jsem shlédla i nudnější díly a jejich části a tolik mě to neobtěžovalo. Stále totiž bylo na co koukat a herci neomrzeli. Herecký výkon byl z většiny skvělý a mladá i stará verze Einsteina byla oběma herci podána skvěle a uvěřitelně. Einstein mi tak byl velmi sympatický. Stejně tak mě potěšil výkon herečky v roli jeho první ženy Milevy Marićové, který byl podaný bravurně a nedalo se s ní než soucítit. Zajímavostí je i česká stopa v seriálu a to nejen v popisu krátké epizody Einsteinova pobytu v Praze na Karlo-Ferninandově univerzitě (dnešní UK), ale hlavně v obsazení českých herců. Mezi nejvýraznější roli v seriálu patří důležitá osoba v Einsteinově životě i historii Marie Curie-Sklodowská skvěle ztvárněná Klárou Issovou. Celkově považuji seriál za velmi povedený a vřele ho doporučuji všem, co by se rádi dozvěděli něco víc o tomto významném člověku, mají rádi životopisné filmy nebo se chtějí dozvědět něco o historii a vědě. A pokud vás seriál zaujme jako mě a budete chtít něco víc, má National Geografic v plánu další sezónu v tomto cyklu tentokrát popisující život malíře Pabla Picassa.

http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c8/Black_Star.svg/432px-Black_Star.svg.png

Související obrázek
-Klára Issová

Michal Šefara: Podsvětí- recenze

12. září 2017 v 18:17 | Bublushka |  Knihy
Malá recenze na mojí poslední přečtenou knihu.

Kniha Podsvětí se odehrává v Pražském metru a to je na ní velmi přitažlivé. Sám příběh se pak točí kolem stále častěji se objevujících tajemných úkazů v metru a okolností s nimi souvisejících. A protože se už skoro rok sama dost často pohybuji v Pražském metru a mám ráda tajemné příběhy, byla pro mě kniha jasnou volbou. Už od začátku se do knihy příjemně začetlo a hrdinové mi přirostli k srdci. Stránku od stránky se to vše příjemně stupňovalo až k docela nečekanému konci. Kniha sem i četla moc dobře a ani jsem nebyla zklamaná koncem jak mnozí čtenáři píší, spíše překvapená. Na konci totiž zůstalo ještě pár otázek a nevysvětlených záhad, což možná byl i autorův záměr. Jsem moc potěšena, že máme v naši zemi tak šikovné autory a že to s budoucností naší knižní tvorby nebude špatné. Kniha se povedla a moc příjemně se mi četla. Mile mě potěšilo propojení hrdinů a trochu mě zarazil konec, ale ne ve špatném slova smyslu. Příjemné čtení. Autor má opravdu velký potenciál. Jsem zvědavá na jeho další počiny a knihu vřele doporučuji lidem co mají rádi tajemno a metro jim přijde trochu zvláštní.

http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c8/Black_Star.svg/432px-Black_Star.svg.png
 


Měsíční kroniky: Winter- recenze

23. srpna 2017 v 13:43 | Bublushka |  Knihy
Konečně jsem dočetla poslední díl mé oblíbené série Měsíční kroniky a zde je na něj moje recenze:

Moc příjemná četba. S celkovým zakončením měsíční série jsem spokojená. Ne však nadšená jak jsem byla u předchozích dílů. Nemyslím si ale že by to bylo tím, že by kniha byla hůř napsaná než předchozí díly- to ne, bylo to stále stejně skvělé a hrdinové sympatičtí- ale neužívala jsem si to tolik jako dřív. Je to možná tím, že od četby předchozích dílů jsem "vyrostla" a kniha je přece jen určena pro mladší čtenáře. I tak se ale dobře četla, protože autorka je skvělá a umí svými slovy dobře vystihnout pocity i atmosféru. Jen na můj vkus šlo hrdinům nějak moc vše podle plánu, vždy se v nejhorším ukázala někde záchrana nebo náhodou okolo běžel spojenec. A skončilo to tak sladce a dobře, až z toho bolí zuby. Ano, pokud to bereme jako pohádku, z nichž tato série vychází- nejde vlastně o chybu. Ale asi jsem už zkažená všemi těmi katastrofickými filmy a knihami :D . Proto vlastně tato série byla mezi vší tou krutostí taková jiskra naděje, že nemusí být vše tak špatné a to je myslím dobře a pro dospívající čtenáře o dost lepší než veškeré vyvražďovačky. Sérii vřele doporučuji všem milovníkům fantastiky a dospívajícím co mají rádi trochu drsnější četbu, ale stále doufají v dobro. Protože hlavně to tato série prosazovala a to se jí povedlo. Jsem ráda že jsem jí byla součástí a myslím že se k ní i někdy vrátím.
http://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://www.elcaonline.org/clientimages/28102/athleticwebsitejasoncarrera/yellow_star.gifhttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c8/Black_Star.svg/432px-Black_Star.svg.png

Jaký byl Brutal assault 2017 očima výčepní

22. srpna 2017 v 15:58 | Bublushka |  Historky
Tak už je to víc než týden co jsem byla pracovně na metalovém festivalu Brutal assault v Josefově a až teď jsem si našla čas napsat o tom takovou menší reportáž. Tak zde něco o mé čtvrté pracovní příležitosti na Brutale.
(Má označkovaná ruka, tradiční pivko před fesťákem a mé točení :3 )

Vše začlo už v úterý, den před festivalem, kdy jsem po návštěvě u babičky dojela do Jaroměře a prošla se pěšky až do Josefova na místo práce. Je to vždy kus cesty, ale nevadí mi to, je to fajn procházka. Tam jsem se zaregistrovala k práci a čekala jen na večer, kdy nám měli rozdělit směny. Nějak jsme byla ale mistifikovaná a protože nám řekli, že nám přijde hromadná smska, kde to bude, poctivě jsem čekala na ni. Mezitím jsem si zašla na tradiční pivko před fesťákem a byla spokojena. Když bylo už deset večer a furt nic nepřišlo, už mi to fakt přišlo divné a tak jsem se zašla zeptat osobně do zázemí. Tam mi bylo řečeno, že rozdělování už dávno proběhlo- v děvět. Já to jako obvykle nevěděla-ale to bych nebyla já, že? A tak jsem narychychlo scháněla místo, kde se rozdělovalo. Chvíli trvalo než jsem to našla, ale nakonec jsem úspěšně dorazila a osazení ze mě nebylo moc nadšené, ale místo jsem nakonec dostala přiřazeno. Ulevilo se mi, skoro jsem se bála že už pro mě nic mít nebudou. A tak jsem mohla jít konečně v klidu spát. Letos jsem konečně zas mohla spát v kasárnách a měla přístup do zákulisí tak jsem byla spokojena. Nebýt toho množství prachu a tvdré země, bylo by to dokonalé- ale furt lepší než spaní ve stanu.
(Rotting Christ)
Směny jsem tentokrát měla pořádné- čtrnáct hodin a to ještě v zásadě přes dobu téměř všech kapel. První den to bylo dlouhé, ale dalo se to, jen mě šíleně začly bolet nohy. Druhý den jsem si rozmyslela věčné stání na nohou po loňských zkušenostech a byla radši vzadu u píp než ve předu u kas, protože tam si člověk nesedl a sama jsem se přistihla jak mi lidi časem začli lézt na nervy :D . Druhý den by se dal zvládnout kdyby na mě nezačlo něco lízt. Nejspíš z toho všudypřítomného prachu kterého jsem se nadýchala a vyčerpání, jsem dostala chřipku. Měla jsem teploty a bylo mi fakt blbě. Ale já tvrdohlavě, jak u mě bývá zvykem, vydržela u práce- těch peněz by byla škoda. A aspoň jsem měla výmluvu proč nejít dopředu. Bylo hezké jak se mnou všichni soucítili a byli milí. Čekala bych odsouzení a pocity, že se flákám, ale možná tím, že jsem něco skoro furt dělala, jsem je přesvědčila, že nejsem simulant. Další nemilá věc ten den, byl čas směny. Zrovna ten večer jsem chtěla jít na mojí oblíbenou kapelu Rotting Christ, která hrála v jednu hodinu ráno a tak jsem si myslela, že to budu v pohodě stíhat. Směna den předtím mi končila v jednu tak jsem předpokládala, že druhý den to bude stejné- jen k mojí smůle si ten den lidi zabrali směnu od jedenácti do jedné už předemnou a zbyla jen směna od dvanácti do dvou. Nakonec jsem to nějak domluvila i vzhledem k mému zdravotnímu stavu, že budu moct odejít o hodinu dřív, ale samozřejmě se mi ta hodina už nepočítala- a ona každá stovečka chybí. A samozřejmě, další dva dny už směny od jedenácti do jedné volné byly- nojo to je smysl pro humor mého života- fakt mi to asi musí dělat schválně :D. Ale koncert jsem si nakonec užila i když dost pršelo, ale nějak mi to nevadilo. Kvůli tomu, že mi bylo ještě trochu blbě a byla jsem ospalá, jsem si to neužívala jako obvykle, ale i tak jsem byla ráda že jsem je viděla a koncert byl fakt super. Hráli teda převážně novější skladby, ale to nakonec nevadilo, jen mám radši ty starší, ale ono se toho v padesáti minutách moc stihnout nedá. Když pak koncert skončil a já šla kolem bagstage do kasáren, dostala jsem nápad zajít na podium za klukama a požádat je o fotku. A já, s tím jak jsem stydlivá, jsem vyšla nahoru a řecky oslovila dva členy kapely (je to Řecká kapela ) zda si se mnou udělají fotku. A oni moc ochotně svolili. Sekuriťák nás na můj mobil vyblejskl, já jim řekla jak jsou super a s úsměvem od ucha k uchu šla pryč. Super pocit, že jsem je mohla vidět a ten den pak díky tomu stál za to. Super zážitek.
(Vítězná fotka <3 )
Další dva dny už šly tak pohodově. Už mi nebylo tak špatně a zjistila jsem že nemocné jsou skoro všechyn holky- takže nejspíš nějaká hromadná epidemie :D. A taky se změnilo počasí- z prvích dvou teplých dní náhle zima a deštivo. Ale dalo se to přežít. Směny díky počasí pak už nebyly tak hrozné a dopředu už jsem taky nebyla tak často posílána. Točila jsem převážně pivko a uklízela špinavé kelímky a dost seděla, takže mé nožky letos přežily ve zdraví. Fajn byl i kolektiv, milí lidé a s pár z nich jsem si i mile popovídala. Jediné co mi ke konci začlo vadit jak se někteří mezi sebou hrozně pomlouvali, že tamta nic nedělá a tamta je taková a maková, ale spíš jsem se tím bavila. Říkala jsem si proč je to baví a dál mlčky seděla a občas s někým prohodila pár slov. A tak nějak jsem si během těch dlouhých směn a probělých nocí (fakt se mi tam blbě spalo na tvdrdé zemi a furt jsme se budila) řekla, že pokud nebudou příští rok nějaké dobré kapely, asi se už na to vykašlu. Je to fakt náročné a nějak mě ta práce už nebaví. Peníze jsou za to pěkné, ale vzhledem k tomu, že si chci najít brigádu přes rok, je ani tolik nebudu potřebovat. Ale i tak jsem si tehle rok užila. Viděla jsem teda jen jednu kapelu, ale ani mi to nevadilo. Penízky za to stály a byla tam opět ta super atmosféra a moc milí lidé. A na to jak většinová společnost plaší, že metaláci jsou agresivní, tak jsem se přesvědčila, že vůbec. Poslouchají sice agresivní hudbu ale jsou to tak milí lidé. Stačilo když nám na půl hodiny odešly kasy a nemohli jsme prodávat pivo a oni se při té informaci jen smáli a brali to v klidu. Brutal je plný milých lidí a i letošní ročník se dost povedl, jen pro pracovníky je holt náročný, ale díky tomu je takový, jaký je.

Další články


Kam dál